Songs of the Soul v Brně

(Listopad 2011)
01-2011-brno-songs-soul-mahenovo-divadlo.jpgBrněnské Mahenovo divadlo udělalo důstojnou tečku za evropským turné Songs of the Soul. Po Berlíně, Praze a dalších středoevropských metropolích zavítal tento mezinárodní projekt, který je jakousi poctou hudbě Sri Chinmoye, právě do moravské metropole.

Večer plný hudby a poezie začíná vystoupením Paree‘s International Singers. Mnohočlenný ženský vokální soubor předvádí několik písní ve své původní prosté podobě tak, jak je zaznamenalo pero samotného autora. Poté přichází na scénu snad třiceti- možná i čtyřicetičlenné uskupení Gandharva Loka Orchestra. Úvodní, spíše tichá lyrická část ještě neodhaluje, jaký potenciál tento soubor skrývá. Avšak už refrén první skladby vysílá do obecenstva vlnu mohutné energie. Říká se v něm, „I can lift up 240 pounds“ tedy „dokážu zvednout 240 liber.“ Připadá mi, jakoby tito hudebníci právě zvedli tíhu nedělního listopadového večera a měli z toho stejnou radost jako Sri Chinmoy, když se mu podařilo zvednout činku zmiňované hmotnosti. Tímto hudebně-sportovním výkonem přizvali posluchače do své „Gandharva Loky“, tedy na místo, kde sídlí nebeští hudebníci.

16-2011-brno-songs-soul-mahenovo-divadlo.jpg
      Další dva hudebníci Kanala & Sadanand (Rakousko, Irsko) zavádějí posluchače prostřednictvím sitár a rytmického doprovodu na tabla do staré Indie. Po “burácivém” orchestru přináší tato dvojice meditativní rozpoložení a v myšlenkách se toulám kdesi u řeky Gangy, kdesi velmi daleko. Do reality mě vrátí až pohled na neorenesanční a neobarokní interiér divadla. Ani si téměř nevšimnu, že už jsou na scéně další hudebnice – Agnikana’s Group. Je to jediné ryze česko-slovenské zastoupení. Jejich jemné provedení písní Sri Chinmoye jakoby protahuje mé rozjímání navozené předešlým vystoupením. Jsem za to vděčný.


03-2011-brno-songs-soul-mahenovo-divadlo.jpgPoté se na scéně objeví harfa. Osvítí ji světelný kužel. Ideální okamžik pro magickou fotografii ještě doplní přicházející harfenista Mandu. Tento nástroj mám opravdu rád. Přestože je dost velký, váží nějakých 40 kilogramů a hudebník se s ním při cestování dost natrápí, působí na mě až étericky už jen svou fyzickou podobou. Po první skladbě se přidává další nástroj – erhu. Z harfenisty se jako mávnutím kouzelného proutku stává hráč na erhu a k harfě usedá nová tvář - Vishuddhi. Jestliže se dá u hudebního nástroje mluvit o hlase a nikoli pouze o zvuku, představuje čínské erhu plačící lidský hlas. Subtilní tóny harfy tento pláč dokonale tiší. Oba nástroje se tak harmonicky doplňují.


05-2011-brno-songs-soul-mahenovo-divadlo.jpg     A dvojice do třetice. Shamita & Bhoiravi, cello a housle, matka a dcera. Navzdory jejich biologickému vztahu je jejich představení spíše souhrou rovnocenných partnerek. Smyčcové nástroje v podání těchto dvou rakouských hudebnic vnáší do skladeb Sri Chinmoye mozartovskou hravost a lehkost. Není divu.  Shamita je, jak se dozvídám z koncertního průvodce, členkou vídeňského symfonického orchestru a její dcera právě studuje salzburgské Mozarteum. Ještě chvíli se podivuji nad tím, jak různorodé emoce může dílo jediného skladatele vyvolat, uchopí-li jej pestrá směsice hudebníků.


10-2011-brno-songs-soul-mahenovo-divadlo.jpg     Přichází to, co jsem si pro sebe později vyhodnotil jako vrchol večera. Přichází to ve fázi, kdy tradičně graduje divadelní či filmové drama.  Na pódiu stojí asi třicet sboristů, něco hudebního doprovodu a zpěvák, klávesista a frontman v jedné osobě, po němž se celý ansámbl jmenuje – Sahadeva Orchestra. První tóny Sahadevových kláves znějí velmi intimně a procítěně. Jeho hlas jen podtrhuje křehkou a komorní atmosféru skladby. Potom se postupně přidává pěvecký sbor a nástroje v plné síle. Sahadeva využívá dynamický potenciál kláves a sborový zpěv jen zesiluje až jakousi apokalyptičnost okamžiku. “Otevírá se kosmická brána”... alespoň tedy podle textu skladby. Mně osobně se otevřela alespoň ústa v obdivném úžasu. Po chvíli si říkám, že to musím ještě někdy slyšet znovu a opět naživo.

02-2011-brno-songs-soul-mahenovo-divadlo.jpg     Mahenovo divadlo se pyšní mimo jiné tím, že jeho překrásný interiér nasvítily, jako první evropské divadlo vůbec, elektrické žárovky. Bylo to 14. listopadu 1882. Elektroinstalaci navrhoval sám Thomas A. Edison. O více než sto let poté, 13. listopadu 2011, rozsvítil srdce a tváře přítomných posluchačů unikátní hudební projekt Songs of the Soul. Vskutku důstojné místo pro tak inspirativní počin.
 

 Autor článku: Robert