Otázky na Pradhana - rozhovor s meditačním istruktorem

(květen 2025)
Dr. Pradhan Balter se v květnu letošního roku představil české veřejnosti na přednáškovém turné po České republice a Slovensku, které doprovázelo vydání jeho knihy Vesmírná cibule. Podělil se o své cenné mnohaleté životní zkušenosti a svým osobitým humorem nabídl pohled do vnitra našeho bytí a jeho složitosti, přičemž volně navazuje na učení Sri Chinmoye a rozvíjí ho. Položili jsme mu několik otázek nejen ohledně jeho meditačních zkušeností z více než padesátileté praxe, ale i jeho životních zážitků.

Kdy a jak jste začal s meditací a vnitřním hledáním?
     V 60. letech jsem byl aktivním členem hnutí hippies. V té době začala být mezi hippies populární meditace: Beatles odjeli do Indie, Richard Alpert přestal experimentovat s LSD a také se vydal do Indie, přičemž po svém návratu si začal říkat Ram Dass a pod tímto jménem rovněž napsal knihu „Buď tady a teď“. Já sám jsem tehdy prošel určitými životními zkušenostmi, díky kterým jsem si začal pokládat otázku: „Proč jsem si vlastně zvolil život?“ To mě pak dále vedlo k tomu, že jsem začal meditovat a zabývat se učením velkých duchovních učitelů. Tato učení však se mnou nakonec natolik rezonovala, že jsem se pak začal meditaci se vší vážností věnovat. Tehdy jsem také vyhledal duchovního učitele, který by mě v mém vnitřním pokroku vedl. Všichni velcí učitelé totiž říkali, že pro duchovní pokrok je učitel nezbytný. Navíc, když si přečtete o raných letech života těchto velkých Mistrů, zjistíte, všichni měli na cestě k plnému probuzení své duchovní průvodce. Nevyžadovalo to ode mě tedy příliš velkou pokoru přiznat si: „Když měl Buddha svého učitele a Kristus průvodce, možná bych ho mohl přijmout i já.“

Co se změnilo ve světě od doby, kdy jste začal meditovat?
      Dříve byla meditace považována za něco „okrajového“. Dnes je meditace celkem přijímána jako běžná součást života a její přínos je dobře známý a uznávaný. Stále se však setkávám s tím, že jen málokdy se lidé skutečně věnují svému duchovnímu růstu. Většina lidí bere meditaci spíše na lehkou váhu. Rozhodně je však lepší trocha meditace než žádná! Existují tři základní věci, které nás udržují při životě: jídlo, dech a „duše“, čímž mám na mysli duchovní aspekt. Když se však podíváme na to, jak tyto věci hodnotíme a řadíme podle důležitosti, bývá to často obráceně. Člověk může žít dny a týdny bez jídla. Dech je mnohem důležitější. Bez něj přežijeme jen několik minut. Ale to úplně nejdůležitější je duše, protože bez ní by náš život vůbec neexistoval. A když si upřímně přiznáme, co z těchto tří věcí je pro nás ve skutečnosti nejcennější, myslím, že většina lidí dá na první místo jídlo!

Co byste doporučil lidem, kteří s meditací teprve začínají? Jak nejlépe překonat vnitřní překážky?
      Novým meditujícím vždycky radím, aby si uvědomili, že meditace je proces – a aby nehledali to, čemu říkám „meditační euforie“. To, co děláte, je zasévání semínek míru, radosti a světla, která pak vyživujete pravidelnou praxí. Stejně jako farmář – zasadí semínko, zalévá ho, hnojí, a teprve po nějaké době se na povrchu objeví výhonek. Samozřejmě víme, že celou tu dobu se pod povrchem tvoří kořeny a výhonek roste směrem vzhůru, ale až po čase farmář zažije to své „Aha!“ Stejné je to i s vaší meditační praxí. Zaséváte semínka. A pak jednoho dne prožijete krásný vnitřní zážitek. Člověk si samozřejmě řekne: „Aha, dneska jsem asi dělal něco obzvlášť dobře.“ Ale ve skutečnosti to není výsledek jen toho jednoho dne – sklízíte totiž plody své dlouhodobé praxe. Jedno buddhistické rčení říká: „Trvá rok, než si zahřejete polštář!“ Takže na začátku své vnitřní zážitky nehodnoťte. Upřímně řečeno – zatím na to nejsme dost vyspělí ani připravení.

Ve své knize popisujete koncept „vesmírné cibule“ jako model charakterizující lidskou osobnost. Vnímám to jako velmi praktický koncept, který nám pomáhá pochopit naše problémy a výzvy a dává nám nástroje, jak se s nimi vypořádat. Můžete to prosím trochu více rozvést?
     My, lidé, prožíváme věci na různých úrovních. Máme mysl, máme emoce, máme fyzickou složku a na hlubších úrovních psychickou a duchovní složku. Každá z těchto úrovní má své vlastní potřeby a tendence. Kdybych například žil svůj život čistě podle svých fyzických potřeb a ničeho jiného, jen bych jedl a spal. Pokud z fyzického těla odebereme vědomí, začne se podobat kameni – nebude se mu chtít hýbat. Představte si, že na konci velmi horkého dne, kdy jste celý den pracovali venku, jste se vrátili domů z práce. Vaše emoce vám možná naznačí: „Jé, teď bych si tak dal čokoládový mléčný koktejl!“ Pak se ale může ozvat vaše mysl: „Ale víš, že to pro tebe není až tak dobré.“ A nakonec vám vaše tělo řekne: „Jsi teď příliš unavený na to, aby sis šel koupit koktejl.“ Všechny tyto impulsy se odehrávají v mysli, která je jakýmsi sběratelem myšlenek. A nakonec, protože se tyto myšlenky a pocity opakují, dojdeme k závěru, že právě ony nás definují. Na základě těchto opakujících se tužeb, které námi procházejí, si vytváříme falešnou identitu. A myslíme si, že to jsme my. Ale ne – ve skutečnosti nejsme ani jedno z toho. Velká část meditačního procesu spočívá v postupném sloupávání těchto vrstev, toho, co si myslíme, že jsme – abychom se dostali k samotnému jádru věci, obrazně i duchovně.

Jaké je vaše doporučení pro vyvážený životní styl v dnešním digitálním světě?
     Máme duši a máme tělo. Z mého pohledu je důležité, abychom si cenili obou těchto složek – stejně jako dalších vrstev „cibule“. Zastávám holistickou spiritualitu. Měli bychom se modlit a meditovat kvůli duši. Máme odpovědnost udržovat své tělo v kondici pomocí správné stravy a pohybu. Můžeme se snažit hledat tvůrčí projevy, které slouží k vyjádření naší emoční či vitální složky – například zpěv, vaření, tkaní nebo umění. A k tomu, abychom nasytili svou mysl, tak můžeme také studovat duchovní literaturu. Tímto způsobem mohou všechny části naší bytosti spolupracovat na našem duchovním pokroku.

Kolik meditačních seminářů nebo kurzů jste už vedl? A v kolika zemích?
     Je zajímavé, že se na to ptáte, protože jsem si zrovna nedávno ze zvědavosti zrekapituloval své zkušenosti s vedením kurzů. Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem měl vedl stovky přednášek v přibližně 60 zemích. Odhaduji, že mé přednášky a kurzy navštívilo více než 100 000 lidí!

Vaše meditační lekce vycházejí z učení duchovního mistra Sri Chinmoye. Můžete se s námi podělit o nějaké osobní zkušenosti nebo lekce, které jste od něj přímo získal?
     Omlouvám se, ale to je tak rozsáhlé téma, že není možné ho zestručnit do pouhých několika vět v rámci tohoto rozhovoru. Měl jsem požehnanou příležitost doslova sedět hodiny a hodiny u Sri Chinmoye, když jsem jako chiropraktik léčil jeho bolavou nohu – a jen jsem pozoroval a pozoroval a pozoroval... Cenné lekce, které jsem získal, se stále znovu a znovu promítají v mém každodenním životě. Pokud by měl někdo zájem dozvědět se o těchto mých osobních zkušenostech více, doporučuji mu přečíst si moji knihu Vesmírná cibule.

Pro koho je kniha Vesmírná cibule určena?
     Kniha je určena nejen pro lidi, co se chtějí naučit meditovat, ale také pro ty, kdo hledají jakési vnitřní ztišení, životní rovnováhu či pocit vnitřního uspokojení. Zároveň může být užitečným průvodcem pro všechny ty, kdo se snaží zjistit, kým doopravdy jsou nebo proč jsou tady.

Považujete se za tolerantního vůči jiným duchovním cestám a náboženstvím?
     Více než tolerantního. Především je důležité říct, že věřím v Boha – nebo možná lépe řečeno v nějaký vliv, který mě přesahuje, ale zároveň existuje uvnitř mě. Nazývám ten princip Bohem. Nikdy však tuto víru nikomu nevnucuji. Jen je pro mě jednodušší přistupovat k tomu „vnitřnímu něčemu“ osobním způsobem. Věřím, že se zde odehrává ještě něco většího, co přesahuje můj osobní život – a zároveň je jeho nedílnou součástí. Jsem tím vlivem zcela prostoupen. A věřím tak, že tento božský vliv – nebo jakkoli ho chcete nazvat – působí v životě každého člověka, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Právě proto necítím vůbec žádnou potřebu přesvědčovat ostatní o správnosti svého pohledu nebo duchovní cesty. Když vedu kurzy, vždy to hned na začátku vysvětluji. Sdílím své vnímání, své přesvědčení a svou víru. Každý z nás hledáme způsobem, který nejlépe odpovídá našemu vnitřnímu nastavení a úrovni duchovního vývoje. Mojí jedinou odpovědností je snažit se být tím nejlepším člověkem, jakým mohu být.

Jaká je vaše vize budoucnosti světa a na co by se měli podle vás lidé nyní zaměřit, aby byl svět lepším místem?
     Kdo jsem, abych mohl něco takového prohlásit? Myslím však, že mám právo mít naději! Doufám a modlím se, aby do lidstva sestoupilo nové vědomí. Měl jsem to velké štěstí cestovat na různá místa a mluvit s hledajícími po celém světě. A je úžasné, jak je lidstvo rozmanité – co se týče tvarů, velikostí a barev. Je to jako zahrada plná různých květin. Naše rozdíly jsou něčím, čeho bychom si měli vážit a oslavovat. Ale v dnešní době tyto rozdíly často používáme k tomu, abychom se od sebe oddělovali. Podívejme se na všechny ty vnitřní kvality, kterých si nejvíce vážíme… lásku, mír, radost, toleranci, odpuštění, pokoru, porozumění atd. Toto jsou všechno kvality, které vycházejí z jednoty, ne z rozdělení… z vnitřní jednoty.

Dr. Pradhan Balter je americký autor, motivační řečník, doktor chiropraxe, specialista na počítačovou grafiku a organizátor běžeckých závodů. Pradhan se věnuje meditaci již více než 50 let. A desítky let působí jako vedoucí meditačního centra v Chicagu. Svůj neotřelý pohled na meditaci a duchovní život nabízí hledajícím na přednáškách po celém světě.

Křest knihy Vesmírná Cibule
Recenze knihy - Vesmírná cibule
Rozhovor Pradhana pro New York Times
Video: O meditace s Pradhanem
Příběhy autora