Obrázky pro Japonsko

Zpráva z projektu Kids to Kids, Tóhoku, Japonsko, 2011

001.JPG002.jpg

V pátek 11. března 2011 odpoledne zasáhlo severovýchodní část Japonska jedno z největších zemětřesení v historii. Otřesy zničily množství staveb a byly tak silné, že dolehly stovky kilometrů daleko. Zemětřesení způsobilo uvolnění zemské desky, pod kterou se podsouvala jiná zemská deska a v níž se nahromadilo příliš velké napětí, až se nakonec vymrštila do původní polohy. OHTS logo.jpgVymrštěná část byla asi 70 kilometrů od pobřeží a vzdula na oceánu obrovskou vlnu, která v podobě až 39ti-metrové tsunami v několika nárazech zaútočila na pobřeží a zavalila rozsáhlé území hluboko do vnitrozemí. V otřesech a ve vírech valící se mořské vody a trosek zahynulo přes 22 tisíc lidí. Tisíce lidí zůstalo bez majetku, jídla, střechy nad hlavou a bez rodiny. Aby toho nebylo málo, ukázalo se, že tsunami poničila jadernou elektrárnu ve Fukušimě a že do okolního prostředí uniká radioaktivita. Nyní je jasné, že obnovení takto zpustošené země bude nesmírně náročný úkol a především že pohroma zanechala hlubokou ránu v srdcích místních obyvatel.

Celý svět se spojil v jednotě pro pomoc postiženým oblastem a finanční prostředky a materiální pomoc proudila do Tóhoku. Objevily se i projekty zaměřené na psychickou podporu místních lidí. Jeden takový projekt nazvaný „Kids to Kids“ se podařil uskutečnit organizaci Oneness Heart Tears and Smiles (založena Sri Chinmoyem) díky spolupráci velkého počtu českých školáků. Myšlenka projektu je jednoduchá: české děti nakreslí obrázky a pošlou je dětem do Japonska jako důkaz podpory a přátelství. Projekt byla týmová práce české a japonské pobočky Oneness Heart Tears and Smiles. V naší japonské pobočce je kromě japonských členů také jeden Mongolec jménem Akanda a jeden Čech jménem Karel.

003.jpg004.jpg005.jpg

Největším problémem na počátku bylo, jak kontaktovat školy v postižených oblastech a najít takové, které by se chtěly projektu zúčastnit, protože veškeré komunikační a dopravní sítě byly zpřetrhané. Naštěstí Akanda měl cestu do města Šiogama (jel tam s navařeným jídlem pro obyvatele jednoho útulku pro lidi bez obydlí) a po cestě se stavil v místní základní škole. Pan ředitel, když viděl ukázku obrázků nakreslených českými dětmi byl dojatý, a pomohl nám zkontaktovat pět škol v okolí města Išinomaki, které byly nadšené myšlenkou projektu.

006.jpg007.JPG

Mezitím český tým pracoval na shánění obrázků od dětí. Hlásili nám, že učitelé a děti jsou nadšení pro pomoc a že mají spustu krásných obrázků. Nakonec do Tokia dorazil obrovský balík se 1400 překrásnými obrázky!

010.JPGV neděli 8. května jsme se připravili na cestu – roztřídili obrázky podle věkových skupin, nakoupili ještě bonbóny pro děti, navařili pro sebe (protože jídla bylo v Tóhoku pořád ještě nedostatek), trochu si odpočinuli a kolem druhé hodiny v noci vyrazili v minibusu řízeném Akandou.

Náš minibus s deseti členy týmu dorazil do města Išinomaki v prefektuře Mijagi kolem osmé hodiny ráno po bleskurychlé jízdě po dálnici (nejprve byla dálnice krásně hladká jako všude v Japonsku, ale jak jsme se blížili k městu Sendai, bylo na ní čím dál víc pohmožděná zemětřesením). Ihned jsme zamířili do základní školy Futamata, kde na nás čekalo 118 dětí ve školní tělocvičně. Děti měly obrovskou radost z krásných obrázků od evropských kamarádů a bylo by spousta věcí, co si povědět, ale děti musely na vyučování a my zase do další školy, a tak jsme se rozloučili vzájemným tlesknutím do dlaní – každý s každým. Zástupce ředitele měl starost, že se po cestě do další školy zase ztratíme (trochu jsme totiž bloudili při cestě do Futamata), a tak nás vedl ve svém autě a my jsme ho následovali.

008.JPGDalší základní škola se jmenovala Ójači a tam jsme měli možnost se setkat s 31 šesťáky, mít s nimi krátký veselý program a předat jim obrázky od českých šesťáků. Obrázky pro všechny ostatní děti ze školy jsme předali panu řediteli, který slíbil, že je pečlivě rozdá.

 

Nyní se nás ujal pan zástupce ředitele z Ójači a zavedl nás autem do naší další stanice – základní školy Iinogawa 1. V této škole byly i děti ze základní školy Ókawa, která byla zcela zničená tsunami (Iinogawa měla veliké štěstí, protože tsunami se zastavila jen pár metrů před ní). Avšak více než polovina (asi 76) dětí a mnoho učitelů ze školy Ókawa se nikdy z kalné tsunami nevrátila. Zbylých 22 školáčků má nyní pronajaté čtyři učebny ve škole Iinogawa a nedávno jim začalo (se značným zpožděním vyučování), ale byli pořád oddělení od dětí z Iinogawa. Navíc média příliš oznamovala jejich tragédii, a tak se škola Ókawa uzavřela a byla velice smutná a frustrovaná. Nevěděli jsme, zda povolí dětem účastnit se našeho programu. Ale když jsme dorazili na školní hřiště, bylo tam spolu všech asi 172 dětí ze školy Iinogawa i Ókawa! Když jsme skončili program a rozdali každému obrázky, děti byly rozzářené. Zástupce ředitele školy nám řekl: „Děkujeme mnohokrát za takový pro srdce hřejivý program! Takové široké úsměvy jsme u dětí viděli poprvé od zemětřesení. A dnes to bylo poprvé, co obě školy něco dělaly společně. Uvědomili jsme si, že musíme jít kupředu a dělat věci společně, a dnešní program byla ta první věc.“ Reportérka z novin, které (a ještě dalším z televize) z nějakého důvodu povolili přijít měla také slzy na krajíčku.

009.jpgČtvrtou zastávkou byla základní škola Hašiura, která v současnosti spojuje ještě další tři školy zdevastované tsunami. Zde jsme rozdali obrázky asi 175 dětem v tělocvičně. Děti si pečlivě a podrobně prohlížely obrázky a bylo vidět, že zájem, láska a podpora jejich evropských kamarádů se k nim úspěšně dostala a byla procítěna.

•  Článek, který o projektu vyšel v celostátních novinách Asahi.

Po šálku zeleného čaje v kanceláři pana ředitele jsme zamířili do poslední školy na našem seznamu: základní školy Iinogawa 2. Představili jsme projekt OHTS 71 dětem v hale školy a děti byly radostí bez sebe, když dostaly obrázky od přátel, kteří na ně z daleké země myslí.

Nás teď čekala dlouhá cesta zpět a byli jsme unavení a ospalí, ale zároveň cítili hluboký pocit lidské jednoty a byli jsme naplnění energií hrdinských dětí a jejich učitelů.

Děkujeme ze srdce všem, kdo se zúčastnili tohoto projektu – především autorům nádherných obrázků a jejich učitelům!