Otázky a odpovědi - 1. část

Otázka:

Je osud stejná věc jako karma?

 

Odpověď: Jsou tři druhy karmy: sanchita karma, prarabdha karma a agami karma. Sanchita karma je nahromadění činů z minulých životů a z tohoto života, jejichž výsledky ještě nepřinesly ovoce. V prarabdha karmě začínáme sklízet ovoce části nahromaděné karmy. Je-li to špatná karma, potom trpíme. Je-li to dobrá karma, potom se máme dobře. Nakonec přichází agami karma. Když je někdo zcela osvobozen od veškeré nevědomosti, utrpení a nedokonalosti, když někdo realizoval Boha a žije jen pro Boha, v tu chvíli se těší ze Svobodné Vůle Nejvyššího. Toto je agami karma.

Většina z nás čelí sanchita karmě, nahromaděné karmě, která začíná působit jako prarabdha karma. Kolem nás není žádná svoboda, žádná svobodná vůle, ale jen osud. Je jako pohlcující lev, útočící z minulosti. Avšak když máme agami karmu, z pohlcujícího lva se stává řvoucí lev, řvoucí pro božské Vítězství, božské naplnění zde na zemi.

 
   

Otázka:

Sklízíme skutečně tak, jak jsme zaseli, z každé myšlenky, z každého činu?

 

Odpověď: Jak zasejeme, tak sklidíme. Je to pravda. Ale zároveň, když se modlíte k Bohu, když meditujete na Boha, Boží Soucit může vymazat špatné síly, které přicházejí z vašich špatných myšlenek. Když se dotknete ohně, přirozeně si spálíte prsty. Zároveň zde bude určitá ochranná síla, která vám bude bránit, abyste se ohně dotkli.

Když dítě jde a uhodí druhé dítě, ví, že toto dítě přijde a vrátí mu to. Co tedy udělá? Okamžitě půjde ke svému otci. Otec je silnější a dítě ochrání. V tomto případě je Otcem Nejvyšší. Když se přátelíte s nevědomostí a nevědomost vás poté chce pohltit, pak poběžíte-li k Otci dříve, než vás může pohltit, Otec ukáže svůj nejvyšší Soucit a před nevědomostí vás zachrání. Vše záleží na tom, kolik Soucitu dokážete od Nejvyššího přijmout.

 
   

Otázka:

Kdy Boží Soucit překoná zákon karmy?

 

Odpověď: Boží Soucit vždy překonává zákon karmy. Kdyby tomu tak nebylo, žádná lidská bytost na zemi by nemohla existovat ani jeden jediný den. Na druhou stranu musíte vědět, že z nejvyššího duchovního hlediska zákon karmy neznamená jen přísné potrestání. Je to pro hledajícího nezbytný zážitek; je to jediný způsob, jak urychlit jeho pokrok. Proto je zákon karmy jinou podobou Božího Soucitu. Může se tomu říkat požehnáníplná Láska v přestrojení.

  Co je osud, ne-li omezená skutečnost? Hledající pravdy musí vždy mířit k neomezené Skutečnosti, k nekonečnému a nesmrtelnému Nejvyššímu.  
   

Otázka:

Je každá událost v našem životě předurčena, nebo je zde jen přibližný směr?

 

Odpověď: Nejdůležitější události ve vašem životě jsou před-určeny, ale ne to, co budete jíst k snídani. Na druhou stranu, dokonce i když je předurčeno, že zítra zemřete, žijete-li duchovním životem a Bůh vidí, že máte opravdovou aspiraci, nemusíte zemřít. Namísto toho, je-li to Boží Vůle, můžete mít jen bolest hlavy. Osud může být změněn Vůlí Nejvyššího.

Z nejvyššího pohledu je jedinou předurčenou věcí to, že musíte realizovat Boha. Nevědomost vám může zabránit v tom, abyste realizovali Boha dnes, ale nemůžete zůstat nerealizovaní po Věčnost. Používejme výraz "předurčený" jen v dobrém slova smyslu. Má-li se stát nějaká nehoda, potom můžete použít svou sílu vůle, svou sílu aspirace, abyste změnili svůj osud. Osud může být změněn neměnnou vůlí.

 
   

Otázka:

Jaká je úloha svobodné vůle člověka?

 

Odpověď: Svobodná vůle je světlo vědomí naší duše. Světlo duše můžeme použít pro projevení Boha, nebo jej nemusíme použít vůbec. Když jej nepoužíváme, objeví se agresivní část vitálna nebo letargie fyzického nebo pochybnost mysli a zmocní se nás. Bůh dělá vše skrze duši, která je Jeho přímým představitelem. Bůh je slunce a duše je jako lampa. Tato lampa ztělesňuje a představuje slunce zde na zemi. Ale my obvykle nezůstáváme ve světle duše a nevyužíváme ho úplně, a tak se naší svobodnou vůlí stává naše přátelství s letargií, naše přátelství s pochybující myslí, naše jednota s nejistotou srdce. Naše svobodná vůle buď rozhodne, že tělo, vitálno a mysl mají dost světla na to, aby nás vedly, anebo řekne, že jsme bezmocní bez vedení našeho Pána Nejvyššího.