9 December
Meditace na každý den "měsíc červen"
1. června
Sebezapření nemůže vyřešit žádný problém. Sebeprosazování nemůže vyřešit žádný problém. Je to projevení Boha skrze bytí samo o sobě, které může vyřešit všechny problémy současnosti i budoucnosti.
Je-li naším problémem strach, pak musíme cítit, že jsme vyvolenými bojovníky Boha Všemohoucího. Je-li pochybnost naším problémem, pak musíme cítit, že hluboko uvnitř sebe máme moře Božího Světla. Je-li žárlivost naším problémem, pak musíme cítit, že jsme jednotou Božího Světla a Pravdy. Je-li nejistota naším problémem, tehdy musíme cítit, že Bůh pro nás není a nemůže být ničím jiným než neustálým a nekončícím ujištěním, že nás bude považovat za své zcela vlastní. Je-li tělo problémem, naše neustálá ostražitost a pozornost může vyřešit tento problém. Je-li vitálno problémem, naše vznášející se představivost může vyřešit tento problém. Je-li mysl problémem, naše ozařující inspirace dokáže tento problém vyřešit. Je-li srdce problémem, naše zdokonalující aspirace může tento problém vyřešit. Je-li život tím problémem, naše naplňující sebeobjevení dokáže vyřešit tento problém.
Jen na Boha zaměřená mysl
dokáže vyzvat
všechny bouře pochybností
a všechny vlaky žárlivosti.
2. června
Trápíme se ve snaze, aby náš problém zmizel. Bůh se nám směje. Jakmile však přijmeme obtíž jako nevyhnutelnou, Bohem určenou, pomalu se rozplývá, až přijde den, kdy se divíme, kam se poděla.
Jestliže víme, jak se dívat na problém, polovina jeho síly zmizí. Obvykle se však snažíme problému vyhnout; snažíme se od něj utéci. Problém není známkou naší viny nebo zločinu, proč bychom se tedy měli bát mu čelit? Musíme si uvědomit, že okolo nás existují také špatné síly, nebožské síly, nepřátelské síly. Budeme-li vinit sami sebe a snažit se skrývat, problém tím nevyřešíme. Musíme se problému postavit a podívat se, zdali jsme skutečně vinni my. Měli bychom cítit, že nejsme tvůrcem problému, ale tím, kdo problém vyřeší. Musíme vést duchovní život a rozvinout si vnitřní sílu, aspiraci a vnitřní nelpění. Pomalu, postupně vnitřně zesílíme, a tehdy dokážeme vyřešit problémy, které způsobila naše vlastní vnitřní slabost.
Temnota uvnitř tebe umře,
jen když oddanost v tobě
bude vzývat osvícení
shůry.
3. června
Lidský život je zároveň břímě i požehnání. Nutí člověka snášet neustálé utrpení. Dává také člověku velký příslib realizace Boha.
Blahobyt a neštěstí jsou dvě oči, které všichni máme. Neštěstí nás vede do nitra, aby napravilo a zdokonalilo pochod našeho života. Blahobyt nás vede vně, aby osvítil naše lidské zrození a učinil ho nesmrtelným. V blahobytu zůstává naše vnitřní síla nehybná. V neštěstí se naše vnitřní síla stává dynamickou. Nikdo nemůže popřít skutečnost, že každý krůček pokroku, který svět učinil, přišel jak z úsměvů blahobytu, tak ze slz neštěstí. Neštěstí, tak jako chudoba, není žádným hříchem. Jeden přínos neštěstí nemůže popřít nikdo: pomáhá nám být silnější uvnitř. Čím silnější jsme uvnitř, tím zářivější jsme navenek. Ten, kdo se bojí studovat ve škole neštěstí, nemůže nikdy doufat v dokonalé vzdělání v životě. Jak často je naše aspirace probuzena strašlivým neštěstím; jak zřídka však vyhlédne v zářivém blahobytu.
Překážky jsou určeny k tomu,
aby byly překonány.
Odežeň sebepochyby
a staň se vítězem.
4. června
Pochybující mysl není nic jiného než rostlina nejistoty.
Víra a pochybnost. Jsou jako severní a jižní pól. Naneštěstí je člověk víry velmi často špatně chápán. Máme sklon nazývat takového člověka fanatikem. Tady děláme žalostnou chybu. Fanatik nenávidí rozum a ignoruje uvažující mysl, zatímco člověk víry, je-li skutečně člověkem víry, rozum přivítá a pochybující mysl přijme. Tehdy jeho víra pomůže pochybující mysli, aby překonala sama sebe do nekonečné Nesmírnosti, do něčeho věčného a nesmrtelného.
Buď moudrý!
Neustále měj
své vnitřní strachy a pochybnosti
pod svou dokonalou
kontrolou.
5. června
Aby čelil neúspěchu a přivítal úspěch, člověk musí vědomě vyjít z území pochybnosti.
Pochybujeme o Bohu právě proto, že si myslíme, že je neviditelný. Pochybujeme o Něm, protože si myslíme, že je neslyšitelný. Pochybujeme o Něm, protože si myslíme, že je nepochopitelný. Avšak co jsme udělali proto, abychom Jej spatřili? Co jsme udělali proto, abychom Jej uslyšeli? Co jsme udělali proto, abychom Mu porozuměli? Abychom Jej spatřili, modlili jsme se každý den oduševněle? Odpověď je ne. Abychom Jej uslyšeli, milovali jsme lidstvo oddaně? Ne. Abychom Mu porozuměli, sloužili jsme božskosti v lidstvu? Ne. Nemodlili jsme se k Bohu. Nemilovali jsme lidstvo. Nesloužili jsme božskosti v lidstvu. Přesto chceme spatřit Boha tváří v tvář. To je nemožné.
Co způsobilo tvé neúspěchy?
Ne tvé pochybnosti,
ne tvá nejistota,
ale tvá neochota.
6. června
Jsi ztracen, když věříš svým pochybnostem. Jsi mrtvý, když zpochybňuješ svou víru.
Pochybnost může být poražena. Musí být poražena. Jak? Jedinou odpovědí je neustálá a oduševnělá koncentrace na mysl, meditace na srdce a kontemplace na celou bytost. Jak porazit pochybnost? Učiňte slib vnitřního ticha; provádějte vnitřní meditaci a nesobeckou službu. Vaše pochybnost nebude mít žádnou sílu, aby na vás křičela. Musí zemřít, a také zemře, nadobro.
Chceš-li být oddaným
členem Boží společnosti,
pak okamžitě odmítni to, co nejsi:
jedovaté pochybnosti,
a oduševněle přijmi to, co jsi:
vybraný nástroj Boha.
7. června
Sebelítost, sebeshovívavost a egoistické emocionální nářky nejsou nic jiného než jeden nedostatek s rozdílnými jmény.
Říkáte-li, že nemáte žádnou víru v sebe, ale máte veškerou víru v Boha, pak si přeji říci, že nemůžete dojít příliš daleko. Musíte mít víru, neustálou a nezměrnou víru, nejen v Boha, ale také sami v sebe, protože jste synem nebo dcerou Boha. Jestliže budete opravdově cítit, že jste Božím dítětem, zjistíte, že je pod vaši důstojnost přátelit se s nevědomostí. Skutečnost, Věčnost, Nesmrtelnost a Nekonečnost nejsou mlhavé pojmy; jsou vaším rodným právem. Budete-li mít takovouto víru, Bůh skropí vaši oddanou hlavu a odevzdané srdce svými nejvybranějšími požehnáními.
Nemůžeš překročit sám sebe
studiem knih.
Nepochybně však můžeš
překročit sám sebe tím,
že budeš věnovat pozornost
vnitřním pokynům
své duše.
8. června
Meditace je rozpětí vědomí. Jestliže během meditace cítíš a víš, že spolu s tebou bude mít z tvé meditace užitek ještě někdo jiný, pak je to naprosto dokonalá meditace.
My, kteří jsme začali kráčet po duchovní cestě, jsme předběžci. Všichni se nakonec rozběhnou vstříc stejnému transcendentálnímu Cíli. Většina lidstva nebude provždy zaostávat pozadu. Všechny děti Boha, bez ohledu na to, jak nevědomé a neaspirující, poběží jednoho dne ke společnému Cíli. Tímto Cílem je nejvyšší odhalení lidské božskosti a neustálé a dokonalé projevení lidské věčné skutečnosti.
Snažíš se osvobodit svět.
Než to dokážeš, musíš pozvednout
svůj vlastní duchovní standard
vysoko, velmi vysoko.
9. června
Co je duchovnost? Je to společný jazyk člověka a Boha.
Když vedeme duchovní život, když kráčíme po cestě duchovnosti, jedno slovo neustále vyvstává, a tím slovem je oběť. Musíme obětovat samotnou svoji existenci pro druhé – to, co máme a to, co jsme. Co máme, je ochota, a co jsme, je veselost. Tuto veselost můžeme mít jen tehdy, když půjdeme hluboko do nitra. Jsme-li veselostí uvnitř, jsme ochotou navenek. Jestliže naše vnitřní existence bude zaplavena radostí a blažeností, jen tehdy budeme dychtiví, víc než dychtiví, pomáhat vnějšímu světu.
Když dělám radostně to,
co dokážu,
můj Pán Nejvyšší
za mě bezpodmínečně dělá to,
co nedokážu.
10. června
Získat mír mysli je tak obtížný úkol. Proč jej tedy utrácíš tak rozhazovačně?
Jak přemoci zlobu? Ciťte nezbytnost sebezdokonalení. Když do vás chce vstoupit zloba, řekněte: „Je mi to tak líto. Já jím jen jedno jídlo. Mé jídlo se nazývá mír. Nedokážu tě strávit. Kdybych tě kdy snědl, zničilo by mě to uvnitř i vně. Nechci být zničen. Musím toho tolik udělat pro božské ve mně a pro lidstvo okolo mě. Ó zlobo, klepeš na nesprávné dveře.”
Protože ovládl svůj hněv,
božské síly měly příležitost
působit v něm a skrze něj
a nakonec jej osvítit.
11. června
Můžeš něco potlačovat nějakou dobu, ale nemůžeš se tomu vyhnout navždy. Proto potlačení čehokoliv není a nemůže být odpovědí. Osvícení té věci samotné je nutností.
V našem každodenním životě nemusíme potlačovat emoce. Nemusíme potlačovat nic. Potlačování je velmi špatné. Jestliže dnes něco potlačíme, zítra se ta věc proti nám vzbouří. Potlačení není odpovědí. Co musíme udělat je osvítit své emoce. Zatímco je budeme osvětlovat, ucítíme skutečnou radost. Čeho ve skutečnosti dosáhneme potlačením? Ničeho. Jenom tlačíme sami sebe nad svou schopnost a upřímnou ochotu. Tak jako máme touhu užít si života potěšení, stejně tak máme touhu život potlačovat. Život potěšení a život potlačování jsou stejně špatné. Oba jsou následovány zklamáním a zklamání končí zničením.
Život ti dal to,
co jsi nevědomky chtěl mít:
zklamání.
Můžeš od života vědomě získat to,
co mít potřebuješ:
osvícení.
12. června
Co je trpělivost? Je to vnitřní ujištění o Boží bezvýhradné lásce a bezpodmínečném vedení.
Trpělivost je božská ctnost. Bohužel, nejenže nám tato božská ctnost velmi schází, ale také ji nanejvýš pošetile zanedbáváme. Trpělivost je Boží síla ukrytá v nás, abychom odolali nespočetným bouřím života. Má-li neúspěch sílu proměnit váš život v hořkost samu, pak trpělivost má sílu proměnit váš život v nejsladší radost. Neodevzdávejte se osudu po jediném neúspěchu. Neúspěch předchází úspěchu. Jakmile však jednou dosáhnete úspěchu, jistota se stane vaším jménem.
Neboj se ochutnat hořkost neúspěchu.
Buď statečný!
Sladkost úspěchu se s tebou
zanedlouho spřátelí.
13. června
Trpělivost není něco pasivního. Naopak, je to něco dynamického.
Jak si vyvinout trpělivost? Abychom si vyvinuli trpělivost, musíme cítit, že jsme se vydali na duchovní cestu, na vnitřní cestu, která má Cíl, a tento Cíl nás chce a potřebuje stejně tak, jako ho chceme a potřebujeme my. Tento Cíl je připraven nás přijmout, dát nám to, co má, avšak udělá to svým vlastním způsobem v Boží zvolenou Hodinu. Musíme vědět, že Bůh nám své bohatství včas dá. Trpělivost nám nikdy neřekne, že je to beznadějný úkol. Trpělivost nám řekne jen to, že buď nejsme připraveni, nebo že čas ještě nedozrál.
Ten, kdo chce být
milovníkem Boha
a služebníkem Boha,
nemůže být nikdy spokojen
s omezenou zásobou
trpělivosti.
14. června
Nenavštěvuj světy vystavování ega, chceš-li to své udržet pod dokonalou kontrolou.
Má lidská pýcha cítí, že dokážu všechno. Má božská pýcha, pýcha, která se odevzdala Vůli Boha, ví, že dokážu všechno jen tehdy, pokud mě Nejvyšší inspiruje, vede a pomáhá mi. Má lidská pýcha chce, aby mi svět rozuměl, aby pochopil mou lásku, mou pomoc a oběť. Má božská pýcha, která je pocitem jednoty se vším v Bohu, si nepřeje, aby svět chápal mou nesobeckou činnost. Cítí, že pokud mi rozumí Bůh, pokud On zná mé motivy, pak nemůže existovat žádná větší odměna.
Máš-li nutkání
měřit svůj život služby,
pak celá tvá bytost nedokáže dosáhnout
k Boží Dokonalosti.
15. června
Drobné hnízdo pokory svého srdce miluji nekonečně více než obří palác nadutosti své mysli.
Má pokora neznamená, že chci, aby mě svět ignoroval. To není žádná pokora. Má pokora říká, že bych neměl ani zakrývat svou nevědomost, ani vystavovat na odiv svou znalost. Být silně nespokojen sám se sebou a proklínat svůj osud není znakem pokory. Opravdovým znakem pokory je naše neustálá aspirace a náš vnitřní pláč po větším míru, světle a blaženosti.
Když se Bůh natáhne dolů,
aby se dotkl konečného,
nazýváme to Soucit.
Když se člověk skloní
v sebenabízení lidstvu,
nazýváme to pokora.
16. června
Pokračuješ-li na své nesobecké cestě pomalu a jistě, Bůh tě brzy tiše povede.
Bůh je mým nadřízeným, mým jediným nadřízeným. Jsem před Ním pokorný. Toto je má nejvyšší povinnost. Boží děti jsou mi rovnocenné. Jsem před nimi pokorný. Toto je má největší nezbytnost. Pýcha je mým podřízeným. Jsem pokorný před pýchou. Toto je má nejjistější bezpečnost. Má pokora není mou zdrženlivostí před sebeláskou. Miluji sám sebe. Doopravdy. Miluji se, protože ve mně hrdě dýchá nejvyšší božskost.
Je výjimečnou výsadou
mít krásu klidné mysli,
čistotu milujícího srdce
a božskost pokorného života.
17. června
Oduševnělé srdce objevilo nejvyšší pravdu: meditovat na Boha je výsadou, a ne povinností.
Když meditujeme v srdci, docházíme k poznání, že Bůh je nekonečný a všemohoucí. Je-li nekonečný, silou své všemohoucnosti může být také konečný. Existuje v našich rozmanitých činnostech; je všude. Zahrnuje vše; nevylučuje nic. To je to, co nám může říci naše vnitřní meditace. Meditace našeho srdce nám také říká, že Bůh je dražší než nejdražší a že On je naším jediným Milovaným.
Proč chce srdce meditovat?
Srdce chce meditovat,
protože chce více milovat Nejvyššího.
Srdce ví, že meditace
je odpovědí.
18. června
Pěstuj čistotu ve svém srdci. Zakrátko budeš moci znovu objevit Království nebeské.
Vnitřní světlo je čistota. Vnější život je nevědomost. Vnitřní světlo chce přemoci vnější nevědomost. Stejně tak, vnější nevědomost chce přemoci a pozřít vnitřní světlo. Vnitřní světlo chce přemoci vnější nevědomost a poté ji přeměnit. Když je vnější nevědomost přeměněna, stává se z ní božský bojovník, válčící za vytvoření Království nebeského zde na zemi.
Jsi-li skutečný milovník Boha,
pak uvidíš, že Bůh stvořil vše
pro tvé čisté srdce,
a ne pro tvé kritické oči.
19. června
Když vidíš, že něčí vady a špatné kvality bijí do očí, snaž se okamžitě cítit, že tyto vady a špatné kvality jej nepředstavují úplně. Jeho skutečné já je nekonečně lepší než to, co vidíš nyní.
Kdyby se lidstvo mělo stát dokonalým, předtím než ho přijmete, pak by nepotřebovalo vaši lásku, náklonnost a zájem. V této chvíli však ve svém nedokonalém stavu vědomí potřebuje vaši pomoc. Dejte lidstvu bezvýhradně dokonce i tu nejbezvýznamnější a nejomezenější pomoc, jakou máte k dispozici. Toto je zlatá příležitost. Jakmile jednou promeškáte tuto příležitost, vaše budoucí utrpení bude nad vaše síly, neboť přijde den, kdy si uvědomíte, že nedokonalost světa je vaší vlastní nedokonalostí. Jste Božím stvořením; stejně tak lidstvo. Lidstvo je jen projevením vašeho univerzálního srdce. Můžete a musíte lidstvo milovat, nejen jako celek, ale také jednotlivě, když si uvědomíte skutečnost, že dokud lidstvo neuskuteční svůj nejvyšší Cíl, vaše vlastní božská dokonalost nebude úplná.
Tvůj každodenní život
je přelidněný hledajícími i nehledajícími,
o Bohu pochybujícími i v Boha věřícími.
Tvé oko zájmu je objímá
a tvé srdce lásky
je učí.
20. června
Jediný účinný způsob, jak milovat člověka, je nejprve milovat Boha bezesně.
Závěrem celého vnitřního učení je láska: božská láska, ne lidská láska. Lidská láska svazuje; výsledkem je zklamání. A na konci zklamání vyvstává zničení. Avšak božská láska je rozpětí, rozšíření, pocit skutečné jednoty. A tak jestliže někoho milujeme, musíme vědět, že ho milujeme právě proto, že hluboko uvnitř něj je Bůh. Není to proto, že ten člověk je mým otcem, mou matkou, mou sestrou či mým bratrem, proč ho miluji. Ne. Miluji ho jen proto, že uvnitř něj cítím, vidím živoucí přítomnost svého nejdražšího Milovaného.
Protože se bojím Boha,
nemusím se bát žádného člověka.
Protože miluji Boha,
musím milovat
všechny lidské bytosti.
21. června
Tvá mysl si myslí, že nic nestojí za to, abychom tomu věřili. Tvé srdce cítí, že nikdo nestojí za to, abychom ho milovali. Není divu, že tvůj život ne-ustále prosí o štěstí, hned tady, hned tam, všude.
Je těžké milovat lidstvo. Je těžké oddat se lidstvu. Je těžké odevzdat se lidstvu. To je pravda. Stejně tak je obtížné milovat Boha, sloužit Bohu, oddat se Bohu a odevzdat svůj živoucí dech Bohu. Proč? Prostý důvod je ten, že chceme vlastnit a být vlastněni. Neustále ze sebe děláme oběti nevědomosti. Jinými slovy, naše žádosti nemohou být nikdy naplněny. Máme bezpočet žádostí. Bůh naplní jen ty, které budou mít nějaký užitek, ze kterých budeme mít prospěch. Kdyby měl naplnit naše nespočetné touhy, pak by byl nespravedlivý k naší aspirující duši. To On neudělá. Ví, co je pro nás nejlepší, a dal nám nad naši schopnost, ačkoli my si toho naneštěstí nejsme vědomi.
Bůh nás nemusí trestat tím,
že požehná hlavy
našich nespočetných tužeb.
22. června
Připomeň mi, můj Pane, čas od času, že jsi mě učil, jak milovat svět bezpodmínečně.
V každém okamžiku dostáváme bohatou příležitost milovat lidstvo. Jestliže skutečně lidstvo milujeme, pak mu chceme nabídnout svou oddanou službu. Když chceme doopravdy rozšířit svou existenci, rozšířit své vědomí a sjednotit se, neoddělitelně se sjednotit s Nesmírností, pak odevzdání je jedinou odpovědí. V každém okamžiku vidíme přímo před sebou bariéru mezi jednou lidskou bytostí a druhou – neprostupnou zeď mezi dvěma lidmi. Nedokážeme náležitě komunikovat, oduševněle a z celého srdce. Proč? Protože se nám nedostává lásky. Láska je naše nerozlučná jednota s ostatním světem, s celým Božím stvořením. Tuto neprostupnou zeď můžeme rozbít silou své oduševnělé lásky.
Vypěstuj si
oduševněle čisté slzy lásky jednoty.
Tehdy bude univerzální život krásy
zcela tvůj.
23. června
Miluješ svůj vnitřní život. To znamená, že Bůh má o tebe velmi zvláštní zájem.
Neustále se odevzdáváte pozemským věcem – hluku, semaforům, vládě. Máte pocit, že jestliže se těmto věcem neodevzdáte, budete naprosto ztraceni, zatímco když se odevzdáte, můžete si přinejmenším zachovat svou existenci na zemi. Chcete-li vést aspirující život, pak musíte mít stejný postoj k duchovním věcem. Musíte cítit, že když se nebudete modlit, když nebudete meditovat, pak budete zcela ztraceni; nebudete-li plakat, neodevzdáte-li se vyšší božskosti, pak celá vaše existence nebude mít žádný význam a vy nemusíte zůstávat na zemi. Musíte cítit, že bez vnitřního vedení jste naprosto bezmocní a ztracení. Toto vnitřní vedení přichází jen tehdy, když skutečně chcete odevzdat svou nevědomost světlu v sobě.
Mou cestou není následovat svět.
Mou cestou není vést svět.
Mou cestou je
kráčet spolu s Bohem.
24. června
Cítíš-li, že nestačí jen existovat na zemi, cítíš-li, že tvé bytí by mělo mít nějaký význam, nějaký účel, nějaké naplnění, pak musíš vstoupit do vnitřního života, duchovního života.
Aspirující lidé se budou snažit překročit pozemské okolnosti a události a odevzdat se své vnitřní božskosti. Toto není odevzdání se otroka pánovi; není to bezmocné odevzdání. Zde člověk odevzdává své nedokonalosti, svá omezení, spoutání a nevědomost svému nejvyššímu Já, které je zaplaveno mírem, světlem a blažeností. Zde člověk neztrácí svou individualitu nebo osobnost. Ne! Jeho individualita a jeho osobnost jsou namísto toho rozšířeny. Rozpínají se do Nekonečnosti.
Zakusil krásu
svého vnitřního života.
Proto je šťastný.
Nyní musí odevzdat
ošklivost svého vnějšího života
svému Milovanému Nejvyššímu,
tak aby mohl být šťastný
on i jeho Pán.
25. června
Dumání a skleslost jsou nejhorší nepřátelé, kteří zabíjejí život se vší jeho božskou inspirací. Již žádné dumání, již žádnou skleslost. Tvůj život se stane krásou růže, písní úsvitu, tancem soumraku.
Neměli bychom se strachovat. Měli bychom mít přirozenou víru v Boha, našeho Vnitřního kormidelníka. Musíme cítit, že Bůh nejen ví, co je pro nás nejlepší, ale také to nejlepší udělá. Strachujeme se, protože nevíme, co se nám přihodí zítra nebo dokonce v příští minutě. Avšak dokážeme-li cítit, že existuje někdo, kdo na nás myslí nekonečně více, než na sebe myslíme my sami, a dokážeme-li Mu vědomě nabídnout svou odpovědnost se slovy: „Ty buď zodpovědný. Věčný Otče, Věčná Matko, vy buďte zodpovědní za to, co dělám a říkám a v co vyrůstám,” tehdy se naše minulost, naše přítomnost i naše budoucnost stávají Boží starostí. Dokud se budeme snažit být zodpovědní za svůj vlastní život, budeme se cítit bídně. Nebudeme schopni správně využít dokonce ani dvě minuty ze čtyřiadvaceti hodin, které máme.
Je dobré vědět,
že mě Bůh miluje.
Je lepší vědět,
že mě Bůh potřebuje.
Nejlepší je vědět,
že Bůh pro mě bezpodmínečně
dělá vše.
26. června
Svět je vystlán obtížemi. V jistém smyslu je plný trní. Když si však obuješ boty, můžeš kráčet po trnech. Z čeho jsou tyto boty? Jsou vyrobeny z Boží Milosti.
Neměli bychom a nepotřebujeme se strachovat o svůj osud. Silou svého odevzdání se duchovní člověk stává neoddělitelně jedním s Boží kosmickou Vůlí. V této chvíli se neodevzdáváme Boží Vůli, a proto trpíme. Máme pocit, že neuděláme-li pro sebe něco sami, kdo to potom udělá? Avšak to není pravda. Je tu kdosi, kdo pro nás udělá vše, a to je náš Vnitřní kormidelník. Co se očekává od nás? Jen vědomé odevzdání Jeho Vůli. On bude jednat v nás a skrze nás jen tehdy, když se staneme Jeho vědomým nástrojem. Dokážeme-li cítit, že my jsme nástroj a On je tím, kdo činí, tehdy se nebudeme strachovat o svůj osud, nebudeme se bát svého osudu. Protože budeme vědět a cítit, že je ve vše milujících Rukou Boha, který vše udělá v nás, skrze nás a za nás.
Neříkej, že to dokážeš udělat ty sám.
Řekni, že Bůh to dělá v tobě a skrze tebe.
Pak pohleď, vše je hotovo.
27. června
Cílem života je uvědomit si Nejvyšší Skutečnost. Cílem života je být vědomým projevením Věčné Bytosti.
Jednota je jediný vztah, který může trvat navždy, neboť všechny lidské bytosti vědomě anebo nevědomě sdílejí jednu božskou a nejvyšší Skutečnost. Pro ty, kteří ji sdílejí nevědomě, je neuspokojení žalostnou skutečností. Sdílíme-li ji nevědomě, rozděluje nás vědomí těla, rozděluje nás mentální individualita. Avšak pro ty, kteří sdílejí tuto Skutečnost vědomě, existuje jen psychická jednota. Sdílíme-li ji vědomě, psychická jednota nás probouzí, osvěcuje nás, naplňuje nás a činí nás nesmrtelnými.
Nebudeš-li kupovat
výrobky rozdělení své mysli,
Bůh tě pozve na Hostinu
Osvícení a Uspokojení
svého Srdce.
28. června
Když se upřímný hledající modlí a medituje, vyzařuje krásu. Tato krása přichází přímo z jeho vnitřního bytí, z jeho duše.
Když se modlíme, nabízíme Nejvyššímu krásu intenzity svého srdce. Když meditujeme, nabízíme Nejvyššímu krásu svého vnitřního ticha. Když milujeme vnější svět, protože víme, že vnější svět je projevením a vyjádřením Nejvyššího, tehdy Nejvyššímu nabízíme krásu své univerzální jednoty.
Oltář odevzdání tvého srdce
je krásou nesrovnatelnou,
jež stoupá vzhůru,
aby se dotkla jádra
Nebes.
29. června
Protože samotná naše existence závisí jen na Bohu, musíme být nezávislí na ocenění druhých, na názoru druhých, na požadavcích druhých.
Abyste se emocionálně odpoutali od rozčilujících lidí a situací, nejprve se musíte ztotožnit s úrovní člověka, který vzbuzuje podráždění. Dejme tomu, že jste ve své kanceláři a někdo vytváří zbytečné potíže. Když se na něj rozzlobíte, problém to nevyřeší. Namísto toho budete vnitřně mučeni svým hněvem a navenek tím člověkem. Jestliže dovolíte, abyste se rozzlobili, jen ztratíte svou vlastní vnitřní sílu. Avšak jestliže sestoupíte na úroveň toho člověka a ztotožníte se s ním, uvidíte, že on sám je velmi nešťastný, a proto si vědomě či nevědomě přeje učinit nešťastnými také ostatní.
Existuje nějaká lidská bytost,
která není ztělesněním
protikladných skutečností?
30. června
Žádné štěstí nemůžeme spatřit, žádné štěstí nemůžeme pocítit bez úsměvu míru srdce.
Jiným způsobem, jak se vyhnout zatažení do rozčilujících situací, je vzývat mír. Duchovní člověk, upřímný hledající, by se měl vždy snažit snášet shůry mír. Vzýváním míru pocítíte v sobě i kolem sebe nesmírnou sílu. Síla vnitřního míru je nekonečně větší, pevnější a určitější, než jakákoli jiná situace vytvořená kýmkoli na zemi. Váš vnitřní mír dokáže snadno pohltit pobouření, které někdo způsobil.
Jak můžeme mít mír?
Ne mluvením o míru,
ale kráčením
po cestě míru.
Except where explicitly stated otherwise, the contents of this site are licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Unported License. read more »
SriChinmoyCentre.org is a Vasudeva Server project.