Meditace na každý den "měsíc září"

Abys učinil ten nejrychlejší pokrok, buď zcela radostným hrdinským bojovníkem a považuj vítězství i neúspěch za dvě souběžné řeky zkušeností, vedoucí do moře v blaženosti pokroku.
 

1. září

květ1

Je to vnitřní intenzita vulkánu v tvém srdci, která vidí a cítí to, co ti tvůj Vnitřní kormidelník nabízí, a inspiruje tě k tomu, aby ses s Ním neoddělitelně sjednotil.

 

Vedeme-li duchovní život, přirozeně chceme jít ke Zdroji, kterým je Bůh. Chceme být tak božští a tak velcí jako Zdroj. Jestliže je naším konečným cílem stát se božskými nebo stát se Bohem samým, musíme být věrní světu, ve kterém žijeme. Jak máme být věrní? Neustále musíme dávat pozor na to, co říkáme a co si myslíme. Přijde-li k nám myšlenka, pak je-li to božská myšlenka, musíme cítit, že je to požehnání, které do nás vstoupilo. Toto požehnání musíme nabídnout okolnímu světu. Když dokážeme věrně a tiše nabídnout tuto božskou myšlenku vnějšímu světu, tehdy naplňujeme Boha v nás.

  Zkrocená mysl dokáže cokoliv. Dokáže dokonce myslet na Soucitného Boha a dokonalý život.
 

2. září

květ1

Pokud nebudu vědomě jednat z Božího Srdce, jak dokážu oduševněle a dokonale pracovat pro Boží tělo, pro stvoření?

 

Kdykoli něco děláme, musíme ve své činnosti cítit Život Boha, Ruce Boha. Když jíme, musíme cítit, že jídlo je Bůh. Dokážeme-li vidět a cítit Boha ve všem, dokážeme-li cítit svou neustálou jednotu s Bohem, pak budeme mít automaticky víru sami v sebe; a jestliže máme víru sami v sebe, tehdy musíme získat to, pro co aspirujeme.

  Každého oduševnělého úsilí a každého rozhodného jednání v nespočetných událostech lidského a božského života člověka si hrdě váží sám Absolutní Nejvyšší.
 

3. září

květ1

Trpělivost je božská síla.

 

Obyčejní lidé velmi často neznají význam trpělivosti. Cítí, že je to něco zženštilého, forma zbabělosti nebo váhavý způsob přijímání pravdy. Mají pocit, že musí být trpěliví, protože jim nic jiného nezbývá. Ale když dokážeme být vědomě trpěliví, tehdy posilujeme svou vnitřní vůli a rozšiřujeme pole svého božského projevení.

  Buď trpělivým srdcem a dynamickým životem. Bůh tě bude milovat více.
 

4. září

květ1

Buď horlivě inspirován v celé své bytosti zpívat jen jednu píseň: sebezdokonalení.

 

Každý musí sám sebe přijmout takového, jaký je: napůl nevědomost a napůl poznání. Dokud sami sebe zcela nepřijmeme, nikdy nemůžeme dosáhnout Cíle. Nejdříve musíme přijmout obojí, temnotu i světlo. Pak musíme dát větší důraz, nekonečně větší důraz, na světlo v nás. Když věnujeme pozornost světlu, světlo se přirozeně šíří a temnota mizí. Tehdy se zcela stáváme tím, čím jsme: Bohem v podobě Sebeprojevení.

  Dal jsem Bohu to, co mám a co jsem: svou ochotu. Bůh mi teď dává to, co On má a co On je: svou Plnost.
 

5. září

květ1

Život míru je výsledkem našeho bezvýhradného zasvěcení Vůli Nejvyššího. Jestliže od světa nic neočekáváme, ani dobré ani zlé, pak budeme mít mír v celé naší bytosti.

 

Mír je největším a nejvyšším lidským požehnáním. Člověk si myslí, že vše může najít v blahobytu, ale když nemá mír, je tím nejubožejším žebrákem. Říkáme „mír mysli”, ale ve skutečnosti nemáme v mysli mír. Zůstáváme-li v mysli, nezažijeme nikdy ani záblesk míru. Jestliže chceme mír, musíme jít za sféru mysli. Jak můžeme překročit mysl? Skrze svou neustálou aspiraci. Tato aspirace nám umožní svázat mysl do ranečku a hodit ji do moře srdce. Pak uvidíme, že naše mysl, vitálno i tělo – celá naše existence – bude zaplavena vnitřním mírem.

  Každý den se snaž zvětšit svou lásku k Bohu. Pak se mír přirozeně rozprostře v tvé neklidné mysli.
 

6. září

květ1

Naše slzy k Bohu jsou naší největší silou, jak snést Jeho neprostupnou ochranu.

 

Modlitba a meditace musí jít společně. Když se modlíme, žádáme Boha, aby byl za nás zodpovědný, a když meditujeme, vědomě přijímáme odpovědnost za Boha. Když se modlíme, nabízíme Bohu své zodpovědnosti; dáváme Mu svou bezmocnou, beznadějnou, zbytečnou existenci. Když meditujeme, stáváme se lvy; stáváme se božskými, oddanými nástroji Boha. Tehdy na sebe bereme Boží zodpovědnosti. V jednom okamžiku odevzdáváme své bytí Bohu, protože jsme bezmocní; v dalším okamžiku se Boha ptáme, zda pro Něj můžeme něco udělat. Modlitba nás pozvedá k Bohu a Bůh nás poté naplňuje. Meditace snáší Boha dolů k nám a my Jej pak naplňujeme. Obojí by mělo jít společně.

  Stoupající modlitba tvé mysli a planoucí meditace tvého srdce tě snadno spasí. Tvůj život nemusí zůstat navždy ochromený bezmocnou beznadějí.
 

7. září

květ1

Fontána myšlenek na Boha mi říká, že slabé a smrtelné zrození není mé.

 

Sebejistota přichází, když cítíme, že existuje nějaká vyšší síla, která o nás neustále pečuje a vede nás. Nemáme-li takový pocit nebo víru, nemůžeme mít žádnou trvalou sebejistotu. Musíme si vypěstovat víru ve svého Vnitřního kormidelníka. Zatím je nepoznatelný. Když se modlíme a meditujeme, stává se poznatelným. A když dále následujeme duchovní cestu, stává se nakonec zcela poznaným. Sebejistota přichází, když celou svou existenci nabídneme vyšší síle. Je-li tato vyšší síla zatím jen pomyslná, nevadí. Máme-li víru a odevzdáme-li svou existenci vyšší síle, pak ve svém aspirujícím životě přirozeně získáváme sebejistotu.

  Nedovol svému srdci, aby se tak jako tvá mysl těsnalo v kleci životní nejistoty.
 

8. září

květ1

Člověk je nekonečný, člověk je věčný, člověk je nesmrtelný. Jak ale můžeme skutečně pocítit svou nekonečnost, věčnost, nesmrtelnost? Můžeme to dokázat jen silou své nesobeckosti a obětování se Nejvyššímu v sobě a v lidstvu.

 

Nesobeckost musíme správně chápat. Pokud člověk cítí, že díky oběti dojde k úplné jednotě se zbytkem světa, potom to není nesobeckost. Aby byl člověk opravdu nesobecký, musí již cítit a uvědomovat si svou jednotu s celým stvořením. Jinak bude mít stále dojem, že nabízením sebe sama a službou druhým dělá něco velkého a vznešeného. Jakmile však již jednoty dosáhl, pocítil ji a uskutečnil, tehdy nesobeckost skutečně nabývá svého významu. Hledající ví, že je jedním s vesmírem, a touto jednotou sehrává teď svou úlohu. Tehdy nemůžeme nesobeckost nazývat něčím, co nabízíme. Ne, je to něco, v co vrůstáme. Každý nesobecký čin nás vede k něčemu většímu, a to něco větší je také naše.

  Každý den by ses měl pokusit o nový osobní rekord v tvém bezvýhradném sebedávání.
 

9. září

květ1

Můj život odevzdání mi říká, že Bůh na mě myslí neustále, ať myslím já na Něj nebo ne.

 

Když se v duchovním životě odevzdáváme, odevzdáváme vědomě svůj nižší život vyššímu. Odevzdáváme svůj nižší život, protože cítíme, že naše vyšší část je skutečně naše vlastní. Pravé odevzdání znamená, že konečné vědomě přijme vůli a vizi Nekonečnosti. Odevzdat se musíme pouze tomu, v koho máme naprostou víru. Nebudeme se odevzdávat myšlenkám, vůli nebo příkazům či žádostem druhých, i když jsou nám věkem či postavením nadřazení. Ne! Odevzdáme se jen tomu, v koho máme dokonalou víru, Skutečnosti, Vnitřnímu kormidelníkovi, od kterého získáme naše skutečné naplnění.

  Odevzdej se kráse pravdy, čistotě světla, božskosti Boží Transcendentální Výšky.
 

10. září

květ1

Chce-li tvé srdce přistát u břehu blaženosti, tvá mysl musí dát sbohem břehu myšlenek.

 

Negativní síly jsou síly, které vám říkají, že jste beznadějní a zbyteční, že nemůžete realizovat Boha a že je zbytečné se o to snažit. Jsou to ty síly, které vám říkají, abyste se nemodlili a nemeditovali, protože to k ničemu není. Pozitivní síly vám dají pocítit, že jste vybrané dítě Boha a že v každém okamžiku máte možnost a schopnost udělat pro Boha a pro svou vlastní božskost něco významného. Když zůstáváte v srdci, velmi zřídka se setkáte s negativními silami, téměř nikdy. Když ale žijete v mysli, negativní síly vám budou často vyhrožovat. Je téměř nemožné přemoci něco myslí. Zato srdcem je nejen možné a účinné, ale také nevyhnutelné porazit všechny negativní síly.

  Dokážeš-li žít ve svém tichém srdci, pak můžeš snadno dosáhnout blaženosti svého uspokojení pro radost lidstva.
 

11. září

květ1

Chceš-li poznat konečnou Pravdu, pak překroč lidskou mysl.

 

Na poli projevení musíme s pravdou zacházet velmi, velmi opatrně. Pravda musí být vyslovena, ale musíme vědět, že Boží Vůle je nekonečně důležitější než takzvané vyřčení pravdy. Přikládáme-li obyčejné pozemské pravdě stejnou důležitost jako věčné Pravdě, pak děláme obrovskou chybu. Říkáme-li pravdu jen kvůli pravdě samotné, můžeme vnést do života ještě více disharmonie, zklamání a neštěstí. Za takzvanou pozemskou pravdou musíme vidět Boží Vizi, která je konečnou Pravdou.

  Uskutečňujeme nejvyšší Pravdu, jen když jsme plně připraveni vzdát se hladového pláče svého života tužeb.
 

12. září

květ1

Má duše představuje Boha Krásu v Nebi.

 

Ke své duši dokážeme být neustále upřímní tehdy, naučíme-li se cítit, že duše musí být tím prvním a nejdůležitějším v našem životě. Musíme se naučit cítit, že sen duše je to jediné, co potřebujeme. Sen duše je naším opatrovaným dechem, a projevení tohoto snu je naším jediným cílem. Máme-li takový druh vnitřního uvědomění, v každém okamžiku můžeme být upřímní k potřebám naší duše a k její nesmrtelné skutečnosti.

  Můžeš být šťastný, jen když si tvá mysl připustí, že někdo jiný má více blaženosti moudrosti. Kdo je ten někdo? Nikdo jiný než tvůj vlastní modrý pták Věčnosti - tvá duše.
 

13. září

květ1

Svědomí a intuice jsou vnitřní zkušenosti duše, které se snaží ochránit a zdokonalit náš vnější život.

 

Existuje celá řada způsobů, jak si rozvíjet intuici. Nejjednodušší způsob je zůstat v srdci, sjednotit se se srdcem a plakat a snažit se stát tím, co duše má a čím je. Musíte vstoupit do srdce a plakat pro duši, plakat po tom mít duši a stát se duší. Jestliže dokážete zůstat v srdci a cítit, že srdce je dítě, které neustále pláče po tom, aby se stalo tak dobrým, tak božským, tak dokonalým, jako je matka nebo otec – duše – pak si automaticky rozvíjíte svou sílu intuice.

  Nečti tajné myšlenky mysli, ale čti posvátné myšlenky srdce.
 

14. září

květ1

Každý okamžik žij proto, abys potěšil Boha. Bůh žije každý okamžik proto, aby tě osvítil.

 

Chceme-li rozeznat poselství nebo hlas Vnitřního kormidelníka, musíme vědět jednu věc: jakmile dostaneme poselství od Vnitřního kormidelníka, uvidíme, že nám dává vnitřní radost a vnitřní uspokojení. Poté co vyplníme toto poselství, přinese ovoce v podobě úspěchu či neúspěchu. Dokážeme-li výsledek přijmout se stejnou radostí, se stejnou vnitřní silou, vnitřní odvahou a klidem, ať je to úspěch nebo neúspěch, pak si můžeme být jistí, že pokyn k tomuto činu přišel od duše.

  Jednoho dne uvěříš, že cesta Boha je nejen lepší cestou, ale také jedinou cestou k přeměně celého tvého života.
 

15. září

květ1

Skutečná božská praktičnost nám ve všem, co děláme, dovoluje cítit božskou motivaci a sdílet s ostatními vnitřní bohatství, získané z každého činu.

 

Než něco uděláte, snažte se cítit, že vám tento čin nepatří. Když něco děláte, ciťte, že vy nejste tím, kdo činí, ale že někdo jiný koná ve vás a skrze vás. Když potom přijdou výsledky, musíte se o ně podělit s ostatními. Ciťte, že to nejste vy, kdo koná, ale spíše osoba, která vás inspiruje, která koná ve vás a skrze vás. Tahle osoba není nikdo jiný než váš Vnitřní kormidelník. Dokážete-li to cítit, můžete mít božskou praktičnost v každém okamžiku svého života.

  Proč máš pocit, že jsi úplně sám? Existuje někdo, kdo na tebe myslí. Existuje někdo, kdo pro tebe dělá vše.
 

16. září

květ1

Nejúčinnějším způsobem, jak vidět božské v druhých, je vidět v každé vteřině božské v sobě samých, v každé buňce našeho těla, v každém nádechu, který vědomě uděláme.

 

Důvodem, proč jsme v jednom okamžiku božští a v příštím okamžiku nebožští je to, že oddělujeme jednu vteřinu od následující. To bychom však neměli dělat. Jestliže v této chvíli cítíme, že my sami nebo někdo druhý je božský, pak bychom neměli čekat na to, až příští okamžik přinese jiný zážitek. Měli bychom se pokusit tento zážitek prodloužit, namísto abychom čekali na jiný. Musíme na svůj zážitek myslet jako na vlak a nechat ho, ať projede z jedné stanice do druhé bez zastavení. Náš zážitek by měl nepřerušeným pohybem přejít z jedné vteřiny do další.

  Nech si svou rozdělující mysl. Nikdo o ni nestojí! Nech si své srdce jednoty. Každý je potřebuje!
 

17. září

květ1

Nemůžeš bezpodmínečně milovat Boha a zároveň zarputile nenávidět člověka.

 

Je také jiný způsob, jak vidět v druhých božskost, a tím je myslet neustále na Zdroj. Uvnitř vás je cosi, co si přeje, abyste viděli v druhých božskost. Pokusíte-li se toto cosi vystopovat, uvidíte, že to není ani fyzické, ani vitálno, ani mysl. To fyzické ve vás volá jen po tom, abyste spali ještě pár hodin. Vitálno ve vás chce jen ovládnout svět a vnucovat svou vůli druhým. Mysl chce na celém zbytku světa nacházet chyby. Ale něco uvnitř fyzického, vitálna a mysli vás inspiruje k tomu, abyste v druhých viděli božskost. Budete-li hledat to, co vás inspiruje, zjistíte, že je to vnitřní pláč přicházející z vaší duše. Tento vnitřní pláč chce neustále uspokojení, a uspokojení přichází jen v oddanosti, jen v jednotě, jen v tom, že budete v sobě i v druhých vidět to božské a oddaně a bezvýhradně se s ním sjednotíte.

  Mysl má jen jednu cestu: cestu oddělení. Srdce má mnoho cest: cestu oduševnělosti, cestu plodnosti a cestu jednoty.
 

18. září

květ1

Neptej se lidstva na jeho názor, jakmile jsi jednou uslyšel Boží Příkaz k přeměně života.

 

Existuje někdo, kdo vás bude následovat po celou Věčnost věrně jako pes, a to je Nejvyšší. Věnujte pozornost jen Nejvyššímu. Půjde kamkoli, kam půjdete vy, ať je to Nebe či peklo. V tomto okamžiku vám říká: „Jsem přímo před vámi; jen Mě následujte. Nemějte strach. Budu s vámi, kamkoli půjdete.” V příštím okamžiku řekne: „Jděte kupředu, jsem hned za vámi. Budu následovat toho, kdo je připraven následovat Mě.” Nejvyšší vás bude vždy následovat, bez ohledu na to, kam půjdete; to žádná lidská bytost neudělá. Žádná lidská bytost vás nebude provázet do konce vašeho života, nemluvě o tom, aby vás provázela po Věčnost. A Nejvyšší vás rád a radostně nechá, abyste následovali Jeho. Jaký má tedy užitek jít za jinými lidskými bytostmi nebo je nechávat, aby šly za vámi? Cítíte-li toto vůči Nejvyššímu, pokud jste oddáni jen Jemu, potom vaše lidské lpění odejde. A když lidské lpění odchází, oddanost Nejvyššímu se rodí, roste, rozvíjí se a dosahuje dokonalosti.

  Dokážeš-li žít ve svém oduševnělém prožitku, pak ty a Bůh budete mít společné jméno: uspokojení.
 

19. září

květ1

Neustálé očekávání svým vlastním způsobem je neomylný způsob, jak ztratit svou přítomnou radost.

 

Voláme a voláme po štěstí formou očekávání. Ale ať hledáme cokoli, výsledek bude vždy omezený. Musíme vědět, že existuje někdo s nekonečnými schopnostmi, kdo je dychtivý a horlivý se s námi o ně podělit. Buďme moudří; dejme Mu šanci. Ať se v nás naplní Jeho očekávání. Ať Jeho očekávání rostou v nás a skrze nás. Ať je naše lidské očekávání překonáno božským očekáváním Nejvyššího, Věčného kormidelníka. Odevzdejme naše lidské očekávání očekávání Nejvyššího. Když se odevzdáme neomezenému světlu, stáváme se skutečně neomezenými. Zaujmeme-li tento postoj, jednáme jako božské děti, děti světla, děti moudrosti. V tu chvíli je naše očekávání překonáno Jeho očekáváním, které je neomezené. Jen tímto způsobem, skrze odevzdání, můžeme naše lidské očekávání přemoci.

  Ó můj Pane Nejvyšší, ukaž mi způsob, jak složit můj náklad neustálého očekávání. Naprosto nesnesitelný je můj náklad očekávání!
 

20. září

květ1

Každý člověk dělá chyby, a přece se každý člověk nakonec stane dokonalým zástupcem Boha na zemi.

 

V tomto světě vidíme, že jedna věc se střídá s druhou. Den se střídá s nocí, strach se střídá s odvahou, pochybnost se střídá s vírou, sebeláska se střídá s láskou k Bohu. Avšak když se staneme bezvýhradně odevzdanými hledajícími Boha, naše jednota s Bohem se nikdy nebude střídat s ničím.

  Jsi-li opravdový milovník Boha, tehdy dokážeš docela dobře předvídat, že v bitvě mezi aspirujícím srdcem a podezřívavou myslí aspirující srdce nakonec zvítězí.
 

21. září

květ1

Dokonalý mír můžeš mít jen tehdy, dokážeš-li zastavit putování své mysli u Božích Nohou Odpuštění.

 

Máte-li božský mír, realizace si nemůže pomoci, aby nezaklepala na dveře vašeho srdce. Lotos realizace začne lístek po lístku rozkvétat ve vašem srdci. Chrámy, kostely a synagogy nejsou pro realizaci Boha nezbytné. Ani stohy písem a kázání. Co je nezbytné, je meditace. Meditace vám umožní realizovat Boha Nekonečného uvnitř vaší duše, srdce, mysli i těla.

  Meditace, jako anděl, přišla osvítit jeho mysl, osvobodit jeho srdce, učinit jeho život nesmrtelným.
 

22. září

květ1

Buďme všichni opravdově duchovní. Realizujme Boha skrze své neustálé sjednocení s Ním.

 

Bůh je vaše vlastní nejvyšší, nejosvícenější, nejdokonalejší část. Máte dvě části: jedna je vyšší, druhá nižší. Většinu času přebýváte v té nižší části. Když si plně uvědomíte svou vyšší část a vaše nižší část bude naprosto přeměněna a sjednocena s vaší nejvyšší částí, v tu chvíli nebudete ničím jiným než Bohem. Ačkoliv jste to ještě nepoznali nebo neodhalili, vaše vlastní nejvyšší, nejrozvinutější, nejdokonalejší a nejosvícenější část je Bůh.

  Zahrada mého srdce je naprosto nejlepším místem, kde mohu meditovat pro své sebeobjevení.
 

23. září

květ1

Bůh skrývá svou Tvář, neboť se těší ze hry – na schovávanou.

 

Každý si musí definovat Boha svým vlastním způsobem. Bůh je nad a za veškerým popisem. Můžete říci, že Bůh je nekonečné rozpětí vědomí. Ten, kdo sedí vedle vás, možná řekne: „Ne, Bůh je nekonečné světlo,” a třetí člověk může říci: „Bůh je veškerou silou.” Čtvrtý člověk může říci: „Bůh je osobní. Je jako lidská bytost: má dvě ruce, dvě oči, nos a tak dál.” Každý člověk bude Boha definovat svým vlastním způsobem. Má definice je tato: Bůh je člověk, který musí být teprve plně projeven, a člověk je Bůh, který musí být teprve plně uskutečněn. My všichni jsme lidskými bytostmi, avšak zároveň jsme Bohem.

  V okamžiku, kdy poznáš, kdo skutečně jsi, všechna tajemství světa budou pro tebe otevřenou knihou.
 

24. září

květ1

Objevení Boha není nic jiného než záležitost nevzdání hry.

 

Na počátku duchovního života každý zakouší dobrá a špatná období. Když se dítě učí chodit, zpočátku klopýtá a padá, znovu a znovu a znovu. Ale po čase se naučí správně chodit a pak i běhat. Nakonec dokáže běhat tak rychle, jak mu to jeho schopnost dovolí. Malé dítě ale nemůže čekat, že poběží tak rychle jako jeho otec, protože jeho otec má mnohem větší schopnost. Když máte dobré období, musíte cítit, že získáváte záblesk své skutečné schopnosti. Když máte špatné období, měli byste jednoduše cítit, že je to jen dočasná neschopnost. Jen proto, že vidíte běžet ty, kteří jsou v duchovním životě pokročilejší, nesmíte být odrazeni. I oni kdysi klopýtali.

  Buď statečný uvnitř i vně! Nedovol tyranii minulých vzpomínek, aby zničila most naděje tvého srdce, který tě přenese na druhý břeh, břeh světla a blaženosti.
 

25. září

květ1

Má meditace je mou nezrozenou a nesmrtelnou radostí.

 

Když vám život nedává radost, ale vy cítíte, že radost chcete, znamená to, že jste hladoví. Jste-li hladoví v duchovním životě, budete jíst duchovní potravu. Když hladoví nejste, jíst nebudete. Řekněme, že patnáct či dvacet let jste se o duchovní život upřímně a intenzivně nezajímali. Protože jste tolik let intenzivně nemeditovali, skočíte-li z ničeho nic do moře duchovnosti, nedokážete plavat. Nemůžete změnit svou přirozenost přes noc. Musíte to udělat pomalu, jistě, postupně. Nejdřív se ve vodě jen osmělujte; pak se postupně naučíte plavat. Potom přijde doba, kdy budete umět plavat dobře. Ale protože máte vnitřní hlad, znamená to, že jste připraveni začít plavat.

  Jestliže se upřímný hledající nemodlí a nemedituje pravidelně, přijde čas, kdy vlny jeho vnitřní bolesti začnou proudit ve velmi rychlém sledu v hlubinách jeho oduševnělého srdce.
 

26. září

květ1

Duchovnost není netrpělivost.

 

Hledající musí vědět, že transcendentální Pravdu nemůže uskutečnit přes noc. Neexistuje žádná zkratka. Trvá to nějakou dobu a vyžaduje to neustálé úsilí. Hledající kráčí po Cestě Věčnosti. Pokaždé, když dosáhne svého cíle, vidí, že tento cíl se stává startovním bodem pro cíl vyšší.

  Kdo říká, že není co obětovat? Naše divoká netrpělivost musí být obětována každý den, každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu.
 

27. září

květ1

Život vlastnění nás neustále nutí myslet jen na úspěch v životě.

 

Abychom došli k bráně úspěchu, mnohokrát používáme nečisté prostředky. Dokonce i když nepoužíváme nečisté prostředky, jsme vždy ve světě soutěžení. Radost a uspokojení, které získáme soutěžením s druhými, dokonce i jejich poražením, nemůže přetrvat. Když cítíme, že jsme se něčím stali díky svému úspěchu, naše upřímnost nám říká, že existuje někdo lepší. Někdo se stane velkým básníkem, skvělým atletem, skvělým zpěvákem, a je nadmutý pýchou. Když se ale rozhlédne kolem, mžiknutím oka vidí, že existuje někdo, kdo píše daleko lépe než on, někdo, kdo sportuje nebo zpívá daleko lépe než on. V každé oblasti života vidí někoho lepšího. A tak se úspěch nakonec stává zklamáním, a zklamání musí být nutně následováno zničením.

  Srdce jednoty pokroku uspokojuje Boha i člověka. Mysl hrdinství úspěchu uspokojuje pouze člověka.
 

28. září

květ1

Meditace znamená jazyk našeho vnitřního života a jazyk Boha. Je to skrze meditaci, jak můžeme rozmlouvat s Bohem. Je to skrze meditaci, jak můžeme spatřit Boha tváří v tvář.

 

Každý člověk musí mít svou vlastní meditaci. Musí ji získat z nejvnitřnějších skrýší svého srdce nebo od duchovního učitele. Chcete-li se pustit do vnitřního života aspirace, života duše, pak budete potřebovat učitele, který vás může naučit, jak se koncentrovat, jak meditovat a kontemplovat. Dokud nemáte učitele, nemusíte si být jistí, jaké poselství vám dává váš vnitřní hlas. Můžete začít čtením písem a duchovních knih. Tyto knihy vám ukáží, jak do určité míry ukáznit svůj život. Chcete-li však dojít na konec cesty a dosáhnout svého vnitřního Cíle, potom potřebujete skutečnou meditaci.

  Čti duchovní knihy s aspirací svého srdce – porozumíš všemu. Čti je s podezříváním své mysli – neporozumíš ničemu.
 

29. září

květ1

Ubohá lidská mysl! Co jiného zná, než potěšení bláta myšlenek?

 

Během naší meditace dostává naše srdce skutečné poznání Pravdy. Jakmile meditaci skončíme, naše mysl nám okamžitě říká něco jiného. Říká: „Ne, tohle poselství nemůže být pravda.” Mysl má své vlastní poznání, o kterém si myslí, že je lepší a prospěšnější než poznání srdce. Avšak je možné, že poznání, které se zdá z těchto dvou méně prospěšné, je ve skutečnosti poznání vyšší.

  Dej Bohu to, co máš: pomalý vlak své mysli do pekla. Bůh ti dá, co má On: rychlou Loď svého Srdce do Nebe.
 

30. září

květ1

Buď moudrý! Požádej své srdce, aby cítilo, a nežádej svou mysl, aby chápala.

 

Srdce dává vždy stejné poselství. Když ráno usedneme k meditaci, dává jedno poselství. Když meditujeme večer, dostaneme ze srdce znovu stejné poselství. Avšak jde-li o mysl, v jednom okamžiku říká jednu věc, a v příštím okamžiku říká něco jiného. V jedné chvíli řekne: „Je to dobrý člověk. Včera večer mě pochválil před ostatními.” V příští chvíli si však naše mysl vzpomene na minulost, přestože minulost je již pryč. Tehdy řekne: „Je to darebák. Před dvaceti lety mi lhal.” A tak se vždy snažme poslouchat vedení srdce.

  Mysli neustále na srdce. Dříve nebo později tvé mysli nebude proti mysli, aby tvé srdce následovala.