5 December
Meditace na každý den "měsíc prosinec"
Jak pozvat svou vlastní
duchovní smrt?
Spřátel se
se sebeuspokojenou pohodlností.
Jak dokázat, že jsi
skutečným hledajícím Boha?
Šplhej výše a ponoř se hlouběji,
abys překonal
své nesčetné slabosti.
1. prosince
Chceš nesmírně uspět? Pak urovnej svou vnější mysl. Chceš spolehlivě pokročit? Pak zharmonizuj svůj vnitřní život.
Abychom dosáhli harmonie, potřebujeme mír mysli. Abychom získali mír mysli, potřebujeme nanejvýš oduševněle meditovat na Vnitřního kormidelníka, který vytvořil nezbytnost vnitřní harmonie. Meditujeme-li správně, pak se mír mysli a harmonie odrazí v celém našem vnějším jednání. Když má mysl mír, tehdy je vždy harmonie ve všech činnostech, které se dějí v naší bytosti.
Mé srdce a má mysl
obnovily své přátelství.
Mé srdce lásky bude mé mysli
ukazovat cestu.
Má mysl míru bude chránit
mé srdce na cestě.
2. prosince
Naděje není nic než skrytá síla. Dnešní naděje se mění v zítřejší skutečnost. Dnešní sen musí být naplněn v zítřejší skutečnosti.
Tak jako naděje je síla, stejně tak je i očekávání síla. Sami od sebe i od světa očekáváme mnoho věcí. Cítíme, že dnešní očekávání přinese zítřejší uskutečnění. Avšak v duchovním životě hrajeme svou úlohu bez jakéhokoli očekávání. Cítíme, že naší úlohou je konat božskou službu, ale neočekávat její plody. Jestliže dokážeme milovat, sloužit, modlit se a meditovat s největší upřímností, čistotou a sebenabízením, pak naše Bohem určená realizace nutně musí zasvitnout. Tato realizace zdaleka překoná naše nejvyšší očekávání a zdaleka přesáhne dolet naší nejvzletnější představivosti.
Sebeuvěznění začíná v den,
kdy si začneme hrát s osidly očekávání
a nikdy, nikdy dříve.
3. prosince
Lidská přirozenost se nezmění a nemůže změnit bez nesobecké služby.
Nesobecká služba skrývá nejvyšší tajemství jednoty s Boží Vůlí. Dříve než něco uděláme, musíme cítit, že v nás a skrze nás koná božská síla. Když potom tuto věc uděláme a získáme výsledek v podobě neúspěchu či úspěchu, musíme cítit, že je to zkušenost, kterou si pro nás Nejvyšší přeje, a my se s ní musíme ztotožnit. Je-li to neúspěch, bereme to jako zkušenost. Je-li to úspěch, také tehdy to bereme jako zkušenost. Vždy se musíme s výsledkem sjednotit a nabídnout ho Nejvyššímu k Nohám. Tímto způsobem můžeme udělat nejrychlejší pokrok.
Nečekej!
Chceš-li opravdu, aby byl Bůh
vždy na tvé straně,
pak si okamžitě zvol službu.
4. prosince
Aby zmírnilo napětí světa, každé hledající srdce musí sytit po míru hladovějící lidstvo.
V tomto světě je nouze o mír. Tento mír přichází pouze z nitra, a my ho můžeme vynést do popředí jen pomocí meditace. Dokážeme-li každý den deset minut oduševněle meditovat, mír naplní celou naši bytost energií. Mír v sobě ukrývá světlo, blaženost, naplnění a uspokojení. Mír můžeme získat ne tím, že budeme vlastnit svět nebo ho povedeme, ale tím, že se staneme milovníky světa.
Můj Pane,
má láska ke světu je bezpodmínečná.
Jak daleko mě však může dovést?
„Mé dítě, snadno tě může vést
po celou cestu.”
5. prosince
Jsi-li chycen v řetězu očekávání, jak můžeš uniknout mocným úderům noci zoufalství?
Zpočátku vyžadujeme od světa za svou oběť, za svůj obětavý život, něco na oplátku. Pokud něco dáme, očekáváme na oplátku stejné množství, ne-li více. Pak přijde čas, kdy dáváme tolik, kolik máme, dáváme vše, co je v našich silách, a na oplátku očekáváme jen nepatrnou část toho, co jsme dali. Ale dokonce i když od světa očekáváme jen nepatrnou míru ocenění, přeji si říci, že musíme být nešťastní; nutně se nám bude nedostávat míru. Dejme světu bezpodmínečně to, co máme a co jsme: lásku. Poselství lásky získáváme jen ze své každodenní modlitby a meditace. Víme, že láska znamená jednotu, neoddělitelnou jednotu. A v jednotě není žádné očekávání, žádná žádost.
Má-li tvá mysl
stále ještě řetězy očekávání,
budeš dozajista odsouzen
ke krutým zklamáním.
6. prosince
Mír nemůžeme najít ve vnější znalosti. Většina našich vnějších znalostí je založena na informaci, a informace nám nemůže dát žádné trvalé uspokojení. Mír nemůžeme najít ve vnější schopnosti. Mír se nalézá v sebeovládání.
Mír je naše vnitřní bohatství. Toto vnitřní bohatství můžeme vynést do popředí jen tehdy, když ne-očekáváme nic od vnějšího světa a vše od Nejvyššího kormidelníka uvnitř sebe v Jeho zvolené Hodině. Když sloužíme světu, často máme pocit, že svět je nám za naši službu povinen nabídnout vděčnost nebo ji ocenit. Jakmile od světa něco očekáváme, nutně nás musí potkat zklamání. Když však očekáváme od Vnitřního kormidelníka, naplní nás daleko nad dolet naší představivosti.
Hluboko uvnitř nás
je semínko dokonalé dokonalosti.
Musíme počkat na Boží zvolenou Hodinu.
Tehdy semínko dokonalosti
dozajista vzklíčí.
7. prosince
Dnešní pyšná ctižádost se zítra stane bezmocnou obětí sebe samé.
Když se ctižádost stane naší důvěrnou přítelkyní, když je naše vnitřní bytost nabita odhodláním, dosáhneme úspěchu. Avšak musíme si uvědomit, že když svou ctižádost odevzdáme Zdroji, děláme skutečný pokrok, a v tomto pokroku nacházíme pravé naplnění. Když uspějeme v něčem ve vnějším světě, máme pocit, že jsme to udělali navzdory protivenství celého světa. Cítíme, že to díky svým vlastním schopnostem jsme dosáhli svého vytouženého úspěchu. Když ale uděláme pokrok – nezáleží na tom, v jaké oblasti – tehdy budeme v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce cítit, že nám pomohl celý svět, že nám pomohl každý jedinec na zemi, tím či oním způsobem, podle svých vlastních schopností.
Ve vitálním světě
jsem každý den užíval
svou ctižádostivou mysl,
abych učinil svůj život šťastným.
Nyní v psychickém světě
bez ustání užívám
své aspirující šťastným sebe.
8. prosince
Neúspěch ukazuje náš nedostatek neoblomného odhodlání. Úspěch ukazuje naši nesmírnou sílu koncentrace. Pokrok ukazuje, že koruna Boží Vůle je v nás a pro nás.
Když ve svém každodenním životě v něčem ne-uspějeme, máme pocit, že celý náš svět je ztracen. Připadá nám nesmírně obtížné pohřbít naši smutnou zkušenost v zapomnění. Když uspějeme, někdy jsme nadutí pýchou. Tuto pýchu v sobě máme kvůli svému egu. Svůj úspěch někdy zveličujeme nade vší představivost. Někdy chceme světu dokázat, že něco máme nebo něčím jsme, když to v nejčistším slova smyslu není pravda. Snažíme se vzbudit v druhých pocit, že jsme výjimeční, avšak v nejvnitřnějších skrýších svého srdce víme, že to tak není. Jde-li nám o pokrok, chceme být pouze takoví, jaké si nás přeje mít Bůh. Nechceme od světa vůbec žádné ocenění. Nechceme, aby nás svět přeceňoval nebo podceňoval; chceme jen, aby nás svět přijal.
Kdo může předurčit vzdálenost
mezi mými poznanými léty neúspěchu
a mými nepoznanými léty úspěchu,
ne-li hledající pravdy ve mně
a milovník Boha ve mně?
9. prosince
Nestrachuj se! Ten, kdo se strachuje, pohřbívá sám sebe s nezvanou pomocí mocných paží dneška a lhostejných očí zítřka.
Nestrachujme se o budoucnost. Mysleme na přítomnost. Jak zasejete, tak sklidíte. V minulosti jste možná nezaseli to správné semínko. Řekněme, že váš vnitřní pláč nebyl v minulosti intenzivní, a proto teď vaše aspirace není silná. Zasejete-li semínko nyní, vzklíčí a stane se rostlinkou a nakonec vyroste do obřího banyánu. A tak pokud zasejeme správné semínko – tedy aspiraci – pak strom aspirace přinese ovoce, kterému říkáme realizace. Jestliže však uvnitř sebe nezasejeme to správné semínko, jak potom můžeme očekávat dobré ovoce? A tak se nestrachujme o budoucnost. Jen udělejme tu správnou věc dnes, v tomto okamžiku, zde a nyní. Teď, dnes, se snažte aspirovat, a nechte budoucnost, ať se postará sama o sebe.
Protože jsem hledající pravdy,
budoucnost ke mně plyne.
Protože jsem milovník Boha,
žiji ve věčném Nyní.
10. prosince
Nedovol napětí, aby probodlo tvůj život, chceš-li uspět ve svém životě modlitby a pokročit ve svém životě projevení.
Více radosti a méně napětí ve svém každodenním životě můžeme mít jen sebedáváním, ne vyžadováním. Je-li tu napětí, je to proto, že chceme, aby se něco stalo podle nás, zatímco druzí to chtějí svým vlastním způsobem. Napětí začíná v mysli, protože vidíme světlo jedním způsobem a druzí ho vidí nějakým jiným způsobem. A tak nemáme žádný mír, žádnou rovnováhu, jen napětí. Napětí také přichází, když chceme mžiknutím oka udělat něco, co trvá dvě hodiny nebo dva dny. Musíme vědět, že Bůh to tak nezamýšlel. Bůh si přeje, aby nám dosažení té věci trvalo dvě hodiny nebo dva dny. Dokážeme-li mít ve své mysli Boží Hodinu a ne svou vlastní hodinu, přinese nám to radost. Napětí odchází z mysli hledajícího tehdy, když zná umění odevzdání se Boží Vůli.
Ať tvé srdce řekne tvé mysli,
že Bůh plně řídí tvůj život.
Okamžitě spatříš, že tvé napětí ustalo
a tvá důvěra se mocně vrátila.
11. prosince
Co je radost? Je to pták, kterého všichni chceme chytit. Je to ten samý pták, kterého všichni nejraději vidíme létat.
Musíme vidět, že Bůh působí nejen v nás, ale také v druhých. Bůh působí také v našich takzvaných nepřátelích. Ti však nejsou našimi skutečnými nepřáteli. Našimi skutečnými nepřáteli jsou pochybnosti, strach, úzkost a obavy. Když nevoláme po zdokonalení druhých, ale snažíme se jen zdokonalit svůj vlastní život, tehdy získáváme radost. Také pokud nic neočekáváme od nikoho jiného než od Boha, získáváme radost. Dokážeme-li cítit, že nejsme nezbytní, že bez nás může svět dokonale fungovat dál, tehdy budeme mít radost. To je způsob, jak ve svém duchovním životě můžeme všichni získat záplavu radosti.
Nenajdeš žádnou radost v jeskyni své mysli,
bez ohledu na to, kolikrát za den do ní vejdeš.
Radost je tam, kde je tvé milující srdce.
Radost je tam, kde je tvůj silný život.
12. prosince
Vědomé sebeprověřování je tím nejslibnějším počátkem realizace Boha.
Realizace Boha znamená sebeobjevení v nejvyšším slova smyslu. Člověk vědomě uskuteční svou jednotu s Bohem. Dokud hledající zůstává v nevědomosti, má pocit, že Bůh je kdosi jiný, kdo má nekonečnou moc, zatímco on, hledající, je ta nejslabší osoba na zemi. Avšak v okamžiku, kdy uskuteční Boha, dojde k poznání, že on a Bůh jsou naprosto jedním, jak ve vnitřním, tak i ve vnějším životě. Realizace Boha znamená ztotožnění člověka s jeho absolutně nejvyšším Já. Když se člověk dokáže ztotožnit se svým nejvyšším Já a setrvat v tomto vědomí navždy, když ho dokáže odhalit a projevit podle své vlastní vůle, to je realizace Boha.
Jsou dva druhy zodpovědnosti.
Jedním je příprava
a druhým je uskutečnění.
Příprava je tvou zodpovědností.
Uskutečnění je Boží zodpovědností.
13. prosince
Je peklo na této zemi? Pochybující mysl má a je jedinou odpovědí. Je Nebe na této zemi? Aspirující srdce má a je jedinou odpovědí.
Nebe a Bůh nejsou vysoko nad námi, kdesi daleko; jsou hluboko v našem nitru, uvnitř našeho srdce. Nebe není vzdálená země, kde jsou stromy a domy a jiné věci; je to úroveň vědomí uvnitř nás. Hledající věčné Pravdy uskuteční své věčné Nebe uvnitř svého aspirujícího srdce. V každém okamžiku si uvnitř sebe vytváříme Nebe nebo peklo. Když chováme božskou myšlenku, rozpínající se myšlenku, naplňující myšlenku, vytváříme v sobě Nebe. Když chováme nebožské, nehezké, temné, nečisté myšlenky, vstupujeme do svého vlastního vnitřního pekla.
Prověřuj svou mysl nebojácně.
Prohledávej své srdce pečlivě.
Dokážeš nalézt Nebe
uvnitř svého zasvěceného života.
14. prosince
Ve své časné ranní meditaci buď pravidelný, buď dochvilný a buď upřímný.
Meditace vyžaduje cvičení. Musíte cvičit, abyste se stali ve své meditaci spontánními. Proč je to tak, že jeden den dostanete hlad a druhý den hlad nedostanete? Jestliže na vnější úrovni těžce pracujete, pak jistě budete mít hlad. Jestliže na fyzické úrovni uběhnete spoustu mil, pak se nutně budete cítit hladoví. Podobně pracujete-li tvrdě na vnitřní úrovni, pak budete požehnáni vnímavostí. Pokud budete na vnitřní úrovni oduševněle a oddaně plakat, pak si můžete vyvinout vnímavost, a uvnitř této vnímavosti ucítíte vděčnost. Když cítíte vděčnost, v tu chvíli vaše meditace musí být spontánní.
Pro upřímného hledajícího pravdy
a pravého milovníka Boha
je nekonečně obtížnější zůstat spát,
než se časně ráno v Boží zvolené Hodině
probudit k meditaci.
15. prosince
Všechny cesty vedou k něčemu. To něco může být buď pláč zničení tvého života, nebo úsměv dokonalosti tvého srdce.
Svým lidským egem se snažíme dosáhnout jednoty s ostatními. Cítíme, že máme větší schopnosti než ostatní, a máme tedy na jednotu s nimi právo. Avšak zkoušíme-li použít jako nástroj k dosažení jednoty ego, pak nikdy neuspějeme. Naše jednota s ostatními zcela závisí na naší oduševnělé lásce. Používáme-li uvažující mysl, pak v sobě nikdy nemůžeme lásku objevit. Avšak použijeme-li milující, naplňující srdce, tehdy se jednota stane v našem každodenním životě skutečností.
Každý den nasbírej květy lásky
ze zahrady svého srdce
a polož je na oltář míru své duše
jako modlitbu ke svému
Milovanému Nejvyššímu.
16. prosince
Jen jedna věc může vyřešit všechny tvé problémy, a ta věc se jmenuje vděčné srdce.
Každý den spočítejte okvětní lístky svého vděčného srdce a každý den nabídněte další lístek Nejvyššímu. Chcete-li pojmenovat jednotlivé lístky, můžete jim říkat prostota, čistota, pokora a tak dále. Na srdce samotné ale myslete jako na vděčnost. To je jediná kvalita, která pomůže všem hledajícím nejen vyřešit jejich problémy, ale také běžet v duchovním životě nejrychleji.
Nic jiného není dokonalé
a nic jiného nemůže kdy být dokonalé
kromě oduševnělého pláče
našeho plodného srdce vděčnosti.
17. prosince
V duchovním životě by neměl být žádný strach.
Pokud se modlíte k Bohu Všemohoucímu, meditujete na Boha Všemohoucího, proč byste se měli čehokoli nebo kohokoli bát? Dítě cítí, že jeho matka má veškerou sílu světa. Když se něčeho bojí, běží ke své matce, neboť jeho matka má pro něj veškerou lásku. Také vy jste duchovní děti Boha, a tak když jste napadeni jakýmkoli druhem strachu – ať už na fyzické, mentální nebo vitální úrovni – okamžitě se snažte běžet ke svému sladkému Nejvyššímu, jenž je samým Soucitem, samou Láskou, samým Požehnáním.
Chceš-li opravdu těšit Boha
způsobem Bohu vlastním,
pak nesmíš nikdy mít ani záchvěv strachu
uvnitř dechu své víry.
18. prosince
Jsou jen dvě neštěstí v životě: jedním je, že nevíme, co dělat, a druhým, že nedokážeme zapomenout, co jsme udělali.
Z nevědomosti uděláme něco špatného a poté máme ze svého špatného skutku provinilé svědomí. Namísto toho by tím prvním, co nám přijde na mysl, mělo být: „Jestliže já mám sílu udělat něco špatného, pak Bůh má sílu mi odpustit.” Když jsme udělali něco velmi špatného, nesmíme mít pocit, že ve vesmíru neexistuje žádná síla, která by vymazala naše špatné skutky. Udělali jsme něco špatně, to je jisté, ale Bůh je nepochybně silnější než my, a my bychom si měli pamatovat, že On je samým Soucitem. Kdykoli meditujeme, měli bychom cítit, že Bůh je samá Láska. Nechystá se nás potrestat. Svým nekonečným Soucitem se nás chystá přeměnit. Opatrujeme-li však v sobě pocit viny, Bůh nám nebude moci přijít na pomoc.
Ty chceš svou provinilou mysl skrýt,
avšak Bůh ji chce vynést na světlo,
tak aby se jednoho dne mohl těšit
z výšky dokonalosti její přeměny.
19. prosince
Čistota je vnitřním slunečním světlem hledajícího k vyléčení jeho vnějšího života z nemoci rozdělení.
Jsme-li skutečně čistí, tehdy nevidíme nečistotu v druhých. Pokud nejsme čistí, pak vidíme v každém bláto. Opravdoví duchovní lidé nejsou vůbec vyrušeni nečistotou, neboť mají nesmírné vnitřní světlo, a toto světlo je zachraňuje. Nehledejte tedy nečistotu v druhých; myslete jen na své vlastní vnitřní světlo. Čím více dokážete vynést do popředí své vnitřní světlo, tím dříve bude nečistota, kterou vidíte, osvícena, anebo neuvidíte nečistotu vůbec žádnou.
Člověk čistoty nemusí vědět,
jak jednat se světem,
neboť jeho Pán Nejvyšší jedná se světem
v něm a skrze něj.
20. prosince
Chceš-li milovat Boha a proto chceš Bohu sloužit, pak tvá oduševnělá služba je Bohu dražší, než si kdy dovedeš představit.
Zasvěcená, oddaná služba je nanejvýš významná. Tato služba může být nejrůznějšího druhu: může to být fyzická práce nebo může mít podobu nabízení oddaných myšlenek, představ, lásky a zájmu. Zasvěcenou službu můžete vykonávat fyzicky a zasvěcenou službu můžete vykonávat duchovně. Také finančně a materiálně můžete dělat zasvěcenou službu. Každý člověk může být skutečnou božskou pýchou Nejvyššího. Fyzická služba, vitální služba, mentální služba, psychická služba i služba duše může být nabídnuta k Nohám Nejvyššího. Tou největší službou je mít vědomou, odevzdanou jednotu s Nejvyšším. Všechny ostatní druhy služby nám ale značně pomáhají ke vstupu do bezpodmínečně odevzdaného života. Začněte tam, kde jste nyní, a v každém okamžiku nabízejte Nejvyššímu svou zasvěcenou službu.
Můj Pane Nejvyšší,
mé srdce má zvláštní modlitbu:
Toužím být vědomě a neustále užitečné
ve Tvém světle služby
a jen k blaženosti uspokojení
Tvého Oka.
21. prosince
V duchovním životě není nic tak důležité jako nadšení. Ztratí-li člověk své nadšení, ztrácí vše.
Když se ponoříme do duchovního života, potřebujeme nadšení. Bez něj se nepohneme ani o kousek. Nadšení je velmi dobré, avšak přehnaná dychtivost je špatná. Když budeme jíst přes míru, budeme mít potíže s trávením. Nesmíme mít pocit, že dokážeme realizovat Boha přes noc nebo že běžíme závod, ve kterém se snažíme všechny porazit. Závodíme jen se svou vlastní nevědomostí. Abychom závod vyhráli, společně s nadšením potřebujeme i trpělivost.
Uvolni se,
uvolni se oduševněle,
uvolni se mocně.
Nutně musíš pocítit příliv tvořivé energie
a konstruktivního nadšení.
22. prosince
Změny v našem životě aspirace musíme přijímat právě tak oduševněle a radostně, jako přijímáme inspirující a poutavé změny ročních období.
Když aspirace kolísá, zjišťujeme, že je obtížné jít hluboko dovnitř. Meditace se nám protiví, a i když meditujeme, naše meditace není dobrá. Co bychom měli dělat v takové chvíli? Měli bychom číst inspirující knihy napsané realizovanými dušemi nebo jinými hledajícími, kteří hledají Boha. Měli bychom cítit, že hledající, o kterém čteme, není nikdo jiný než my sami. Měli bychom cítit každou představu, každou myšlenku nebo pláč aspirace srdce jako své vlastní. Autor použil své jméno, ale je to náš pocit, o kterém napsal, naše vlastní aspirace. Když čteme oddaná slova onoho hledajícího, měli bychom cítit, že jeho volání je naším voláním. Měli bychom cítit, že tak jako on postupuje ke světlu, chceme jít ke světlu i my.
Mé srdce získává aspiraci,
jen když si vyberu to pravé, čím se stát.
Co je to pravé, čím se stát?
Stanu se Božím
nejdokonalejším nástrojem.
23. prosince
Duchovnost není jako vyhlídková plavba, ale přesně jako šplhání – šplhání na deset tisíc Himálají.
Musíme vědět, že duchovní život není ani záhon trní, ani záhon růží. Na životní pouti vždy existují pustiny. Každý musí ve své aspiraci projít pouští, ale přijde doba, kdy nebudou žádné pouště. Po dni přichází noc a po noci opět den. Avšak v naší vnitřní aspiraci přijde čas, kdy vstoupíme do hlubšího vědomí, do hlubší bytosti, a sjednotíme se s duší. Když dokážeme naslouchat pokynům duše, když jsme ve společenství s Bohem, tehdy je naše vědomí plné světla. Každá myšlenka, každá představa je plná světla. Tehdy není žádná noc. Vše je světlo. Toto je ten zcela nejvyšší stav.
Duchovní život je obtížný,
avšak upřímní hledající,
kteří nakonec budou držet
prapory božského světla a nejvyšší blaženosti,
provždy a navždy zůstanou věrní
svému vnitřnímu Kapitánovi.
24. prosince
Cílem života je uvědomit si Nejvyšší Skutečnost. Cílem života je být vědomým projevením Věčné Bytosti.
Existují dva životy: vnitřní život a vnější život. Vnější život mluví o svých zásadách a poté se pokouší jednat. Přednáší hned tady, hned jinde, ale praktikuje velmi málo z toho, o čem přednáší. Vnitřní život nemluví. Ten jedná. Jeho spontánní činnost je vědomým projevením Boha.
Máš-li vnitřní vůli, pak ji použij správně.
Použij ji k ovládnutí svého vnějšího života.
Máš-li vnější vůli, pak ji použij správně.
Použij ji k nasycení a potěšení
svého vnitřního života.
25. prosince
Vyžaduje to obrovské procvičování víry, projevit pouto jednoty člověka s Bohem.
Musíme odvážně skočit do oceánu duchovnosti, musíme však vědět, že neskáčeme do moře nejistoty. Nejistota a duchovnost nejdou nikdy společně. Když mluvíme o odvaze, musíme si uvědomit, že odvaha znamená jistotu. Není to přemírou horlivosti, jak realizujeme Boha. Je to skrze naše neustálé sebenabízení. Sebenabízení je ta nejmocnější zbraň, neboť je to v sebenabízení, kde spočívá odvaha. Když víme, že Bůh patří nám a my patříme Bohu, cítíme, jak spontánní odvaha proudí na povrch.
Sebenabízení
je to jediné nejvyšší tajemství,
které ti může pomoci s tlustou knihou
Božích vítězství.
26. prosince
Měj svou mysl zaměřenou na Boha. Tvé marné myšlenky budou přeměněny v plodné představy, tvé plodné představy v planoucí ideály a tvé planoucí ideály ve všenaplňující Nekonečnost.
Musíme být božským hrnčířem se špinavým jílem našich myšlenek. Jestliže se hrnčíř bojí dotknout jílu, jestliže se ho dotknout odmítá, jíl zůstane jílem a hrnčíř nebude mít co nabídnout světu. Ale hrnčíř se nebojí. Dotýká se jílu a tvaruje ho do něčeho krásného a užitečného. Stejně tak je naší svatou povinností přetvořit nebožské myšlenky.
Každá nízká myšlenka
okamžitě znečišťuje vše, co je posvátné.
Každá čistá myšlenka
neomylně a bezvýhradně činí nesmrtelným vše,
co je ochotné se změnit.
27. prosince
Není žádné jiné cesty, jak potěšit naše vnitřní já, než být dokonalým symbolem odvahy.
Odvaha je v duchovním životě naprosto nezbytná. Samotné přijetí duchovního života vyžaduje nesmírnou odvahu. Pouze božsky odvážná duše, pouze božsky inspirovaná duše může zakrátko dosáhnout nejvyššího Cíle. Tato odvaha není odvahou nadutého, hrubého člověka, který udeří druhé, aby prosadil svou nadřazenost. Tato odvaha je naším neustálým uvědomováním si toho, do čeho vstupujeme, čím se chystáme stát, co hodláme odhalit.
Božsky ctižádostivý život,
nanejvýš odvážné srdce
a bezvýhradně milostivý Bůh
těší se trvalému přátelství.
28. prosince
Odevzdávej se, odevzdávej se, neustále se odevzdávej Boží Vůli. Tehdy budeš mít rychle rostoucí sebedůvěru.
Pochybnosti nás opustí jen tehdy, když ucítíme, že jsme předurčeni k tomu, abychom udělali něco pro Boha. Ze slova „předurčeni” získáváme ohromnou sílu. Toto slovo vynáší na povrch nezměrnou odvahu. Dokonce i když má někdo slabou povahu, jestliže mu někdo řekne, že je předurčen, aby pracoval pro Boha, pak z vnitřního světa vyjde okamžitě do popředí hrdinství. Bude bojovat proti jakýmkoli překážkám silou a vnitřním odhodláním, které ho samotného překvapí. Mohou k němu přicházet překážky v podobě nečistoty, temnoty, žárlivosti, strachu a pochybností, avšak slovo „předurčen” roztříští pýchu všech negativních sil. Cokoli je nebožské, bude muset před tímto slovem kapitulovat. A tak máme-li vnitřní i vnější přesvědčení, že jsme předurčeni k tomu, abychom sloužili Bohu, tehdy můžeme Cíle neomylně dosáhnout.
Narodil jsem se, abych na této planetě
učinil něco skutečně velkého pro Boha.
Jak mohu selhat?
Proč bych měl selhat?
29. prosince
Život má vnitřní lampu. Tato vnitřní lampa se nazývá aspirace. A když budeme udržovat svou aspiraci hořící, bude zcela jistě šířit do celého Božího stvoření svůj zářící jas.
Aspirace je vnitřní plamen. Na rozdíl od jiných plamenů, tento plamen nic nespaluje. Očišťuje, osvěcuje a přeměňuje náš život. Když dojde k pročištění naší nižší přirozenosti, doufáme, že spatříme Tvář Boha. Když zasvitne osvícení v naší vnější přirozenosti, cítíme, že Bůh je blízký a drahý, že je všeprostupující a všemilující. Když naše přirozenost, nižší i vnější, vyroste do plamene přeměny, uvědomíme si pravdu, že Bůh sám je tím nejvnitřnějším Kormidelníkem, nejjasnější Cestou i nejvyšším Cílem.
Zcela nová vize:
Plamen mé aspirace,
jakkoli slabý a chabý,
nemůže být nikdy odsouzen k životu selhání.
Na můj aspirující život
láskyplně, radostně a hrdě
čeká život úspěchu.
30. prosince
V životě aspirace si mezi strachem a pochybností nezvol žádného; mezi vírou a odevzdáním zvol si obojí.
V každém okamžiku musíme směřovat ke svému cíli. Jestliže se chcete koncentrovat a meditovat na slunce, když časně ráno vychází, musíte se obrátit na východ, a ne nějakým jiným směrem. Hledíte-li na západ a běžíte na východ, budete klopýtat. Jestliže si chcete být jistí svým cílem realizace Boha, pak se nebudete dívat za sebe nebo kolem sebe, ale jen ke světlu. Své touhy můžete překonat jen tehdy, poběžíte-li ke světlu. Nemyslete na své touhy, myslete jen na svou aspiraci. Dokážete-li běžet dopředu s jednobodovým odhodláním, omezení a touhy zmizí z vašeho života. Aspirace je jedinou odpovědí. Pro vnější věci pláčete; pro vnitřní věci můžete také plakat. Dokážete-li plakat upřímně, můžete duchovně létat.
Když myslím, topím se.
Když si vybírám, ztrácím.
Když pláču, létám.
31. prosince
Ve světě aspirace je mnoho cest, všechny však vedou ke stejnému cíli: k Bohu, Absolutnímu Nejvyššímu.
S aspirací začínáme svou cestu a s aspirací na své cestě pokračujeme. Protože není žádného konce naší cestě, a protože Bůh je nekonečný, věčný a nesmrtelný, naše aspirace bude neustále plynout vstříc Boží Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Aspirace je nekonečnou cestou, která věčně vede ke stále přesahujícímu Za.
Život touhy
je můj cizí život.
Život aspirace
je můj těžce zasloužený život.
Život realizace
bude mým naprosto normálním životem.
Except where explicitly stated otherwise, the contents of this site are licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Unported License. read more »
SriChinmoyCentre.org is a Vasudeva Server project.