5 December
Meditace na každý den "měsíc srpen"
Každý den si pěstuj
v hloubkách svého srdce
nezlomnou vůli,
tak abys bez potíží dokázal přestát
všechny své problémy
v mentálním světě.
1. srpna
Snažit se udělat něco jedinečného je nepochybně dobré, ale je lepší vědět, zda tato jedinečná věc je to, co Bůh chce, abys dělal.
Naše lidské ego chce udělat něco velkého, skvělého a velkolepého. Ale tato jedinečná věc nemusí být tím, co Bůh chce, abychom dělali. Dokázat dělat velké věci je vždy dobré, ale Bůh nás možná nevybral, abychom dělali tuto určitou věc. Bůh nás možná vybral, abychom ve vnějším světě udělali něco nevýznamného. V Očích Boha je největším oddaným ten, kdo oduševněle a oddaně plní Bohem stanovené povinnosti, bez ohledu na to, jak bezvýznamné se mohou zdát. Každý člověk je vybraným dítětem Boha. Každý člověk je určen k tomu, aby v božské Hře Boha hrál významnou část. Každý člověk ale musí vědět, co od něj Bůh chce. Když si člověk uvědomí, jaký s ním má Bůh plán, řídí se Božím rozhodnutím. Jen když Bůh uvidí určitého člověka, jak plní roli, kterou pro něj vybral, bude zaplaven božskou pýchou. Naše ego se bude snažit dosáhnout a udělat velké věci, ale v Očích Boha nemůžeme být nikdy velcí, dokud a pokud nebudeme dělat to, co Bůh chce, abychom dělali.
Odevzdej se Vůli Boha
a staň se bezpodmínečným milovníkem Boha.
Udělej to! Dokážeš to!
Hle, už jsi to udělal.
2. srpna
Bezpodmínečné odevzdání je nesmrtelným zrozením pravého milovníka Boha.
V jednu chvíli nám naše ego dává pocítit, že nejsme ničím, a v dalším okamžiku nás nechá pocítit, že jsme vším. Musíme být velice opatrní na své pocity důležitosti a nedůležitosti. Musíme si říci, že když bude Bůh chtít, abychom nebyli ničím, pak rádi nebudeme ničím, a když bude Bůh chtít, abychom byli vším, pak rádi budeme vším. Musíme se bezpodmínečně a radostně odevzdat Vůli Boha.
Možná neznáš
nejlepší způsob, jak potěšit Boha,
budeš-li se však denně modlit,
abys Jej dokázal potěšit Jeho vlastním způsobem,
tvoje modlitba nepochybně jednoho dne
přinese ovoce.
3. srpna
Lidské ego nás neustále trápí. Máme-li však božské ego, které nás nechává pocítit: „Jsem Boží syn, jsem Boží dcera,” pak nebudeme oddělovat svou existenci od zbytku Božího stvoření.
Bůh je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Je-li vším, je-li všude a já jsem jeho dítě, jak mohu být omezen na jedno určité místo? Toto božské ego nebo božská pýcha je naprosto nezbytná. „Nemohu si hovět v potěšeních nevědomosti. Jsem Božím dítětem. Realizovat Ho, objevit Ho v sobě a v každém člověku je mé rodné právo. On je můj Otec. Přišel jsem od Něj, od Absolutního, od Nejvyššího; proto bych měl být stejně božský.” Tento druh božské pýchy musí vyjít do popředí. Běžné ego, které nás neustále spoutává, musí být přeměněno. Božské ego, božská pýcha, která považuje celý vesmír za svůj vlastní, by měla být naše jediná volba.
Obrazotvorným jsem byl,
intuitivním jsem se stal,
vnímavým budu.
A pak budu považovat Boha za svého
právě tak, jako Bůh vždy považoval
za svého mne.
4. srpna
Buď neustále na pozoru. Tvůj život ega může snadno růst i bez výživy.
Nejsnazší způsob, jak porazit ego, je každý den nabídnout Bohu pět minut vděčnosti. Nedokážete-li nabízet vděčnost pět minut, pak ji nabízejte jednu minutu. Nabídněte Bohu svou vděčnost. Tehdy ucítíte, jak uvnitř vás vyrůstá sladká, voňavá a nádherná květina. Je to květina pokory. Když Mu dáte svou vděčnost, Bůh vám dá něco nanejvýš krásného, a tím je pokora. Jakmile v sobě objevíte květinu pokory, ucítíte, že vaše vědomí zaplavuje délku a šířku vesmíru.
Pravý služebník Boha ví,
že rychlost vděčnosti jeho srdce
je nekonečně větší než cokoliv jiného
v celém Božím stvoření.
5. srpna
Lidský život sám o sobě je silnou touhou nechat se vést chytrou myslí.
Musíme se neustále modlit k Bohu, aby v nás vyšel do popředí. Nechme Ho, ať nás vede a utváří nás svým vlastním způsobem, ke svému vlastnímu obrazu. My nejsme ti, kdo konají. Musíme cítit, že my jsme nástroje a On je hráč. Máme-li tento pocit, můžeme být vždy šťastní. Jestliže cítíme, že jsme Boží nástroje a že jsme bezmocní, když Bůh nejedná v nás a skrze nás, On přirozeně udělá v nás a skrze nás tu správnou věc. Správnou věc pro koho? Pro nás. Ale my mu musíme vědomě dát šanci. Dáme mu tuto šanci oduševněle, oddaně a bezpodmínečně. Řekneme Bohu: „Postarej se o nás. Přišli jsme od Tebe. Chceme, abys o nás teď pečoval.”
Záleží na tobě.
Buď vezmeš za svůj život
plnou zodpovědnost,
nebo necháš Boha projevit se
v tobě a skrze tebe
Jeho vlastním způsobem.
6. srpna
Nezapomeň se každý den bez opomenutí zeptat své mysli a srdce, jak můžeš potěšit Boha Jeho vlastním způsobem.
Když potěšíte Boha Božím vlastním způsobem, odehráli jste svou úlohu. Jestliže jste pro Boha něco udělali Jeho vlastním způsobem, vaše srdce se rozšíří do takové míry, že dokážete vidět všechny své přátele, dokonce i své takzvané nepřátele, uvnitř svého vlastního srdce. Jestliže však potěšíte Boha svým vlastním způsobem, pak ve svém srdci nedokážete najít božské uspokojení. Snažíte-li se potěšit Boha svým vlastním způsobem, můžete se klamat pocitem, že jste Jej potěšili, ale ve skutečnosti jste potěšili pouze své vlastní ego. Když těšíte své vlastní ego, nedokážete doopravdy potěšit nikoho jiného na zemi. Ale když těšíte Boha božským způsobem, uvidíte uspokojení dokonce i ve svém nejhorším nepříteli.
Dokážeš-li opakovat od rána do večera:
„Můj Pane Nejvyšší,
chci Tě těšit Tvým vlastním způsobem,”
pak nemůžeš být Bohu
nevědomě neposlušný.
7. srpna
Člověk může překonat ego a mít naprostou pokoru, jestliže dokáže neustále cítit, že není nepostradatelný, že jen Bůh je nepostradatelný.
Bůh neustále stojí před každým z nás jako zlatá příležitost. Člověk musí cítit, že tato příležitost je jediná věc, kterou potřebuje. Jestliže cítí, že ho Bůh potřebuje pro určitou věc, kterou může naplnit jedině on, pak je naprosto ztracen. Musí cítit, že duchovní aspirace sama o sobě je největším požehnáním, které může od Boha dostat. Na zemi jsou miliardy lidí, kteří se nestarají o duchovní život, kteří jsou z duchovního hlediska v hlubokém spánku. Proč si je někdo vědom duchovního života, zatímco ostatní stále ještě spí? V okamžiku, kdy si je člověk vědom duchovního života, musí cítit, že dostal od Boha největší dar.
Bůh dokáže světu tvou důležitost
v den, kdy dokážeš upřímně cítit,
že nejsi nepostradatelný,
ani v tomto světě,
ani v žádném jiném.
8. srpna
Sebedávající život je zvláštním poselstvím požehnání, které žije na zemi provždy.
Dostaneme-li třeba jen trošku vnitřního míru nebo blaženosti, pocítíme, že život na zemi je naplňující. Cokoliv jiného máme nebo jsme, je v Očích Boha naprosto bezcenné. Brilantní mysl, materiální bohatství a fyzická síla mají význam jen tehdy, jsou-li dány k službě Božskému. Božské světlo jim dává nový život. Bez duchovního bohatství je vnější bohatství úplně zbytečné. Buďme v duchovním životě velice pokorní a dávejme nejvyšší důležitost duchovnímu bohatství: čistotě, lásce, oddanosti a odevzdání. Jen tehdy, když budeme mít tyto kvality, dokážeme své vnější bohatství používat božským způsobem.
Buď spontánní jako dítě.
Dítě se nesnaží získat nic nepřirozeného.
Nesnaží se být někým nebo něčím jiným.
Přibližuje se k Bohu přirozeným způsobem.
9. srpna
Lidské ego nemůže nikdy, za žádných okolností, zažít pravou vnitřní radost. Lidské ego může zažívat potěšení v dosažení různých věcí, v hromadění bohatství a získávání moci nad druhými. Ale pravá vnitřní radost vzniká sama o sobě. Není závislá na vnějších okolnostech nebo vnějších dosaženích.
Ego, to malé „já”, neustále hledá něco jiného než sebe, protože je omezené. Samou povahou ega je být nespokojené a neuspokojené. Nikdy není spokojeno s tím, co má a čím je, protože pravda je vždy někde jinde. Pravda je od ega velmi vzdálená, ale ego si myslí, že je hned za rohem, snadno na dosah, stačí natáhnout ruku. Kdekoliv ego je, zdá se mu, že stojí na jednom břehu řeky a vidí pravdu na druhém břehu. Když pak dojde na druhý břeh, zjistí, že pravda je koneckonců někde jinde. Toto malé „já” je vždy okouzleno vlastním pojetím pravdy. Ačkoliv kráčí po cestě odrazujících zkušeností, cítí, že je těsně před vstupem na cestu povzbuzujících a uspokojujících zkušeností.
Chceš vlastnit svět?
Pak udělej nejdříve to první.
Modli se k Bohu, aby tě zcela vlastnil
i s lesem tužeb tvé mysli.
10. srpna
Ego žije z pozornosti. Dokonalost naší nejisté zvířecko-lidské povahy žije z Moře Soucitu Boha.
Jestliže má někdo pocit, že naplněním potřeb ega se ego vyčerpá, jako se vyčerpají naše peníze, když je utrácíme, pak se mýlí. Jestliže máme peníze a utratíme je, celá věc tím skončila. V případě ega tomu tak není. Pokračuje dál a dál. Matkou ega je nevědomost. Tak jako není žádného konce naší nevědomosti, dokud neaspirujeme, tak také ego nemá žádné omezení. Naopak, jestliže ho sytíme plněním jeho požadavků, bude jen sílit a sílit. Jestliže chce mít člověk opravdu život plný radosti a naplnění, pak ego, ten zloděj, musí být chycen, a čím dříve, tím lépe. Tento zloděj neustále krade naše vnitřní božské kvality: naši radost, náš mír, náš pocit jednoty se zbytkem světa.
Skryj svůj pláč zájmu o sebe.
Úsměv Uspokojení Boha
tě okamžitě osvítí.
11. srpna
Jednota s neaspirujícími lidmi znamená stolování se smrtí. Jednota s aspirujícími lidmi znamená tanec s Bohem.
Jste-li s někým, kdo má silné ego, budete tím vědomě nebo nevědomě ovlivněni. Jak? Neosvícenou, temnou, arogantní a agresivní silou ega. Jeho ego se bude snažit udělat z vás svého otroka. Zatímco se bude pokoušet udělat vás otrokem svého ega, vaše vlastní ego vyjde do popředí, aby se bránilo. Za několik měsíců nebo za několik let se budete pokoušet uplatňovat své vlastní ego tím, že budete dělat svým otrokem někoho jiného. On naplňuje své ego tak, že ho uplatňuje na vás, a vy se budete pokoušet naplnit své ego tak, že ho budete uplatňovat na někom jiném, protože to je to, co jste se od něj naučili. Ale prosazováním ega nemůže být člověk nikdy šťastný a spokojený. Navenek ve vás nebo v sobě může vzbuzovat pocit, že je šťastný, ale uvnitř se nikdy nebude cítit šťastný. Nikdo nemůže být šťastný prosazováním svého ega.
Nemůžeš být obojím zároveň:
přerostlým stromem ega své mysli
a malou rostlinkou štěstí
svého srdce.
12. srpna
Nikdy nedávej žádnou důležitost egu, které chce soutěžit s ostatními.
Musíte cítit jednotu s každým. Když to dokážete, okamžitě rozšíříte své vědomí. Jakmile někdo udělá něco dobře, okamžitě musíte cítit, že jste to vy, kdo to udělal. Stejně tak on by měl cítit to samé, když uděláte něco významného vy. Kdykoliv někdo udělá něco velmi dobře, ostatní musí cítit, že to byla jejich vědomá inspirace a aspirace, které mu dovolily dosáhnout tohoto úspěchu. Budeme-li mít vždy postoj týmové práce, pak budeme schopni porazit ego.
Když neprojevíš žádný zájem
o soutěžení ega,
vyhraješ najednou
Boží Korunu
i Boží Trůn.
13. srpna
Ó pochybnosti! Nesmyslná je skutečnost tvé existence. Co je horší, setrváváš s mou myslí daleko nad mou představivost.
Proč pochybujeme? Pochybnosti nás napadají, protože si nejsme jisti tím, čeho jsme dosáhli, co jsme udělali nebo co budeme dělat v blízké či vzdálené budoucnosti. Jestliže pochybujeme o druhých, neděláme nic doopravdy škodlivého. Ale jestliže pochybujeme sami o sobě, děláme něco nanejvýš ničivého. Ve chvíli, kdy pochybujeme sami o sobě, oslabujeme své možnosti a ničíme svůj potenciál. Strom, kterým se můžeme stát, umře z nedostatku živin, zatímco je ještě rostlinkou.
Jak můžeš uspět? Copak nevidíš,
že tvá mysl je ztracena v selháních včerejška
a že ztrácíš své srdce
v pochybnostech zítřka?
14. srpna
V duchovním životě existuje jen jedno pravidlo, a tím je mít víru.
Víra je jako sval: může se vypracovat. Tak jako si vypracujeme své svaly, když pravidelně cvičíme, stejně tak můžeme cvičit a zvětšovat svou vnitřní schopnost. Bůh nepřivede na tento svět nikoho, aniž by mu dal schopnost. Pravidelným cvičením vnitřně sílíme. Jestliže se každé ráno koncentrujeme a meditujeme oduševněle a upřímně, pak v nás pochybnost nemůže hrát svou ničivou roli. Až budeme mít v našem vnitřním životě více síly, pak budeme schopni říci: „Ať si mě pochybnosti napadnou. Dokážu si udržet svou dokonalou víru.”
Dokud a pokud se neodstěhuješ
ze sousedství pochybností,
Bůh se před tebou neobjeví
a nepředstaví se ti.
15. srpna
Tajemstvím vnitřního úspěchu je věrnost naší nejvyšší povaze.
Když vstoupíte do duchovního života, někdy vidíte a cítíte mnoho nebožských kvalit, jak najednou vycházejí do popředí. Nemyslete si, že slabosti a nedokonalosti přicházejí do popředí právě proto, že jste přijali duchovní život. Naopak, byly tam už předtím, ale byly skryté. Měli byste být vděční svému duchovnímu životu za to, že vaše nedokonalosti vynesl na povrch. Čím dříve vyjdou tyto nedokonalosti na povrch, tím dříve jim dokážete čelit a porazit je. Když vás napadnou pochybnosti a jiné nedokonalosti, měli byste si říci: „Přišly jste. Dobrá, nyní vás porazím jednou provždy. Pak budu svobodný.”
Neobávej se
svých nesčetných nedokonalostí.
Neplač hořce, nebo` božský hrdina v tobě
vyjde brzy do popředí.
16. srpna
Pokus se prozkoumat hranice aspirace. Bůh ti dá sílu svého sebedávajícího Úsměvu.
Bůh nebude nikdy spokojen, dokud a pokud Jej všichni nerealizují. To je Jeho Vůle. Avšak je to dlouhý a svízelný proces. Někdo se stane dokonalým dnes, někdo jiný se stane dokonalým zítra a někdo třetí se stane dokonalým pozítří. Každý musí hrát Kosmickou hru Boha vědomě. A v této Kosmické hře se všichni musí stát dokonalými. Dokud a pokud nebudou všichni dokonalí, Božská Hra nebude nikdy dokončena. Jen proto, že je to obtížné, nemůžeme říci, že nedokážeme Hru dokončit.
Je-li tvůj pokrok v jedné oblasti
zastaven, jdi jinou cestou.
Tolik cest je pro tebe otevřených,
jestliže se podíváš dovnitř.
Jen se nevzdávej
myšlenky na pokrok.
17. srpna
Mám pro tebe jen jednu radu: nikdy nepřestávej, jakmile jsi jednou začal.
Když se staneme vědomými hledajícími, oddanými hledajícími, bezpodmínečnými hledajícími, zrychlujeme svůj duchovní pokrok. Realizace Boha pak nezůstane vzdáleným pláčem. Ale musíme začít. Dokud jsme s něčím vědomě nezačali, zdá se to obtížné. Jakmile však jednou něco vědomě začneme, musíme vědět, že tato věc nezůstane vždy obtížnou. Jestliže dnes začneme něco nevědomě, zítra nebudeme vědět, že jsme vlastně začali, a po chvíli na tu věc můžeme úplně zapomenout. Ale pokud se dnes modlíme k Bohu oduševněle a vědomě a zítra to budeme opět dělat vědomě a oduševněle a potom budeme pokračovat stejným způsobem, pak nic nezůstane obtížné.
Tvé hledání Boha se zrychluje.
Proto Bůh sám oslavuje v Nebi
tvůj vzestup.
18. srpna
Každý den je jen jedna věc, kterou se máš naučit: jak být poctivě šťastný.
Vždy je nejlepší být upřímně šťastní. To je cíl. Plačme pro štěstí. Jestliže jste upřímně nešťastní, použijte protilék. Buďte více duchovní. Zvětšete svůj vnitřní pláč. Pak bude vaše neštěstí osvíceno. Váš vnitřní pláč způsobí, že vaše neštěstí odejde. Ale nedržte se falešného štěstí. Bude odhaleno stejně jako falešná mince. Dokonce vy sami ho přistihnete.
Jsi-li oddaný depresi,
nemůžeš studovat
v Boží škole přeměny země.
19. srpna
Význam života je neustálá přítomnost vnitřní odvahy.
Zůstat šťastný tváří v tvář překážkám znamená dělat pokrok. Vzdáte závod jen proto, že jsou zde překážky? Mezi vámi a cílem může být několik překážek, ale vy je musíte překonat. Jestliže řeknete: „Nechci překonávat překážky, ale chci dosáhnout cíle,” jak můžete očekávat, že to dokážete? Jestliže jste právě na začátku, musíte být připraveni utkat se s obtížemi. Když budete muset překonat obtížnou překážku, tehdy uvidíte, zda chcete cíle doopravdy dosáhnout, nebo ne.
Tvá ryzí víra v Boha
může snadno čelit
nesčetným úderům.
20. srpna
Vymaž ze své vědomé i nevědomé paměti bolesti svého minulého života zklamání.
Co je koneckonců chyba? Jestliže si myslíme, že chyba znamená něco, co je následováno trestem, pak se naprosto mýlíme. Nejprve ji vezměme jako selhání. Co jsou selhání? Selhání jsou pilíře úspěchu. Berme selhání jako zkušenost Boha uvnitř nás. Bůh neustále zakouší sám sebe v nás a skrze nás. Zároveň běží a nese nás k nejzazšímu Cíli dokonalosti. Berme chyby jako poloviční pravdy. Jestliže je budeme brát jako něco hanebného a neomluvitelného, pak nebudou nikdy napraveny a přeměněny v pravdu. Avšak budeme-li chyby považovat za nedokonalé nebo nekonečně malé pravdy, uvidíme-li v chybě trošičku pravdy, jen tehdy dokážeme cítit, že chybu lze napravit a přeměnit v pravdu.
Říkáš Bohu:
„Otče, selhal jsem.”
Bůh ti říká:
„Jseš si jist, Můj synu?”
Říkáš Bohu:
„Otče, uspěl jsem!”
Bůh ti říká:
„Můj synu, nejsem si tak jist.”
21. srpna
Nezesměšňuj smutná selhání druhých. Kdo ví, i ty se můžeš zanedlouho plavit na stejné lodi.
Samotná myšlenka na to, že chyba je považována za něco ostudného nebo nevyslovitelného, vytváří špatné vibrace. Měli bychom se vždy ztotožnit s naší největší částí, všeobjímající částí, která zahrnuje celý svět, celé lidstvo. Tehdy naše takzvaná chyba není chybou. Tehdy cítíme, že je jen nedokonalostí. Je to hra nedokonalosti, kterou jsme hráli nevědomě, ale ne záměrně. Co namísto toho děláme je to, že se od chyby oddělujeme, jako kdyby to bylo něco špinavého, neslušného a tak ošklivého, že se toho nemůžeme ani dotknout. S tímto přístupen neuděláme nikdy pokrok. Místo toho vezměme chybu jako kus hlíny. Tento kus hlíny můžeme vytvarovat nebo vymodelovat do jiného tvaru. Máme-li pak dostatek moudrosti, dostatek světla, můžeme ho použít pro různé účely.
Bůh tě žádá
jen o jednu laskavost:
nesnaž se pamatovat si
svůj minulý život selhání.
22. srpna
Bůh nevěří na život selhání. Jak tedy můžeme ty a já někdy selhat?
Místo toho, abychom brali každou chybu jako prokletí, můžeme ji vzít jako požehnání. Především bychom neměli žádnou chybu udělat vědomě a záměrně. Avšak dojde-li v naší vnitřní přirozenosti, v naší vitální přirozenosti, v naší fyzické přirozenosti, v naší vnější nebo fyzické mysli k chybě, pak bychom měli být okamžitě připraveni přiznat ji sobě i Bohu. Přiznání je naším okamžitým osvobozením. Jinak porosteme do hory chyb. V okamžiku, kdy máme odvahu přiznat svou chybu, k nám běží neporazitelná Ochrana Boha. Jeho Ochrana nás zaštítí. Jeho Ochrana se okamžitě stane naším přístavem.
Nedovol,
aby tě tvé minulé chyby pohltily,
nebo` Bůh od tvého života očekává
hlubokou vnitřní přeměnu.
23. srpna
Buď prostý, buď upřímný, buď čistý a buď pokorný. Vrať se, vrať se zpátky k základům svého vnitřního života.
Někdy vstupujeme do vnitřního života kvůli pokušení. Tak jako lidé vstupují do vnějšího života, aby naplnili své touhy, stejně tak praktikují vnitřní život po několik málo dnů nebo měsíců. Poté, co to zkusili, cítí, že vnitřní život jejich touhy nenaplní. K tomu je lepší světský život. Vnitřní život je obtížný, jen když chce člověk naplnit vnější život jako první a vnitřní život jako poslední. Člověk musí nejdříve naplnit vnitřní život, nebo vzít oba, vnitřní i vnější život, najednou s pocitem, že je-li vnitřní život nakrmen, pak bude automaticky nasycen i vnější život.
Můj ranní slib:
dnes nezklamu Boha.
Můj večerní slib:
zítra se stanu nekonečně lepším
nástrojem Boha.
24. srpna
To, co potřebuje má mysl, aby znovu slavně uspěla v mém životě, je svěží vánek sladké naděje.
Jednota je jedinou skutečností. Ten, kdo si vytvořil jednotu s Bohem, nemá žádnou nejistotu. Dokud si však hledající nevytvoří tuto jednotu, musí být velmi opatrný. Musí si vždy pamatovat, že sem přišel proto, aby se stal dokonalým nástrojem Boha. Každou hodinu a každý den by si měl myslet: „Ať se stanu dokonalým nástrojem.” Dokonce i když bude ve vnějším světě vysoce oceňován, neměl by mít pocit sebeuspokojení. Jestliže ho bude mít, pak nebude usilovat o to, aby se stal lepším, a nebude dělat žádný pokrok.
Bůh se nezajímá o to,
aby věděl o tvých vnějších slabostech.
Nezajímá se dokonce
ani o tvé vnitřní slabosti.
Zajímá se jen o tvou vnější a vnitřní
jednotu s Ním.
25. srpna
Ambice neví, že nám ukazuje cestu k neuspokojené velikosti.
Jméno, sláva, pozemská prosperita a pozemská dosažení se vždy ukážou zbytečná, zbytečná, zbytečná dokonce i pro ty, kteří nejsou upřímnými hledajícími. Přijde čas, kdy se dokonce ani obyčejná lidská bytost nebude zdráhat říci, že všechna pozemská dosažení končí zklamáním. Vlastnictví a dosažení života tužeb vždy skončí zklamáním. Jen jedna věc dokáže dát uspokojení, a tou je jednota – vědomá, neustálá, úplná, bezvýhradná a bezpodmínečná jednota s Vůlí Nejvyššího.
Modli se k Bohu
a medituj na Boha každý den,
aby tě použil svým vlastním způsobem,
tak aby tě neviděl jako jeden z nesčetných
zbytečných lidských životů.
26. srpna
Dokážeš-li utišit mysl a požádat srdce, aby mluvilo k Bohu, jen tehdy míříš správným směrem.
Existuje někdo, kdo nezná Vůli Nejvyššího? Ne! Zůstanete-li v srdci, v každém okamžiku budete vědět, co je Vůlí Boha. Pokud však zůstanete v mysli, nikdy, nikdy nedokážete Vůli Nejvyššího poznat. Můžete mít velkolepé myšlenky, vznešené ideály, ale nebudou Vůlí Nejvyššího. Životní vítězství nebo porážky, přijetí či odmítnutí života nejsou v Očích Nejvyššího konečnou skutečností. Směje se našemu přijetí nebo odmítnutí života, našim vítězstvím a prohrám. Ale triumfálně se na nás usmívá, když se Jeho Vůle stane naší vůlí. Nemusíme se stát velkými ve vnějším světě, abychom dokázali světu nebo Jemu, že jsme Jeho cennými nástroji. Nikdy se nestará o náš pozemský věhlas. Stará se jen o jednu věc: naši neustálou jednotu s Jeho Vůlí.
Dělej svou práci:
pokračuj ve vytváření nového světa.
Bůh požádá obyvatele starého světa,
aby ti tleskali společně s Ním.
27. srpna
Dáme-li nějaké věci důležitost, pak se pro nás automaticky stane skutečnou. Ve chvíli, kdy nějaké věci odebereme důležitost, už nemá žádnou hodnotu. Jestliže si opravdu ceníme vnitřního života, pak se vnitřní život musí stát skutečný.
Když se nemodlíme a nemeditujeme, vidíme kolem sebe jen fyzický svět. Cítíme, že je naprosto skutečný. Když se však modlíme a meditujeme, vidíme a cítíme, že existuje jiný svět, a že fyzický svět je jen vyjádřením tohoto světa. Na druhou stranu musíme vědět, že my sami jsme tvůrci tohoto fyzického světa. Fyzický svět tvoříme svýma rukama a svými vnějšími schopnostmi. Vnitřní svět tvoříme silou své vůle – ne pouhou silou myšlenek, ale silou vůle.
Jdi kupředu
se svou vulkanickou silou vůle!
Jinak tvůj bude život
obrovské zkázy.
28. srpna
Vnitřní život nás učí, jak se odpoutat od života tužeb a jak se připoutat jen k Bohu.
Jak můžeme cítit, že vnitřní život je více skutečný? Skutečnost něčeho záleží na důležitosti nebo hodnotě, kterou tomu dáváme. Skutečnost záleží na nezbytnosti. Jsme-li hladoví, jídlo se stává jedinou skutečností před námi, okolo nás, uvnitř nás, vně nás. Cokoliv, co si vyžaduje naši pozornost nebo soustředění, musí být skutečné, ať je to materiální potrava nebo vnitřní mír, světlo a blaženost. Skutečnost nějaké věci záleží na tom, jak je pro nás nezbytná. Potřebujeme-li něco, pak se tato věc pro nás stane nezbytnou.
Prozkoumej tajemství vnějšího světa.
Vzývej tajemství vnitřního světa.
Hle, skutečnosti vnějšího světa
budou najednou k tvým službám
a skutečnosti vnitřního světa
tě vynesou do nebes.
29. srpna
Prostota zkracuje cestu, která vede k objevení Boha.
Prostota představuje obrovskou sílu. Když vstoupíme do duchovního života, dokážeme toto nejvýznamnější dosažení ocenit. Máme nespočet tužeb. Dokážeme-li z našeho seznamu vyškrtnout jednu touhu, pak se náš život stává do té míry jednodušší. Když se náš život stane prostým, na naší mentální obloze zasvitne troška míru. Pokaždé, když se staneme prostými, prostšími, nejprostšími, náš život tužeb se stane malým, menším, nejmenším. Pak se budeme těšit z míru mysli, ze světla a blaženosti.
Buď prostým životem.
Země potřebuje tvou pomoc.
Buď čistým srdcem.
Nebe potřebuje tvou pomoc.
30. srpna
Bůh je ve všem; proto je vše božské.
Svou aspirací musíme vidět, kolik božskosti vše má. Bůh je ve všem, ale pokud jde o projevení, musíme vidět, kolik božskosti má židle a kolik božskosti má duchovní Mistr. Je-li někdo moudrý, uvidí nekonečně více božskosti v duchovním člověku než ve zdivočelém slonu. A tak musíme být ve svém životě aspirace opatrní, když se setkáváme s lidmi. Musíme jít k člověku nebo věci, která obsahuje nejvíce božskosti. Tomu se říká božská moudrost.
V Božím stvoření je vše
stejně důležité a nezbytné.
Snaž se vidět božské
ve všem, se vším
plus pro vše.
31. srpna
Měj víru v sebe sama. Budeš mít nové srdce jistoty. Měj víru v Boha. Budeš mít nový život uskutečnění.
Musíme být věrní vnitřnímu i vnějšímu životu. Když jsme věrní svému vnitřnímu životu, životu aspirace, anebo jsme-li věrní svým vnějším aktivitám, cítíme, že naše božskost rozkvétá lístek po lístku. Když jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že existuje jen jedna osoba, která je nám neustále a věčně věrná, a tou je Bůh. Od časů nepamětných nám byl vždy věrný, věrný svému stvoření.
Protože jsi učinil víru
svým milujícím a ozařujícím přítelem,
tvá mysl - tvůj nepřítel číslo jedna -
již více nepřijde, aby si
s tebou hrála.
Except where explicitly stated otherwise, the contents of this site are licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Unported License. read more »
SriChinmoyCentre.org is a Vasudeva Server project.