Otázky a odpovědi

Otázka:

Říkáte, že Bůh není pouze dobro, že je dobro i zlo?

 

Odpověď: Ano. Bůh je v dobrém i ve špatném, ale zároveň je nad obojím. Je to jako strom. Řekněme, že kořeny jsou zlo a větve jsou dobro. Jsou však jedním, jsou částí stejného stromu. Zlo je nižším projevením Pravdy a dobro je vyšším projevením Pravdy. Není žádná noc bez světla; dokonce i v nejtemnější noci je vždy alespoň trocha světla. Ale Bůh je nad obojím, stejně tak jako je obloha nad stromem. Říkáte-li, že Bůh není ve zlém, potom říkáte, že Bůh není všudypřítomný. A to je jako říkat, že Bůh není Bůh. Bůh je v obou, ale není jimi svázaný. Je jako loď, která je ve vodě a také nad vodou.

Z přísně duchovního pohledu není nic takového jako dobro a zlo. Zlo existuje jen v mentálním světě. To, o čem si myslíme, že je zlo, je ve skutečnosti menší pravda nebo nedokonalost vrůstající do větší pravdy a dokonalejší skutečnosti.

  Když se ponořím hluboko dovnitř, nevidím žádnou džungli nedokonalosti, dokonce ani kapradí obtíží, ale jen úsměv dokonalosti a tanec blaženosti uspokojení.  
   

Otázka:

Nemohu pochopit, jak cokoliv stvořené Bohem může být nedokonalé. Jak může stvořit duši, která není na počátku dokonalá, a pak říci: "Dobrá, teď pokračuj svým vlastním způsobem, vyvíjej se, jak nejlépe dokážeš"?

 

Odpověď: Bůh nehází duši do projevení nemilosrdně. Duše není sama. Bůh sám je vždy uvnitř ní. Přišli jsme od Boha a jsme Jeho částí. Ale kde je naše uskutečnění? Kde je naše dokonalost? Vědomě směřujeme k dosažení tohoto uskutečnění a dokonalosti. Každý jednotlivec představuje Boha, ale ne každý jednotlivec Jej vědomě uskutečnil. Absolutní Bůh, který je Nejvyšším Já, je dokonalý. To Nejvyšší, Jeden bez druhého, Bůh, který stvořil mnohost, je vždy dokonalý. Ale tento Bůh, který vstoupil do pozemské úrovně pro evoluci, přijal nedokonalost, protože přijal pozemské vědomí, které je plné omezení a nedokonalostí.

 
   

Otázka:

Věříte na hřích?

 

Odpověď: To, co druzí nazývají hříchem, já nazývám nedokonalostí. Byli jsme stvořeni Bohem, který je veškerou Láskou, veškerou Blažeností. Dokážeme-li odstranit závoj nevědomosti z našeho vědomí, okamžitě vstoupíme do světa dokonalosti. Tam není nic takového jako hřích. Hřích je v naší mysli, nikdy nemůže být v naší duši. Co je to hřích? Je to něco, co svazuje a omezuje, jako vězeňská cela. A co je to blaženost? Je to nekonečná svoboda dokonalosti.

 

Z filozofického hlediska to, co někteří nazývají zlo nebo hřích, my považujeme za nevědomost - neustálou hru Máji neboli iluze. Ten, kdo je chycen v této hře, se liší od osvobozené duše, která je oproštěna od této iluze skutečnosti. Meditací se můžeme osvobodit od nevědomosti, od iluze, a přeměnit naši lidskou přirozenost v božskou.

  Radostná ochota tvého srdce uposlechnout Boha smyje tisíciletou nevědomost tvé mysli.  
   

Otázka:

Co míníte nevědomostí?

 

Odpověď: Definice nevědomosti jednou krátkou větou je omezené vědomí. Když vstoupíme do neomezeného vědomí, nevědomost mizí. V tomto světě je světlo, více světla, hojné světlo, neomezené světlo a nekonečné Světlo. Bereme-li nevědomost jako zničení, tehdy děláme chybu. Musíme vidět, že to, co nazýváme nevědomostí, se skládá z omezeného světla. Dokonce i v nejtemnější noci je nějaké světlo. Jinak bychom vůbec nemohli existovat. Dítě je přirozeně ve srovnání se svým starším bratrem nevědomé, ale také ono má v sobě nějaké světlo. Takže to, čemu říkáme nevědomost, je světlo v jiné podobě. Já jako jednotlivec, vy jako jednotlivec a ona jako jednotlivec máme omezené světlo - řekněme nekonečně málo světla - v porovnání s Bohem, který je nekonečným Světlem. Ale prostřednictvím naší modlitby a meditace vrůstáme do neomezeného a nekonečného Světla Boha a stáváme se vším, co Bůh má a vším, co Bůh je.

To, čemu říkáme nevědomost, není nic jiného než zkušenost, kterou má Bůh v nás a skrze nás. Když si uvědomíme, že jsme jen Jeho nástroji, pak nejsme nevědomostí svázáni. Vidíme, že existuje někdo, Vnitřní Pilot, který v nás a skrze nás hraje svou Kosmickou hru. Když víme, že jsme jen pouhými nástroji, potom není žádná nevědomost, není žádné světlo, je jen Nejvyšší, který je vším. On je Ten, kdo činí, On je činem, On je výsledkem, On je vším. Když však cítíme nebo si myslíme, že vše děláme my, tehdy se dopouštíme himalájského omylu.

  Přijde čas, kdy každá a všechny lidské bytosti budou zaplaveny odvahou duše, aby utišily pýchu noci nevědomosti.  
   

Otázka:

Mluvíte o noci a světle. Věříte, že části života jsou temné a nedokonalé?

 

Odpověď: Život je složen z dokonalosti, ale můžeme říci, že existuje menší dokonalost a větší dokonalost. Nemůžeme říci, že tato strana je černá a tamta strana je bílá; řekneme, že na této straně je ve srovnání s druhou stranou méně světla. Takže není žádné negativní a pozitivní, je jen pozitivní. Ale to, co je méně pozitivní, má menší schopnost, a někdy tomu říkáme negativní.

 
   

Otázka:

Jednou jsem četl, že pokud si vyberete zlo, nejste skutečně svobodní. Zdálo se mi to jako zajímavá myšlenka. Objasnil byste mi to?

 

Odpověď: Nejprve musíme vědět, co je zlo. Cokoliv nás omezuje, cokoliv nás svazuje, je zlo. Zlo k nám přijde v podobě potěšení, a když se poddáme potěšení, které zlo přináší, jsme chyceni. Zlo, které nás chce učinit svým nástrojem pro svůj vlastní účel, nás nechá pocítit, že jsme bezmocní a nevědomí, a to je důvod, proč ho přijmeme. Někdy možná nemáme žádnou svobodu v našem vnějším životě, ale ve svém vnitřním životě máme značnou svobodu. Můžeme se modlit, můžeme se koncentrovat, můžeme meditovat dokonce i ve vězeňské cele. Ale když jsme vlastněni zlem, naše vnitřní svoboda odchází a také naše vnější svoboda nás opouští. V tu chvíli musíme hledat naplnění našich tužeb nebo zlých popudů.

Všechno má svou přirozenost. Samou přirozeností zla je svazovat, samou přirozeností božskosti je osvobozovat. Přirozeností štírů je štípat. Nemůžeme očekávat, že se budou chovat jinak. Proto jim nesmíme dát příležitost bodnout nás. Musíme se od nich vždy držet daleko. Stoupneme-li si před štíra, abychom ukázali svou vlastní svobodu, je to pošetilost. Musíme cítit potřebu zůstávat jen s tím, co nás neustále osvobozuje a osvěcuje, a to je světlo.

 
   

Otázka:

Jak můžeme zabránit špatným silám, aby působily v našem životě nebo v životě našich blízkých?

 

Odpověď: Jsou dva možné způsoby. První způsob je skrze koncentraci, meditaci a kontemplaci. Pokud víme, jak je dobře provádět, nemusíme vstupovat do světa špatných sil. Během své oduševnělé meditace můžete požádat Boha o pevnou sílu, duchovní sílu. Dokážete-li použít tuto pevnou sílu ve svém životě, tehdy z něj špatné síly musí zmizet. Druhý způsob je snažit se vidět nejvyšší Pravdu, Boha, ve všem. Musíme tak učinit pomocí světla naší duše. Každá lidská bytost má duši. Duše je nepatrnou částí nekonečné Pravdy. Je v přímém spojení s Božským, s Transcendentální Bytostí. Problém je, že když s někým mluvíme, neobracíme se k jeho duši. Vidíme jen vnější tělo. Fyzické je plné temnoty a nedokonalostí, a tak je pro nás obtížné dosáhnout duši. Snažme se ale vidět duši ve fyzické bytosti člověka, rozmlouvat s ní a vynést do popředí její světlo.

 
   

Otázka:

Když dosáhneme naprosté jednoty s Bohem, vidíme stále protipól dobra a zla?

 

Odpověď: Když jsme ve stavu jednoty s Bohem, nemůžeme říci, že toto je zlo a toto je dobro. Jakmile se sjednotíme s Bohem, vše je projevením božské Vůle. Dokud však s Bohem nejsme sjednoceni, potom jednu vteřinu jsme s Bohem, v Bohu, a další hodinu jsme sami v sobě - v našem vlastním vitálnu, v našem vlastním fyzickém vědomí. Tehdy v nás a kolem nás budou vždy nebožské i božské síly. Ale když máme nejvyšší, nejjemnější meditaci, nevidíme protipóly dobra a zla. Protože tehdy jsme sjednoceni s transcendentální Skutečností, a ta překonává všechny lidské představy dobra a zla, božského a nebožského.

    Víra může věřit všemu, co řekneme. Důvěra může zvýšit pevnost naší víry. Důvěra je čistá. Víra je jistá.   Důvěra se dívá kolem, aby spatřila Pravdu. Víra se dívá dovnitř, aby nejen ucítila Pravdu, ale aby se také stala Pravdou.