Otázky a odpovědi

OTÁZKA:

Jeden z vašich obrazů mě děsí.

 

ODPOVĚĎ: Duchovní Mistr není rentgen. Jakmile se postavíte před rentgen, jste jím zcela odhalen. Stojíte-li přede mnou, i já mohu vidět vše, avšak jsem ten poslední, kdo by vás chtěl před někým odhalovat či stěžovat si na vás u Nejvyššího. Má-li někdo na svědomí něco velmi špatného, může se obávat, že odhalím všechny jeho vnitřní vady a přestupky. Ale já vás odhalovat nebudu. Naopak, můj soucit - stejně jako soucit matky - skryje vaše nedostatky. Přijmu-li někoho jako svého žáka, přijímám všechny jeho nedostatky za své vlastní.

 

Nikdy byste se mě tedy neměli obávat. Nejsem žádný lev ani tygr. Nechystám se vás pozřít. Nikdy! Dokonce i když máte pocit, že jste temnota sama a já jsem slunce, nevadí. Slunce, které září uvnitř mne, je vnitřní slunce, jež pouze osvětluje. Toto světlo neodhaluje. Posvítí-li na temnotu, přetváří ji na světlo a nabízí pak toto světlo celému světu. Proto nemusíte mít z ničeho strach.

 

Prosím, prosím vás, nikdy ze mě nemějte obavy. Můžete se obávat čehokoli na světě, ale nikdy nemějte strach ze mě. Nikdy vám nikterak neublížím. Naopak, mojí starostí je přeměnit vaše nedostatky a formovat a utvářet ve vás vaši vlastní božskost.


   

OTÁZKA:

Moje přítelkyně není vaším žákem, ale začala meditovat na váš obraz a nyní pociťuje veliký strach.

 

ODPOVĚĎ: Mnoho lidí říká, že v nich má fotografie vzbuzuje strach. Avšak tento strach nevychází z fotografie. Je to pouze otázka toho, zda jsou připraveni vzdát se určitých věcí. Vnitřně nejsou ochotni opustit své staré zvyky a způsob života. Dívají se na mou fotografii a ocitají se v oceánu nejistoty, neboť si sami nejsou jistí, zda skutečně chtějí vstoupit do duchovního života, a mají obavy z toho, co se stane, vzdají-li se těchto starých zvyků. Takto se dají vysvětlit pocity vaší přítelkyně.

 

Může-li člověk zapomenout na minulost a je-li připraven vstoupit do nového, věčně nového, vědomě a z celého srdce, pak uvidí, že toto nové je skutečností mnohem více naplňující než minulost. V tom okamžiku mizí veškeré obavy. Obavy přicházejí pouze tehdy, když nejsme ochotni vzdát se svého starého života či nejsme přesvědčeni o tom, že chceme přijmout nový život. Lidé si však obvykle nejsou vědomi faktu, že se nechtějí vzdát starého života. Protože jedna jejich část upřímně touží po duchovnu, cítí rozpaky nad tím, že se stále utápí ve světských záležitostech. Nechtějí to připustit, dokonce ani sami před sebou.

 
  Cokoli tě svazuje, zapomeň to. Cokoli tě oslepuje, zapomeň to. Cokoli tě omezuje, zapomeň to. Cokoli tě probouzí, nauč se to. Cokoli tě osvobozuje, nauč se to. Cokoli tě naplňuje, nauč se to.  
   

OTÁZKA:

Když se na mě upřeně díváte při meditaci, nebo když nás vyzvete, abychom přišli meditovat přímo před vás, někdy trochu znervózním nebo se polekám. Nejsem si jistá, co právě děláte. Mohl byste to vysvětlit?

 

ODPOVĚĎ: Když se na vás dívám během meditace nebo vás požádám, abyste se posadili přede mě a meditovali, v tu chvíli do vás vstupuji a pozoruji, co si vaše vnitřní a vnější bytost přeje. Vstupuji do fyzického, do vitálna, do mysli, srdce i do duše. Pokud vidím, že někdo volá po míru, pak okamžitě přináším shůry mír. Vidím-li, že někdo jiný touží po světle, přináším světlo. Podle aspirace, potřeby a vnímavosti každého hledajícího přináším shůry nejrůznější duchovní kvality.

 

Někdy vidím, že hledající nechce přijmout nic; v tu chvíli mu chybí jakékoli úsilí. Neznamená to, že takový hledající vše má; znamená to, že nemá žádnou inspiraci a aspiraci, aby dosáhl čehosi se shora či získal něco ode mne. V takových hledajících se prostě pokouším zažehnout plamen aspirace.

 

V některých případech můžete mít lepší meditaci, když se dívám na někoho jiného, než když hledím přímo na vás. Ačkoli se dívám na někoho jiného, pokud jste ve stavu vysokého vědomí a díváte se na mě, můžete jako magnet přitáhnout mé světlo. A ačkoli se dívám jinam, více mého světla může směřovat k vám. Naproti tomu, pokud si ve chvíli, kdy se na vás koncentruji, představujete, že všichni ostatní vás pozorují, nebo pokud vaše mysl počítá, kolik sekund se na vás dívám, a srovnává to s tím, jak dlouho jsem hleděl na druhé, pak získáte velice málo.

 

Když někdy dávám někomu požehnání a přináším nekonečný Soucit Nejvyššího, dotyčná osoba je naprosto nepřístupná. Ale někdo, kdo sedí jinde a jehož vnitřní bytost je plně probuzená a nejoddaněji medituje na Nejvyššího, přijímá v tu chvíli nejsilněji. Získává všechno světlo, které jsem chtěl dát oné osobě. Tehdy nejsem ani v nejmenším rozmrzen tím, kdo mé světlo přijímá. Jestliže osoba, které jsem je nabízel, toto světlo nevnímá, pak má-li někdo jiný tu schopnost, měl by je přijmout. Když potom medituji také na něj a on stále může přijímat, dávám mu ještě více.

 

Avšak někdy se stane, že když se dostanu k této osobě, jakmile se na ni zahledím a medituji na ni, znervózní a nepřijme nic. Někdy cítíte, že nemůžete dobře meditovat, když hledím upřeně do vašich očí nebo když vás požádám, abyste si sedli přede mě. Vylekáte se k smrti. Ale proč byste ze mě měli mít strach? Nejsem had ani tygr. Obáváte se mě, protože máte pocit, že bude odhalena vaše nevědomost. Podvědomě si můžete říkat: "Dnes ráno jsem zalhal nebo udělal něco jiného špatně a teď mě Guru nachytá." Nebo vás mohou náhle napadnout zlé síly. Než jste mě viděli, byli jste v pořádku, ale jakmile se postavíte přede mě, najednou se ve vás objevují všechny špatné myšlenky světa. Avšak musíte si uvědomit, že jste tyto nepřátele měli vždy, jenom jste si jich dříve nebyli vědomi. Nyní vystupují na povrch, aby byli přeměněni.

 

Neuvažujte o mně jako o rentgenu, který všechny vaše nedostatky odhalí světu. Raději mě považujte za zrcadlo, které vám umožní nahlédnout do vašeho duchovního života. Když stojíte přede mnou, můžete spatřit svůj vlastní odraz. S čímkoli přijdete, vše se stane viditelným. Spatříte okamžitě obraz vašich myšlenek, dobrých, stejně jako špatných. Avšak cítíte-li obavy a chcete-li své myšlenky skrýt nebo se mě snažíte přesvědčit, že jste takoví či onací, potom děláte vážnou chybu. Já vím, jací skutečně jste; vím, jakou známku máte dostat. Pokud se budete pokoušet učinit na mě dojem svou aspirací, pouze ztratíte veškerou upřímnost, kterou jste kdy měli. I když přijdete s jediným centem aspirace, dejte mi jej s nejvyšší upřímností. Přicházíte-li se špatnými myšlenkami, pociťujte je jako své nepřátele a oddělte od nich svou existenci. Buď je musíte odhodit a říci: "Nepatří mi," nebo musíte říci: "Ano, jsou moje, ale já ti je dávám. Je to můj majetek a já ti veškerý svůj majetek dávám." Pak od vás mohu tyto síly odejmout. Ale pokud se obáváte odhalení nebo snad toho, co vám dávám, potom nezískáte nic.

 

Nevstoupil jsem do světa, abych vás odhaloval a soudil. Přišel jsem, abych vás miloval a zdokonalil. Když se na vás během meditace dívám a koncentruji se na vás, nestarejte se o to, co si o vás myslím. Já si o vás nemyslím nic. Já vám jen nabízím svou duchovní lásku, světlo a starost. I když je dítě celé od bláta a vidí přicházet svou matku, nebude mít strach. Ví, že jej nebude plácat ani hubovat, ale že jej pouze znovu čistě obleče.

 

V momentě, kdy máte pocit, že jste udělali něco špatného - ať už ve své mysli či v činech - snažte se cítit, že moje starost o vaše zdokonalení je nekonečně větší než vaše. Strach přichází, protože si myslíte, že budete odhaleni mým světlem. Avšak dokážete-li si uvědomit, že mé světlo vás pouze ozáří a zdokonalí, potom veškerý strach zmizí, jakkoli blízko a jakkoli pronikavé toto světlo je.

 

Jiným důvodem, proč někdy můžete pocítit nervozitu, když přede mnou meditujete, může být to, že vstoupíte do nervozity a nejistoty ostatních, kteří sedí kolem vás. Je to jako byste všichni byli studenti před zkoušejícím. Místo abyste věnovali pozornost své vnitřní moudrosti, rozhlížíte se kolem sebe a snažíte se zjistit, jakou stránku v učebnici studuje váš soused. Myslíte si, že otázka bude právě ze stránky, kterou čte on, a chcete si tu stranu také přečíst. Pak znervózníte, ne proto, že se pokoušíte číst stejnou pasáž, ale protože váš soused je sám nervózní. Čte určitou kapitolu, ale přitom cítí, že to snad není ta správná. Když začnete číst stejnou kapitolu, vstoupíte do jeho vědomí a přebíráte i jeho nejistotu a strach.


   

OTÁZKA:

Doporučujete meditovat se sepjatýma rukama?

 

ODPOVĚĎ: Ano, doporučuji. Sepnete-li ruce z plné duše, rozhodně vám to při meditaci pomůže. Pokaždé, když chcete posílit svou oddanost, měli byste se pokusit učinit něco na fyzické úrovni tak, abyste přesvědčili svou fyzickou mysl. Když se modlíte a meditujete se sepjatýma rukama, vaše neohebná, neochotná a vzpouzející se fyzická mysl a celá vaše fyzická bytost se stane oddanější. Vše se ve vás stane jedním.

 

Je-li to pro vás únavné a působí vám to bolest, buďte si jistí, že vám tato bolest úspěch nepřinese. Můžete meditovat a modlit se bez sepjatých rukou a přesto dosáhnout velmi vysokých stavů vědomí. Pokud však oduševněle sepnete ruce, zcela jistě to pomůže vaší aspiraci.

 

Někteří lidé cítí, že získávají devadesát devět dolarů ze své vnitřní aspirace, avšak potřebují jeden dolar navíc, aby dosáhli určeného cíle. Vědí, že sepjaté ruce jim tento poslední dolar mohou přinést. A je-li něco, co jim chybějící dolar okamžitě přinese, rozhodně to učiní. Jiní mají pocit, že sepnout ruce nepotřebují. Cítí, že onen poslední dolar získají zvýšením své aspirace. I to je v pořádku.

 

Když ten a ten sepjal své ruce, nebo pokud se obáváte, co si o vás pomyslí ostatní, není žádným důvodem, abyste tak učinili vy. Pokud ale cítíte, že to zvýší vaši aspiraci a vnímavost, měli byste ruce sepnout. Děláte-li to však bez spontánní vnitřní potřeby, jen abyste učinili dojem na okolí, pak děláte politováníhodnou chybu. Po několika dnech či měsících se vynoří vaše vlastní upřímnost a přinutí vás přestat. Ovšem, pokud jste jednou sepjali ruce pouze z klamu a nyní jste si uvědomili svou pošetilost, neznamená to, že byste již více ruce spínat neměli. Je to jako se zvědavostí. Někteří lidé vstoupili do duchovního života ze zvědavosti. Nemají žádnou upřímnou inspiraci a aspiraci, ale ze zvědavosti přicházejí na naše setkání a účastní se našich akcí. Nakonec přijdou na to, že pouhá zvědavost je nikam nedovede. Tehdy zanechají života zvědavosti a začnou aspirovat upřímně. Neexistují na to tedy žádná přísná pravidla.


   

OTÁZKA:

Proč někdy žádáte lidi, aby se na vás dívali, když meditují?

 

ODPOVĚĎ: Hledíte na své ruce, ale vaše ruce vám realizaci nedají. Já jsem Mistr. Vědomá realizace Boha je vepsána v mé tváři a v mých očích, nikoli na konečcích vašich prstů. Získáte mnohem více inspirace, budete-li se dívat na mě než kamkoli jinam.

 

Dokážete-li dosáhnout vědomého kontaktu s mou duší, pak můžete být ubezpečeni, že má existence na zemi vám bude sloužit jako otrok. Jakmile jednou někdo dosáhne opravdového kontaktu s mou duší a upřímně žádá o mou pomoc, pak jsem mu provždy k službám. Tento kontakt však musí být přetvořen ve ztotožnění a ztotožnění dále v jednotu. Může-li hledající dosáhnout jednoty mezi svou a mou duší, zůstanu navždy zodpovědný za tuto lidskou bytost. Toto je záruka, kterou vám má duše dává.

 
  Potřebujete-li průvodce, vzhlédněte s čistým srdcem. Potřebujete-li průvodce, pohlédněte do nitra s myslí oproštěnou od pochybností.  
   

OTÁZKA:

Někdy, dokonce i když medituji s vámi, mám raději oči zavřené. Je to vždy špatné?

 

ODPOVĚĎ: Když medituji před svými žáky, vždy je žádám, aby měli oči napůl otevřené, neboť jedna z cest, jak ode mne mohou získávat, je právě skrze oči. Přináším někdy nekonečný mír, světlo a blaženost a rozdávám je svýma očima. Vidí-li žáci tyto kvality v mé tváři a v mých očích, pomůže to přesvědčit jejich fyzickou mysl a stanou se tak vnímavější. To, co přináším se shora, můžete spatřit nejenom v mých očích, ale v celé mé tváři. Máte-li otevřené oči, jistě uvidíte něco ze záře, která sálá z mého těla.


   

OTÁZKA:

Když přináší Mistr více světla a míru, než jsou žáci meditující kolem něj schopni přijmout, kam se tyto kvality podějí? Ztrácí se nevyužité?

 

ODPOVĚĎ: Nejsou ztracené. Vstupují do zemské atmosféry a stávají se vlastnictvím země. Když duchovní Mistři přinášejí se shora božské kvality, Matka Země je přijímá jako své vlastní. Aspiruje-li potom kdokoli, získá tento mír a světlo z vědomí země, aniž by si byl vědom, odkud přichází.


   

OTÁZKA:

Od té doby, kdy jsem s vámi začal meditovat, cítím, že se moje vědomí přesunulo kamsi jinam. Rád bych věděl, zda byste mohl o tom něco říci.

 

ODPOVĚĎ: Zatímco jste s námi přicházel meditovat, vaše vědomí začalo pracovat více skrze srdce než z vaší mysli. Předtím bylo vaše vědomí ve vaší mysli. Setrváte-li v mysli, celý život vypadá jako suchý kus dřeva. Jestliže však setrváte v srdci, váš život se změní v moře čisté lásky a blaženosti. A jestliže tam dokážete zůstat, začnete postupně prožívat spontánní pocit lásky a jednoty s Bohem a Božím stvořením.


  Plnost života spočívá ve snění a projevování neskutečných snů.