Boží Kosmická hra

Bůh byl Jedním, ale chtěl se stát mnohým. Nemůžete se radovat ze hry, máte-li jen jednoho hráče. Chcete-li hrát jakoukoliv hru, budete potřebovat více hráčů. Bůh stvořil sám Sebe ze svého vlastního Ticha, aby se božsky těšil z Kosmické hry.

• Otázky a odpovědi

Když jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že se jen vědomě účastníme Kosmické hry Boha. Vidíme, že my nečiníme; Bůh je tím, kdo činí. My jsme jen Jeho nástroji. Bůh je Jeden, ale cítil, že se chce těšit a naplnit sám Sebe v miliónech tvarů a podob. Cítil, že pokud je Jedním, není plně uspokojen. Proč by měl být uspokojen jen tím, že je Jedním Nekonečným? Může být také rozmanitým konečným. Bůh je vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný. Je-li všemohoucí, proč by se potom nestal nekonečně malým stvořením, jako je mravenec? Pro Jeho všemohoucí Sílu myslíme na Boha jako na něco velmi velkého nebo velmi rozlehlého. Ale právě proto, že Bůh je vševědoucí a všemohoucí, může být také uvnitř konečného. Tímto způsobem Bůh hraje svou věčnou Hru ve vás a skrze vás, skrze mě, skrze všechny lidské bytosti.

Bůh je nekonečný, ale je obsažen v každém malém dítěti. Zde v konečném se chce bavit a hrát melodii Nekonečného. Jen tehdy získává největší radost. Právě v konečném usilujeme o dosažení Nekonečného. Na druhou stranu, Nekonečné má největší radost, když se učiní tak malým, jak je to jen možné. Konečné a nekonečné: našim vnějším očím se zdají být jako protiklady, ale v Oku Boha jsou jedním. Konečné a Nekonečné jdou vždy spolu; jedno doplňuje druhé. Konečné chce dosáhnout absolutního Nejvyššího, čímž je Nekonečné. Nekonečné se chce projevit v konečném a skrze konečné. Tehdy je hra úplná. Jinak by to byla jen jednostranná hra. Nebyla by v ní žádná radost, žádné dosažení, žádné naplnění. V Nekonečném a skrze Nekonečné, konečné zpívá svou píseň uskutečnění. A v konečném a skrze konečné, Nekonečné zpívá svou píseň projevení.