Meditace na každý den "měsíc říjen"

Tři známky pokroku:
udělat něco lépe,
než jsi to udělal předtím,
udržet si svou úroveň,
mít radostné srdce,
i když tvá úroveň klesá.

 
 

1. října

padak

Přijde čas, kdy se každá lidská bytost bude těšit ze zářivého rozkvětu blaženosti jednoty.

 

Nyní zakoušíme konečné. Naneštěstí jsme dosud nezakusili Nekonečné, Nesmrtelné a Věčné. Právě proto, že jsme dosud nepocítili Nekonečné, cítíme, že opak – konečné – je peklo. Musíme však vědět, že ono spoutání, které pociťujeme každý den, je jen přechodnou fází. Je to jako zamračený den. Několik hodin slunce nesvítí, ale nakonec přece jen vyjde. Každý člověk má vnitřní slunce. Toto vnitřní slunce je nyní zakryto strachem, pochybnostmi, obavami, úzkostmi, nedokonalostmi a omezeními. Ale přijde den, kdy tyto mraky dokážeme odstranit, a tehdy toto vnitřní slunce jasně zazáří.

 
Chceš zářit?
Můžeš snadno zářit jako slunce
ve svém sebenabízení
Bohu v člověku.

 

2. října

padak

Dokonce i pouhá troška očekávání dokáže zničit tvou himalájsky vysokou extázi.

 

Když meditujeme, nesmíme od své meditace nic očekávat. V nás a skrze nás medituje Bůh. Sama skutečnost, že chceme meditovat, by nás měla těšit. Milióny lidí nemeditují; libují si v potěšeních nevědomosti. Jak je možné, že z miliónů a miliard lidí jsme my připraveni meditovat? Bůh nás vybral. Samotná skutečnost, že meditujeme, znamená, že nás Bůh požehnal. Musíme přitom vědět, že Ten, kdo nám dal schopnost meditovat, nám dá také výsledek. Existuje však cosi, čemu se říká Boží zvolená Hodina. Jenom proto, že jsme začali meditovat, nemůžeme očekávat mír, světlo a blaženost přes noc.

 
Bůh je připraven
každý den v mém aspirujícím životě
vykouzlit překvapení,
zřeknu-li se své očekávající mysli
jednou provždy.

 

3. října

padak

Chabá modlitba snáší shůry Boží všemohoucí Milost. Taková je velkodušnost Božího Soucitu.

 

Musíme cítit, že jsme božskými hospodáři. Zúrodňujeme půdu a zaséváme semínko. Pak musíme počkat na déšť, na božskou Milost. Hospodář nezíská bohatou úrodu za den. Podobně duchovní hledající nezíská bohatou úrodu realizace Boha za jediný den. Chce-li toho dosáhnout, pak usiluje o něco, co je nad jeho schopnost vnímavosti. Bude přirozeně zklamán a tomuto zklamání bude říkat peklo. Musí počkat na Boží zvolenou Hodinu a spokojit se s myšlenkou na to, že Bůh mu ve svou zvolenou Hodinu dá schopnost meditovat. Trpělivost je nezbytná. Bůh nám dal schopnost meditovat, a tak bychom Mu v této chvíli měli být vděční za to, že nás vybral. Budeme-li naléhat, budeme-li vyžadovat, objeví se zklamání; a ve zklamání budeme cítit peklo. Budeme pochybovat o své vlastní duchovní schopnosti i o existenci Boha. A tak meditujeme-li kvůli Bohu a ne kvůli sobě, nikdy nebudeme mít pochybnosti či pocit pekla.

 
Abychom zvítězili
nad svými pozemskými smutky,
co potřebujeme, je síla naší vlastní víry
a Hodina Boží volby.

 

4. října

padak

Království Boží Milosti je mým jediným domovem. Zbytek světa není ničím než zastávkou.

 

Boží Milost je tu stále, avšak kolik lidí ji využívá? Boží Milost je jako paprsky slunce. Slunce je tu vždy, co však děláme my? Vstáváme pozdě. Místo abychom vstali o půl šesté nebo v šest hodin, vstáváme v osm nebo v devět. Tehdy nezískáme požehnání ranního slunce. A když vstaneme, necháme všechna okna a dveře zavřené a nedovolíme slunečnímu světlu, aby vstoupilo do našeho pokoje. Stejně tak v duchovním životě Boží Milost neustále sestupuje, my jí však nedovolujeme, aby vstoupila do našeho systému. Necháváme překážky mezi Boží Milostí a svou vlastní nevědomostí. Pouze necháme-li dveře svého srdce doširoka otevřené, může Boží světlo vstoupit do našeho bytí.

 
Máš-li ty schopnost
vytvořit mračna potíží,
potom Bůh má schopnost
vytvořit slunce Milosti.
Pro koho, ne-li pro tebe,
pro tebe samotného?

 

5. října

padak

Těší se z hostiny se stoupajícím sluncem svého srdce a sestupující Milostí svého Pána.

 

Boží Milost neustále sestupuje; to je naprostá pravda. Každý den musíme vyprázdnit svou vnitřní nádobu a naplnit ji Božím mírem, Světlem a Blažeností. Musíme cítit, že Boží Světlo je zde neustále a je více než ochotné nás osvítit. Jen tehdy dokážeme Boží Milost využít. Na druhou stranu, promeškáme-li Boží Milost, neměli bychom být odsouzeni ke zklamání. Dnes jsme slunečnímu světlu nedovolili vejít do našeho pokoje, avšak zítra tu slunce bude znovu. Pokud jsme dnes ze své nevědomosti nedovolili Boží Milosti, aby do nás vstoupila, nevadí. Zítra budeme určitě na vstup Božího Světla připraveni.

 
Nestaneš-li se dnes
Milostí Božího Uspokojení,
jak můžeš zítra spatřit
Tvář Boží Dokonalosti?

 

6. října

padak

Není konce smutku pro toho, kdo mechanicky myslí a myslí. Není konce radosti pro toho, kdo zbožně medituje a medituje.

 

Jestliže jde člověk po duchovní cestě, pak musí meditovat alespoň jednou denně. To je povinné. Je lepší meditovat alespoň třikrát denně, ale není-li možné nasytit vaši duši třikrát, pak ji prosím nasyťte alespoň jednou. Ciťte, že duše je malé dítě, božské dítě. Pokud duši nenasytíte, bude hladovět a vaše božské projevení bude pozdrženo.

 
Předtím než medituji,
Bůh přede mě pokládá
Nápoj svého Soucitu
a žádá mě, abych si nabídl.
Poté co jsem meditoval,
Bůh přede mě pokládá
Hostinu svého Uspokojení
a žádá mě, abych si nabídl.

 

7. října

padak

Abys dospěl k jádru všeho, co potřebuješ je horlivá poslušnost nekonečnému Zdroji Věčnosti.

 

Duchovní aspirant by měl mít vždy na mysli, že patří Bohu a že je pro Boha. V této chvíli může být teprve rozkvétajícím hledajícím, může být začátečníkem, a tak pro něj Bůh nemůže nebo nemusí vždy být živoucím Bohem. Někdy si bude hledající schopen Boha pouze představit a někdy, přes své vnější úsilí, v sobě nemusí přítomnost Boha cítit. Někdy může dokonce na existenci Boha zapomenout. Musí však mít na mysli, že má Zdroj, a tímto Zdrojem je světlo, neomezené světlo, nekonečné světlo. V potěšeních nevědomosti si hověl mnoho let, musí však cítit, že jeho Zdrojem není nevědomost; jeho Zdrojem je světlo a blaženost. On existuje pro tento Zdroj a vynakládá vědomé úsilí, aby se ke svému Zdroji navrátil. Při návratu projevuje Božskou blaženost zde na zemi. Ačkoli je do určité míry v nevědomosti, je vždy pro Božský život a je vždy pro Božské světlo. Dokáže-li si toto pamatovat, bude ve svém životě cítit neustálý pocit uspokojení. Ve svém vnějším a vnitřním životě bude cítit světlo, více světla, záplavu světla, nekonečné světlo.

 
Když cítím, že patřím Bohu, jasně vidím,
že Bůh je mou jedinou lampou.
Když cítím, že jsem pro Boha, jasně vidím,
že Boží světlo je ve mně.

 

8. října

padak

Co je mysl, ne-li vědomá fantazie směšných a zbytečných požadavků?

 

Mysl potřebuje nadřízenou sílu, která by ji udržela tichou. Touto nadřízenou silou je síla duše. Musíme vynést na povrch světlo duše, které má neomezenou sílu. Je-li ve vnějším světě někdo nadřazený silou nebo mocí, snaží se podřízené trestat. Avšak v duchovním světě nebude světlo duše mučit ani trestat mysl. Naopak, bude se chovat jako nejněžnější matka, která cítí, že nedokonalosti jejího dítěte jsou jejími vlastními nedokonalostmi. Srdce bude cítit temnotu, nečistotu a neosvícenost mysli jako své vlastní nedokonalosti, a zároveň jí dokáže nabídnout své světlo. V naprosté tichosti se pokusí přeměnit přirozenost mysli.

 
Počátek dokonalosti svítá,
když hledající učiní konec
své kritické mysli.

 

9. října

padak

Klaním se Světlu, které se nikdy nezacloní.

 

V této chvíli je naším cílem nejčistší světlo. V tom případě je naší starostí plakat uvnitř. Musíme uvnitř plakat jako dítě pro svou neoddělitelnou jednotu s Nejvyšším. Dítě pláče pro to, co chce, a matka vždy přijde. Ať je kdekoli, přichází, aby mu dala cokoli chce. Podobně, když my pláčeme z nejvnitřnějších koutků svého srdce, naše prosba je vyplněna. Všechno ale záleží na upřímnosti našeho vnitřního pláče. Pokud je náš pláč upřímný, Bůh jej nutně musí vyslyšet. Pláčeme-li vnitřně pro duchovní věci – pro mír, světlo a blaženost – potom musíme těchto božských kvalit dosáhnout.

 
Nepotřebuji zázraky, prosím.
Dokonce ani nechci vidět zázraky, prosím.
Potřebuji a očekávám jen
plačící srdce a usmívající se život.

 

10. října

padak

Tvé nově vzniklé přátelství s tvým životem svědomí tě zachrání, zdokonalí a nakonec osvítí.

 

Pokročilý hledající neustále naslouchá svému svědomí. Jeho svědomí je jeho kodexem života. Jeho svědomí je jeho uměním. Jeho svědomí je jeho náboženstvím. Když udělá něco dobrého, cítí, že se řídí svým kodexem života. Když udělá něco špatného, cítí, že se odchýlil od cesty pravdy a že již více není věrný svému kodexu života, svému umění, svému náboženství.

 
Mé obviňující svědomí,
miluji tě, protože se o mě staráš,
staráš se o mou dokonalost.
Mé ozařující svědomí,
miluji tě, protože se staráš
o nejvyšší uspokojení
mého Milovaného Nejvyššího
ve mně.

 

11. října

padak

Touha nás spoutává; aspirace nás osvobozuje.

 

Když toužíme, snažíme se zvětšit své schopnosti, abychom vyzvali ostatní, abychom porazili ostatní, abychom ovládli ostatní a abychom dali světu pocítit, že jsme o pár metrů – ne-li o pár kilometrů – před ním. Když aspirujeme, pláčeme nejen pro svou vlastní dokonalost, ale také pro dokonalost ostatních. Aspirace hraje úlohu jednoty, což není nic jiného než dokonalost sama. Zůstáváme-li v běžném světě, v neaspirujícím světě, světě tužeb, snažíme se potěšit a uspokojit jen sami sebe. Avšak jsme-li ve světě aspirace, snažíme se potěšit Boha. Pokud dokážeme potěšit Boha silou vnitřního pláče svého srdce, tehdy v sobě spatříme a ucítíme Boží Lásku, Zájem, Světlo a Mír – vše, co Bůh má a čím je.

 
Meditace na mír dokáže
nejen uklidnit nepokoj tvé mysli,
ale také osvobodit tvůj život
od noci tužeb.

 

12. října

padak

Je to sirotčí pláč tvého srdce, co ti pomůže dosáhnout výšin Boží nejvyšší Krásy.

 

Když uvnitř pláčeme, musíme cítit upřímnou potřebu Boha. Pokud máme tuto vnitřní potřebu, pak Bůh ze své nekonečné Štědrosti přijde a dá nám to, co potřebujeme. Máme-li upřímný, opravdový vnitřní pláč, tehdy budou všechny naše problémy vyřešeny. Nemáme-li však tento upřímný vnitřní pláč, pak nezáleží na tom, kolik let budeme žít na zemi, uspokojení nenajdeme, protože skutečné uspokojení znamená zdokonalení naší přirozenosti, dokonalost našeho života.

 
Abych byl blíže Bohu,
potřebuji dvě věci:
srdce, které ví, jak plakat bezesně,
a mysl, která věří
v sebeosvícení.

 

13. října

padak

Je-li něco pravé, ucítíš to v nejhlubších hlubinách svého srdce.

 

Zasejete semínko. Po několika měsících vzklíčí. Za rok vyroste v mladý stromek a nakonec v mohutný banyán. Když se začnete zajímat o duchovní život, teprve jste zaseli semínko. Výsledky nemusíte spatřit okamžitě. Trvá to nějakou dobu. Musíte začít s vírou – upřímnou, opravdovou, dokonalou vírou. Předtím, než ucítíte svou vlastní božskost, se musíte modlit a meditovat. Nedokážete-li v této chvíli cítit svou vnitřní božskost, nebuďte smutní nebo rozladění. Chce to svůj čas. Modlete se a meditujte upřímně a skrze vaši víru se jednoho dne rozvine vaše skutečná božskost. Nemáte-li vyšší prožitky nebo poznání ihned poté, co jste vstoupili do duchovního života, nevzdávejte se. Pokud v této chvíli necítíte uvnitř samotných hlubin svého srdce něco božského, ozařujícího, naplňujícího a dokonalého, nevadí. Získat volný přístup do vnitřního světa trvá nějakou dobu. Jakmile však jednou máte volný přístup k vnitřnímu světu, spatříte, že je zaplaven světlem a blažeností.

 
Pro mě existuje jen jeden přítel,
a tím přítelem je stále kvetoucí víra mého srdce.
Nepotřebuji žádného jiného přítele.

 

14. října

padak

Hádky často dávají přednost náboženství před pravdou.

 

Jsou dva druhy náboženství: falešné náboženství a pravé náboženství. Falešné náboženství chce změnit tvář světa jakýmikoli prostředky, dokonce i nečistými – za každou cenu. Pravé náboženství chce jen oduševněle milovat srdce světa. Falešné náboženství se snaží prosazovat svou nebetyčnou nadřazenost nad ostatními náboženstvími. Pravé náboženství má veškeré pochopení pro ostatní náboženství. Chce zažívat extázi své jednoty se všemi náboženstvími, založenou na svém vlastním oduševnělém pláči. Chce se stát neoddělitelně jedním se všemi náboženstvími na základě své tolerance, trpělivosti, laskavosti a odpuštění. Navíc, pravé náboženství ví velmi dobře, že je to Nejvyšší kormidelník sám, kdo miluje a řídí každé náboženství a zároveň odpouští nedostatky, které každé náboženství bohužel má.

 
Samotná podstata náboženství:
Měj strach z Boha a buď Bohu poslušný.
Nejčistší podstata duchovnosti:
Miluj Boha
a staň se dalším Bohem.

 

15. října

padak

Je zapotřebí hrdinského srdce, abys řekl ne světu tužeb.

 

Nyní žijeme život touhy. Ale dokonce i když jsou naše touhy naplněny, obvykle nejsme vůbec spokojeni. V životě tužeb něco zoufale chceme, avšak když tu věc dostaneme, okamžitě jsme nespokojeni. Stalo se to v našem životě mnoho, mnohokrát. Dokud pro něco pláčeme, nikdy se nestaráme o to, že někdo už to má. Když ale dostaneme, co jsme chtěli, rozhlédneme se kolem a vidíme, že tisíce dalších lidí to mají také, a snad mají i více než my. Mají tu samou věc v bohaté míře, zatímco my máme jen omezené množství. A tak jsme nespokojeni. V životě tužeb nemáme nikdy dost, bez ohledu na to, kolik máme.

 
V mém životě tužeb
co ve skutečnosti potřebuji
je nekončící „Ne!”

 

16. října

padak

Chceš naplnit své touhy? Pak to musíš udělat zcela na své vlastní nebezpečí.

 

Naplnění touhy není odpověď. To, co musíme udělat, je pokusit se zmenšit své touhy a zcela vstoupit do života aspirace. Dokážeme-li své touhy zmenšit na minimum, potom se spolu s nimi zmenší i naše ničivé myšlenky a sklony. Aspirace je plamen. Tento plamen ozařuje a očišťuje vše, co je uvnitř nás nevítané a nebožské, tak abychom mohli získat skutečné uspokojení.

 
Naprostá čestnost
je naprosto nezbytná,
abys přeměnil svou noc touhy
v den aspirace.

 

17. října

padak

Aspirace a neúspěch neznají jeden druhého.

 

Jestliže aspirujeme pravidelně, oduševněle a upřímně, pak sebeničivé myšlenky nenapadnou naši mysl a sebeničivé činy neobejmou náš život. Musíme kráčet po pozitivní cestě aspirace, která nás vynese vysoko, výš, nejvýš. Čím výše půjdeme, tím více plamenů aspirace spatříme ve svém temném životě, a naše temné, nečisté, ničivé myšlenky budou osvíceny. Místnost může zůstávat temná dny, měsíce a roky, avšak jakmile otočíme vypínačem, místnost bude celá ozářená. Tehdy pro nás bude snadné uklidit ji a vyčistit. Podobně, pokud neaspirujeme, pokud se nemodlíme a nemeditujeme, místnost naší mysli zůstává temná. Ale v okamžiku, kdy aspirujeme, v okamžiku, kdy svým vnitřním pláčem rozsvítíme světlo, je pro nás snadné zcela přeměnit svůj život.

 
Konečné vítězství tvého života
záleží na odevzdání plamenů aspirace
tvého srdce.

 

18. října

padak

Každý den k tobě musí přijít jako nová naděje, nový příslib, nová aspirace, nová energie, nové rozechvění a nová blaženost.

 

Pokud si myslíte, že zítřek bude další den podobný těm, které jste už viděli, pak neuděláte žádný pokrok. Musíte cítit, že zítřek bude něco naprosto nového, co vytvoříte ve svém životě. Každý den se musíte naplnit energií do takové míry, že ucítíte novou naději a novou aspiraci. Nemáte-li určitý den žádnou naději, pak toho dne jste mrtví. Nemáte-li určitý den žádný slib, pak jste více než mrtví. Pokud chcete žít na zemi, musíte mít naději. Naděje není mentální halucinace. Zdaleka ne. Naděje je rozlehlé pole. A je-li zde slib, pak můžete cítit, že jste zaseli semínko, semínko příslibu.

 
Mám jen jeden domov,
a tím je domov mé naděje.
Když opustím tento domov,
nemám, kam bych šel.
Jsem zcela sám
v zemi bídy.
mít radostné srdce,
i když tvá úroveň klesá.

 

19. října

padak

Každá posvátná naděje je požehnaný dar ze srdce Nebe.

 

Jen s novostí, s novostí v každém okamžiku vašeho života, můžete uspět a překonat sami sebe. Máte-li vždy naději novosti v myšlenkách i v činech, pouze tehdy můžete překonávat. To, co máte, je dobré, ale nestačí to. Potřebujete více. Měli byste cítit, že nemůžete projevit Nejvyššího, pokud se nestanete nekonečnými jako On. Potřebujete více, ale ne pro své vlastní osobní naplnění nebo vzestup. Bez nekonečného míru a nekonečného světla, jak projevíte nekonečného Nejvyššího? Proto musíte mít v každém okamžiku naději a slib. S nadějí a slibem můžete pomýšlet na Nekonečnost, a jen s Nekonečností můžete naplnit poselství Nekonečnosti.

 
Nemáš-li každý den
novou naději,
novou aspiraci
a nové zasvěcení,
kde je potom tvé skutečné probuzení?

 

20. října

padak

Optimismus je tajemstvím sebedůvěry. Sebe-důvěra je tajemstvím dynamické síly. Dynamická síla je tajemstvím okamžitého úspěchu.

 

Naší lidskou potíží je, že nebereme nic vážně. Doufáme ve jméno a slávu, ale když vidíme, že musíme vyšplhat na vysoký strom, abychom dostali to, co chceme, pak ztratíme zájem. Také v duchovním životě chceme Boha, avšak dříve, než Boha realizujeme, musíme udělat několik věcí. Jestliže vnitřně cítíme cenu realizace Boha ve svém životě, potom takzvané těžkosti, kterými procházíme, nejsou ničím. Pokud si ceníme cíle, pak musíme kráčet po cestě. Cesta je dlouhá a svízelná, avšak vidíme-li cíl neustále před sebou a kráčíme-li po cestě dál, potom svého cíle dosáhneme. Pokud si skutečně cíle ceníme a pláčeme pro něj, pak pro nás vždy bude existovat nějaký způsob, jak cíle dosáhnout.

 
Tvůj život je Boží zodpovědností,
staráš-li se jen o božskost
uvnitř sebe.

 

21. října

padak

Strach. Co je to? Když vedeme duchovní život, velice brzy zjišťujeme, že strach je skutečný nepřítel. Co dělá? Kupuje naši rakev dlouho předtím, než máme zemřít.

 

Meditace je jediný způsob, jak překonat strach. Neexistuje žádná jiná cesta. Proč nám meditace pomáhá překonat náš strach? V meditaci se ztotožňujeme s Nesmírností, s Absolutním. Když se někoho nebo něčeho obáváme, je to proto, že necítíme, že tato osoba nebo věc je naší součástí. Jakmile dosáhneme vědomé jednoty s Absolutním, s nekonečnou Nesmírností, pak vše v ní obsažené je součástí nás samých. A jak bychom se mohli obávat sami sebe?

 
Každý den má pro tebe svět strachu
strašná poselství.
Ty však nejsi povinen poslouchat
poselství světa strachu.

 

22. října

padak

Skutečnou vnitřní radost získáme jen tehdy, když bude naše aspirace opravdová a upřímná. Máme-li vnitřní radost, vidíme a cítíme, že vědomě sedíme a rosteme v náruči Boha.

 

Chce-li někdo vědět, zda je jeho aspirace opravdová a zda skutečně pochoduje k Cíli nebo ne, pak si přeji požádat toho člověka, aby pozoroval svou mysl a své srdce. Pokud ve své mysli cítí vnitřní radost a mír a pokud je jeho srdce zaplaveno radostí a blažeností, ne potěšením, pak je jeho aspirace skutečná a opravdová. Tehdy aspirant pozná, že nepodvádí sám sebe.

 
Můžeš vyšplhat rychle,
velmi rychle na strom pokroku,
jestliže dáš to, co máš:
kapky inspirace a plameny aspirace.

 

23. října

padak

Prvním krokem v úsilí o mír mysli je upřímně cítit, že žádný člověk není nepostradatelný.

 

Člověk může mít několik dobrých kvalit, to ale neznamená, že je nepostradatelný. Ty samé dobré kvality mohou mít druzí. Čím více důležitosti dáváme sobě nebo druhým, tím více oslabujeme svou vlastní schopnost. Jenom Bůh je nepostradatelný. Všechnu důležitost musíme dávat Zdroji, Božskému uvnitř nás, Nejvyššímu uvnitř nás. Musíme cítit, že jsme schopni sloužit druhým a oni jsou schopni sloužit nám právě proto, že nám Nejvyšší dal určité kvality. Tyto kvality mají skutečného vlastníka, a tím vlastníkem je Nejvyšší. Dokážeme-li vědomě a neustále cítit, že On jediný je nepostradatelný, potom můžeme mít mír mysli.

 
Jenom blázen si myslí,
že je nezávislý.
Jenom blázen cítí,
že je nepostradatelný.

 

24. října

padak

Chci žít navždy tam, kde žiji nyní: na vrcholku hory své naděje.

 

Když jsme upřímní, cítíme, že Bůh nás miluje. Když se modlíme, cítíme, že Bůh nám patří. Když meditujeme, cítíme, že patříme Bohu. Naše upřímnost nás vede po správné cestě. Naše modlitba zvětšuje naši rychlost. Naše meditace nám přibližuje náš cíl.

 
Musíš se denně modlit a meditovat.
Prostá věc jako je tato k tobě přinese
Boha nekonečného Soucitu
a Uspokojení.

 

25. října

padak

Je naprosto nezbytné chránit se před dáváním nečisté vitální lásky. Jinak bude člověk neustále muset zápasit s obřími silami nevědomosti.

 

Musíme používat lásku ne k tomu, abychom spoutávali nebo vlastnili svět, ale abychom osvobodili a rozšířili své vlastní vědomí a vědomí světa. Nesmíme se pokoušet nahrazovat čistou lásku srdce nečistou vitální láskou. To, co musíme udělat, je vnést pročišťující a přeměňující lásku srdce do nečistého vitálna. Vitálno jako takové není vůbec špatné. Když je vitálno ovládnuté, pročištěné a přeměněné, stává se nanejvýš významným nástrojem Boha.

 
Jen když naše dynamické vitálno
vyzve divoké emocionální vitálno,
může naše duše vymazat
naše žalostné minulé chyby.
Jen tehdy ucítíme v životě aspirace
neustálý úspěch
a neustálý pokrok.

 

26. října

padak

Uvažující mysl musí být přeměněna v zasvěcený nástroj Nejvyššího.

 

Uvažující mysl je pro aspirujícího skutečnou překážkou. Používání mysli se stává omezením, protože mysl nedokáže pojmout Nekonečné. Žijeme-li v mysli, budeme se neustále snažit Pravdu ohraničit; nikdy ji nedokážeme spatřit v její správné podobě. Pouze žijeme-li v duši, dokážeme Pravdu obejmout jako celek. Pravda, Skutečnost a Nekonečnost leží za hranicemi přemýšlející mysli. Rozum má velmi omezené světlo, zatímco my chceme a potřebujeme nekonečné světlo. Když nekonečné světlo zasvitne, rozum je rozbit na kousky.

 
Jsi-li připraven
žít mimo pevnost rozumu,
Bůh ti dá svůj vlastní Domov
Dokonalosti a Uspokojení.

 

27. října

padak

Tvá duše potřebuje naprosté naplnění. Tohoto naprostého naplnění chce dosáhnout ne v Nebi, ale zde na zemi.

 

Pokud žijete v těle, budete příliš slabí, abyste čemukoli zabránili. Pokud žijete ve vitálnu, budete příliš panovační, abyste cokoli dovolili. Pokud žijete v mysli, budete příliš lhostejní, abyste cokoli milovali. Pokud žijete v srdci, budete příliš shovívaví, abyste cokoli ovládli. Žijte v duši; Bůh za vás řekne, udělá a stane se vším.

 
Mé všepohlcující vitálno mi říká,
že můžu dělat, co chci.
Mé Boha milující srdce mi říká,
že nemám, co bych dělal,
nebo` můj Pán již udělal vše pro mě,
a bude to tak dělat vždy.

 

28. října

padak

Tvá duše je zářivý posel Boha uvnitř tebe. Nezná zrození, rozklad, smrt. Je věčná. Je nesmrtelná.

 

Vaše duše je jedinečná. Bůh se chce ve vás projevit a naplnit nevídaným způsobem. Bůh má své zvláštní poselství, které může naplnit jen skrze vaši duši. Aby naplnil své zvláštní poslání, použije jako svůj vybraný nástroj vaši duši a žádnou jinou. Chcete, aby váš život posloužil Bohu k naplnění Jeho poslání? Pokud ano, pak tady a teď vraťte duši její trůn. Sesadili jste duši a na její trůn jste posadili ego. Srdečně duši přivítejte a sjednoťte se s ní. V tu chvíli vás opustí strach, opustí vás nevědomost a nakonec vás opustí smrt. Věčnost vás uvítá, Nekonečnost vás uvítá a nakonec, Nesmrtelnost vás uvítá.

 
Pamatuj si,
co jsi řekl Bohu v Nebi,
než jsi odešel na zem.
Tvé neustálé připomínání bude přeměněno
v dokonalé představení.

 

29. října

padak

Trvalé štěstí jsi chtěl. Nekončící zármutek jsi dostal. Proč? Protože miluješ svou pozemskou skutečnost svým vlastním způsobem a ne Božím vlastním způsobem.

 

Proč zažíváme utrpení? V tomto světě vždy vědomě nebo nevědomě děláme chyby. Když vědomě uděláme chybu, dobře o tom víme. Naneštěstí ale nevidíme milióny věcí, které děláme špatně nevědomě. Tyto nevědomé chyby se projevují ve fyzickém světě a výsledky k nám přicházejí jako utrpení. Jestliže lidé, kteří opakovaně dělají chyby, mají upřímnou aspiraci a chtějí vědět, proč trpí, tehdy světlo duše vyjde na povrch a poví jim to. Jsme-li duchovní, vědomě nebudeme dělat nic špatného, avšak nevědomě můžeme udělat mnoho věcí špatně. Svým nevědomým chybám můžeme předejít jen svou aspirací, modlitbou a meditací. Pokud aspirujeme, pak nás Boží Milost a Soucit ochrání.

 
Neobávej se
pronikavého šípu dnešního smutku,
nebo` zítřek se rozbřeskne
se svými hodinami extáze
světla a blaženosti.

 

30. října

padak

Nemysli na lidský zármutek. Mysli jen na svou dychtivost přeměnit ho v plameny božské radosti duchovnosti.

 

Bůh pro lidské bytosti nechce utrpení. On je Otcem Lásky. Když půjdeme ke svému Otci, nemusíme si uříznout své paže nebo nohy. Půjdeme s veškerou svou láskou, protože On na nás čeká se svou Láskou. Říkáme-li, že musíme trpět, abychom mohli jít ke svému Otci, je to hloupost. Bůh, náš Otec, nechce naše utrpení. Avšak když utrpení přece jen přijde, musíme cítit, že i v tomto utrpení je božský záměr. Jestliže skutečně aspirujeme, utrpení samo nám dá opravdovou zkušenost, která nám dá pocítit, že jsme blíže svému cíli. Nikdy bychom kvůli svému utrpení neměli na Bohu hledat chyby. Jsme to my, kdo pozval utrpení svými vědomými nebo nevědomými chybami. Když k nám utrpení přijde, musíme se modlit k Bohu, aby nás od tohoto utrpení osvobodil. Musíme vědět, že utrpení není naším cílem; naším cílem je blaženost.

 
Odloučil se od své pozemské bolesti
ne opuštěním těla, ale tím,
že se neoddělitelně sjednotil
s vlnami extáze moře své duše.

 

31. října

padak

Oduševnělé srdce zpochybňuje věrohodnost mysli.

 

Pokud mysl hledá a volá, může nám pomoci pozvednout úroveň vědomí. Mysl nám však nikdy nemůže pomoci vysokou úroveň vědomí udržet. Jen světlo duše má schopnost to udělat. Duše dala tuto schopnost srdci a srdce to může udělat místo duše. Pokud nám pomáhá duše, pak naše vědomí zůstává dokonalé. Pokud však pomoc přichází ze srdce, které dosud není plně osvícené, potom naše vědomí nezůstává na stejné vysoké úrovni. Přesto však má srdce daleko více schopnosti než mysl, aby nám pomohlo uchovat si vysokou úroveň vědomí.

 
Tvá mraky zatažená mysl
tě bez selhání zklame.
Tvé hvězdami zalité srdce
tě nejen naplní, ale také
učiní nesmrtelným.