Závodění a duchovnost - část 1.

Otázka:

Při závodech si uvědomuji, že se má aspirace hodně mění. Někdy stoupá, někdy klesá. Existuje nějaký způsob, jak si udržet aspiraci po celou dobu závodu?

Sri Chinmoy: Toto je má jednoduchá rada. Před začátkem závodu medituj nanejvýš oduševněle pět minut. Snaž se cítit, že nejsi závodníkem, ale že někdo jiný běhá, skáče či hraje tvým prostřednictvím. Ty jsi pouze svědek, divák. Jelikož soutěží někdo jiný, máš možnost všechno sledovat a užívat si to. Zatímco běžíš, někdy je velmi obtížné mít ze závodu radost. Buď tě ubíjí soutěživý duch nebo zklamání nebo tvé tělo neposlouchá tvou mentální vůli a cítíš, že doslova umíráš. Takže přichází velmi mnoho problémů.

Avšak jestli můžeš před startem přesvědčit sám sebe, že jsi božský pozorovatel a že někdo jiný závodí v tobě, prostřednictvím tebe a pro tebe, potom strach, pochyby, zklamání, úzkost a další negativní síly nebudou schopny napadnout tvou mysl. Jakmile tyto myšlenky obsadí mysl, snaží se vstoupit do vitálna a potom do fyzického. Když vstoupí do fyzického, vytvářejí napětí a toto napětí ničí všechnu tvou sílu koncentrace. Ale jestliže cítíš, že nejsi závodník, že pozoruješ celý závod od začátku do konce, potom nevznikne žádné napětí a tyto síly tě nenapadnou. Toto je jediná cesta, jak tyto síly překonat a udržet si nejvyšší druh koncentrace od začátku do konce.

Otázka:

Před závodem na 400 metrů jsem plný úzkosti. Mám obavy z toho, abych se příliš nevyčerpal, i když ze zkušenosti vím, že tento strach je zbytečný. Proč jsem tolik úzkostlivý?

Sri Cinmoy: Na dlouhé vzdálenosti potřebuješ vytrvalost a na krátké vzdálenosti potřebuješ rychlost, ale na 400 metrů potřebuješ jak vytrvalost, tak rychlost. Takže nejprve by sis měl uvědomit, že toto je nanejvýš obtížný závod. Ale jelikož jsi ho už běžel mnohokrát, víš, že neumřeš. Problém, který vytváří úzkost, není v tvém případě ve skutečnosti strach z vyčerpání, ale subtilní strach z toho, že bys nemusel být první. Ty se vlastně nebojíš toho, že po 400 metrech zkolabuješ nebo zemřeš. Tento strach je absolutně zbytečný. Skutečný strach pramení z toho, že tě chce někdo porazit.

Musíš se naučit poznat rozdíl mezi úzkostí a ostražitostí. Úzkost a ostražitost jsou dvě rozdílné dynamické energie. S úzkostí máš vždy obavy o druhé a porovnáváš se s nimi. Ale s ostražitostí jednoduše chceš udělat to nejlepší, co můžeš. Těsně před tím, než startér vystřelí, bys měl být ostražitý, ale ne úzkostlivý.

Když běžíš, tak si představ, že jsi jediný běžec v závodě. Před výstřelem nemysli na ostatní; mysli pouze na sebe – že poběžíš svou nejvyšší rychlostí. Chceš vidět svou schopnost. Jestli doběhneš první, anebo poslední, je rozhodnutím Boha. Takže zůstaneš ostražitý, ale nebudeš myslet na ostatní. Tímto způsobem nemůže přijít žádná úzkost.

Otázka:

Nedávno při závodě na jednu míli jsem první dvě čtvrtiny běžel svým obvyklým tempem, ale ve třetí čtvrtině jsem ztratil koncentraci.

Sri Chinmoy: V tu chvíli přichází určitý druh uvolnění nebo uspokojení. Cítil jsi, že jsi dosáhl svého cíle. Měl sis říci: „Dosáhl jsem svého cíle v první polovině, ale mám další cíl.“ Když se vždy snažíš jít za, překonat se, pak budeš mít větší rychlost. Spokojenost je dobrá, ale mít hlad je taky dobré. Bůh ti dal trochu míru, tak jsi spokojený. Ale ty bys měl chtít více míru. Tento hlad po něčem více nazýváme přijímavost. Můžeš zvětšit svou přijímavost. Když dostaneš určitého standardu, musíš říci: „Je zde něco dalšího, co bych mohl udělat?“ A pak to udělej.

Otázka:

Když běžím maratón je lepší se koncentrovat, nebo meditovat?

Sri Chinmoy: Když běžíš maratón vždy je vhodné se koncentrovat. Když medituješ, ucítíš, že jsi buď na vrcholku zasněžené hory, nebo na dně moře. Toto je velmi vysoký druh meditace, ale při běhu ti nepomůže. Ale jestliže se koncentruješ na běh, v každém okamžiku budeš schopen usměrňovat své kroky a pohyb vpřed. Také odrazující, ničivé a nepříjemné myšlenky nebudou schopny snižovat tvé vědomí. Když tvé vědomí není snižováno, pak přirozeně poběžíš rychleji.

Meditace je však dobrá před během pro utišení a zklidnění mysli, aby do ní nevstoupily špatné síly. Když medituješ, tvá mysl získá trochu klidu. Když potom při běhu můžeš vynést tento klid do popředí, pomůže ti to překonat zklamání v mysli, které často přichází, když běžíš dlouhé tratě. Při běhu na dlouhé tratě přicházejí všemožné druhy ničivých myšlenek a nechávají tě pocítit, že to, co děláš, je zbytečné. Nebo mysl řekne: „Oh, tohle je nuda,“ a ty nebudeš chtít udělat ani jeden krok navíc. Ale pokud jsi byl ten den předtím schopen meditovat, pak jsi získal trochu pevné vnitřní síly, která tě ponese míli za mílí. Meditace tě také učí, jak vyprázdnit svou mysl plnou myšlenek. Když dokážeš při běhu udržet svou mysl bez myšlenek, nesmírně ti to pomůže – víc, než si dovedeš představit. V tu chvíli do tebe dokáže sestoupit nové stvoření, a to ti dodá další inspiraci a přijímavost.

Takže při běhu je lepší se koncentrovat než meditovat. Další věc, kterou můžeš dělat, je zpívat duchovní písně oduševněle a mocně. Toto také pomůže tvé mysli, aby se nestala unavenou a znechucenou a nerušila tvůj běh.

Otázka:

Atlet obětuje svému tréninku spoustu času, a přece se mu v den závodu nemusí dařit předvést dobrý výkon. Jaký postoj by měl k tomu mít?

Sri Chinmoy: Vše záleží na tom, jaký druh atleta to je. Jestliže je to duchovní atlet, atlet-hledající, potom každý den je pro něj zlatou příležitostí, aby se stal lepším nástrojem Boha; je to celoživotní proces. Proto pokaždé, když trénuje, zasvěcuje a odevzdává sám sebe Vůli Nejvyššího. Když někdo není hledající, ale běžný atlet oplývající schopnostmi, potom by měl cítit, že život není otázkou sebedávání nebo zasvěcení. Život je pouze otázkou dávání a braní. Když trénuje, což znamená, že se připravuje, v tu chvíli dává. Potom, v den atletického závodu, přijímá uznání světa. Takže atlet několik měsíců dává a dává a dává, a potom přijde čas, kdy získává uznání, ocenění a obdiv světa. Tak jak zde může být nějaké zasvěcení? Vše je jen dávání a braní.

Atlet tvrdě trénuje tři nebo čtyři měsíce a během závodu potom musí ukázat co dokáže. Když nedopadne dobře, může si myslet, „Oh, tak jsem se obětoval po tolik měsíců a nyní tak žalostný výsledek!“ Ale to nebyla oběť. On pouze po určitou dobu dával a nyní přijímá výsledek v podobě zkušenosti. Hledající, který poznal svou vnitřní jednotu se zbytkem světa, se nebude cítit smutně a bídně, když neuspěje. Tento druh zkušenosti – úspěch i nezdar – jsou naprosto nezbytné pro každého v jakékoliv oblasti života.