O potřebě dynamické meditace

 

Kdo je neporazitelný bojovník? Ten nejsilnější? Ten nejvytrvalejší? Ten největší? Ne. To vše jsou užitečné výhody, které mohou být člověku Bohem dány, ale člověk musí být hlavně moudrý. Moudrý bojovník, který prošel mnoha bitvami ví, že jeho jedinou povinností je moudře nakládat se schopnostmi, které má a nestarat se o výsledek.      Ten je určen Nejvyšším Rozhodčím podle jeho pravidel, která jsou pro nás často těžko pochopitelná. Pro bojovníka na duchovním poli může být někdy velkým dosažením třeba vstup do samadhi a jindy to, že ráno vstane z postele, ač k tomu zrovna nemá chuť. Bojovník musí vědět, že podle toho jak se mění jeho vnímání, se mu někdy zdají jeho zbraně chabé a nicotné a jindy mocné a nepřekonatelné. Ve skutečnosti jsou pořád stejně dobré, jen náš pohled na ně a schopnost je užít je někdy dokonalejší a jindy méně dokonalá. Každý duchovní bojovník, ať si toho je vědom či ne, má v kapse brousek, kterým lze zbraně přebrousit a připravit k dalšímu užití. Tím brouskem je dynamická meditace nebo jinak řečeno meditace v pohybu. Není tím myšleno pasivní uklidnění naší zevní i vnitřní bytosti opakovaným pohybem, například během. To má spoustu pozitivních výsledků jako sklidnění mentální i vitální úrovně, pročištění fyzického těla a podobně. Z pohledu aspirace je to pasivní důsledek. Pohyb lze ale užít i aktivně. Meditace nekončí úklonou a odchodem z meditačního místa. Vědomí, které člověk v meditaci získá, je třeba udržovat dále. A prohlubovat. Při prvním kroku od meditačního místa. V druhém. Ve stém. Po celý den. Každá změna aktivity, to že člověka někdo osloví a člověk musí vynaložit energii, aby rozuměl, a hlavně to, že člověk musí sám mluvit, vedou k změlčení vědomí. Pokud pozornost hledajícího není tak ostrá, že vnímá hlubší úrovně vědomí i v pozadí těchto aktivit. K tomu, aby si svoji pozornost naostřil, může posloužit právě brousek dynamické meditace.

 

   Člověk uvede tělo do pravidelného pohybu, kterému nemusí věnovat příliš pozornosti. Pro mě je ideální volná chůze. Pro někoho se schopností se lépe koncetrovat, je možná stejně vhodný běh. Je dobré se pohybovat v klidném a bezpečném prostředí, například v lese a po trase, kterou člověk zná a nemusí se o ni starat. Pak stačí užít jakékoli cvičení, aby se člověk ponořil do sebe, uvědomit si, že tělo je jen pohyblivá mechanická věc a být trpělivý. Pokud člověku nejde meditovat, stačí opakovaná upřímná modlitba ze srdce. Trpělivost a nenásilnost je klíčem k úspěchu. I když je mysl či vitálno tak neklidné, že je při bežné meditaci nelze zvládnout, mechanický pohyb těla je z velké části ke klidu přinutí. Jakákoli modlitba či meditace pak může působit mnohem lépe, než když je člověk nehybný. Funguje mi to. Stává se, že úplně mimovolně projdu, byť na kratičkou dobu, mnohem hlouběji do sebe, než se mi to kdy předtím podařilo. Pohyb také vytváří kolem meditujícího člověka dynamickou energii. Pokud se člověk snaží vstoupit do sebe, tato dynamická energie se přidá k jeho vlastní a pomůže mu dostat se hlouběji. Pokud člověk medituje pro přeměnu Božího Stvoření, přidá se tato síla k jeho vlastní, která z něj vyzařuje. Tento princip platí, i když se člověk sám nehýbe, a přesto se pohybuje. Například v jedoucím autě. Jeli v autě klid a mír, a pokud se nepohybuje příliš rychle, je často možné v něm meditovat mnohem mocněji, než když je člověk v klidu doma. Jako při každé dobré meditaci se ale stírá rozdíl mezi vnějším a vnitřním světem, takže je nevhodné to zkoušet, když člověk řídí. Meditace v pohybu není lék na vše, ale často mi velmi pomáhá, když se ve mně mění mnoho věcí najednou. Když jsou vnitřní moře příliš neklidná na to, abych je zklidnil běžným množstvím vůle či aspirace.