Latest news and features

      Více než tři desetiletí vede mezinárodní ženský pěvecký sbor Paree's Group, se kterým koncertuje po celém světě, dříve součástí hudebních koncertů Songs of the Soul a v posledních letech jako samostatné těleso. Jako odbornice na rozsáhlé hudební dílo Sri Chinmoye (čítající přes 22 000 písní), citlivě aranžuje pro sborový a cappella zpěv. Významně se podílí na hudební archivaci a organizaci tohoto rozsáhlého díla. Její práce spojuje hlubokou meditační praxi s jednoduchou uměleckou úrovní a přináší posluchačům atmosféru vnitřního míru, radosti a naděje. Před nadcházejícím turné v České Republice a na Slovensku jsme ji položili, několik otázek.

---

V hudebním světě se pohybuješ již mnoho let. Jak a kdo objevil tvůj potenciál?

V mládí jsem chodila na hodiny klavíru. Nemyslím si, že jsem měla nějaký zvláštní talent. Ale vždycky jsem milovala poslech hudby. Hudba jsem poslouchala, ať jsem byla kdekoli a dělala cokoli. Ale byl to skutečně Sri Chinmoy, kdo podpořil mé hudební zaujetí a schopnosti.

Hraješ na nějaké nástroje a jak jsi se naučila všechno o hudbě a hlasové technice?

V mládí jsem hrála na různé nástroje, ale na žádný z nich jsem nebyla dost dobrá! Byla jsem takříkajíc „všeuměl a zároveň mistrem ničeho“ – nejdříve jako dítě jsem hrála na klavír, a  ve škole jsem se naučila hrát na zobcovou flétnu, housle a klarinet. Absolvovala jsem i několik lekcí hry na kytaru. Sri Chinmoy mi koupil harmonium, abych mohla hrát v Ranjanině Bhajan Group. Později mi koupil bicí soupravu, abych mohla hrát v jazzové skupině Bartiky. Když jsme dělali projekt zpívání v parcích, řekl mi, abych hrála na kytaru, což bylo velmi překvapivé. Dala jsem mu seznam nástrojů, které mám, a on mě vybral kytaru. Co se týče učení se hudbě a hlasové technice, upřímně řečeno, mám o obou velmi málo formálních znalostí! Učení se hře na nástroje rozhodně pomohlo. Ale učení se duchovním písním po mnoho let bylo mým skutečným základem. A někdy v polovině 90. let mě Sri Chinmoy nechal začít přepisovat písně, když skládal. Měla jsem tak málo znalostí, že jsem musela klást svým vrstevníkům a starším spoustu otázek! Bylo tam mnoho žáků s mnohem větším hudebním vzděláním než já, takže se vždycky našel někdo, od koho jsem se mohla učit. Hlasová technika? Žádná. Na to se nikdy nekladl důraz. Nikdy. Sri Chinmoy nás občas požádal, abychom „umístili“ své hlasy do různých částí hlavy nebo „nosově“ vydávali určitý zvuk, ale co se týče západního hlasového tréninku, tak jsem žádný neměla.

Kdy vznikla skupina Paree’s Group a jak se z ní stal tak velký sbor?

To je „DLOUHÝ PŘÍBĚH“, ale zde vám uvedu jeho zkrácenou verzi:
„Pareeina skupina“, jak ji známe dnes, se ve skutečnosti skládá z pěti menších skupin. Když byly britské dívky velmi malé, Sri Chinmoy je učil mnoho písní. Shankara byla jejich vedoucím a opravdu zpívaly jako malí andělé. Když byly teenagerky, v polovině až koncem 80. let, dal Sri Chinmoy jejich skupině název „Soul-Bird-Dream-Songs“. Přibližně ve stejnou dobu vytvořil druhou skupinu, která se skládala pouze z Tirthy a Aruny z Německa. Později přidal další německé dívky a dal skupině název „Soul-Beauty’s Joy“. Časová osa je trochu mlhavá, takže si nejsem jistá přesným pořadím věcí, ale uprostřed toho všeho – v roce 1987, na setkání v Progress-Promise zavolal na pódium všechny dívky tady v New Yorku a naučil nás pár písní. A 15. března téhož roku dal naší skupině jméno „My Rainbow-Heart“. Několik let po založení našich tří skupin nás Sri Chinmoy nechal každou z nás se učit mnoho, mnoho písní. Také pořádal soutěže mezi třemi skupinami, přičemž žáci hlasovali o tom, čí vystoupení se jim líbilo nejvíc. My Američané jsme vždycky skončili poslední! V určitém okamžiku nás začal všechny nechávat zpívat společně jako jednu skupinu. V roce 1992 přijel do New Yorku na návštěvu velký dívčí sbor z Omsku. Měly rozsáhlý repertoár písní Sri Chinmoye a zpívaly nádherně. V následujících letech několik členek tohoto sboru nadále navštěvovalo New York a stali se z nich žáčky. Sri Chinmoy je s námi nechal zpívat a učit se nové písně. Nakonec jmenoval Lotiku vedoucí této malé skupiny ruských dívek a dal skupině jméno „I Am My Aspiration-Heart“ (Jsem své srdce aspirace). A pak, když Guru jednoho roku navštívil Českou republiku, založil Agnikaninu skupinu a dal jí jméno „My Lord’s Progress-Train“ (Vlak pokroku mého Pána). Byla to pátá a poslední skupina, která se připojila k tomu, co nazýval „Pareeina mezinárodní skupina“. Někdy nás také volal na pódium jako „dětské zpěváky“, ale v určitém okamžiku, když nás někdo, kdo se Sri Chinmoyem mluvil, označil za „dětské zpěváky“ řekl: „Vždycky jim říkám ‚Paree’s International Group‘ . A tak jsme vznikli.

Cvičíte se svou skupinou pravidelně?

Ano, cvičíme pravidelně. Tady v NY cvičíme jednou týdně a na akcích zpíváme třikrát týdně. Během oslav, když do NY přijedou dívky z hostujících skupin, máme alespoň jedno zpívání denně. A menší podskupiny mají také své vlastní společné zkoušky, alespoň jednou denně.

Kdy jsi udělala první aranžmá a o jakou píseň se jednalo?

To je dobrá otázka! Moje úplně první aranžmá byla pro dvě písně, které Sri Chinmoy napsal o obtížích, se kterými se setkával při styku s VIP osobnostmi! Jmenovaly se „Pokud chcete být přítelem velkých osobností“ a „Všichni velcí muži nejsou dobří muži“. Měli jsme v roce 1996 soutěž v aranžmá mezi chlapci a dívkami a já jsem musela napsat aranžmá pro dívky.

Jaká je tvoje nejoblíbenější píseň? Jsou zde některé velmi oduševnělé a některé plné radosti a rytmu.

Moje nejoblíbenější píseň ke zpívání, wow! Myslím, že se to vyvíjí a stále se to mění. Pokud se ptáš konkrétně na aranžmá, můj současný favorit je vlastně úplně nová, kterou jsem napsala letos v březnu k písni „Jani Ami Jani“. Poprvé jsme ji přednesli v zahradách Aspiration-Ground letos v dubnu a pak znovu na koncertě ve Filadelfii. Je velmi mantrická a chytlavá. Velmi odlišná od mých ostatních aranžmá. A co se týče zpěvu písní unisono, bez aranžmá, osobně nejvíc miluji pomalé, oduševnělé a meditativní písně. Moje nejoblíbenější píseň všech dob je „Nayan Nehare“. Pro mě je tato píseň čistou meditací.

Můžeš nám říct něco o vašem loňském turné po Evropě? Nějaké speciální momenty nebo místa?

Loňské turné po Evropě bylo pro mě i pro naši skupinu úplně novým zážitkem. Mnoho dívek patří také k jiným skupinám, které často koncertují, ale naše skupina nikdy předtím nedala celovečerní koncert, natož několik koncertů za sebou po celý týden! Bylo to krásné a zároveň vyčerpávající. Bavilo mě pozorovat, jak se s aranžmá sžíváme a jak se usazujeme v hlubších a hlubších vrstvách nás samotných. Bylo to velmi naplňující na úrovni jednoty. Na závěrečném koncertu turné v Bitole v Makedonii došlo k určitému prolínání a jednotě při zpěvu aranžmá, což jsem předtím zažila jen s naším unisono zpěvem. Byl to velmi zvláštní večer. Všechny jsme se z toho cítily hluboce naplněné.

A co festival a capella v New Yorku před pár lety? To byla soutěž s různými interprety.

Ach, Harmony Sweepstakes A Capella Festival 2024! Hledala jsem hudební festivaly, které by lidem, kteří rádi zpívají, přinesly duchovní písně. Vlastně jsem přihlášku do Harmony Sweepstakes nedokončila. Neposlala jsem celou s komentářem „Nemáme videa“ a to bylo před delší dobou a nikdy jsem nedostala žádnou odpověď. Takže jsem na to zapomněla.
     Pak mi zavolala ředitelka regionální soutěže v New Yorku; jmenovala se Colette Thompson a řekla mi, že ji moje přihláška zaujala, a tak si nás skutečně vyhledala. Odpověděla jsem ji „Nikdy předtím jsme nic takového nedělali.“ A ona řekla: „To je v pořádku, všechno má svou premiéru.“ Řekla jsem: „Víte, my zpíváme jinak, zpíváme z jiného důvodu,“ mluvila jsem o tom, že zpěv je nedílnou součástí naší duchovní praxe.“ To se jí líbilo; milovala všechno. Řekla: „Ale potřebuji vaši nahrávku slyšet. Můžeš poslat nějaké video nebo zvukový záznam? Potřebuji tě slyšet, protože na pódium nemůžeme dát nikoho, kdo by se ztrapnil.“ A já jsem řekla: „Samozřejmě, to je naprosto pochopitelné.“ Do 20 minut mi zavolala, zvedla jsem telefon a ona řekla: „Paree, moc se těším, až budeš na našem festivalu. To je tak krásné.“ Dodala: „Mám bradu až na podlaze, nemůžu uvěřit té kráse.“ A zeptala se mě konkrétně: „Chci ženský sbor.“ Řekla jsem: „Dobře, to je právě Paree’s Group.“ A ona se zeptala: „Kolik vás bylo na té první nahrávce?“ Řekla jsem: „Bylo nás asi 30 dívek.“ A ona se zeptala: „Dokážete tenhle zvuk znovu vytvořit jen s dvanácti?“ A já jsem řekla: „To záleží na tom, koho se nám podaří přivést. Máme jich tu lokálně v New Yorku sedm, určitě bychom potřebovali nějaké silné zpěváky, kteří by nás přijeli podpořit.“

Vyhráli jste tam nějakou cenu?

Tato soutěž nabídla mnoho ocenění. Bylo to první místo, druhé místo, třetí místo, nejlepší rytmická sekce, nejlepší aranžmá, nejlepší choreografie. Myslím, že jsme vlastně nespadali do žádné z kategorií, které porotci hledali. Naše kategorie jsou jako vědomí, jednota, sladkost, oduševnělost, a ne jako beatbox, choreografie atd. Nemyslím si, že porotci nevěděli, co s námi mají dělat, ale byla tu kategorie favoritů publika, kterou jsme vyhráli. A díky tomu jsme mohli zazpívat o jednu píseň navíc.

Zpíváte písně, které složil Sri Chinmoy. Jaký je váš osobní zážitek, když tyto písně zpíváte publiku v současném hlučném světě?

Tyto písně jsou jako oceán. Ztělesňují zbrusu nové vědomí, které Sri Chinmoy přinesl na Zemi, a my v něm jen plaveme a plaveme. Když zpíváme pro publikum, nesnažíme se na nikoho zapůsobit nějakým talentem. Není to „show“. Doufáme jen, že vědomí písní je schopno projít skrze nás a nasytit posluchače. Aranžmá dodávají trochu zábavy, rozmanitosti a harmonické krásy… ale ve skutečnosti to děláme tak, abychom sloužili duchovně hladovým srdcím a duším těch, kteří poslouchají.

Pomáháš také s organizací a archivací písní Sri Chinmoye. Kolik let na nich pracuješ? Kolik jich je, a kolik dalších je potřeba přepsat?

Myslím, že jsem s přepisováním začala na začátku až v polovině 90. let… 1993 nebo 1994… na začátku mých dvacátých let. Tolik lidí usilovně pracuje na archivaci všech těchto písní. Těch písní je zatím přes 22 000 a další se objevují! Většina z nich byla přepsána, ale stále zbývá asi 5 000 k vydání. Bylo by fantastické, kdybychom je všechny dokázali vydat do stého výročí narozenin Sri Chinmoye, ale to by vyžadovalo spoustu organizace a spoustu pomoci z celého světa.

Jedním ze skvělých míst, kde vaše skupina letos vystoupila, byl Manhattan a Filadelfie. Jaký byl výběr písní a proč koncert na tomto místě?

Odehráli jsme krátký set na koncertě Songs of the Soul na Manhattanu a navíc jsme na zahájení na Manhattanu zpívali píseň „Peace Run“. Ve Filadelfii jsme uspořádali hodinový koncert za mír na počest 250. výročí americké nezávislosti. Konal se v krásném a historickém kostele Christ Church, který  v minulosti navštívilo několik Otců zakladatelů USA.

Letos budete na turné po České republice, je to tvoje první návštěva?

Není to moje první osobní návštěva České republiky, ale pro skupinu ano. Budeme mít mnoho premiér! Toto je teprve naše druhé turné vůbec!

Máš nějaké další budoucí sny nebo projekty?

Mám inspiraci pro budoucí projekty, ale postupně... uvidíme, kam nás život zavede, krok za krokem...

Děkuji. Přeji hodně zdaru na nadcházejícím turné všem z tvé skupiny a příjemný pobyt v České Republice a na Slovensku. Děkujeme také, že se držíte tradice Sri Chinmoye a že jsou všechny vaše koncerty zdarma. 

-AZ-

Koncertní turné 2026
Zvukový záznam z koncertů v roce 2025
2024 Harmony Sweepstakes
Paree’s Group in Bali 2015
Stránky s písněmi Sri Chinmoye.
Seznam koncertů Sri Chinmoye 1984-2007

"Prvních pět dní bojuješ se svým tělem. Druhých pět dní bojuješ se svou myslí. A nakonec zjistíš, že ani jedno z toho nejsi ty – jsi jen čistá vůle, která se hýbe vpřed," popsal své pocity v cíli celkový vítěz Kyohei Yoshizawa (623 mil). Japonský běžec, který se usmíval i ve chvílích největší krize, se stal oblíbeným běžcem tohoto závodu, právě pro svůj pozitivní postoj a náladě.

Život na jednokolovém okruhu vytvořil mikrosvět, kterému běžci přezdívají „Vesnice nekonečna“. V celém městečku je nejen počítací stanice a odpočívací místa pro běžce, ale i kuchyně, jídelna, sprchy, stany na spaní, zdravotní stan a další potřeby.
Je to zázemí, které drží vše pohromadě. Reportáž by nebyla úplná bez zmínky o kuchyni. Dobrovolníci vařili 24 hodin denně – od veganských polévek po kila vařených brambor se solí, což je pro ultraběžce „palivo bohů“. Právě u jídla vznikala ta nejsilnější přátelství, když se vedle sebe posadili soupeři, kteří se před hodinou přetahovali o vedení. Během tohoto závodu se vytváří zvláštní solidarita, která překonává běžný postoj nad klasickým soupeřením.

Česká stopa: Zatímco výsledkové tabulky ukazují suchá čísla, příběh Aleše Plívy v 6denním závodě byl plný odhodlání a typického českého humoru, který neztrácel ani v těch největších krizích. Aleš do závodu nastoupil s jasným cílem: neustále se hýbat. V polovině závodu, kdy se na Flushing Meadows snesl hustý déšť a vítr na otevřeném prostoru parku.

 Strategie a „krize čtvrtého dne“
Aleš patřil k běžcům, kteří sázeli na kombinaci nasazení s odpočinkem. Jeho výkon nebyl jen o naběhaných kilometrech, ale o mentální odolnosti.

Běh přináší chvíle, na které se nezapomíná. Nejsilnějším zážitkem pro běžce byl běh v noci. Světla z nedalekého velkoměsta ozařovala oblohu a oni se ocitli na okruhu sami. Je to ten moment absolutního ticha uprostřed New Yorku. Jen zvuk bot běžce na asfaltu a dech. V tu chvíli člověk pochopí, proč to dělá. Ne pro medaili, ale pro ten pocit, že se nezastavil, když to nejvíc bolelo.

Aleš Plíva svým výkonem a přístupem skvěle reprezentoval českou ultra scénu a se svými 384 mílemi se stal inspirací pro ostatní běžce.
Závod Sri Chinmoy Marathon Týmu opět ukázal, že limity, které si dáváme, jsou často jen v naší hlavě. Queens se na deset dní stal centrem světa pro ty, kteří věří, že lidský duch je nezlomný.
-az-

Stránky 3-6-10denního běhu.
Denní reportáže ze závodu Perfection Journey
Historie Maraton Týmu od roku 1976

Když jsem letos 17. dubna vstoupil do tichých uliček historické čtvrti Old City ve Filadelfii, cítil jsem, jak se zde zastavil čas. Sri Chinmoy choval k Filadelfii hlubokou úctu a často ji označoval za „duchovní hlavní město Ameriky“. Považoval město za místo s mimořádným duchovním významem, které v něm vyvolávalo pocit božské reality a vnitřního naplnění. Mířil jsem do Christ Church, místa, které je samo o sobě zhmotněnou historií Ameriky. Tento kostel z roku 1744 byl duchovním domovem otců zakladatelů USA a právě zde, v lavici číslo 58, pravidelně sedával George Washington. Kráčet stejnou uličkou jako první americký prezident a uvědomit si, že tento prostor pamatuje zrod deklarace nezávislosti, dodalo blížícímu se koncertu sboru Paree’s Group neuvěřitelnou váhu.

Večer zahájila svým podmanivým hlasem Prema Jackson, rozhlasová hlasatelka ze San Francisca. Její úvodní slovo nebylo jen formálním přivítáním; mluvila o hudbě jako o univerzálním jazyce, který dokáže utišit bouře v lidském srdci. Její projev připravil půdu pro první tóny, které se vzápětí rozezněly prostorem. Paree’s Group, mezinárodní těleso žen z více než patnácti zemí včetně České republiky, pod vedením Paree Atkin představilo výběr skladeb zaměřených na mír. Zazněly písně jako „America, the Renaissance-World-Friend“ a harmonizující skladby s tematikou o Míru, které v a cappella úpravách bez doprovodu nástrojů působily v akustice kostela až nadpozemsky. Během koncertu jsme si mohli vyslechnout verše o míru, které se prolínaly s hudbou. Poezie jako: „Mír v srdci znamená mír ve světě,“ dodala celému vystoupení hluboký meditativní rozměr. Atmosféru doplnil svými postřehy také režisér a řečník Sanjay Rawal. Ten ve svém vstupu citoval historické milníky Spojených států a připomněl, že ideály svobody a bratrství, na kterých byla Amerika založena, jsou živým procesem, který vyžaduje vnitřní klid každého jednotlivce. Jeho slova o tom, že skutečná historie Ameriky se nepíše jen v knihách, ale v srdcích lidí usilujících o harmonii, dokonale rámovala vystoupení sboru.

Bylo fascinující sledovat, jak se tyto myšlenky o vnitřním míru odrážejí od starobylých zdí kostela. Uvědomil jsem si, proč tento sbor loni tak silně zarezonoval na americké scéně, když vyhrál Cenu diváků na festivalu Harmony Sweepstakes v New Yorku. Ve Philadelphii letos nevystupovaly náhodou – jejich koncert byl součástí oslav 250. výročí nezávislosti USA a zároveň přivítáním týmu Mírového běhu (Peace Run). Když se na konci večera v prostorách kostela objevila hořící mírová pochodeň, propojení historie, poezie a hudby bylo hmatatelné. Odcházel jsem s pocitem, že jsem nebyl jen na koncertě, ale stal se součástí živého odkazu míru, který v tomto městě začal před čtvrt tisíciletím.
 

Video: koncertní turné po Balkánu v roce 2025
Harmony Sweepstakes A Cappella Festival 2024
Video: 2024 Harmony Sweepstakes (full performance)
A New World Of Peace koncert ve Filadelfii 2024
AZ-

 

Zahajovací ceremonie 10. dubna 2026 podtrhla mezinárodní význam akce. Za přítomnosti diplomatů, osobností kulturního života a stovek dětí se slova ujal Jean-Pierre Lacroix, podtajemník OSN pro mírové operace. Ve svém projevu vyzdvihl, že běžci nejsou jen sportovci, ale „udržovatelé míru“, kteří svou cestou zhmotňují ideály jednoty, na nichž byla OSN založena. Za zvuků sborového zpěvu pod vlajkami všech národů vyrazil mezinárodní tým na cestu dlouhou přes 16 000 kilometrů po USA.

Velvyslanec Anwarul K. Chowdhury – bývalý náměstek generálního tajemníka a vysoký představitel OSN, bývalý stálý zástupce Bangladéše při OSN, zakladatel Globálního hnutí za kulturu míru (GMCoP)

„Když se svět zotavoval z dlouhé a rozdělující studené války, když jsem měl tu čest úspěšně předložit Valnému shromáždění Organizace spojených národů 13. září 1999 Deklaraci a Akční program o kultuře míru k jednomyslnému přijetí globálním konsensem po devíti měsících namáhavých jednání – s velkým nadšením jsme věřili, že svět je připraven ke změně. Odklonit se od kultu války ke kultuře míru a nenásilí. Dnes, po více než čtvrtstoletí, musíme upřímně uznat, že se pohybujeme zpět. Ale toto není okamžik zoufalství. Je to okamžik probuzení.

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o tři jednoduché pravdy.
Zaprvé – násilí není síla. Je to absence představivosti. Každá shozená bomba je přiznáním, že dialog selhal. Skutečná síla spočívá v zdrženlivosti, v komunikaci, ve spolupráci, v kompromisech.

Za druhé – mír nelze outsourcovat. Často se obracíme na vlády – a ano, ty mají zodpovědnost. Ale mír nenastane, pokud nebude v nitru lidstva. V každém z nás. Kultura míru není slogan, není to rychlé řešení. Je to hnutí.

Za třetí – naděje je rozhodnutí. Cynismus je snadný. Lhostejnost je pohodlná. Ale naděje vyžaduje odvahu. Je to rozhodnutí věřit, že lidstvo může být lepší, a pak podle této víry jednat.

Moji drazí přátelé, Běh míru není jen štafeta pochodně. Je to štafeta zodpovědnosti. Sri Chinmoy, celosvětově respektovaný vyslanec míru, můj bratr a přítel, nám připomněl, že mír začíná v srdci… a pak proudí ven – k činu, ke službě druhým, do světa.

Každý běžec nese více než plamen. Nesou tuto pravdu. A dnes je tato zodpovědnost přenesena na každého z nás.“

Z New Yorku zamířila štafeta přes kolébku americké demokracie, Philadelphii, směrem na jih. Dubnové etapy provedly běžce Virginií a Karolínou, kde se k týmu připojovaly tisíce školáků. Právě návštěvy škol jsou pilířem běhu – děti mají možnost podržet si hořící pochodeň a na okamžik se zamyslet nad tím, co pro ně znamená mír v jejich vlastním životě.

Významným milníkem se stal konec dubna, kdy město Florence v Jižní Karolíně oficiálně vyhlásilo „Den Mírového běhu“, čímž podtrhlo hluboké přijetí této myšlenky místními komunitami. V těchto dnech, na začátku května, se mezinárodní tým pohybuje skrze slunnou Floridu a Georgii, odkud se stočí směrem k Mississippi.

„Mír neznamená nepřítomnost války. Mír znamená přítomnost harmonie, lásky, spokojenosti a jednoty. Mír je záplava lásky v rodině světa.“ - Sri Chinmoy

 

Reportáž ze slavnostního zahájení běhu přes USA
Trasa štafety běhu 2026
Osobnosti které drželi mírovou pochodeň.
Video: mírová pochodeň ve Vatikánu
Video: historické momenty Mírového běhu

foto: Bhashwar, Bijoy, Apaguha
-AZ-

 

Souboj s časem i sebou samým
V sobotu 28. března zaplnily padesátimetrový bazén štafety. Dynamická atmosféra a týmový duch ovládly halu, přičemž absolutním vítězem se stal tým Jihlavští bojovníci, kteří za šest hodin zdolali úctyhodných 26,5 km.

Neděle 29. března pak patřila „osamělým vlkům“ – sólo plavcům. I přes komplikaci v podobě posunu času na letní (který plavcům ubral hodinu spánku) se na start postavili odhodlaní vytrvalci. Mezi muži dominoval Viktor Dluhoš, který s nájezdem 21,8 km potvrdil, že hranice fyzických sil jsou v hlavě. Každý metr byl oslavou filozofie „sebe-překonávání“, kde výsledný diplom není jen potvrzením výkonu, ale symbolem vítězství nad vlastní pohodlností.

Půlstoletí za hranicemi nemožného
Zatímco ve Zlíně se plave „teprve“ osmým rokem, organizátor akce – Sri Chinmoy Marathon Team (SCMT) – má kořeny mnohem hlouběji. Tým založil v roce 1977 sportovec a filozof Sri Chinmoy s vizí, že sport je ideální cestou k vnitřnímu míru a sebepoznání.

Mezinárodní historie týmu v plavání je fascinující:

• Dobyvatelé Lamanšského průlivu: Od roku 1985 členové SCMT úspěšně přeplavali kanál La Manche téměř padesátkrát, čímž se tým zařadil mezi nejúspěšnější organizace v historii této disciplíny.
• Curyšský maraton: Již od konce 80. let tým pořádá legendární závod na 26 km napříč Curyšským jezerem, který je považován za „neoficiální mistrovství světa“ v dálkovém plavání na otevřené vodě.
• Síň slávy: Za globální přínos maratonskému plavání byl zakladatel týmu Sri Chinmoy v roce 2012 posmrtně uveden do Mezinárodní síně slávy maratonského plavání (IMSHOF).

Více než jen závod
Zlínská šestihodinovka zůstává věrná svým tradicím. Kromě (letos) modrých plaveckých čepic a neustálého povzbuzování ze strany pořadatelů a přátel závodníků, nechybělo ani závěrečné posezení v restauraci Pranaya. Právě tato kombinace rodinné atmosféry a extrémního vytrvalostního výkonu dělá ze zlínského závodu unikát, který do tohoto moravského bazénu láká plavce z celé Evropy.


Jak říkají sami organizátoři: „Nezávodíme proti ostatním, ale s ostatními, abychom překonali své včerejší já.“ Ročník 2026 dokázal, že tato myšlenka je i po padesáti letech od vzniku týmu stále živá a inspirující. Díky každému, kdo se podílel na organizaci tohoto závodu.

Plavecká šestihodinovka Sri Chinmoy - Výsledky 2026
Video z roku 2018 najdete ZDE
Video z roku 2017 najdete ZDE
Zlínský deník o šestihodinovce.
Triathlon v USA v roce 1981
Triathlon v Austrálii v roce 1991
Šestihodinovka plavání v Maďarsku 2026

 

 

Pragati, moc vám děkuji za účast v podcastu a za upozornění na knihu Naslouchej přírodě – Život v harmonii s planetou Zemí od Sri Chinmoye. Zajímalo by mě, zda byste nám mohla říci něco o svém životě, své práci a zejména o tom, jak jste se angažovala v oblasti obhajoby Země a péče o stvoření.

     Moc děkuji za pozvání, Forreste. Můj život a práce se ubíraly především dvěma směry. Ve své vnější kariéře jsem kolem roku 1978 začala pracovat pro Organizaci spojených národů a začala jsem se více věnovat světovým problémům, stala jsem se globálním občanem. Posledních 30 let jsem pak v OSN pracovala převážně na komunikaci a práci s médii, která se týkala různých aspektů udržitelného rozvoje, všeho od změny klimatu a rozšiřování pouští až po otázky domorodého obyvatelstva, a posledních možná 10 let hlavně obnovitelných zdrojů energie. A pak druhá stopa mého života, a důvod, proč jsem se vlastně na začátku ucházela o práci v OSN, je, že jsem téměř 50 let studovala meditaci a spiritualitu u indického duchovního učitele Sri Chinmoye. Zemřel v roce 2007, ale snažíme se v jeho práci pokračovat ve stejném duchu. A právě v loňském roce jsem se inspirovala k sestavení a vydání této knihy jeho spisů o přírodě s názvem (Naslouchej přírodě – Život v harmonii s planetou Zemí), která má malou předmluvu od Jane Goodallové.

Když se budeme držet tohoto tématu vašeho života, zajímalo by mě, co vás v souvislosti s udržitelným rozvojem a péčí o Zemi ovlivnilo na začátku, co vás možná nasměrovalo na vaši profesní dráhu?
      No, jako dítě jsem měla velké štěstí, že jsem vyrůstala v oblasti New Yorku. Moje rodina žila na předměstí, ale měli jsme skromné sídliště, ale byli jsme obklopeni hektary a hektary lesů. Byl to majetek bohatého člověka, po kterém jsme se mohli tak trochu toulat. Teď je z toho okresní park. A já jsem vyrůstala a trávila hodiny a hodiny touláním a bloumáním, hraním si v lese a jsem si jistá, že to na mě mělo obrovský vliv. Tam jsem našla klid, radost a svobodu v přírodě. A když mi bylo asi dvacet let, byl jsem na univerzitě v Connecticutu. Matka mi zavolala a řekla: Mám Duchovního učitele! Reagoval jsem: Mami, co to děláš? Myslela jsem si, že možná prochází nějakou životní změnou, ale se Sri Chinmoyem ji seznámila její kamarádka. A já už jsem začala meditovat každý den, hlavně ze zdravotních důvodů. Jako studentka prvního ročníku vysoké školy jsem byla velmi vystresovaná. A také jsem četla knihy o východní filozofii. Takže jsem se vlastně zajímala o víc. A tak mě pozvala na meditaci, kterou Sri Chinmoy pořádal na Newyorské univerzitě v přednáškovém sále. A já jsem zažila velmi silný vnitřní zážitek. A o několik měsíců později jsem se stala také studentem Sri Chinmoye. Ten byl v roce 1970 pozván, aby dvakrát týdně nabízel mírové meditace v OSN. Pozval jej U-Thant, který byl v té době generálním tajemníkem OSN a který byl sám buddhistou a celoživotním meditátorem. A Sri Chinmoy povzbuzoval své meditační studenty, jako jsem byl já, abychom se podívali, jestli bychom nemohli získat práci v OSN, abychom mohli sloužit světu, aby v OSN pracovalo více lidí s duchovním vědomím. Tak jsem se tam přihlásila a dostala jsem práci, jednoduchou práci, na referenční publikaci. A to pro mě v té době bylo skvělé, protože jsem se snažila zjednodušit si život, když jsem přišla z učitelství na střední škole. Řekla bych, že největší vliv na mou práci v OSN, pokud jde o péči o Zemi, mělo to, že jsem se v roce 1992 dozvěděla, že OSN bude pořádat velkou konferenci o životním prostředí v Riu de Janeiru. A to byl velký Summit Země. A já jsem právě začínala novou etapu své kariéry. A řekla jsem si, že bych na tom opravdu ráda pracoval. A tak se mi podařilo přejít do tohoto týmu. A pracovala jsem na komunikaci a práci s médii v rámci Summitu Země, což byla událost, která skutečně změnila svět, a pro mě a mnoho dalších lidí rozhodně změnila život. Na konferenci jsme měli více než 9 000 zástupců médií, novinářů. Měli jsme prostě obrovský mediální ohlas. Například na obálce časopisu Newsweek byl obrázek Země z vesmíru a tato čtyři velká slova, co je to udržitelný rozvoj, s velkým otazníkem. A to byl skutečně začátek povědomí veřejnosti o otázkách udržitelného rozvoje. A ano, chci také dodat, že to, co říkám o OSN, jsou jen mé osobní postřehy a zkušenosti. Vůbec nemluvím jménem OSN.

No, vzhledem k tomu, že se této práci věnujete již několik desetiletí, máte pravděpodobně lepší představu než většina lidí o dlouhodobé trajektorii vývoje a změn postojů k environmentalismu a péči o Zemi v průběhu let. Zajímalo by mě, jaké jsou vaše zkušenosti s těmito změnami a jak byste popsala, kde se nacházíme dnes?
      Víte, to je velmi dobrá otázka. Z mého vlastního pohledu v OSN jsem viděl obrovské posuny v průběhu času a také možná nějaké výkyvy kyvadla, něco tam a něco zpátky. Myslím, že všichni vidíme, že lidé si rozhodně začali více uvědomovat a vnímat problémy životního prostředí, a to jak místní, tak globální, a dopad naší spotřeby a životního stylu na ně. Ale pak, víte, ty výkyvy byly velmi zajímavé. V knize Naslouchej přírodě je pasáž, kde Sri Chinmoy mluví o tom, že pokrok lidstva není přímočarý. Takže někdy nemůžeme vždy skutečně vidět pokrok, kterého bylo dosaženo. Někdy to vypadá, že jdeme pozpátku, ale je to spíš spirála, říká. Takže jdeme kupředu, ale zároveň je tu takový druh měnící se energie. A já se s touto vizualizací opravdu ztotožňuji. V době Summitu Země v roce 92 jsem opravdu cítila, že došlo k velkému otevření vědomí a uvědomění. A navenek to byl výsledek mobilizace tisíců environmentálních skupin, které velmi tvrdě pracovaly. A pak nám pomohla média tím, že o této události, o jednáních informovala a vzdělávala o ní veřejnost. Ale vnitřně si myslím, že to mělo i určitý duchovní aspekt, protože mnoho duchovních vůdců se do Summitu Země velmi zapojilo, a to jednak vzděláváním svých kongregací a svých voličů, ale také modlitbami. A já věřím v sílu modlitby, záměru a pozitivního soustředění. Vedoucí Summitu Země, Maurice Strong, byl kanadský podnikatel, velký hybatel v této oblasti, první šéf Programu OSN pro životní prostředí. On a jeho žena se také velmi zajímali o spiritualitu. Se Sri Chinmoyem se setkali možná měsíc nebo dva před Summitem Země a myslím, že se setkali i s několika dalšími duchovními představiteli. A on Sri Chinmoyovi řekl, „byl jsem tam, že vím, že za touto konferencí stojí zvláštní duchovní energie a že se jen snažím být nástrojem“. A myslím, že to na určité úrovni cítila spousta lidí. Ano, byla to politická událost, probíhala tam jednání, byly tam neshody, byly tam kontroverze, ale slyšela jsem mnoho lidí říkat, že všem, kteří se toho summitu zúčastnili, se změnil život k lepšímu. A už tehdy se všeobecně vědělo, že změna klimatu bude mít obrovský dopad. Greenpeace tehdy měli plakát, schovávala jsem si ho mnoho let, na kterém byla Socha Svobody, které voda stoupala až po krk, a velký titulek: Jsme ve velkém a hlubokém průšvihu. A to bylo před 30 lety a my jsme byli svědky podpisu první klimatické smlouvy. Tak jsem si říkala, víte, možná jsem byl trochu naivní. Myslela jsem si, že z té konference vzejdou nějaké zásadní změny. Ale pak se nějakým záhadným procesem tento otvor jaksi uzavřel. A proces OSN pokračoval dál, výsledky z Ria byly, byla zřízena komise, probíhala každoroční hodnocení a lidé podávali zprávy o tom, co dělají, a ano, něco se dělo, ale nebylo to nic z toho, co jsme si mysleli, že se stane. A co to bylo?

Byly to zakořeněné zájmy, peníze korporací, odpor vlády, víte, síly setrvačnosti? Pravděpodobně všechno dohromady. Ale lidé a vlády ve vyspělém světě se většinou vrátili ke svým pohodlným životům a jiným starostem. Ale ničivé síly, které jsme v životním prostředí rozpoutali, zejména dopady klimatických změn, se nyní staly tak ohromujícími a katastrofálními, požáry, povodně, bouře, že to lidé už nemohou ignorovat. A má to dopad na všechny, takže se to teď týká všech. A COVID byl dalším významným rušivým faktorem, který podle mého názoru přiměl lidi skutečně přehodnotit svůj život a náš vztah k přírodě. Takže bych řekla, že teď máme další transformační moment, další možné otevření, kdy mnoho lidí vidí, že je možná potřeba zásadnější změna, že se musíme hlouběji podívat na své vlastní životy. No a vzhledem k této situaci, k vašemu čtení dnešního světa, nyní nabádáte lidi, aby se zamysleli nad učením tohoto známého indického duchovního učitele Sri Chinmoye. Povězte nám, prosím, něco o tomto muži a proč se domníváte, že jeho poselství jsou pro dnešní dobu aktuální. No, nacházíme se v tomto transformačním okamžiku, kdy čelíme mnoha vzájemně propojeným krizím. Když sledujete zasedání OSN, například velké konference o změně klimatu, vidíte vládní prohlášení, jsou přijímány závazky, ale podle toho, co nám říká věda, to nikdy nestačí.

A tak mě to přimělo položit si otázku, co bude třeba udělat, abychom podnítili potřebnou změnu, potřebnou akci? Myslím, že mnoho lidí si klade stejné otázky, a mnoho lidí, zejména mladých, si tak trochu zoufá, že se nějaká dostatečně velká změna může uskutečnit včas.

      Já osobně jsem se tedy obrátil pro odpovědi ke svému duchovnímu zázemí a cítila jsem, že i ostatní by mohli být otevřeni hledání duchovních odpovědí na tyto otázky. A protože Sri Chinmoy už mnoho let nabízel mírové meditace v OSN, vládní delegáti nebo zaměstnanci se ho často ptali, jak by duchovno mohlo pomoci v oblasti životního prostředí nebo politiky. A já jsem si myslel, že nastal důležitý čas, abych toto poselství přednesl. A nedávno jsme se připojili k festivalu ke Dni Země na Union Square v New Yorku. Měli jsme stánek a lidé se k nám chodili dívat. A když jsme se bavili o tom, že když říkáte, že abychom ozdravili životní prostředí, musíme se změnit na duchovní úrovni, tak mnoho lidí říká, ano, rozhodně, to je pravda. Takže si myslím, že je to právě teď velmi aktuální. Přijde mi to opravdu zajímavé, že se najdou lidé, kteří budou argumentovat pro tu či onu změnu nebo tu či onu změnu kultury.

Ale myslím, že na té myšlence, že pokud chceme změnit naše chování, pokud chceme pomoci uzdravit svět, musíme změnit sami sebe, je něco opravdu zajímavého a dokonce nového, že? Je to hodně o vnitřní proměně, postojích, dokonce i o duchovních podmínkách, které nakonec zajistí, že změna bude udržitelná. Souhlasíte s tím?
     Rozhodně. A to říká i Sri Chinmoy.

Dobře, vy jste vydala tuto knihu: Naslouchejte přírodě, život v harmonii se Zemí. Mohla byste našim čtenářům trochu přiblížit tuto knihu a co od ní mohou očekávat, až si ji přečtou?
     No, kniha Naslouchejte přírodě nabízí postřehy duchovního učitele o tom, jak mohou lidé žít v harmonii s přírodou a mezi sebou navzájem a co musíme udělat, co musíme změnit v sobě i ve vztazích s ostatními. Je zde tedy řada krátkých básní, na jednu stranu jednoduchých, ale na druhou stranu velmi hlubokých, a také odpovědi na otázky, které byly Sri Chinmoyovi v průběhu let pokládány zejména v OSN. A je tam také několik meditací a vizualizačních cvičení zahrnujících přírodu, například na stromy, východ slunce, oblohu nebo květiny, víte, aby nám pomohly cítit se více v míru a jednotě s přírodou.

Je zřejmé, že si učení tohoto indického duchovního vůdce ceníte. A musím říct, že vaše úcta ke Sri Chinmoyovi se hluboce a nenápadně odráží ve způsobu, jakým jste jeho slova v této knize prezentovala. A upřímně řečeno si myslím, že to má velkou zásluhu na tom, že je to tak krásné čtení. Takže mě opravdu přitahují známky vaší umělecké přítomnosti v knize. Chci se tedy zeptat, jaký byl příběh vaší cesty s touto osobností? A konkrétněji, jak vás jeho moudrost osobně ovlivnila?
      Jsem moc ráda, že se vám kniha líbí. Charakteristickým znakem spisů Sri Chinmoye je jejich jednoduchost a hloubka, jejich vědomí. A já jsem se hodně snažila, aby se to projevilo a aby slova promluvila, protože jsou to velmi silná slova. A design a krásné ilustrace z přírody jsou od našeho designérského týmu součástí tohoto zážitku, kdy dáváme slovům prostor promluvit. Fyzická kniha je velmi krásná a je na ní něco velmi podmanivého. Nemohu si za to připsat zásluhy. Opravdu cítím, že za touto knihou stála nějaká energie. Studovala jsem přímo se Sri Chinmoyem přes 30 let a od chvíle, kdy jsem ho poprvé viděla  na meditaci na newyorské univerzitě, jsem prostě intuitivně cítila, že je to velmi vysoká bytost a že má to osvícené vědomí, které jsem hledala. Nejpozoruhodnější bylo, že z něj vyzařoval mír a láska. A bez ohledu na to, s kým byl, a on se setkával s mnoha lidmi, politickými a náboženskými vůdci, sportovci a hudebníky, a dokonce i jen s lidmi na ulici, když šel nakupovat nebo běhat, on prostě vyzařoval tento druh lásky. Viděl v lidech to božské, a to v lidech probouzí to nejlepší. Tolik problémů si sami sobě i světu vytváříme vlastní myslí a divokými emocemi, žárlivostí, nejistotou a agresivitou. Ale všechny naše problémy se nějakým způsobem vyjasní, když dokážeme překročit mysl a vstoupit do onoho hlubšího duchovního vědomí v srdci. A to jsem zažila na každodenní úrovni. Přišla jsem domů z práce, byla jsem plná každodenních problémů, a pak jsem třeba šla na skupinovou meditaci se Sri Chinmoyem tak jsme měli skutečně klidnou meditaci, ale pak také vyprávěl okouzlující příběhy o tom, jak včera v noci běžel, koho potkal, a o písních, které skládal, a prostě vaše problémy se tak nějak vyjasnily. Byl také takovým inspirativním příkladem toho, jak je opravdu možné žít čistý a osvícený život, a to i v našem bláznivém, zmateném městském světě. Když v roce 1964 přijel z Indie do New Yorku, jezdil každý den metrem do práce na indický konzulát. Měl tam jednoduchou práci. Ale zároveň mnoho hodin denně meditoval a kladl si velmi vysoké cíle jako v každé oblasti své činnosti, a to tak, že to bylo mnohostranné. Psal tisíce básní, složil přes 16 000 zbožných písní a namaloval přes 100 000 obrazů

a kreseb. A ve sportu vlastně běhal maratony a ultramaratony, což je u duchovního učitele opravdu neobvyklé. Zvedal těžké váhy, a to bylo docela neobvyklé. A on sám si také uměl klást vysoké cíle nebo nám pomáhal klást si vysoké cíle, abychom viděli, že jsme schopni mnohem víc, než si myslíme. Takže pro mě, víte, co se týče příběhů, jedna z největších lekcí, kterou mi dal, byla vlastně atletická výzva. Když mi bylo dvacet, náš tým se zúčastnil 24hodinového cyklistického závodu v Central Parku po pětimílovém okruhu v centru New Yorku. A já jsem jezdila na kole velmi rekreačně, nic moc, ale náš tým před touto akcí trénoval asi měsíc, což také nebylo nic moc. Ale Sri Chinmoy mě přidělil do týmu deseti nejlepších jezdců z naší velké skupiny, který měl soutěžit o ceny. V tomto desetičlenném týmu jsem byla jediná žena a on navrhl, že každý z nás může ujet 300 mil za 24 hodin. Řekla jsem si, páni, to je hodně kilometrů. A o pár dní později jsme měli časovku, kde jsem se snažila udržet toto tempo. Bylo to vyčerpávající a do závodu jsem šla trochu v depresi. Ale večer před závodem jsme s ním měli meditaci a na konci se na mě tak nějak podíval, v očích mu jiskřilo a zeptal se „tak tě čeká výjimečný zážitek, víš?!“ A opravdu, když jsem druhý den přišla do parku a uviděla jsem transparent závodu, cestu, prostě mě to energizovalo, jako by mi po zádech stoupal elektrický proud. Sedla jsem na kolo a nemohla jsem přestat. Byl to úžasný zážitek. Snažila jsem se vnímat tu duchovní sílu, která mě poháněla, tlačila mě. A snažila jsem se zpívat a meditovat, modlit se. Opravdu jsem se soustředila jen na to, abych ujela těch 300 mil. Nezajímala jsem se o žádnou výhru ani nic jiného. Orazítkovali nás pokaždé, když jsme objeli kolo. A na konci 24 hodin jsem měla 310

mil. Následně  přišla televizní novinářka z ABC Eyewitness News s kamerou a řekla: "Gratuluji“. Odpověděla jsem, „K čemu?“ A ona řekla, aha, vyhrála jsi. Byla jsem první žena. Zažila jsem vlnu vděčnosti. Překonalo to moje nejdivočejší očekávání. Ale byla to pro mě obrovská lekce, že jsme prostě všichni schopni mnohem víc, než si myslíme, pokud dokážeme využít tu duchovní sílu v nás. Víte, Sri Chinmoy se stal mezi sportovci docela známým díky tomu, že propagoval tento přístup k ultraběhu, cyklistice a plavání. Ale hodně z té samé filozofie platí i pro diplomacii a ekologický aktivismus a službu světu. Každý z nás je schopen být nástrojem této duchovní síly. A musíme být jejími nástroji. Setkal se s mnoha lidmi z oblasti diplomacie, vlád a náboženství. Mnozí z nich nám řekli, jak se jich tato setkání dotkla. Jeho poselství znělo: „Nikdy se nevzdávejte. Nabízejte světu více. Zůstaňte pozitivní. Viďte v druhých to božské.“ Zní to dost otřepaně. Co na to říct? Víte, pravda někdy zní velmi otřepaně. Ale Sri Chinmoy mi ukázal, že ve skutečnosti je to jen druh lásky, který lidi proměňuje. A je vlastně těžké tuto pravdu žít. Chce to hodně duchovního soustředění. Jane Goodallová říkala totéž. Setkala jsem se s ní prostřednictvím OSN. Mluvila o tom, že lidi nemůžeme skutečně změnit tím, že je budeme kritizovat nebo vyzývat, ale pouze tím, že se dotkneme jejich srdce. Je to vážená aktivistka.

Ano. Líbí se mi ten příběh o jízdě na kole, který jsi vyprávěla. A také jste zmínila, že jezdil do práce metrem. Chci říct, že člověk často přemýšlí o duchovních mistrech a duchovních učitelích, ale nemyslí na ně uprostřed každodenního života, že? Nebo možná o tom, co bychom v naší organizaci nazvali pozemskou spiritualitou. Tedy jako zapojení do každodenního života. A je zajímavé, že jste použila ten obraz z metra, protože když jsem tu knihu četl, občas se mi v hlavě objevil obraz, jak sedím vedle něj v metru. A jak se ho ptám na otázky a on mi na ně přímo odpovídá. Prostě jsme si jen tak povídali. Upřímně řečeno, v knize jste odvedla dobrou práci, když jste nám přiblížila jeho lidskost. To mi přišlo opravdu osvěžující a možná i překvapivé už jen proto, že všichni máme zažité stereotypy o tom, co znamená duchovní mistr a jak by se měl prezentovat atd.
 

Ano, byl velmi lidský. Vyprávěl tolik úžasných příběhů o tom, jak chodil nakupovat, jezdil autobusem na Jamaica Avenue a komunikoval, smlouval s různými prodavači. A uprostřed noci chodil trénovat na maratony. Moc toho nenaspal. Takže měl zajímavé zážitky z nočního běhání v ulicích New Yorku. Byly to vždycky opravdu neuvěřitelné zážitky.

No, myslím, že to je opravdu důležitý bod sám o sobě, protože moudrost, kterou potřebujeme, je moudrost pro každodenní život, která má vliv na náš každodenní život a na všechny způsoby, kterými se snažíme možná pracovat i pro zdraví planety. Dovolím si vybrat úryvek z knihy Naslouchejte přírodě, možná jako příklad toho, jak nás učení Sri Chinmoye povzbuzuje k tomu, abychom v trpícím světě jednali jinak nebo byli jinak.
     Jistě. Ráda bych přečetla tři krátké odstavce, které podle mého názoru shrnují, co se v tomto ohledu snaží říci.
„Každý člověk má při ochraně naší malé planety zvláštní úlohu. Předtím, než se probudí nové kolektivní vědomí, musí dojít k osvícení lidské mysli a ducha. Nejprve dojde ke změně individuálních postojů, poté bude následovat změna politiky institucí a výsledkem bude větší úcta a láska k naší planetě Zemi."
   „Lidstvo přežije vše, neboť Bůh nedopustí, aby se projevení Jeho dokonalosti na zemi nezdařilo. Je však velmi obtížné přesvědčit ostatní, že je nutné respektovat a chránit naši Matku Zemi. Musíme ostatní učit vnitřním přesvědčováním a vnějším příkladem."
    „Protože my lidé vidíme všude kolem sebe nepřátele, protože se bojíme, že někdo přijde a napadne nás, využíváme své peníze a energii k tomu, abychom se stali mocnými. Abychom se stali dostatečně mocnými v boji proti nepřátelům, krájíme Matku přírodu na kousky a bereme si její zdroje. Dokud bude na Zemi vládnout strach, Matka příroda nikdy nebude moci naplnit své božství. Teprve až přestaneme vnímat ostatní jako nepřátele, budeme schopni udržet Matku Přírodu nedotčenou.“

 To je krásné. Jaké jsou možné důsledky této pasáže? Co si z ní mohou čtenáři odnést?
           Myslím, že my jako jednotlivci se musíme vnitřně změnit, abychom projevovali více lásky a jednoty ve své vlastní sféře vlivu, i když pracujeme na aktivismu, měníme zákony, předpisy nebo zvyšujeme povědomí. A že mnoho kamenů, víte, vysílá vlnky do vody, které nakonec vytvoří kolektivní změnu. Ale úroveň, na které potřebujeme změnu, je velmi hluboká. Naše ztotožnění a jednota s přírodou a s našimi bližními. A jsem si jistá, že to zní velmi banálně, možná dokonce slabošsky, že si někteří lidé budou říkat, panebože, pokud budeme muset čekat, až se všichni stanou osvícenějšími lidmi, nikdy se změny nedočkáme včas. Ale já si myslím, že právě to se musí stát. A už teď vidíme, že dochází k rostoucí proměně mimo rozdělování, které je tak rozšířené v médiích. Vidíme, že stále více lidí je otevřeno hlubšímu druhu změny. Více lidí medituje a snaží se být duchovnější.

Víte, můj pocit z této dynamiky byl, že zejména mezi mladými lidmi, jako jsou mileniálové a mladší, je to, myslím, pravdivější než u běžné populace, že mají větší otevřenost k transformaci, k pohledu na péči o Zemi a obhajobu Země jako na něco víc než jen akci, jako na něco, co má co dělat s tím, abychom se změnili jako lidé, abychom našli ten vztah spojení s přírodou, když se staneme lepšími ve vztahu, dalo by se říct. Myslíte si, že to platí o mladších generacích?
     Ano, myslím. Myslím, že to cítí mnoho lidí ze všech generací, ale myslím, že mladí lidé jsou duchovně velmi otevření a cítí, že se musí něco zásadního změnit.

Svým způsobem to dává smysl, protože je pro ně v sázce víc. Jejich budoucnost se bude potýkat se všemi problémy, které jsou v procesu. Dovolte mi, abych vám řekl svou reakci na knihu. Když jsem ji začal číst, měl jsem v úmyslu přečíst několik kapitol najednou, ale poměrně brzy jsem si uvědomil, že to není ten typ knihy. Proto jsem zpomalil a začal číst jen po částech, téměř jako každodenní meditaci. A zjistil jsem, že opravdu potřebuji čas, abych se mohl zabývat myšlenkami, které čtu. Vlastně mě potěšilo, že jste na několika místech knihy vložila krátké návody k meditaci, které čtenáře vybízely k takovému pomalejšímu, možná kontemplativnějšímu zapojení. Zajímalo by mě tedy, jak doufáte, že se čtenáři do této knihy zapojí? A v co možná doufáte, že si z četby odnesou? - Sri Chinmoy, Zničení světa: nikdy, nemožné! Část 1,  2016
       Máte naprostou pravdu. Není to kniha předkládající informace, které mají být vstřebány myslí. Je to kniha s úvahami o našem správném vztahu k přírodě a k sobě navzájem, kterou je třeba vstřebat srdcem. Takže ano, kniha vás vyzývá, vybízí k tomu, abyste ji četli pomaleji, téměř kontemplativně, a abyste si vyzkoušeli některé z meditací a vizualizací. Každá z těch malých básniček, jsou tak jednoduché, ale někdy vás každá z nich může přenést do celého světa úvah. Takže to chce čas a já doufám, že si lidé najdou čas, aby tyto texty vstřebali. Jsou na jednu stranu velmi jednoduché, ale jsou velmi hluboké, velmi silné. A doufáme, že je použijeme jako způsob, jak se vnitřně změnit.

Chtěl jsem se o životě Sri Chinmoye dozvědět více, a tak jsem si udělal rešerši a našel jsem něco, co řekl v jiné publikaci a co mě obzvlášť zaujalo. A zajímalo by mě, zda byste se k tomu mohla vyjádřit. Zde je ten citát. Řekl: „Pravé náboženství má univerzální povahu. Nehledá chyby na jiných náboženstvích. Odpuštění, soucit, tolerance, přátelství a pocit jednoty jsou příznaky opravdového náboženství..“ Jak nám tohle přiblížíte?  - Sri Chinmoy, Jóga a duchovní život. Cesta indické duše, 1994
        Myslím, že Sri Chinmoy oceňuje každé náboženství, každé náboženství, každou duchovní cestu pro její jedinečný přístup k božství. Napsal knihy o jiných duchovních osobnostech, básně a písně. Ve skutečnosti učinil ještě silnější prohlášení o univerzálnosti náboženství, které mě tak nějak osloví pokaždé, když ho čtu, a používáme ho při mnoha našich mezináboženských akcích. „Duchovnost není pouhá tolerance. Není to dokonce ani přijetí. Je to pocit univerzální jednoty. Ve svém duchovním životě se na Božské díváme nejen jako na svého vlastního Boha, ale jako na Boha každého člověka. Duchovnost není pouhý zájem o víru druhých v Boha. Je to naprosté uznání a přijetí jejich víry v Boha jako naší vlastní.“
     A to nasazuje mezináboženskému dialogu velmi vysokou laťku, o kterou však můžeme usilovat. Sri Chinmoy byl v mezináboženském hnutí velmi aktivní. Připojili jsme se k němu a zorganizovali jsme poměrně dost mezináboženských akcí v OSN, několikrát se zúčastnil Parlamentu světových náboženství a jednou byl dokonce pozván, aby Parlament zahájil tichou meditací. A stále jsme aktivní. Letos v srpnu se chystáme na Parlament světových náboženství v Chicagu. Budu spolupřednášet na workshopu Naslouchej přírodě, na meditačním workshopu a budou tam i další aktivity, které budou dělat studenti Sri Chinmoye. Na těchto mezináboženských akcích jsem viděla, že náboženské skupiny se staly skutečnou silou při budování povědomí a činnosti, zejména v oblasti klimatických změn a nejrůznějších environmentálních otázek. A tyto mezináboženské akce se staly důležitým způsobem, jak mohou různá náboženství spolupracovat a společně vytvářet strategie. Program OSN pro životní prostředí má svou iniciativu Víra pro Zemi, která se snaží spojit náboženství na podporu iniciativ OSN v oblasti životního prostředí. Takže určitě existují i další podobné aktivity, ale myslím, že ve spolupráci je síla. Pokud duchovní lidé, lidé víry, pocítí univerzálnost náboženství, možná nám to všem pomůže spolupracovat a být mocnější silou pro pozitivní změny.

Vím, že přirozeností náboženství, organizovaného náboženství, je jakési vytyčování hranic, in a out, pravdivé a nepravdivé. Dovedu si představit, že když lidé slyší slovo univerzální, mohou se cítit i trochu ohroženi. Mohou se jim rozeznít poplašné zvonky, protože když někdo zdánlivě odmítá to, co je na jejich náboženském přesvědčení jedinečné a pravdivé, může je to přimět k ostražitosti, víte, může je to přimět k tomu, aby se do toho skutečně zapojili. Ale zajímalo by mě, co vlastně Sri Chinmoy říkal o pravém náboženství? Víte, a jak se mohou čtenáři, kteří mají velmi vyhraněná náboženská přesvědčení, normy a hodnoty, zapojit do této myšlenky, že mluví o pravém náboženství?
      Ocenil božské v každém náboženství a pravdu v každém náboženství. O pojmu pravého náboženství ve skutečnosti příliš nemluvil. Možná v této pasáži ano. Ale vážil si jiných náboženství a měl mnoho přátel ve vedení mnoha velkých náboženství.

Ano, myslím, že je trochu složité to pochopit a vysvětlit, ale rozhodně si myslím, že diferencovanější pohled na jeho myšlenky v této oblasti by nás vedl k tomu, že neříká, že všechna náboženství jsou stejná, že? Ale líbí se mi, jak jste to vystihla, že v každém z nich je nějaká hodnota a že je třeba hledat to krásné v každém souboru přesvědčení, v každém systému náboženské víry a praxe.
     Používal metaforu, že všechna náboženství jsou jako různé cesty na stejnou horu. Všechna se přibližují k božství, každé svým vlastním jedinečným způsobem. Všichni však usilujeme o stejný cíl a usilujeme o jednotu se stejným Bohem, možná nazývaným různými jmény.

No, když se upřímně a poctivě postavíme realitě klimatické krize, ve které se nacházíme, upřímně řečeno, jak víte, je těžké být plný naděje. Vědecké metriky klimatických změn vlastně naznačují, že na změny v našem kolektivním chování, které by v dlouhodobém horizontu skutečně něco změnily, je možná už dokonce pozdě, že vážné následky jsou v tuto chvíli skutečně nevyhnutelné. Když jsem tedy četl tuto knihu, bylo mi opravdu jasné, že Sri Chinmoy vkládá naději nejen do okolností, ale také, což je možná důležitější, do Boha. A zaujala mě pasáž na straně 45 knihy, kde čteme: „Nesmíme podceňovat sílu duchovnosti. Modlitba a meditace znamenají nový život. Když se modlíme a meditujeme, v každé vteřině vzýváme Boží Soucit.“ Jaký smysl dávají tato slova a jak nám vlastně mohou pomoci udržet si naději?
      Také jsem četla vědecké studie a samozřejmě je neustále slyším v OSN. Zprávy IPCC jsou zprávami OSN. Prognóza je velmi znepokojivá, velmi náročná a ten pocit beznaděje roste. Ale právě nadějnost slov Sri Chinmoye byla vlastně jednou z hlavních motivací, které mě vedly k vydání této knihy. Slova, která jste citoval, Sri Chinmoy řekl v roce 1992, vlastně v odpovědi na otázku Hannah Strongové, manželky Maurice Stronga, vedoucího Summitu Země. A ona se ptala, jak můžeme mít ještě naději, když je kolem nás tolik ničení životního prostředí? A myslím, že dnes by řekl totéž, i když je destrukce mnohem větší. A v té samé pasáži, v té samé otázce, řekl, že když se začneme chovat k přírodě s úctou a pečovat o přírodní svět, že to, co bylo zničeno, se dá napravit. A existuje mnoho příběhů o síle přírody léčit a regenerovat, které by to mohly potvrdit. Ale máte pravdu, pro mě jsou nejnadějnější jeho slova o Boží roli ve světě. Tohle je moje nejoblíbenější. „Všichni jsme Boží stvoření. Bůh nedopustí, aby došlo ke zničení Jeho stvoření – nikdy, nikdy! Již řadu let procházíme velmi temným obdobím. Víme, že někdy se právě po nejtemnější noci objeví jasné svítání. V této chvíli je situace ve světě nanejvýš žalostná. To však nebude trvat navěky.
     Jako hledající Boha a milovník Boha cítím, že velmi brzy – neříkám zítra, za měsíc, za rok nebo za dva, ale v blízké budoucnosti – vysvitne nové světlo a rozežene všechny husté mraky, které se za dlouhá léta nakupily..“ Mluví tedy o integrálním míru, nejen o nepřítomnosti války, ale o přítomnosti harmonie, lásky a jednoty. A myslím, že to zahrnuje i harmonii s přírodou. Vím, že je velmi těžké uvěřit, že někdy nastane ve světě skutečný mír. Ale mně to dává velkou naději, že to viděl v naší budoucnosti. Na jiném místě řekl, že při všech přírodních katastrofách, které se dějí, se nám matka příroda snaží dát mocnou lekci, jako matka, ale nechce nás zničit. Takže naší racionální mysli se tomu všemu může zdát těžko uvěřitelné, ale já jsem viděla a věřím, že se neustále dějí zázračné věci, které se vymykají racionálním předpovědím. Lidé se v různých situacích uzdravují díky síle modlitby a duchovnosti. Když padla Berlínská zeď, bylo to v té době trochu nečekané. Sri Chinmoy řekl, že to bylo díky kolektivním modlitbám německého lidu. Krátce předtím zeď navštívil a předpověděl, že brzy padne, ale říkal, že padla ještě rychleji, než si myslel. Byl to jen malý příklad toho, jak může kolektivní modlitba skutečně změnit neřešitelné situace. Takže tato velmi nadějná poselství jsou velkou částí toho, co mě inspirovalo k tomu, abych se pokusil nabídnout prostřednictvím této knihy, protože zoufalství roste, jak jste řekl, zejména mezi mladými lidmi, a to nepomáhá. Zoufalství nás zbavuje síly. Zároveň však neříkáme, že budeme jen sedět, modlit se a meditovat. Sri Chinmoy také řekl, že tyto pozitivní výsledky vyžadují z naší strany úsilí, úsilí o proměnu sebe sama, o to, abychom byli více ve svém srdci a přistupovali ke světu s láskou a jednotou, a úsilí o to, aby se ve světě děly pozitivní změny. Řekl, že ke změně osudu tohoto světa je zapotřebí každého sebeobětavého úsilí každé lidské bytosti. Naděje tedy není jen jakési pasivní, zbožné přání. Řekl, že uvnitř naděje je síla. A když si lidé přečtou takováto slova plná naděje a síly, doufám, že pocítí, že přece jenom existuje nějaká naděje, že s naším úsilím a Boží milostí se skutečně můžeme povznést k tomuto transformačnímu okamžiku a proměnit sebe sama ve světě.

Kniha je k dostání zde: Knihy-Dobrovský - Megaknihy - Dobreknihy - Kanzelsberger
-AZ-

S Pragati Pascalovou jsme hovořili o nové knize Naslouchej přírodě – Život v harmonii s planetou Zemí, která obsahuje učení Sri Chinmoye.

Originální audio rozhovor je k poslechu zde: earthkeepers.online
The Heart-work of Earth-care: The Teachings of Sri Chinmoy, with Pragati Pascale | Ep. 84  - 17 July 2023

„Vesmírná cibule" je osvěžující a hodnotný příspěvek v oblasti  o meditace duchovního rozvoje. Pradhan Balter dokázal propojit osobní příběh, praktické návody a hlubokou filozofii do koherentního celku, který je zároveň přístupný i hluboký. Kniha nenabízí rychlá řešení ani „vzrušení z meditace", jak autor varuje. Místo toho představuje meditaci jako celoživotní cestu sebepoznání a služby světu. Jeho motto „Tady a teď" a výzva „Začněte!" jsou tím nejlepším, co může čtenář od takové knihy dostat.

---

Zvláště cenný je autorův model lidské bytosti jako „vesmírné cibule" s jejími vrstvami – tělo, vitálno, mysl, srdce a duše. Tento model není jen teoretický konstrukt, ale praktický nástroj pro sebepochopení a duchovní růst. Pradhan ukazuje, jak můžeme pracovat s každou vrstvou a jak se tyto vrstvy vzájemně ovlivňují.

Vřele doporučuji všem, kdo hledají smysluplnou cestu k vnitřnímu míru – ať už jsou na začátku své duchovní cesty, nebo už kráčejí po ní delší dobu. Tato kniha může být věrným průvodcem na cestě, která, jak autor krásně píše, vede od pláče hledajícího k radosti nalézajícího.

O čem kniha pojednává?
„Vesmírná cibule" je pozoruhodný průvodce světem meditace a duchovního rozvoje, který kombinuje praktické meditační techniky s hlubokým filozofickým základem. Autor, dlouholetý student duchovního učitele Sri Chinmoye, čtenáře provází od úplných základů meditace až po pokročilé koncepty sjednocení vědomí.

Kniha je strukturována jako ucelená cesta, která postupně odhaluje jednotlivé vrstvy duchovního poznání – podobně jako se loupou slupky cibule (odtud pravděpodobně i název díla):
• Duchovní základy – motivace a správný přístup k meditaci
• Filozofický základ – pochopení vědomí a jeho projevů
• Praktická cvičení – konkrétní meditační techniky pro různé úrovně bytosti
• Meditativní životní styl – propojení vnitřního a vnějšího života
• Úloha duchovního Učitele – hlubší pohled na vztah žáka a mistra

1. Autentický osobní příběh a upřímnost
Autor se nebojí sdílet svou vlastní cestu – včetně dramatického zážitku s návykovými látkami, který ho paradoxně nasměroval k duchovnímu hledání. Tato upřímnost činí knihu důvěryhodnou a lidskou. Jeho otázka „Proč jsem si vlastně zvolil život?" je univerzální a rezonuje s každým hledajícím.

Pradhan přistupuje k tématu s vědeckým backgroundem i s pokorou žáka. Neprezentuje se jako guru, ale jako někdo, kdo sám prošel cestou od skepticismu k víře, od zmatku k jasnosti. Tato autenticita je v žánru duchovní literatury vzácná a cenná.

Obzvláště dojemný je příběh o reakci jeho rodičů na rozhodnutí začít meditovat. Zatímco si byl jistý, že jeho tolerantní matka to pochopí (vždyť mu dokonce pomohla z policejní stanice, když ho zatkli za marihuanu!), stalo se něco nečekaného: „Pokud to uděláš, zřeknu se tě a budeš se muset vystěhovat z mého domu," křičela matka. Naopak otec, od kterého čekal odpor, se stal jeho oporou a později mu řekl: „Jsem Guruovi velmi vděčný za to, jak ovlivnil tvůj život."

2. Praktický přístup s konkrétními cvičeními
Kniha není jen teoretickým pojednáním. Obsahuje řadu konkrétních cvičení, která čtenář může ihned vyzkoušet:
• „Vytvořte si žebříček hodnot" – úvodní cvičení, které pomáhá čtenáři definovat, jaké vlastnosti chce ve svém životě kultivovat
• „Koncentrace na bod" – cvičení pro rozvoj soustředění
• „Pozorování mysli" – fascinující cvičení, při kterém sledujeme, jak naše mysl spontánně reaguje na podněty
• „Vnitřní význam slov" – práce se silou slov jako „mír" nebo „blaženost"
• „Meditační sprinty" – dynamická série krátkých meditací zaměřených na různé části těla a vědomí

Autor opakovaně zdůrazňuje: „Číst o meditaci a mentálně jí rozumět neznamená meditovat." A právě proto nabízí praktické nástroje, se kterými může čtenář okamžitě začít pracovat. Srovnává to s mangem – můžete o něm hodiny vyprávět, ale abyste poznali jeho chuť, musíte si prostě kousnout.

3. Holistický přístup k meditaci
Jednou z nejcennějších částí knihy je kapitola o meditaci pro různé úrovně bytosti. Pradhan vysvětluje, jak můžeme meditovat nejen „sedícím" způsobem, ale jak může být meditací i cvičení pro tělo, tvůrčí činnost pro vitálno nebo čtení duchovní literatury pro mysl.

Osobně ho zaujal jeho koncept „šloggingu" – kombinace židovského slova „šlep" (táhnout něco těžkého) a joggingu. Autor se s humorem přiznává, že není přirozený běžec, ale právě díky pravidelnosti běhání zjistil přímou souvislost mezi fyzickou disciplínou a vnitřní silou: „Zjistil jsem, že existuje přímá úměra mezi mou pravidelností v běhu a mou pravidelností v ostatních disciplínách, kterým se věnuji."

Revolučně jednoduchý model lidské bytosti: Vesmírná cibuleJednou z nejoriginálnějších a nejpřínosnějších částí knihy je autorovo vysvětlení integrální struktury lidské bytosti pomocí metafory cibule, které přibližuje učení Sri Chinmoye. Představuje model, který je zároveň hluboký a snadno pochopitelný – naše bytost se skládá z několika „obalů" či vrstev:

DUŠE – jádro naší bytosti, náš duch nebo Já. Je to ta část Univerzálního vědomí nebo Boha, která existuje v každém z nás. Autor cituje Sri Chinmoye: „Duše je božská jiskra v člověku. Je to část Boha, nekonečného Světla. Je to Boží představitel v každé lidské bytosti."

SRDCE – duchovní srdce (nikoli fyzický orgán) je z velké části spjaté s osvícenou stranou spektra vědomí. Díky své blízkosti k duši je téměř dokonale sjednoceno s osvíceným vědomím. Jeho nejvýznamnějším projevem je bezvýhradná láska. Autor vysvětluje: „Přirozeností srdce není milovat nebo být milován, ale spíše být milující."

MYSL – na neosvícené straně spektra je mysl oddělující, kritizující, analytická a pochybující. Ale na osvícené straně se logika mění v intuici, mysl je naplněná vírou a má vizi. Autor popisuje fascinující ranní rituál: „Budík zazvoní, já otevřu oči a okamžitě slyším hlas: 'Tak jo, je čas vstát a meditovat.' Ihned nato jiný hlas protestuje: 'Člověče, šel jsi spát ve dvě ráno, vážně by sis měl ještě hodinu nebo dvě pospat.'" Tato debata mezi srdcem, tělem a myslí se odehrává každé ráno!
Pradhan věnuje zvláštní pozornost roli mysli v duchovním životě. Používá geniální cvičení „Pozorování mysli", při kterém čtenář sleduje, co jeho mysl dělá, když se dívá na zapálenou svíčku. Klíčové je pochopení, že mysl mění své postavení v našem vnitřním uspořádání. Na straně touhy je mysl „velitelem" nad tělem a vitálnem. Ale na aspirující straně je mysl umístěna mezi mladšími členy rodiny (tělem a vitálnem) a staršími členy (srdcem a duší). Tím získává vyšší zdroj informací a postupně se rozvíjí intuice, moudrost a vize.

VITÁLNO – toto je pravděpodobně nejtěžší vrstva na popsání, ale nejjednodušší na vnímání. Většina našich základních emocionálních a smyslových prožitků jsou vitální prožitky. Autor mu říká „'barvivo' běžného života". Na neosvícené straně je vitálno agresivní a chce vlastnit svět (Julius Caesar: „Veni, vidi, vici" – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). Na osvícené straně je dynamické, tvůrčí a slouží světu.

TĚLO – fyzické tělo je vnější vrstvou. Na straně touhy je letargické a netečné. Na straně aspirace se stává nástrojem, chrámem duše, „kočárem", jehož „vozatajem" je duše.

Výsledky jsou často překvapivé: mysl spontánně reaguje na podněty (projede autobus a mysl ho následuje), vytváří seznamy úkolů, fantazíruje, kritizuje, přeskakuje mezi minulostí a budoucností. Autor s humorem popisuje případ svého přítele Marka, který zaparkoval auto u obchodu, zapomněl na to, šel domů pěšky – a druhý den nahlásil policii krádež auta! A co je nejzajímavější: „Mark mi řekl, že se hněvu nedokázal jen tak zbavit. Přiznal se mi, že jeho mysl mu tu krádež a jím plánovanou odplatu přehrávala pořád dokola ještě další tři dny!"

Mezináboženský dialog a univerzální moudrost
Pradhan Balter, vychovaný v židovské tradici, s úctou hovoří o Kristu, Buddhovi, Krišnovi i Rámakrišnovi. Ukazuje, že duchovní moudrost překračuje hranice jednotlivých náboženství. Píše o „deseti tisících let zaznamenané duchovní historie, která v podstatě říkala totéž."

Zvláště dojemný je jeho pohled na ukřižování Krista. Pradhan cituje Kristova slova: „Můj Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co činí" a ptá se: „Jak moc musel Kristus lidstvo milovat, když pronesl tato nesmrtelná slova? To je opravdová síla lásky – bezvýhradné lásky." Přestože Kristus není jeho duchovním učitelem, autor k němu chová hlubokou úctu a lásku.

Autor rozptyluje častý mýtus, že meditace je útěkem ze světa. Naopak ukazuje, že „čím víc meditujeme, tím větší obvykle cítíme potřebu kontaktu se světem" a že vnitřní mír je předpokladem pro skutečnou službu druhým.

Používá silnou metaforu hostiny: „Představte si, jak obtížné by bylo cítit se spokojeně, pokud byste měli k dispozici nekonečnou hostinu, zatímco by všichni kolem vás hladověli." Meditace nám dává vnitřní bohatství, ale současně nás činí citlivějšími k potřebám světa.

Mistr a žák.
Jednou z nejhlubších částí knihy je výklad o sjednocení vědomí mezi studentem a učitelem. Autor používá krásnou metaforu mostu: „Učitel je někdo, kdo je člověkem, ale jehož vědomí již splynulo s nekonečnem. Je spojnicí či mostem, po kterém může lidstvo přejít. Na jedné straně mostu je pláč lidstva po tom Nejvyšším a na druhé straně mostu je Boží milost."

Cituje staré přísloví: „Když je žák připravený, Učitel se objeví." A dodává svůj vlastní pohled: „Duchovního Učitele vnímám jako milost, které se mi dostává od Boha jako vyjádření Jeho vlastní potřeby vědomějšího spojení s lidstvem."

Citace - „Většina lidí očekává, že jim meditace přinese jakýsi vnitřní klid nebo „klidnou mysl“. (Klid od mysli by asi bylo výstižnější!) Když se ptám lidí na kurzech, co si od meditace slibují, objevují se nejrůznější odpovědi od „snížení krevního tlaku“ až po „spojení s Bohem“. Tím nejčastějším důvodem, proč lidé vyhledávají meditaci, je však naděje, že získají určitou míru klidu. A je pravda, že správně prováděná meditace a prováděná ze správných důvodů a se správným postojem jistě navodí pocit klidu.“

„Na každém kurzu se ptám, kolik lidí cítí, že je mír v jejich životě a ve světě důležitý, a všichni souhlasí. Také se ptám, zda je v jejich životě a ve světě důležitá láska, a odpověď je opět jednohlasné „ano“.

Knihu lze zakoupit zde: Luxor - Knihcentrum - Heureka

-AZ-

V roce 2003 jí Sri Chinmoy udělil cenu Lifting Up the World Award. Napsal také pro ni píseň: "Živíš světový sen o jednotě a míru". Povzbudila nás výzvou k akci: "Musíme být silní. Musíme pokračovat v ochraně krásného světa, který nám Bůh dal, abychom, až přijde mír, byli na něj připraveni. Až mír přijde, a on přijde, musíme na něj být připraveni." A akci zakončila svým charakteristickým šimpanzím pantem!

Jsme jí stále vděční za její podporu a neúnavnou práci pro nadějnější a soucitnější svět. Poté, co Jane Goodallová 1. října ve věku 91 let opustila tento svět během svého přednáškového turné v Kalifornii, se snesla vlna poklon ze všech koutů světa. Bylo velkým požehnáním, že mohla pokračovat ve svém poslání, "dávat naději", jak to sama nazývala, až do konce svého života, když pokračovala ve svém intenzivním programu přednášek asi 300 dní v roce. Když se jí média ptala, zda po překročení devadesátky trochu zpomalí, vždy odpovídala, že ne, že musí zrychlit, protože je toho tolik co dělat a zbývá tak málo času.

4. října 2025 se konala meditační bohoslužba na památku Dr. Goodallové v těch samých zahradách Aspiration-Ground, kde se před více než dvaceti lety setkala se Sri Chinmoyem a stovkami návštěvníků z celého světa. Na památku byly nahlas přečteny úryvky ze zápisu z tohoto setkání a přehrán zvukový záznam projevu Dr. Goodallové z onoho dne. Byly také vystaveny fotografie z tohoto setkání a účastníci střídavě pokládali jednu květinu před obraz Dr. Goodallové, aby uctili památku této výjimečné duše, která dala světu tolik inspirace a naděje.

Originál článku na stránkách Peace Run
Přednáška Jane Goodall na ČZU
Jane Goodall s Mírovou pochodní 2025

„Moudrost Sri Chinmoye, obsažená v této knize, k nám přichází v příhodnou dobu. Zdůrazňuje potřebu hlubokého duchovního spojení s přírodou, jíž jsme součástí a na níž jsme závislí, neboť pouze tehdy, když se naučíme přírodu respektovat a žít s ní v souladu, můžeme doufat, že budeme žít v míru a harmonii mezi sebou navzájem. Právě naše neúcta k přírodě a zvířatům způsobila pandemii Covid-19 a vedla také ke dvojí hrozbě, kterou je úbytek biologické rozmanitosti a klimatická změna. Věnujme pozornost slovům tohoto duchovního učitele dříve, než bude pozdě.“
                                               Jane Goodallová, PhD, DBE
zakladatelka Institutu Jane Goodallové a Posel míru OSN
Kniha Naslouchej přírodě -předmluva Jane Goodallové

 

40. výročí vzpěračské odyseje nezůstalo v Praze bez odezvy. Po vydařené putovní výstavě vzpěračských strojů Sri Chinmoye v roce 2012, kterým se odstartovalo evropské turné po dalších zemích, jsme se rozhodli uspořádat tuto výstavu znovu, v samém srdci Prahy po dobu 14 dní a v novém svěžím pojetí jako unikátní interaktivní expozici s workshopy a projekcemi, jejímž ústředním exponátem byla známá konstrukce, se kterou Sri Chinmoy zvedl ikonický Smart Car. Lidé si také mohli sami zkusit zvednout různé váhy na jednoduchém trenažeru a seznámit se s příběhy Billa Pearla, Franka Zanea, Hugo Girarda nebo Carla Lewise, kteří jsou neodmyslitelnou součástí této vzpěračské odyssey.

---

Příprava této velké akce vyžadovala výběr správného místa v centru Prahy pro postavení velkého pronajatého expo stanu. Zábor na jeho postavení se podařil zajistit na krásném místě mezi Václavským a Staroměstským náměstím zvaném Ovocný trh. Dále pak bylo důležité vyjednat v New Yorku převoz nového exponátu, který v roce 2012 součástí výstavy nebyl a zůstal tedy na americké půdě, ostatní stroje zůstali uskladněné v České Republice - jednalo se o platformu pro lýtkový zdvih, která Sri Chinmoyi umožňovala nejproslulejší vzpěračské kousky - zvedání slonů, letadel a další předmětů obrovských hmotností a která po úpravě posloužila právě také na zdvih malého auta Smart Car, které ale i tak váží 997kg.

Tuto konstrukci jsme nejprve spolu s Bishwasem Polissarem cvičně v New Yorku sestavili, poté opět rozebrali a on ji pak pečlivě zabalil do přepravní bedny, kterou nechal naložit na loď do Hamburgu. Odtud byla kamionem dopravena do Prahy. Celý přepravní logistický řetězec probíhal od konce dubna až do začátku června a byl velmi napnutý. Všechny komponenty dorazili dva dny před zahájením výstavy! Pro výstavu jsme zapůjčili stejný typ a barvu originálního Smart Car, který jsme na plošinu umístili, aby lidé lépe pochopili tento enormní výkon.

V den stavění byla zapotřebí pomoc každé ruky a přesněji – každého svalu. Rukama nám prošlo desítky tun závaží a konstrukcí. Člověk si takto docela dobře uvědomí, jak nesmírně těžké váhy byl Sri Chinmoy schopen v jeho věku uzvednout a jak jedinečná jsou Jeho dosažení .

Ke každému vzpěračskému stroji jsme umístili velkoplošné obrazovky, kde neustále běžely autentické záběry videa se vzpíráním. Když jste se tak blížili k expo stanu, už z dálky jste mohli slyšet cinkot závaží, které Sri Chinmoy zdvihá nebo bouřlivý potlesk lidí, kteří u toho tenkrát byli.

Unikátní expozice & workshopy & Strongman Show
První věcí je tedy postavit výstavu se vším všudy a druhou věcí je přilákat návštěvníky. Ovocný trh je skvělé místo v historickém centru Prahy a červen je navíc velice rušný turistický měsíc, takže expozicí prošly desítky lidí denně.  Abychom ale mohli o vzpírání a především tohle úžasné poselství, které tím chtěl Sri Chinmoy sdělit, dostat mezi více lidí, zejména těch ze sportovního světa, uspořádali jsme sedm zajímavých večerů - projekci filmů 3100: Run and Become s jeho několikanásobným účastníkem Pranjalem Milovníkem a velkou Strongman show s prezentací dokumentárního filmu Challenging Impossibillity o vzpěračských výkonech Sri Chinmoye s českými siláky v čele z nejsilnějším mužem světa Jiřím Tkadlčíkem, kteří svět zdvihů Sri Chinmoye znají a workshopy známých českých sportovců včetně Abhejali Bernardové, která jako známá česká plavkyně dala celé akci záštitu. Do expo stanu, který se stal opravdovým Chrámem síly, kde byla cítit atmosféra nabitá energií a duchem sebepřekonání, přijal pozvání nejznámější český himálajský horolezec Radek Jaroš, známá česká kaskadérka Hana Dvorská, český šampion enduro bikingu Vojtěch Bláha nebo oblíbený trenér kettlebell tréninku a tradičních bojových umění Pavel Macek. K naší radosti byl stan vždy krásně plný a naši hosté si večer v tomto nevšedním experimentálním prostoru spolu s námi všemi vždy báječně užili.

"Každý z nás je vpravdě neomezený - stačí mít víru a odvahu se pokusit." - Sri Chinmoy

Navštivte webové stránky Výstavy Zvedání Světa Srdcem Jednoty 2025 v Praze

„Když zvedám velmi těžká závaží, třikrát se před zdvihem zhluboka nadechnu. Nejlepší je cítit dech nebo životní energii v duchovním srdci a na čele. Když se koncentrujete, můžete stejnou energii cítit v zápěstí nebo uvnitř dlaně. Je to životní energie, která nám dovoluje zvedat.“ - Sri Chinmoy

Stránky výstavy Zvedání Světa 2025.
Výstava zvedacích strojů Sri Chinmoye 2012
Ocenění Zvedání Světa
Výročí prvního zdvihu
Kiniha -Mystická cesta světem vzpírání
Rozhovor o vzpírání s Bishwasem
Video: rozhovor o zdvihání se Sri Chinmoyem

 

Dr. Pradhan Balter se v květnu letošního roku představil české veřejnosti na přednáškovém turné po České republice a Slovensku, které doprovázelo vydání jeho knihy Vesmírná cibule. Podělil se o své cenné mnohaleté životní zkušenosti a svým osobitým humorem nabídl pohled do vnitra našeho bytí a jeho složitosti, přičemž volně navazuje na učení Sri Chinmoye a rozvíjí ho. Položili jsme mu několik otázek nejen ohledně jeho meditačních zkušeností z více než padesátileté praxe, ale i jeho životních zážitků.

Kdy a jak jste začal s meditací a vnitřním hledáním?
     V 60. letech jsem byl aktivním členem hnutí hippies. V té době začala být mezi hippies populární meditace: Beatles odjeli do Indie, Richard Alpert přestal experimentovat s LSD a také se vydal do Indie, přičemž po svém návratu si začal říkat Ram Dass a pod tímto jménem rovněž napsal knihu „Buď tady a teď“. Já sám jsem tehdy prošel určitými životními zkušenostmi, díky kterým jsem si začal pokládat otázku: „Proč jsem si vlastně zvolil život?“ To mě pak dále vedlo k tomu, že jsem začal meditovat a zabývat se učením velkých duchovních učitelů. Tato učení však se mnou nakonec natolik rezonovala, že jsem se pak začal meditaci se vší vážností věnovat. Tehdy jsem také vyhledal duchovního učitele, který by mě v mém vnitřním pokroku vedl. Všichni velcí učitelé totiž říkali, že pro duchovní pokrok je učitel nezbytný. Navíc, když si přečtete o raných letech života těchto velkých Mistrů, zjistíte, všichni měli na cestě k plnému probuzení své duchovní průvodce. Nevyžadovalo to ode mě tedy příliš velkou pokoru přiznat si: „Když měl Buddha svého učitele a Kristus průvodce, možná bych ho mohl přijmout i já.“

Co se změnilo ve světě od doby, kdy jste začal meditovat?
      Dříve byla meditace považována za něco „okrajového“. Dnes je meditace celkem přijímána jako běžná součást života a její přínos je dobře známý a uznávaný. Stále se však setkávám s tím, že jen málokdy se lidé skutečně věnují svému duchovnímu růstu. Většina lidí bere meditaci spíše na lehkou váhu. Rozhodně je však lepší trocha meditace než žádná! Existují tři základní věci, které nás udržují při životě: jídlo, dech a „duše“, čímž mám na mysli duchovní aspekt. Když se však podíváme na to, jak tyto věci hodnotíme a řadíme podle důležitosti, bývá to často obráceně. Člověk může žít dny a týdny bez jídla. Dech je mnohem důležitější. Bez něj přežijeme jen několik minut. Ale to úplně nejdůležitější je duše, protože bez ní by náš život vůbec neexistoval. A když si upřímně přiznáme, co z těchto tří věcí je pro nás ve skutečnosti nejcennější, myslím, že většina lidí dá na první místo jídlo!

Co byste doporučil lidem, kteří s meditací teprve začínají? Jak nejlépe překonat vnitřní překážky?
      Novým meditujícím vždycky radím, aby si uvědomili, že meditace je proces – a aby nehledali to, čemu říkám „meditační euforie“. To, co děláte, je zasévání semínek míru, radosti a světla, která pak vyživujete pravidelnou praxí. Stejně jako farmář – zasadí semínko, zalévá ho, hnojí, a teprve po nějaké době se na povrchu objeví výhonek. Samozřejmě víme, že celou tu dobu se pod povrchem tvoří kořeny a výhonek roste směrem vzhůru, ale až po čase farmář zažije to své „Aha!“ Stejné je to i s vaší meditační praxí. Zaséváte semínka. A pak jednoho dne prožijete krásný vnitřní zážitek. Člověk si samozřejmě řekne: „Aha, dneska jsem asi dělal něco obzvlášť dobře.“ Ale ve skutečnosti to není výsledek jen toho jednoho dne – sklízíte totiž plody své dlouhodobé praxe. Jedno buddhistické rčení říká: „Trvá rok, než si zahřejete polštář!“ Takže na začátku své vnitřní zážitky nehodnoťte. Upřímně řečeno – zatím na to nejsme dost vyspělí ani připravení.

Ve své knize popisujete koncept „vesmírné cibule“ jako model charakterizující lidskou osobnost. Vnímám to jako velmi praktický koncept, který nám pomáhá pochopit naše problémy a výzvy a dává nám nástroje, jak se s nimi vypořádat. Můžete to prosím trochu více rozvést?
     My, lidé, prožíváme věci na různých úrovních. Máme mysl, máme emoce, máme fyzickou složku a na hlubších úrovních psychickou a duchovní složku. Každá z těchto úrovní má své vlastní potřeby a tendence. Kdybych například žil svůj život čistě podle svých fyzických potřeb a ničeho jiného, jen bych jedl a spal. Pokud z fyzického těla odebereme vědomí, začne se podobat kameni – nebude se mu chtít hýbat. Představte si, že na konci velmi horkého dne, kdy jste celý den pracovali venku, jste se vrátili domů z práce. Vaše emoce vám možná naznačí: „Jé, teď bych si tak dal čokoládový mléčný koktejl!“ Pak se ale může ozvat vaše mysl: „Ale víš, že to pro tebe není až tak dobré.“ A nakonec vám vaše tělo řekne: „Jsi teď příliš unavený na to, aby sis šel koupit koktejl.“ Všechny tyto impulsy se odehrávají v mysli, která je jakýmsi sběratelem myšlenek. A nakonec, protože se tyto myšlenky a pocity opakují, dojdeme k závěru, že právě ony nás definují. Na základě těchto opakujících se tužeb, které námi procházejí, si vytváříme falešnou identitu. A myslíme si, že to jsme my. Ale ne – ve skutečnosti nejsme ani jedno z toho. Velká část meditačního procesu spočívá v postupném sloupávání těchto vrstev, toho, co si myslíme, že jsme – abychom se dostali k samotnému jádru věci, obrazně i duchovně.

Jaké je vaše doporučení pro vyvážený životní styl v dnešním digitálním světě?
     Máme duši a máme tělo. Z mého pohledu je důležité, abychom si cenili obou těchto složek – stejně jako dalších vrstev „cibule“. Zastávám holistickou spiritualitu. Měli bychom se modlit a meditovat kvůli duši. Máme odpovědnost udržovat své tělo v kondici pomocí správné stravy a pohybu. Můžeme se snažit hledat tvůrčí projevy, které slouží k vyjádření naší emoční či vitální složky – například zpěv, vaření, tkaní nebo umění. A k tomu, abychom nasytili svou mysl, tak můžeme také studovat duchovní literaturu. Tímto způsobem mohou všechny části naší bytosti spolupracovat na našem duchovním pokroku.

Kolik meditačních seminářů nebo kurzů jste už vedl? A v kolika zemích?
     Je zajímavé, že se na to ptáte, protože jsem si zrovna nedávno ze zvědavosti zrekapituloval své zkušenosti s vedením kurzů. Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem měl vedl stovky přednášek v přibližně 60 zemích. Odhaduji, že mé přednášky a kurzy navštívilo více než 100 000 lidí!

Vaše meditační lekce vycházejí z učení duchovního mistra Sri Chinmoye. Můžete se s námi podělit o nějaké osobní zkušenosti nebo lekce, které jste od něj přímo získal?
     Omlouvám se, ale to je tak rozsáhlé téma, že není možné ho zestručnit do pouhých několika vět v rámci tohoto rozhovoru. Měl jsem požehnanou příležitost doslova sedět hodiny a hodiny u Sri Chinmoye, když jsem jako chiropraktik léčil jeho bolavou nohu – a jen jsem pozoroval a pozoroval a pozoroval... Cenné lekce, které jsem získal, se stále znovu a znovu promítají v mém každodenním životě. Pokud by měl někdo zájem dozvědět se o těchto mých osobních zkušenostech více, doporučuji mu přečíst si moji knihu Vesmírná cibule.

Pro koho je kniha Vesmírná cibule určena?
     Kniha je určena nejen pro lidi, co se chtějí naučit meditovat, ale také pro ty, kdo hledají jakési vnitřní ztišení, životní rovnováhu či pocit vnitřního uspokojení. Zároveň může být užitečným průvodcem pro všechny ty, kdo se snaží zjistit, kým doopravdy jsou nebo proč jsou tady.

Považujete se za tolerantního vůči jiným duchovním cestám a náboženstvím?
     Více než tolerantního. Především je důležité říct, že věřím v Boha – nebo možná lépe řečeno v nějaký vliv, který mě přesahuje, ale zároveň existuje uvnitř mě. Nazývám ten princip Bohem. Nikdy však tuto víru nikomu nevnucuji. Jen je pro mě jednodušší přistupovat k tomu „vnitřnímu něčemu“ osobním způsobem. Věřím, že se zde odehrává ještě něco většího, co přesahuje můj osobní život – a zároveň je jeho nedílnou součástí. Jsem tím vlivem zcela prostoupen. A věřím tak, že tento božský vliv – nebo jakkoli ho chcete nazvat – působí v životě každého člověka, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Právě proto necítím vůbec žádnou potřebu přesvědčovat ostatní o správnosti svého pohledu nebo duchovní cesty. Když vedu kurzy, vždy to hned na začátku vysvětluji. Sdílím své vnímání, své přesvědčení a svou víru. Každý z nás hledáme způsobem, který nejlépe odpovídá našemu vnitřnímu nastavení a úrovni duchovního vývoje. Mojí jedinou odpovědností je snažit se být tím nejlepším člověkem, jakým mohu být.

Jaká je vaše vize budoucnosti světa a na co by se měli podle vás lidé nyní zaměřit, aby byl svět lepším místem?
     Kdo jsem, abych mohl něco takového prohlásit? Myslím však, že mám právo mít naději! Doufám a modlím se, aby do lidstva sestoupilo nové vědomí. Měl jsem to velké štěstí cestovat na různá místa a mluvit s hledajícími po celém světě. A je úžasné, jak je lidstvo rozmanité – co se týče tvarů, velikostí a barev. Je to jako zahrada plná různých květin. Naše rozdíly jsou něčím, čeho bychom si měli vážit a oslavovat. Ale v dnešní době tyto rozdíly často používáme k tomu, abychom se od sebe oddělovali. Podívejme se na všechny ty vnitřní kvality, kterých si nejvíce vážíme… lásku, mír, radost, toleranci, odpuštění, pokoru, porozumění atd. Toto jsou všechno kvality, které vycházejí z jednoty, ne z rozdělení… z vnitřní jednoty.

Dr. Pradhan Balter je americký autor, motivační řečník, doktor chiropraxe, specialista na počítačovou grafiku a organizátor běžeckých závodů. Pradhan se věnuje meditaci již více než 50 let. A desítky let působí jako vedoucí meditačního centra v Chicagu. Svůj neotřelý pohled na meditaci a duchovní život nabízí hledajícím na přednáškách po celém světě.

Křest knihy Vesmírná Cibule
Recenze knihy - Vesmírná cibule
Rozhovor Pradhana pro New York Times
Video: O meditace s Pradhanem
Příběhy autora

Existují knihy, které přečtete a odložíte. A pak jsou knihy, které vám změní pohled na to, co je vlastně možné. „Dokud voda neskončí" patří jednoznačně do té druhé kategorie. V záplavě motivačních knih, které nám slibují rychlé recepty na úspěch, přichází dílo, které je jiné. Vzácně jiné. „Dokud voda neskončí" od Abhejali Bernardové není knihou o tom, jak vyhrávat závody nebo jak se stát šampionem v tradičním slova smyslu. Je to hluboká, autentická a místy až bolestně upřímná výpověď o cestě člověka, který se rozhodl překročit hranice možného – a na této cestě objevil něco mnohem cennějšího než medaile či rekordy.

Abhejali vstoupila do historie jako desátý člověk na světě, který dokončil legendární výzvu Oceans Seven – sedm nejtěžších průlivových přeplaveb na planetě. Co je ještě pozoruhodnější? Je první plavkyní ze země bez moře, která tohoto úspěchu dosáhla. A jako by to nestačilo – každou z těchto monumentálních přeplaveb zvládla na první pokus. Statisticky téměř nemožné, lidsky fascinující.

Ale zastavme se zde na moment. Protože kdybyste Abhejali potkali na ulici, pravděpodobně byste si jí nevšimli. Jak sama tisková zpráva ke knize uvádí: „Působí nenápadně, ale když začne povídat, zatají se vám dech." A přesně tento paradox – nenápadnost zevnějšku a monumentalita vnitřní síly – prostupuje celou knihou jako červená nit.

Abhejali je již mnoho let žačkou Sri Chinmoye, duchovního mistra, který učil cestu srdce – cestu, kde se duchovnost neodpoutává od světa, ale naopak se s ním plně zapojuje. Sri Chinmoy učil, že sport může být formou meditace, že překonávání fyzických limitů může být překonáváním limitů duchovních, a že sebepřekonání (self-transcendence) je jednou z nejrychlejších cest k realizaci Boha. Sri Chinmoy sám byl neúnavným sportovcem – vzpěračem, běžcem, cyklistou. Vytvořil koncept self-transcendence, který není o soutěžení s druhými, ale o neustálém překonávání vlastních limitů. Učil své žáky: "Neběžte rychleji než ostatní. Běžte rychleji než včera." A přesně toto vidíme v Abhejaliině přístupu k plavání. Když se rozhoduje pro přeplavbu z Robben Island, není to o tom porazit někoho jiného. Je to o svém vlastním sebezdokonalení.

Pro koho je tato kniha určena? Než se ponoříme hlouběji do obsahu, dovolte mi být upřímný. Tato kniha není pro každého. Není to lehké čtení na pláž (ironicky, vzhledem k tématu). Je to kniha pro sportovce a vytrvalostní nadšence – Pokud jste někdy běželi maraton, dokončili Ironmana, nebo prostě jen vstávali za tmy na trénink, když celé tělo křičelo „zůstaň v posteli", najdete zde zrcadlo vlastních zkušeností, ale v měřítku, které vás donutí přehodnotit, co považujete za své limity.

Kniha je také určena pro lidi praktikující meditaci – Ať už meditujete pět minut denně nebo hodinu, tato kniha vám ukáže, jak může praxe mindfulness fungovat v těch nejextrémnějších podmínkách – když je vaše tělo na hranici podchlazení a mysl na hranici zhroucení.

Hledači duchovního růstu při čtení knihy pochopí, že skutečný duchovní rozvoj neprobíhá jen na meditačním polštáři v tichu ášramu, ale především v konfrontaci s vlastními strachy, pochybnostmi a zdánlivými nemožnostmi. „Všichni dokážeme víc, než si myslíme." – Toto je poselství, které si z knihy odnesete. Ale ne jako prázdné motivační heslo na plakátu. Jako hluboce prožitou pravdu, podloženou 400 stranami autentické zkušenosti.

Abhejali Bernardová napsala knihu, která je současně sportovním deníkem, meditačním průvodcem a duchovní autobiografií. Je to vzácná kombinace, která funguje právě proto, že autorka nepředstírá, že má všechny odpovědi. Sdílí svou cestu – s jejími triumfy i selháními, s momenty radosti i momenty čirého zoufalství. A možná právě v tom spočívá největší síla této knihy: ukazuje nám, že cesta k poznání sebe sama nevede přes dokonalost, ale přes ochotu se znovu a znovu ponořit do neznáma – ať už je to ledová voda Atlantiku, nebo vnitřní hloubky a bohatství vlastního nitra.

Kniha je dostupná také jako audio kniha
Stránky autorky
Audiolibrix 

-AZ-

Ve Zlíně se tento večer konal již po čtvrté, a i tentokrát představil umělce z rozmanitých zemí. Mezinárodní uskupení Paree’s International Singers prezentuje meditační mantrické písně bez jakýchkoliv harmonií a hudebního doprovodu. Nabízí písně v jejich čisté energii v podobě jednohlasého zpěvu. Dalším vystupujícím hostem byl Parichayaka z Rakouska, který v sále navodil hlubokou meditační atmosféru svými magickými improvizacemi na klávesy. Vokální uskupení s harmoniem Vedic Fire, nás přeneslo do zasněžených Himalájí nápěvy starobylých védských proroků dávné minulosti. Písně ze sanskrtu jako například Satyam Eva Jayate Satyam Eva Jayate (Pravda zvítězí) nebo Asato Ma Sad Gamaya Tamaso Ma Jyotir (Veď mě z neskutečného do skutečného) přinesly obecenstvu zklidňující prožitek. Naproti tomu hravé vystoupení na sitár od Kanala, přineslo na pódium dech klasické indické hudby. Domácí česko-slovenské hudební uskupení Agnikana’s Group je na koncertní scéně známé, a i nyní nezklamalo svou energickou hrou a zpěvem. Saxofonové jazzové intermezzo následně vystřídala skupina z Kanady – Pavaka‘s Group, které tento rok vydalo již třetí album.

Závěr večeru byl zakončen písní Česká republika, kterou Sri Chinmoy věnoval naší zemi v roce 1999 na ceremonii v Lichtenštejnském paláci v Praze, kdy byla naše země zasvěcena jako Peace Blossom Nation (Mírový národ). Podobně jako tato píseň, i většina ostatních skladeb tohoto večera vyšla z pera Sri Chinmoye, které jsou součástí 23tisícové rodiny melodií, které složil během svého života.
 

Komentáře k těmto koncertům:

• Koncert byl mnohem lepší, než jsem čekal. Profesionální úroveň dramaturgie i účinkujících! 
• Bylo to velmi uspokojivé, vyčistil jsem si hlavu, moc se mi koncert líbil a moc děkuji za pozvání. Přej vám klid, pokoj a mír.
• Nádherná, povznášející hudba a zpěv předvedené s úžasným prožitem. V tu chvíli se mysl zastavila, duše se naplnila klidem a chtěla zpívat s vámi.
• Byl jsem ohromen, cítil jsem přítomnost Sri Chnmoye. Byl to Michelangelo doby, kdy dokázal skloubit vše co dělal do míru, klidu a otevírání srdce.

• Stránky koncertů Songs of the Soul
• Oslava 50 let služby Sri Chinmoye v Rudolfínu 2013
• Koncert v Brně v roce 2011
• Mírový koncert pro 15,000 posluchačů v Praze 2004
   

Mezinárodní mužský sbor Oneness-Dream představuje v dnešním uspěchaném světě ojedinělý projekt, který se vymyká standardům klasické koncertní produkce. Skupina, tvořená zpěváky z celého světa – od Islandu po USA – se věnuje interpretaci duchovního díla Sri Chinmoye. Jejich projev je postaven na maximální prostotě: zpívají výhradně a cappella, bez doprovodných nástrojů či ozvučení, a jejich hlasy se v prostoru nesou jako prostředek pro ztišení a meditaci.

Ozvěny v českých klenbách: Turné 2018
Ačkoliv soubor cestuje po celém světě, jejich návštěva České republiky v dubnu 2018 se zapsala do historie skupiny jako jedno z jejich nejintenzivnějších turné. Během pouhých pěti dnů zde odehráli patnáct koncertů, které propojily Prahu s hlubokou spiritualitou Moravy. Členové sboru záměrně vybírali místa s výjimečnou akustikou a duchovním nábojem, kde se lidský hlas může plně rozvinout a rezonovat s historií místa.

V Praze jejich zpěv naplnil tichem a harmonií prostory, jako je kostel sv. Apolináře nebo kaple sv. Jana Nepomuckého. Zvláštní atmosféru mělo vystoupení v kapli Sacre Coeur, kde čistota jejich projevu vynikla v kontrastu s ruchem velkoměsta. Putování však brzy nabralo směr na východ, kde sbor navštívil další duchovní místa. Jedním z vrcholů byla bazilika na Velehradě, kde monumentální architektura poskytla jejich meditativním písním velkolepý rámec.

Další zastávky měly komornější, ale neméně silný charakter. V Dolních Kounicích, uprostřed zříceniny kláštera Rosa Coeli, se zpěv sboru spojil s otevřeným nebem a syrovou krásou gotických zdí. Podobně silný zážitek nabídly koncerty na zámku Lešná či v historickém kostele v Tečovicích. Každé z těchto vystoupení bylo koncipováno jako dar – koncerty byly zdarma a bez mluveného slova, aby mezi interprety a posluchači vznikl přímý most tvořený pouze hudbou a vnitřním mírem.

Od islandských břehů do celého světa
Historie Oneness-Dream se začala psát v roce 2011 na Islandu pod vedením Snataka Matthíassona. Právě tam se zrodila myšlenka sboru, který by cestoval po posvátných místech různých tradic a skrze písně Sri Chinmoye šířil vizi jednoty v rozmanitosti. První turné čítalo deset islandských kostelů a nastavilo směr, kterým se sbor ubírá dodnes.

Od té doby Oneness-Dream putoval do nejrůznějších koutů planety. V roce 2012 navštívili Myanmar, kde jejich písně zněly v tichu buddhistických pagod. Následovala turné v Irsku (2014) a Skotsku (2016), kde se sbor zaměřil na velké katedrály, v nichž se kamenné klenby staly ideálním rezonátorem pro jejich hluboké hlasy. Italské Toskánsko v roce 2015 pak nabídlo jinou barvu – renesanční kláštery a venkovský klid, který souzněl s jejich pojetím duchovní radosti.

Univerzální jazyk písně
Základem všeho je dílo Sri Chinmoye, který během svého života složil přes 23 000 písní. Oneness-Dream si z tohoto neuvěřitelného archivu vybírá skladby, které jsou krátké, repetitivní a nesou hluboký emocionální náboj. Zpívají v bengálštině i angličtině, ale jak sami zdůrazňují, slova nejsou tím nejdůležitějším. Hudba je pro ně „jazykem srdce“, kterému rozumí lidé v Praze, Dublinu i Rangúnu stejně dobře.

Oneness-Dream tak zůstává živým důkazem toho, že lidský hlas je nejstarším a nejsilnějším nástrojem pro hledání vnitřní i vnější harmonie.
-az-

Stránky sboru
Album z Irského turné
 

O klíčích k pravému štěstí četli ze stejnojmenné knihy učitele Sri Chinmoye zajímaví hosté, kteří ve svém životě nalezli hlubší zdroj radosti - a projevují ho každý svým jedinečným způsobem.

    Stojíte před historickou budovou, jakých je v Praze spousta. Když však vejdete dovnitř a dotkne se vás působivá atmosféra místnosti s vysokým stropem (a minulostí kláštera), najednou máte pocit, že jste se ocitli uprostřed příběhu hudby. Jakoby okolní zdi vstřebaly tóny nedávno pořádaného koncertu a teď k vám promlouvají. Muzeum hudby, místo, které jsme vybrali pro večer nazvaný „Tajemství štěstí“, pořádaný u příležitosti Mezinárodního dne štěstí vyhlášeného OSN. Koncert Agnikana’s Group v úvodu programu ještě prohloubí váš pocit, že jste se ocitli na místě, kde krása hudby oslavuje vyšší úrovně bytí. A jako modlitba povznáší posluchače do místa srdce. Je plno, takže ještě přidáváme židle podél zadní stěny, několik lidí však zůstalo stát mezi panely s vystavenými originály Jharna-Kala ptáčků po pravé straně. Působí jako strážci paláce, který se vytvořil postavením panelů, je to malá galerie plná světla, odkud se vám nechce odejít. Doznívají poslední tóny dokonalé harmonie hlasů a po krátkém potlesku představí Pataka sedm hostů, kteří postupně usedají do křesla na pravé straně před diváky a čtou úryvek z knihy Drahokamy štěstí. Hlasy čtenářů doprovází živá hra na harfu od Ramita, harmonium od Agnikana a xylofon od Bhargavi. Zvláštní poděkování patří našemu skvělému zvukaři Dharmikovi!  

Prvním hostem je herec Jan Potměšil, který je překvapením večera! Šťastnou shodou náhod jsme ho zahlédli při snídani na Joy Dayi v šumavském hotelu Horizont předešlý víkend.  Jan Potměšil přijal naše pozvání a jako pravý profesionál strávil hodinu před začátkem programu studováním textu. Přečetl kapitolu Mír. Druhým hostem byla paní Langošová, manželka bývalého Federálního ministra České a Slovenské republiky. Její kapitolou je Radost. V křesle ji vystřídá paní Romana Šonková, která pracuje ve společnosti usilující o zlepšení životních podmínek chovných zvířat (Compassion in Trade Farming). Přijala naše pozvání a krásně zapůsobila svým čtením z kapitoly Vděčnost. Dalším hostem je Mirek Štilec, jehož výčet aktivit pro veřejnost je úctyhodný. Mirek se momentálně věnuje propagaci aktivního života pro seniory, což zahrnuje přednášení na Univerzitě třetího věku nebo rozhlasové pořady. Jeho kapitolou je Pokora. Ze sportovního světa přichází i další host, Radek Rosa, který je mistrem republiky a vícemistrem světa ve zvedání všeho možného těžkého. Radek četl o Síle. Další čtenářka na sebe prozrazuje, že by raději běhala 18 dní, než by četla 3 minuty před obecenstvem. Jejím úryvkem je Nadšení, které ve svém životě ztělesňuje naprosto dokonale. Míša Dimitriadu, držitelka světového rekordu v běhu na 24 hodin. A výčet sportovních dosažení posledního hosta by byl celkem dlouhý, takže řeknu jen, že Abhejali četla o Sebepřekonání, které prožívá při každém svém dalším splněném snu.

Následující část programu je opět hudební. Tentokrát máte pocit, že se otevřely dveře na ochozech nad vaší hlavou, a dolů sestupují zdejší mniši za zpěvu chorálů a manter. Mantry jsou inspirované několika různými duchovními tradicemi a uchvátí vás nejen svou vlastní silou, ale také poselstvím jednoty, které přinášejí. Následuje promítání fotografií a ve čtení aforismů se střídá Akshaya, Bára, Ramita a Marcela. Po poslední básni přichází… krátká meditační chvíle … potlesk a poděkování všem za společně strávený večer. Nikomu se moc nechce odejít… a také je nemožné přehlédnout čerstvě upečený štrúdl, slané dobroty a vonící kořeněný čaj s mlékem :-) Usměvavé dvojice a skupinky tedy ještě chvíli krouží prostorem mezi vystavenými obrazy, u stolku s knihami a plakáty Jharna-Kala. Zbývá vše zabalit a naložit do auta. Až zítra přijde náhodný návštěvník a nadechne se uvnitř tohoto sálu, zdi kolem mu budou vyprávět nový příběh o štěstí. (Pelava)

• Další fotografie..
• Koncert v Českém muzeu hudby 2011
• Ukázka z anglické knihy Jewels of Happiness
• Kniha Drahokamy Štěstí
• Výstava zvedacích strojů Sri Chinmoye v Praze
• Kurzy meditace v Praze

    Dále vychází „48 cvičení k meditaci“. Jedná se o výběr 48 cvičení z Velké knihy meditačních cvičení, v oblíbeném formátu samostatných karet 90 x 128 mm, v pevné dárkové krabičce.

• Velká kniha meditačních cvičení
• Stránky audio knihy The Jewels of Happiness
• Knihy vydané v České Republice
• Knihovna Sri Chinmoye

 

"Meditujeme na Krista. Jeho Jméno opakujeme nesčetněkrát. Bez Kristova vědomí je náš život zcela ztracený. Kristus je pro všechny. Je naším božským Synem a Otcem lidstva."

• Sbírka padesáti tisíc básní
• Divadelní hra o Ježíši Kristovi v Praze
• Další přeložené knihy Sri Chinmoye
• Hudba pro duši
• Hudební novinky SC Center
• Kurzy meditace v Olomouci

Stačilo pár minut a tóny harfy a čínského erhu, který se nazývá nástrojem duše, zaplnily celou meditační zahradu. Měkké melodie, které se linuly z nástrojů, stoupaly vzhůru, a poté se jako lehounká peříčka snášely na posluchače. Bylo to jako mávnutím kouzelného proutku - nádherná hudba prostupovala celým prostorem. Její jemnost a zároveň obrovská energie a čistota dokázaly proniknout do každého z bezmála padesáti tiše sedících naslouchajících. Bylo to jako zaposlouchat se do příběhů z Pohádek tisíce a jedné noci - přáli jste si slyšet další a další skladbu. Další poutavý příběh, který Vás zanese vysoko nad všechny starosti a trápení všedního života, na místa, kde vládne klid, mír a souznění duší….
Všechny skladby byly dílem Sri Chinmoye a patří mu za ně velký dík.
(Ivka)

• Gandharva: Heaven and Earth
• Koncerty Songs of the Soul
• Pražský koncert Sri Chinmoye 2004
• Koncert v pražském Rudolfinu 2013

Od roku 2008 pořádá Meditační Centrum v New Yorku koncerty pro veřejnost, na které jsou kromě hudebníků z meditačních center zváni speciální hvězdy hudební scény a to mnoha žánrů. V minulosti na těchto koncertech vystoupily osobnosti jako Addwitiya Roberta Flack, Sudhahota Carl Lewis, Philip Glass, Steve Gorn a Samir Chatterjee. Letos se divákům představil ruský Boris Purushottama Grebenchikov, Krishna Das a herečka Madhurima Judith Light, která přečetla několik citátů Sri Chinmoye o New Yorku. Tento výroční koncert byl pro veřejnost zdarma a konal se ve Skirball Centru v Greenwich Village.

• Fotografie z koncertu v New Yorku
• Koncert SOTS v pražském Rudolfinu
• Návrat hudby Sri Chinmoye do Prahy
• Radio Sri Chinmoy
   

 

Posluchači se po koncertě mohli blíže seznámit s tímto netradičním strunným nástrojem. O koncertě Kanala sdělil, že jemný zvuk sitáru dává posluchačům možnost nechat se nést mantrickými zvuky na vlnách meditačních nálad obecenstva, které bylo ve Zlíně velmi dobře naladěno. Koncert byl doplněný hudebním průřezem tradičních manter a zhudebněných textů duchovních tradic buddhismu, hinduismu nebo křesťanství. Kanala již v minulosti ve Zlíně vystupoval, a to v Městském divadle v listopadu 2009, jako součást programu Songs of the Soul. Nově otevřená Meditační zahrada v zrekonstruované budově na Bartošově ulici 40 je zároveň i multifunkčním Expem pro výstavy, přednášky a koncerty.

• Koncert v Rudolfinu
• Návrat hudby Sri Chinmoye do Prahy
• Sri Chinmoy v České republice
• Radio Sri Chinmoy
• Křest audio knihy v OSN
• Songs of the Soul v Městském divadle Zlín (2009)
• Duchovní hymny Sri Chinmoye v Moskvě

 

Ten pocit určitě známe každý – když se nám podařilo dokázat něco dobrého, čemu jsme skoro nevěřili, že dokázat můžeme. Třeba když poprvé uběhneme dvě míle ve Stromovce a nevypustíme při tom duši. Nebo když zvládneme svůj první maraton. Nebo rovnou stovku. Anebo shodíme deset kilo. Nebo konečně spravíme plot v zahradě. Anebo se nenecháme otrávit tím protivným sousedem. V tu chvíli nás naplní pocit vítězství - ať už se projeví v tichu nebo ve spontánním hlaholení. Nevadí nám, že někdo jiný zhubl ještě o pět kilo víc. My jsme dokázali překročit sami sebe! Máme víc síly, víc vůle, víc schopností, než jsme si mysleli!

1. kolo 4.1.2014 - Praha
1. kolo 4.1.2014 - Zlín

Termíny pro rok 2014:
1.února - 1.března - 5.dubna - 3.května - 7.června
5.července - 2.srpna - 6.září - 4.října - 1.listopadu - 6.prosince