Rozhovor - Přednášky o meditaci s Jogyatou

Letos v říjnu 2026 navštíví Českou republiku a Slovensko Jogyata Dallas, aby zde přednášel o sebepoznání a meditaci. Jelikož je Jogyata skvělým vypravěčem a spisovatelem, položili jsme mu několik otázek týkajících se jeho duchovního přístupu k životu, meditační praxe (sádhany) i zvládání každodenních problémů.

Jogyata Dallas je uznávaný mezinárodní instruktor meditace, spisovatel a maratonský běžec, který působí na Novém Zélandu (v Aucklandu). Již více než 40 let vede po celém světě bezplatné kurzy a semináře meditace. Jakožto blízký žák duchovního učitele Šrí Činmoje staví svou výuku na principu překonání neustálého ruchu mysli a probuzení míru a ticha v hloubi srdce.

Je to tvoje první návštěva České republiky?
Poprvé jsem tu byl už dávno, v roce 1995, kdy Šrí Činmoj v Praze pořádal koncert. Ohromilo mě, kolik lidí přišlo – sjeli se z mnoha různých měst.

Kde jsi letos vedl semináře? Liší se jednotlivé země v tom, jak lidé meditaci chápou?
Letos jsem se spíše držel doma, ale nějaký čas jsem strávil v Austrálii a Singapuru a brzy mě čekají dva týdny v Dublinu. Všude nacházím společné rysy: rostoucí míru stresu, narůstající zájem o nejrůznější oblasti spirituality a také uznání, že štěstí a vnitřní klid nezávisí ani tak na vnějších okolnostech, jako spíše na vnitřním rozvoji.

Jaké téma nebo meditační cvičení během přednášek používáš nejraději?
Rád reaguji na konkrétní zájmy a potíže, se kterými se účastníci kurzů potýkají. Existuje však řada důležitých kroků – říkám jim „sedm tajemství meditace“ –, o které se s lidmi dělím a které pokrývají základy úspěšné meditační praxe.

Jakou proměnu u lidí pozoruješ, když se meditaci věnují delší dobu?
Pokud lidé praktikují upřímně, začínají pociťovat větší klid, více se usmívají, zbavují se staré zátěže a jasněji vnímají život i jeho smysl. Začínají chápat, že jejich život je duchovní cestou – podobnou řece hluboko uvnitř nás, která nás unáší stále blíž k osvícení.

Proč jsou tvé kurzy zdarma?
Bylo to přání samotného Šrí Činmoje; meditaci vnímal jako posvátný dar a nechtěl, aby byl kdokoli znevýhodněn kvůli nedostatku peněz. Je to také naše vlastní láska k lidem – svobodně sdílet to, čeho si nejvíce ceníme, a nemít přitom žádný jiný záměr.

Co bys doporučil lidem, kteří mají neklidnou mysl?
Meditace nám umožňuje zcela obejít rušnou mysl a znovu se spojit s naší hlubší podstatou – v jádru jsme duchovní bytosti, ale neustálé myšlenkové „brebentění“ nám to zakrývá a odvádí naši pozornost. Na nadcházejících lekcích se podíváme na různé způsoby, jak mysl zklidnit. Stačí se ale jen podívat na oblohu – ta rozlehlost, ticho, prázdnota... obloha je zrcadlem toho, co nosíme v sobě; je to skvělý učitel! Myšlenky jsou jen ptáci nebo mraky přecházející přes nekonečnou modř.

Pro koho jsou podle tebe lekce určeny?
Myslím, že z meditace může mít prospěch každý – je to připomenutí či znovuobjevení té části nás samých, kterou často přehlížíme; je to místo, které v nás již existuje a kde nacházíme sílu, klid, jasnost a smysl.

Musí si s sebou něco přinést? Podložku na jógu, kreditní kartu :-), ochotu na sobě pracovat...
Stačí jen otevřená mysl, upřímná touha praktikovat, zvědavost či snaha stát se šťastnějším a klidnějším člověkem a hluboká víra v to, že toho můžete dosáhnout.

Kdy jsi s meditací začal? Jaký zážitek tě k tomu motivoval?
Myslím, že všichni v sobě nosíme touhu najít v životě naplnění a smysl, takže duchovní impuls je zakotven v naší společné lidské podstatě. Naplno jsem začal už před dávnou dobou; zpočátku jsem bojoval s neklidnou myslí, ale vytrval jsem. Brzy na své cestě jsem pochopil, že vnější život mi konečné štěstí nepřinese. Dlouho jsem se věnoval studiu duchovní literatury – byla to taková duchovní mateřská školka. Pokud věříte v reinkarnaci, stejně jako já, pak v tom hrála roli i energie minulých životů – vzpomínky a vnitřní vhled, které se ve mně znovu probouzely.

Kdy jsi se setkal se Šrí Činmojem a jaký jsi si vytvořil vztah k jeho meditačnímu učení?
V roce 1981 jsem odjel do New Yorku, zvědavý, zda je tato cesta určena právě pro mě a zda se on má stát mým učitelem. Hned při prvním setkání jsem si uvědomil, že jsem potkal naprosto výjimečného učitele, který přesahoval veškeré mé chápání; bylo to mé první setkání se skutečně osvíceným mistrem. Potkal mě na školní chodbě, zastavil se a obdařil mě krásným úsměvem – pohlédl do mého duchovního srdce a na okamžik se na ně soustředil; v tu chvíli jsem cítil, jak ze mě opadávají veškeré úzkosti mysli i světské starosti. Po tři dny jsem prožíval stav blaženosti bez jakýchkoli tužeb a vnitřního neklidu – stav prostý myšlenek. Bylo to mé první nahlédnutí do vlastní duchovní podstaty, do tajemství všeho bytí a toho, kam mě může zavést meditace.

Co se ti líbí na mezinárodní komunitě Sri Chinmoy Center?
Jsme jako duchovní rodina, hluboce spříznění a sdílející něco vzácného: hledání Boha, štěstí a svobody. Líbí se mi rozmanitost naší cesty – hudba, sport, tvořivost, meditace, služba světu i láska k lidstvu. Pojí nás pouto s naším učitelem – hluboké spojení na úrovni duše, které není závislé na mistrově fyzické přítomnosti.

Měl jste někdy dny, kdy se ti meditace příliš nedařila? Jak jsi se s tím vypořádával?
Meditace není jen sezení – může zahrnovat mantry, písně a zpěvy, meditaci v chůzi, běh v lese, skutky laskavosti a mnoho dalšího. Když v nás meditace hluboce zakoření, už nikdy nezmizí; stane se základem našeho vědomí.

Napsal jsi dvě knihy příběhů o svém životě a své zesnulé ženě Subaratě. Chystáš se napsat další? Nebo bys nám mohl říct jeden příběh ze své knihy?
Zmiňuješ Subaratu, která již dávno odešla. Když nás opustila, Šrí Činmoj mi řekl: „Netruchli příliš; tajemství života spočívá v tom, že smrt neexistuje – duše se nerodí a neumírá.“ O měsíc později, když jsem spal ve svém pokoji v Aucklandu, mě ve tři ráno probudila nádherná vůně květin, která zaplnila celou místnost. V srdci jsem okamžitě pocítil, že je tam – že přišla její duše –, a tak jsem rychle vstal a meditoval. O pět minut později zazvonil telefon a přítel z dalekého New Yorku, který byl právě se Šrí Činmojem, mi řekl: „Guru mi řekl, abych ti zavolal a oznámil ti, že Subaratina duše je tam s tebou a že bys měl meditovat.“ Šrí Činmoj byl v New Yorku, tedy 12 000 mil daleko, a přesto vnitřním zrakem viděl, že její duše přišla na chvíli za mnou. Potvrdil to, co jsem věděl a cítil: závoj mezi naší fyzickou sférou a světem duše lze snadno poodhrnout.

Jak by měli lidé hledat vnitřního průvodce, aby našli cestu, která pro ně bude nejlepší?
Stačí se připravit pomocí praxe a upřímné touhy učit se a růst – učitel a cesta si vás sami najdou. Když má dítě hlad a pláče, milující rodič přijde. To je jedno ze skutečných tajemství meditace.

Chováš se s úctou k jiným duchovním učením a cestám?
Samozřejmě! Na vrchol hory vede mnoho cest; všechny jsou nezbytné a zohledňují rozmanitost kultur a přesvědčení, které v lidstvu nacházíme.

Jaký je nejlepší způsob, jak začít s každodenní meditační praxí?
Vytvořte si doma místo – posvátný prostor –, kde na nízkém stolku umístíte květinu, svíčku a další předměty navozující atmosféru meditace. Seďte na židli nebo na zemi s rovnými zády, v bezprostřední blízkosti tohoto svého malého oltáříku. Pomoci může vonná tyčinka či klidná hudba. Snažte se meditovat alespoň 10 minut a začněte tím, že se soustředíte na klidný rytmus svého dechu. Náš nadcházející kurz představí řadu jednoduchých cvičení, která vás na meditaci připraví.

Doporučujete nějaké knihy o duchovním rozvoji, modlitbě a meditaci?
Ano, každá drobnost, kterou uděláte – hudba, četba, vonné tyčinky či vytvoření posvátného prostoru –, otevírá cestu k něčemu většímu. Četba inspiruje mysl; moudrost velkých duchovních učitelů je jako mapa cesty, po níž právě kráčíme. Hlavně začněte!

Děkuji za rozhovor a přeji krásné cestování po naší zemi.
-AZ-