Pohled ze zákulisí kladenské osmačtyřicítky - 24/48 běh

Dva dny, dvě noci a jedno srdce. Závod 24 & 48 h Self-Transcendence Race Kladno (Běh sebepřekonání) pořádá každoročně v létě Sri Chinmoy Marathon Team. Ročník 2026 úspěšně proběhl o víkendu od pátku 24. července do neděle 26. července 2026.

Souběžně s hlavní 48hodinovou trasou startuje v sobotu také kratší 24hodinový běh, který často hostí Mistrovství ČR. Letos byl ale závod na 48 hodin poprvé MČR.  Přímo u trati mají běžci nepřetržitě k dispozici, maséry, sprchy a bohatě zásobenou občerstvovací stanici s teplým i studeným jídlem a svého osobního povzbuzovače počítače kol.  Zakladatel Sri Chinmoy věřil, že fyzický sport (zejména dlouhý běh) pomáhá lidem rozvíjet vnitřní klid, disciplínu a duchovní sílu. Při extrémní zátěži musí běžec utišit svou analytickou mysl a čerpat sílu z nitra. Služba běžcům: Celý pořadatelský tým funguje jako dobrovolníci bez nároku na honorář. Jejich cílem je vytvořit pro běžce tak dokonalé zázemí (jídlo, masáže, povzbuzování), aby se závodníci mohli soustředit výhradně na svůj výkon a vnitřní prožitek.

Pátek, 11:55 dopoledne. Stojím u startovní čáry na kladenském Sletiště a v ruce držím mikrofon a připravuji všechny na blížící se start. Před sebou vidím desítky tváří. Někteří běžci se usmívají, jiní hledí do země a v duchu se snaží moc nemyslet a uklidnit se. Za pět minut to vypukne. Pro ně začíná 48 hodin nepřetržitého běhu. Pro nás, organizátory ze Sri Chinmoy Marathon Teamu, ale tento závod začal už před mnoha měsíci.

Být na tomto závodě v roli pořadatele je zvláštní výsada. Zatímco běžci testují limity svého těla, my testujeme limity naší logistiky, obětavosti a schopnosti udržet úsměv i po dvou proběhlých nocích. Naším jediným cílem je vytvořit pro tyto hrdiny bezpečný přístav. Svět, kde se nemusí starat o nic jiného než o další krok.

Když v pátek v poledne zazní zadutí na mušli, běžecký okruh ožije neuvěřitelnou energií. První hodiny utíkají rychle. Na asfaltovém kilometrovém okruhu panuje dobrá nálada, běžci běží převážně ve stínu a stanové městečko hned vedle trati připomíná spíše přátelský kemp. V kuchyni se poprvé roztopí obří hrnce. Vaříme non-stop. Těstoviny, polévky, kaše, chuťovky – vše musí být teplé, lehce stravitelné a připravené v jakoukoliv hodinu. Když běžec ve tři ráno dostane chuť na bramborovou kaši, musíme ji mít. Jídlo tady není jen palivo, je to psychická vzpruha. Obě kuchyně, jedna pro běžce a jedna pro pomocníky mají svůj provoz.

Skutečný závod ale začíná až s první nocí. Tehdy se láme chleba. Teploty klesají, na trať se začne snášet tma a pouliční osvětlení doplňují další světla osvětluiící tmavší místa kolem okruhu a zejména řada svíček podél některých míst tratě. Atmosféra ztichne. Kolem počítacího stanu, kde čipy neúprosně zaznamenávají každé dokončené kolo a počítači pečlivě kontrolují a hlásí kilometry nebo povzbuzují, probíhají postavy zabalené do větrovek. Tady už končí legrace. Nastupuje únava, krize a první masivní puchýře.

Jako organizátor v těchto hodinách moc nespíte. Chodíte mezi jednotlivými stanovišti a opravujete a doplňujete vše potřebné, sledujete styl chůze jednotlivých závodníků a komunikujete s lékařským týmem. Náš stan pro maséry a fyzioterapeuty se v noci mění v improvizovanou opravnu lidských těl. Někdy stačí svaly jen promasírovat, jindy musíme zafungovat jako psychologická podpora. „Ještě jedno kolo a pak si běž na dvacet minut lehnout do stanu,“ říkáme běžci, který má v očích únavu. Naším úkolem je vnést jim do mysli klid, když dochází energie.

V sobotu v poledne se k závodu připojují běžci na 24 hodin. Trať na chvíli zhoustne, přichází nová vlna energie a diváci na tribunách Sletiště tleskají každému průběhu. Ale pro ty, co mají v nohách už celých čtyřiadvacet hodin, je to těžká zkouška. Vidí kolem sebe čerstvé běžce a to dodává energii i běžcům co jsou na trati 24 hodin. Další směna dobrovolníků přichází na počítací stanice, do kuchyně, technické a IT podpory. Hudební skupina na trase se snaží zpěvem přinést energii. Někteří pomocníci si dají pauzu a jdou si zaplavat do nedalekého bazénu, nebo projít do lesa či dát chladný nápoj a kávu.

Když přichází druhá noc – ze soboty na neděli – únava doléhá i na nás dobrovolníky. Každý z nás funguje čistě na vlně čisté radosti ze služby. Když vidíte člověka, který za necelé dva dny urazil přes 300 kilometrů a stále dokáže poděkovat za podaný kelímek s iontovým nápojem, zapomenete, že vás bolí nohy, že je horko nebo déšť. V tom spočívá celá filozofie „Běhu sebepřekonání“. Neděláme to pro peníze ani pro slávu. Děláme to proto, abychom byli svědky toho, jak lidský duch triumfuje nad hmotou.

Neděle, 11:59 dopoledne. Poslední minuta. Diváci i doprovodné týmy lemují celou rovinku. Běžci mobilizují poslední zbytky sil k závěrečnému sprintu nebo hrdé chůzi. S úderem dvanácté hodiny zazní závěrečný zadutí na mušli a bitva končí. Všichni se zastaví přesně tam, kde zrovna jsou, a rozhodčí jdou změřit přesné metry z posledního nekompletního kola.

Nastává ticho, které vzápětí vystřídá obrovský potlesk, objímání a slzy dojetí. Pohled na lidi, kteří před 48 hodinami odstartovali a teď jsou unaveni ale šťastni z tvrdé práce v závodě, ale s absolutním vnitřním klidem v obličeji, je nepopsatelný. Dokázali to. Překonali sami sebe. A my jsme nesmírně vděční, že jsme jim k tomu mohli postavit trať, uvařit jídlo a postavit stany, připravit ceny, zpívat. Pomocníků bylo více jak 100 z deseti různých zemí.

Letošní ročník zaznamenal poprvé na 48 hodinovém běhu výsledek nad 400km. Tím supermanem byl polský běžec Michal Koziarski s výkonem 401,186 km.

Díky každému, kdo se zúčastnil tohoto běhu a proměnil Stadion Sletiště v Kladnu na dva dny na jednu velkou běžeckou rodinu.

Viharin Rosa, ředitel závodu.

Sri Chinmoy vnímá nesobeckou službu druhým jako přirozené vyjádření jednoty srdce a nedílnou součást duchovní cesty. Podle něj nelze službu oddělit od meditace; obojí má stejnou hodnotu a vede ke stejnému vnitřnímu růstu, pokud je konáno s čistým a spontánním úmyslem.

Stránky běhu na 24/48 hodin v Kladně
Historie SCMT marathon týmu od roku 1977
Kniha Sport a Meditace
Triathlon v Austrálii
Festival rekordů
Dokumentární film Challenging Impossibility 2011
Dokumentární film Spirit of the Runner 2008