Siddhárta se stává Buddhou

(Deset divadelních her o Buddhovi)

Po staletí září světlo Buddhy jako maják, vybízející lidstvo k přeplutí moře temnoty. Jako ztracené děti se milióny hledajících upnuly k tomuto světlu a Pán Buddha jim ukázal Cestu. Svět se uchýlil k Buddhovi pro útočiště a Buddha - Osvobozený nabídl člověku Svobodu. Svět stanul před Buddhou se svou nevědomostí a Buddha - Osvícený dal člověku Pravdu. Svět nabídl Buddhovu srdci své odvěké utrpení a Buddha - Pán Soucitu ukázal člověku Dharmu.

Kdo přesně byl Buddha? Těchto deset krátkých her zachycuje epizody z jeho života, od odloučeného mládí v královském paláci, jeho duchovního probuzení a cesty k osvícení, přes roky strávené předáváním svého světla až po dramatický odchod z pozemské scény. Autor her, žijící duchovní učitel Sri Chinmoy, jemuž hloubka vlastní realizace dává výjimečný vhled do duchovního významu příběhu, nechává prostým jazykem zaznít poselství Buddhy – poselství lásky, soucitu a obětování.

 

 

BUDDHA ŽÁDÁ PÁR HOŘČIČNÝCH SEMÍNEK

AKT I
SCÉNA I
(Buddha je v hluboké meditaci, oči dokořán otevřené. Vchází Kriša Gautamí, v náručí nese mrtvé dítě. Pokládá dítě k Buddhovým nohám.)

Gautamí: Ó mudrci, ó Mistře, ó Pane, ó Světlo světa, prosím, vrať mému synovi život. Je to mé jediné dítě.

Buddha: Gautamí, neplač, nevzlykej. Udělej to, co ti teď řeknu.

Gautamí: Ó Mistře, udělám okamžitě, cokoli budeš chtít. Jen vrať život mému dítěti.

Buddha: Gautamí, přeji si, abys mi přinesla pár hořčičných semínek. Musíš je však dostat v rodině, kterou dosud nenavštívila smrt.

Gautamí: Ach Mistře, to je snadné. Půjdu a přinesu ti semínka. Potom vyléčíš mého syna?

Buddha: Ano, Gautamí, přineseš-li mi hořčičná semínka z domu, kam dosud nepřišla smrt, budu jej moci vyléčit.

SCÉNA II
(Gautamí chodí ode dveří ke dveřím.)

Gautamí: Ach matko, prosím, dejte mi pár hořčičných semínek. Mé jediné dítě zemřelo a Buddha mi řekl, že pokud mu přinesu pár semínek hořčice, vrátí mému dítěti život.

Paní: Nebojte se. Přinesu vám je.

Gautamí: Ctěná paní, počkejte prosím. Řekněte mi nejprve, jestli ve vaší rodině někdo zemřel.

P: Kdy? Gautamí: Kdykoli.

P: Vloni jsem ztratila manžela. (Rozpláče se.)

Gautamí: Pak si od vás nemohu semínka vzít.

(Gautamí hořce pláče a jde k dalšímu domu. Dveře otevře muž.)
Gautamí: Můj pane, prosím, dejte mi několik hořčičných semínek. Nutně je potřebuji.

Mangadiya: Jistě, dám vám je. Hned je přinesu.

Gautamí: Ještě předtím mi ale prosím povězte, zemřel někdo ve vaší rodině?

Mangadiya: Je to sotva týden, co mě opustila má žena, má milovaná žena.

Gautamí: Ach, pak si tedy nemohu semínka vzít.
(G. se znovu rozpláče a jde k jinému domu. Otevře mladá dívka.)

Gautamí: Mé dítě, jsi tak krásné. Prosím, přines mi pár hořčičných semínek. Běž prosím a požádej matku, aby mi dala trochu semínek.

Dívka: Vím, kde je matka má. Přinesu vám je.

Gautamí: Řekni mi prosím, co dělá tvůj otec?

Devadatta: Můj otec? (Začne plakat.) Můj otec je v Nebi. Před dvěma měsíci náhle zemřel.

Gautamí: Mé dítě, nemůžu si tvá semínka vzít.
(V slzách jde Gautamí k dalšímu domu.)

SCÉNA III (G. se vrací k Buddhovi.)

Gautamí: Ó Mistře, byla jsem na tolika místech. Každá rodina někoho ztratila. Zdá se, že není žádná rodina, kterou by nepostihla smrt.

Buddha: Gautamí, máš pravdu. Žádná rodina na zemi nemůže říci, že ji nikdy nenavštívila smrt. Ty trpíš a právě tak trpí mnoho, mnoho dalších. Mnozí trpěli a mnozí trpět budou. Ne jen mnozí, Gautamí – všichni. Každý musí okusit utrpení smrti. Přišli jsme ze Světla a do Světla se vrátíme.

Gautamí: Ale Otče, bylo to mé jediné dítě. Kde najdu útěchu? Kdo mě utěší?

Buddha: Kdo tě utěší, Gautamí? Já ti dám útěchu.

Gautamí: Dej mi prosím útěchu, Otče. Ty jediný to dokážeš.

Buddha: Gautamí, dokud bude existovat život, bude existovat také smrt. Po zrození musí vždy přijít smrt, a po smrti přijde zrození. Gautamí, prozradím ti teď příčinu utrpení. Ztratila jsi své jediné dítě. Tvůj život je zaplaven žalem. Příčinou tvého zármutku však není smrt. Příčinou zármutku je touha. V den, kdy překonáš touhu, překonáš i zármutek. Modli se a medituj. Překonáš touhu a v té chvíli uvidíš, že Světlo a Blaženost se staly tvými stálými přáteli.

Gautamí: Ó mudrci, ty jsi můj Mistr. Dnes jsem tě poznala. Nemám na zemi nikoho, nikoho. Nemám manžela, nemám dítě – nikoho než tebe. Ty jsi pro mě Vším. Dal jsi mi útěchu. Co od tebe potřebuji nyní, je vnitřní osvícení. Bezpodmínečně a celým svým srdcem ti zasvětím celý svůj život. Svou zasvěcenou službou tobě, Mistře, dosáhnu svého osvícení.

Buddha: Gautamí, máš pravdu, naprostou pravdu. Mé dítě, tvému životu je souzeno vstoupit do říše věčné Blaženosti. Medituj na Boha. Medituj na Pravdu. Dosáhneš Míru, Radosti a Blaženosti.