Dětská upřímnost

Při jednom závodu v Praze ve Stromovce, asi po dvou hodinách běhu, jsem uviděla stát u trasy velmi roztomilé asi čtyřleté dítě. Koukalo se na mě a já se připravovala, jak se na něj krásně usměji, až k němu doběhnu. Jak se přibližuji, usmívám se, a dítě na mě fascinovaně hledí. Potom zatahá maminku za rukáv a povídá:

„Mami, mami, uc nemůze!“