Přívětivý úsměv prezidenta

   Za totality, slovo jako „americký prezident“ nepatřilo mezi ty nejfrekventovanější. Proto jsem nikdy nevěnoval pozornost, jakým člověkem a osobností je Jimi Carter. Bohužel přívlastek prezident nevymezuje jestli daná osoba má dobrý charakter.

    Jedna z dalších etap World Hormony Run (dřívější Peace Run) probíhala v roce 2001 americkým městečkem Plains (GA) a američtí běžci hovořili o muzeu Jimi Cartera s velkým zaujetím. Mě osobně více zajímala odlišná kultura, která se tak liší od New Yorku, Seattlu či San Franciska. Nejvíce mě zaujalo pěstování buráků či pekanových ořechů a jestli se dají jíst za čerstva. Bohužel kolegové běžci trvali na návštěvě muzea. Bylo to právě v něm, kde nás průvodkyně tajně navedla přijít další ráno do Maranatha Church, kde má Jimi Carter pravidelné promluvy. Na doporučení jsme se dostavili o hodinu a půl dříve, druhá polovina týmu byla již na trase od 6 hodin. Byla zde již skupinka dvaceti lidí, která se postupně zvětšila na něco přes 250 a hořící pochodeň začala cestovat z ruky do ruky za doprovodu cvakání spouště fotoaparátů.

   Má angličtina tou dobou nebyla zrovna nejlepší, ale co jsem během promluvy v kostele slyšel bylo slovo Československo, a to několikrát, když pan Carter mluvil o světových událostech. V tu chvíli se vždy podíval naším směrem a zamrkal. Později nám sdělil, že byl informován o přítomnosti našeho týmu. On i jeho příjemná žena Rosalynn Carter se s námi po obřadu vyfotografovali a obdrželi od nás brožuru World Harmony Runu.

      Byl jsem velmi překvapen jeho příjemným a přirozeným vystupováním. Nebyla v něm žádná pýcha nebo předstíraná strojenost. Bylo to mnohem později, při udělení Nobelovy Ceny Míru věnované Jimi Carterovi, kdy jsem v jednom starém magazínu z roku 1981 našel jeho fotografii s blahopřáním zakladateli běhu Sri Chinmoyovi k jeho padesátým narozeninám. Přál bych si, aby po světě pobíhalo více takových příjemných presidentů.