Desetidenní triumf vůle v New Yorku.

(duben 19.-29. 2026)

Desetidenní běh ve Flushing Meadows v Queensu skončil a s ním utichly i kroky na asfaltovém okruhu u Meadow Lake. Letošní ročník však nebyl jen o číslech na informační tabuli, ale o příbězích, které se odehrávaly v hluboké noci i v euforii cílového okruhu.
Běžci kteří se zúčastnili tohoto běhu měli několik postřehů a zážitků:
"Prvních pět dní bojuješ se svým tělem. Druhých pět dní bojuješ se svou myslí. A nakonec zjistíš, že ani jedno z toho nejsi ty – jsi jen čistá vůle, která se hýbe vpřed," popsal své pocity v cíli celkový vítěz Kyohei Yoshizawa (623 mil). Japonský běžec, který se usmíval i ve chvílích největší krize, se stal oblíbeným běžcem tohoto závodu, právě pro svůj pozitivní postoj a náladě.

Život na jednokolovém okruhu vytvořil mikrosvět, kterému běžci přezdívají „Vesnice nekonečna“. V celém městečku je nejen počítací stanice a odpočívací místa pro běžce, ale i kuchyně, jídelna, sprchy, stany na spaní, zdravotní stan a další potřeby.
Je to zázemí, které drží vše pohromadě. Reportáž by nebyla úplná bez zmínky o kuchyni. Dobrovolníci vařili 24 hodin denně – od veganských polévek po kila vařených brambor se solí, což je pro ultraběžce „palivo bohů“. Právě u jídla vznikala ta nejsilnější přátelství, když se vedle sebe posadili soupeři, kteří se před hodinou přetahovali o vedení. Během tohoto závodu se vytváří zvláštní solidarita, která překonává běžný postoj nad klasickým soupeřením.

Česká stopa: Zatímco výsledkové tabulky ukazují suchá čísla, příběh Aleše Plívy v 6denním závodě byl plný odhodlání a typického českého humoru, který neztrácel ani v těch největších krizích. Aleš do závodu nastoupil s jasným cílem: neustále se hýbat. V polovině závodu, kdy se na Flushing Meadows snesl hustý déšť a vítr na otevřeném prostoru parku.

Strategie a „krize čtvrtého dne“
Aleš patřil k běžcům, kteří sázeli na kombinaci nasazení s odpočinkem. Jeho výkon nebyl jen o naběhaných kilometrech, ale o mentální odolnosti.

Běh přináší chvíle, na které se nezapomíná. Nejsilnějším zážitkem pro běžce byl běh v noci. Světla z nedalekého velkoměsta ozařovala oblohu a oni se ocitli na okruhu sami. Je to ten moment absolutního ticha uprostřed New Yorku. Jen zvuk bot běžce na asfaltu a dech. V tu chvíli člověk pochopí, proč to dělá. Ne pro medaili, ale pro ten pocit, že se nezastavil, když to nejvíc bolelo.

Aleš Plíva svým výkonem a přístupem skvěle reprezentoval českou ultra scénu a se svými 384 mílemi se stal inspirací pro ostatní běžce.
Závod Sri Chinmoy Marathon Týmu opět ukázal, že limity, které si dáváme, jsou často jen v naší hlavě. Queens se na deset dní stal centrem světa pro ty, kteří věří, že lidský duch je nezlomný.
-az-