Beseda s panem Guinessem

Ashrita Furman, držitel největšího počtu Guinessových rekordů, přijel v neděli 29.9.2013 do Zlína. Beseda s tímto rekordmanem se konala v nově renovovaném kulturním centru na ulici Bartošova s ukázkou některých dřívějších rekordů a také jeho posledního 500.rekordu – skákání na nejmenším skákadle po dobu 3 minut a 1 vteřiny (tento rekord musí být ještě ratifikován Guinessem).

Mnozí z nás znají již od dětství Guinessovu knihu rekordů a s pobavením sledují ve zprávách a časopisech, kdo zase vytvořil nějaký ten nevšední rekord, nad kterým se nevěřícně zamyslíme, zda bychom něco takového chtěli také někdy vyzkoušet. Ashrita Furman z New Yorku je jedním z lidí, kteří si řekli: „Tak já to tedy vyzkouším“. Od roku 1979 udělal 500 rekordů, z toho jich dosud nebylo překonáno celých 165. Je také držitelem rekordu nejvíce nepřekonaných rekordů.

Jak vůbec začala tvoje kariéra šampióna rekordů?
Už jako malé dítě jsem se zajímal o Guinessovu knihu rekordů, nějak mě to všechno velmi přitahovalo. Nedávno jsem zjistil, že jsem se narodil jen pár dnů po tom, co tato kniha vznikla. Myslím, že je zde nějaké spojení, narodil jsem se roku 1954. Jako dítě jsem nebyl velký sportovec, byl jsem tak trochu nemehlo a můj táta mě jako pravý právník nutil do učení. Sport nebyl součástí mého života, pořád jsem studoval a četl. Celý život se točil kolem vědomostí a mysli a neobsahoval nic, co by mělo co do činění s fyzickým rozvojem. V patnácti jsem se začal více zajímat o východní filozofie, přečetl jsem si Siddhartu, dělal jógu. Z plakátu na meditace jsem zjistil, že duchovní učitel Sri Chinmoy žije hned v sousedství. Tou dobou se meditace konaly v jeho domě. A můj první rekord přišel poté, co Sri Chinmoy vytvořil jeden ze svých rekordů v „malování akrylových kreseb 24 hodin v kuse“ a já chtěl na oslavu tohoto dosažení udělat také něco, co by trvalo stejnou dobu. Rozhodl jsem se pro zdolání rekordu skákání na skákadle, a to celkem 100 000 krát. Neměl jsem natrénováno, a tak to byl opravdový boj, ale rekord jsem zvládl díky koncentračním a meditačním technikám, které jsem se naučil. Rekord jsem pak ještě překonal – 131 000 skoků. Ten rekord ale nebyl uznán.


Proč nebyl?
Kniha rekordů má svá pravidla. Jakýkoliv rekord, který trvá delší dobu, dává možnost k odpočinku pouze po určitou dobu, a ačkoliv jsem skákal mnohem rychleji, odpočíval jsem častěji. Bylo to poprvé a pravidla jsem tehdy neznal a ani se o ně nezajímal. U dalších rekordů jsem již věděl co a jak.

Velká skupina nadšenců se v roce 1977 se přihlásila do 24 hodinového závodu v New Yorském Centrálním parku a sponzorovaném Pepsi. Závodu se účastnilo celkem 9000 závodníků a Cyklistický tým Sri Chinmoye tvořil celkově 135 členů. Závěrečné kolo tohoto závodu vedl Sri Chinmoy celý tým společně a právě fotografie této skupiny byla otištěna dalšího dne v The New York Times.

Jak jde dohromady lámání rekordů a praktikování jógy?
Když jsem se stal studentem Sri Chinmoye, myslel jsem, že odejdu někam do hor a budu si meditovat v jeskyni, dokud nedosáhnu osvícení, nebo něco na ten způsob. Trochu mě zklamalo, že tohle jeho filozofie nezahrnovala. Naopak být součástí každodenní rutiny a učit se přijmout život, jaký je, dovede vynést v člověku do popředí to nejlepší. Jde prostě o překonávání sebe samotného, být lepším člověkem, než jsem byl včera, a neustále se rozvíjet. Rozvíjet nejen mysl, ale i tělo a ducha. Když jsem začal s meditací, tak jsem si myslel, že sport se mě prostě netýká, ale pak přišel velký 24 hodinový cyklistický závod v Central Parku a vše se změnilo.


Ten byl organizovaný Sri Chinmoy Marathon Teamem?
Ne, nebyl. Sponzorovala jej Pepsi, bylo to v roce 1978 a jezdilo se po 5-mílovém okruhu. Po ujetí okruhu jsme pokaždé dostali razítko. Sri Chinmoy se tohoto závodu zúčastnil také a hodně na to trénoval. Já si opět řekl, že když můžou ostatní, tak proč bych to také nevyzkoušel. Začal jsem trénovat asi deset dnů před startem. Noc před startem se každého účastníka (bylo nás asi 150) našeho týmu Sri Chinmoy zeptal, kolik si myslí, že ujedou. Všichni se strefovali kolem 300 mil (cca 480km). Já jsem se chystal navrhnout 200 mil (320km). Sri Chinmoy mě ale předběhl a žertovně prohodil „A kolik, Ashrito, ujedeš ty?  400 (640km)?“  Málem jsem omdlel. Ale světe div se, skončil jsem na třetím místě s 405 mílemi. A od té doby jsem začal pravidelně sportovat a jsem rád, že se tak stalo.


Je nějaký rekord, kterého si ceníš víc než ostatních?
Dlouho jsem přemýšlel o kotoulech, ale hodně mě odrazovalo, že rekord byl 8,3 míle (přes 13km).

On někdo někdy udělal 8,3mil?
Přesně tak, a mě děsilo, jak překonat závrať. Nakonec jsem to vyzkoušel asi na čtyři sta metrů bez jakéhokoliv chrániče a výsledek byl příšerný, všechno mě bolelo. Nakonec jsem přišel na to, jak správně dělat kotouly, aby to nebolelo, a podařilo se mi tento rekord dovést až na 20 km.

Ashrita navštívil již jednou Českou Republiku v roce 2012. Ve Velkém sále Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze s přednáškou o překonávání vlastních limitů a také vytvořit svůj 408 rekord.
Rozhovor Ashritou Furmanem připravil Ashish

www.ashrita.com
Sri Chinmoy Cycling Team
9,45 metru dlouhá vonná tyčinka 2013
Když neznáte slovo NEMOŽNÉ
ABC NEWS TV rozhovor 2013
Real Sports TV rozhovor 2009