Óda na malíře

Jednoho dne co se stalo,

     ve skladu se malovalo.

Nebyla to velká změna-

     malovala se jen jedna stěna.

Já a tři další skladnice,

    rozložily po zemi folie a krabice.

Do rukou stěrky vzaly

    a vesele díry sádrovaly.

Stěna za chvilku byla rovná,

    tak namíchala se barva zrovna.

Nejdříve čistá bílá jen,

    trvalo to téměř celý den.

Každý, kdo tehdy přišel do skladu,

    měl hnedka dobrou náladu.

Bylo to až k nevíře,

    nevidět na štaflích malíře,

ale jen děvčat čtveřici,

    na hlavě s papírovou čepicí.

Smím-li nám vysloviti chválu,

    vypadá to trochu jak v historickém sálu.

Náš úkol zdaleka není celý,

    proto jsme ani neuklízely.

Jen se třes ty bílá stěno,

    my tě přetřem na zeleno!