O poznání Boží Vůle

Existuje jedna Boží Vůle. Když před Bohem sedím a dívám se na Něj a On na mě. Pak nemůže existovat žádná mýlka, žádné nedorozumění, žádná disharmonie, žádná temnota. Nesedím-li před Bohem, a vzpomínám na Něj při běžných denních aktivitách, Jeho Vůle je mnohem obtížněji vycítitelná a často lze cítit jen směr, kterým se má jít a nikoliv konkrétní cesta, kterou se dát.

  Mám-li se rozhodnout v konkrétní vnější situaci, jak ji řešit, je mnohem obtížnější konkrétní správné řešení nalézt. A dost možná konkrétní vnější projev není předem daný, neboť svět kolem nás se mění. Vnímám, že nejlepšího výsledku dosáhnu, jsem-li prázdný a bez chtění a vnější řešení mi vznikají pod rukama, za pohybu, jako váza v rukou hrnčíře. Vše musí být v pohybu, leč čistém, zbaveném chtění, očekávání, myšlenek.

Rozhodnuti, která se týkají mě jako jednotlivce, jsou relativně prostá. Rozhodnutí zahrnující i jiné živé bytosti jsou mnohem těžší. Čím pokročilejší bytosti jsou do rozhodnutí zahrnuty, tím obtížněji se hledá to správné řešení. Dokonce i Avatáři se svou nezměrnou duchovní silou a božskou vnitřní bytostí jsou v projevení Boží Vůle omezení nedokonalostmi zevního světa. Vzpomínám si na poslední setkání se svým Mistrem, kdy Mistr říkal něco ve smyslu: „... byly doby kdy moji žáci umírali, aby mě potěšili. Nyní umírám já, abych potěšil je... aby byli šťastní a dokázali udělat nějaký pokrok..“ Můj Mistr nespočetněkrát řekl a napsal, že duchovní pokrok jeho žáků je pro něj nekonečně důležitější, než jakákoli vnější dosažení.

  Že harmonie a jednota dosažená při společné práci je mnohem důležitější, než vnější výsledek. V tom je myslím hlavní klíč pochopení, co je správné nebo alespoň božštější řešení v konfliktních situacích. Řešení vznikající ve větší harmonii, bez emocí a se vzájemným respektem a láskou jsou lepší. Srdce konflikt a nesoulad mezi lidmi zřídkakdy vytváří a duše už vůbec ne.

Skutečným božským nástrojem, ztělesňujícím Boží vůli, může hledající být jedině v případě, že se dokáže řídit známou poučkou Krišny k Arjunovi „be a mere instrument“. Proč by měl být člověk připoután k prosazení konkrétního řešení, když jedinou podstatnou věcí je v jakém vědomí se nachází. Vnější správnost či nesprávnost jakéhokoli rozhodnutí je bezvýznamná. Jediné na čem záleží v každé vteřině je dívat se směrem k Nejvyššímu. Skončí-li hledající s pocitem vlastní důležitosti a nutnosti nalézt správné řešení udělal chybu. Má-li pocit, že musí vlastní řešení prosadit, dělá větší chybu. Vydává-li prosazení vlastního řešení za projevení Boží Vůle, dělá největší chybu. A tak si občas ztěžujeme život. Ale to těžké ve skutečnosti není zase tak těžké. Vytváříme si to my sami, a jen pro svůj vlastní pokrok a poučení. Snad pro poučení, že Boží Vůli je třeba v první řadě hledat a žít.