9 December
Meditace na každý den "měsíc červenec"
Mír mysli nelze získat přes noc. Abychom dosáhli míru mysli, musíme investovat mnoho tichých let do duchovnosti.
1. července
Tvé milující srdce je tvým nevyčerpatelným bohatstvím ve tvém vnitřním světě.
K tomu, aby se duchovní hledající díval na svět uvnitř a svět kolem, používá své srdce a svou duši. Nepoužívá své vnější oči. Mnohokrát již spatřil, že vidění jeho vnějších očí je omezené, právě proto, že je doprovázeno jemnou nebo nevědomou činností ne-osvícené mysli. Pro vnější oči je prostě nemožné ztotožnit se s podstatou krásy. Ale použijeme-li srdce, ihned se staneme nedílnou součástí podstaty a esence toho, co vidíme.
Neaspirující mysl si myslí,
že meditace je plýtvání časem.
Aspirující srdce cítí a ví,
že meditace je tajné
a posvátné rozkvétání našeho
k Nebi stoupajícího života.
2. července
Pokaždé, když přijdou narozeniny, pozemská smrt klepe na dveře našeho těla. Nesmrtelná duše uvnitř místnosti těla však volá: „Klepeš na špatné dveře. Jdi pryč, jdi pryč!”
Jsem pošetilec, pokud vědomě žiji ve fyzickém. Jsem větší pošetilec, pokud neustále obdivuji a zbožňuji své fyzické tělo. Jsem největší pošetilec, pokud žiji jen proto, abych uspokojil potřeby své fyzické existence. Jsem moudrý člověk, pokud vím, že existuje něco, co se nazývá duše. Jsem moudřejší člověk, pokud se starám o to, abych viděl a cítil svou duši. Jsem nejmoudřejší člověk, pokud neustále a oduševněle, bezvýhradně a bezpodmínečně žiji ve své duši a pro svou duši.
Ó tělo, mé tělo,
mysli na duši, nebo` s pomocí duše
vyrosteš do klidu, míru, světla
a blaženosti Věčnosti.
3. července
Kéž se dech duchovnosti stane jedinou silou mého života.
Když působí ego, cítíme, že jsme nepostradatelní. Cítíme, že všechno víme lépe než kdokoli jiný a že jsme za všechno zodpovědní. Cítíme, že nás každý potřebuje. Transcendentální Já v sobě ukrývá celý vesmír a nabízí osvobození a svobodu každé jednotlivé duši. Velké „Já“ se vždy rozpíná. Pokud se vědomě rozpínáme, pijeme extázi. Rozpínáme se jako pták roztahující svá křídla. Pokoušíme-li se něco vlastnit, snažíme se to mít za každou cenu. Ale spontánní rozpětí našeho vědomí je jako matka roztahující své ruce kolem svých dětí. Není tam žádný vlastnický pocit. Cítíme jen, že silou naší aspirace rozšiřujeme svou vlastní vnitřní skutečnost.
Vzhlédni, vzhlédni!
Jeho Pláč je v tobě.
Jeho Úsměv je pro tebe.
4. července
Tvé srdce se musí stát mořem lásky. Tvá mysl se musí stát řekou odpoutání.
Odpoutání je často špatně chápáno. Máme pocit, že je-li někdo odpoután, je lhostejný. Myslíme si, že když chceme být od někoho odpoutáni, musíme k němu být úplně lhostejní, až do bodu úplného zapomnění. To není pravda. Jsme-li k někomu lhostejní, nic pro něj neděláme. Nemáme nic společného s jeho radostí nebo smutkem, s jeho úspěchy nebo neúspěchy. Ale jsme-li opravdově odpoutáni, pracujeme pro něj oddaně a nesobecky a výsledky své činnosti nabízíme k Nohám Pána Nejvyššího, našeho Vnitřního kormidelníka.
Ve svém lpění
se učím od člověka
a jeho noci nevědomosti.
Ve svém odpoutání
učím se od Boha
a Slunce Jeho Soucitu.
5. července
Znáš tajemství mého duchovního úspěchu? Osvobodil jsem se od minulosti. Žiji v neustálé, nekončící novosti života.
Jak můžeme vrůst v Boha? Musíme být připraveni měnit se každý den a nezůstávat vězni minulosti. Je-li dnešek za námi, musíme cítit, že je to minulost. Nijak nám nepomůže v tom, abychom vrostli do Nejvyššího. Bez ohledu na to, jak sladká, jak milující nebo jak naplňující minulost byla, nemůže nám nyní dát nic, co bychom už neměli. Pohybujeme se vpřed směrem k cíli, takže bez ohledu na to, jak uspokojující byla minulost, musíme cítit, že je jen vězením. Semínko vyroste v rostlinu a pak se stane ohromným stromem. Zůstane-li vědomí rostliny v semínku, pak nedojde k žádnému dalšímu projevení. Ano, budeme semínku vděční, protože nám umožnilo vyrůst v rostlinu. Nebudeme mu ale věnovat přespříliš pozornosti. Jakmile jsme se stali rostlinou, ať je naším cílem stát se stromem. Vždy se musíme dívat vpřed vstříc cíli. Naše plné uspokojení zasvitne teprve tehdy, když se staneme nejvyšším stromem.
Nech včerejšek spát
a nedovol zklamání, aby vládlo tvé mysli.
Zítřejší slunce uspokojení bude celé tvé.
Jen si začni všímat vzestupu
přílivu odevzdání
svého srdce.
6. července
Viděním minulosti nezískávám nic. Poznáním budoucnosti získávám něco. Žitím v přítomnosti získávám vše.
Vždy musíme zůstávat v přítomnosti. Tato přítomnost je neustále připravena přinášet do našeho srdce zlatou budoucnost. To, čeho jsme dosáhli dnes, je nanejvýš uspokojivé, ale musíme cítit, že dnešní dosažení není ničím ve srovnání s tím, čeho dosáhneme zítra. Pokaždé, když zasvitne uspokojení, musíme cítit, že toto uspokojení je ničím ve srovnání s uspokojením, které teprve přijde. Musíme cítit, že každá vteřina přináší nový život, nový růst, novou příležitost. Jsme-li každou vteřinu, každou minutu, každý den připraveni na změnu ve svém životě, pak dozajista porosteme.
Nezpívej oduševnělé písně
svou včerejší myslí.
Zpívej plodné písně
svým dnešním srdcem.
7. července
Člověk má dvě zbraně: naději a zoufalství. Nadějí se pokouší zabít ustrnutí neschopnosti. Zoufalstvím může zabít zrození zlaté budoucnosti.
Mír budeme mít teprve tehdy, až úplně přestaneme hledat chyby na druhých. Musíme cítit celý svět jako svůj zcela vlastní. Pozorujeme-li chyby druhých, vstupujeme do jejich nedokonalostí. To nám vůbec nepomáhá. Je zvláštní, že čím hlouběji se ponoříme, tím jasnější se stává, že nedokonalosti druhých jsou našimi vlastními nedokonalostmi, jen v jiném těle a mysli. Zatímco myslíme-li na Boha, Jeho Soucit a Jeho Božskost rozšiřují naše vnitřní vidění Pravdy. Musíme dojít k plnosti naší duchovní realizace, abychom přijali lidstvo jako jednu rodinu.
Byť jen na prchavou vteřinu
nabídni dobrou vůli druhým.
Tvé dobré myšlenky
jsou významným přispěním
Nejvyššímu v lidstvu.
8. července
Minulé porážky, minulé bolesti a minulá ponížení se nikdy nemohou vyrovnat blaženosti koruny tvého současného vítězství.
Nesmíme dovolit naší minulosti, aby soužila a ničila mír našeho srdce. Naše současné dobré a božské činy mohou snadno vyvážit špatné a nebožské činy z naší minulosti. Má-li špatný čin sílu nás rozplakat, meditace má nepochybně sílu dát nám radost, obdařit nás božskou moudrostí.
Ve chvíli,
kdy se obrátil zády k minulosti,
zlatý úsvit zítřejší krásy ticha
ho pozval k jízdě v kočáru
transcendentálního
Boha Slunce.
9. července
Plnou úrodu míru jsem sklidil v den, kdy jsem si uvědomil, že ani velký hlad země, ani dobrá hostina Nebe netouží po mé horlivé přítomnosti.
Mír k nám přichází a my ho ztrácíme, protože máme pocit, že nejsme odpovědní za lidstvo nebo že nejsme nedílnou součástí lidstva. Musíme cítit, že Bůh a lidstvo jsou jako velký strom. Bůh je stromem a větve jsou Jeho projevením. My jsme větve, a kromě nás existuje mnoho dalších větví. Všechny tyto větve jsou částí stromu a jsou jedním jedna s druhou i se stromem. Pokud dokážeme cítit, že k Bohu a k lidstvu máme stejný vztah, jako má větěv k ostatním větvím a ke stromu jako takovému, dozajista získáme trvalý mír.
Jsou dva léky,
které ti dají mír mysli:
„Já jsem vším” a
„Tento svět mi nepatří.”
Použij jeden z nich.
10. července
Charakter je právě to, co vnitřně jsme a navenek děláme.
Když se musíte bránit nebo chránit, pokuste se použít vyšší zbraň. Pokud lidé něco říkají a vy jim to oplácíte stejně, pak tomu nikdy nebude konce. Na druhou stranu, pokud prostě spolknete svou zlobu, budou se nad vámi nadále povyšovat. Ale když ve vás uvidí a ucítí nesmírný vnitřní mír, pak spatří něco, co nemůže být nikdy poraženo. Uvidí ve vás změnu, a tato změna je nejen zmate, ale také vystraší. Pocítí, že jejich zbraně jsou zbytečné.
Je-li tvá inspirace opravdová,
pak tě bude v každém okamžiku chránit
před stížnostmi světa.
11. července
Mír je tou nejúčinnější zbraní k poražení nespravedlnosti.
Když se modlíte a meditujete, celá vaše bytost je zaplavena mírem. Tehdy bez ohledu na to, co dělají ostatní, vy jen cítíte, že to jsou vaše vlastní děti, které si před vámi hrají. Řeknete: „Všichni jsou to děti. Co víc od nich mohu očekávat?” Ale právě teď, protože jsou věkem dospělí, se místo toho rozzlobíte a rozčílíte. Pokud se modlíte a meditujete pravidelně, brzy ucítíte, že váš mír je nekonečně silnější, více naplňující a více energizující než nešťastná situace, kterou mohou ostatní vytvořit.
Tento náš svět
je plný ostrých šípů kritiky.
Tyto šípy nemohou zranit
mírem osvícenou mysl
a Bohem opojené srdce.
12. července
Co získáváme z vnitřního života? Získáváme prostotu, upřímnost, jednotu, čistotu, pokoru a božskost. Ten, kdo má všechny tyto božské kvality, bude zcela nepochybně mít život radosti, míru, svobody a naplnění. A ten, kdo tyto božské kvality nemá, bude mít nepochybně život slz, zmatku, spoutání a zklamání.
Z vnitřního života získáváme rostoucí, plynoucí a energizující vědomí k osvícení a zdokonalení našich myšlenek a pocitů a k dosažení našich cílů. Můžeme také vyrůst v aktivní a efektivní účastníky Boží kosmické zkušenosti. Žít vnitřní život znamená plně si uvědomovat Boží existenci. Plně si uvědomovat Boží existenci znamená milovat dech lidstva nekonečným srdcem. Božská harmonie je a může být vytvořena ve vnitřní a vnější přirozenosti člověka jen tehdy, když přijme vnitřní život jako zdroj neustálé inspirace k vedení, utváření a tvarování vnějšího života.
Bitevní pole života
bude plné míru,
když zvuk mysli ustoupí
tichu srdce.
13. července
Sebeláska a sebenenávist jsou dvě nemoci, které může vyléčit jen jediný lék, a tím lékem je láska k Bohu.
Chceme potěšit svět, ale jak ho můžeme potěšit, když sami nejsme potěšeni svým vlastním životem? Je to zcela absurdní, snažit se potěšit druhé, pokud sami nejsme potěšeni svou vnitřní a vnější existencí. Bůh nám dal velká ústa a my se s jejich pomocí snažíme potěšit druhé, ale v našich srdcích je vyprahlá poušť. Nemáme-li žádnou aspiraci, jak můžeme nabídnout světu mír, radost a lásku? Jak můžeme nabídnout něco božského, když sami neděláme to, co hlásáme? Duchovnost nám dává schopnost dělat to, co hlásáme. Nepůjdeme-li cestou duchovnosti, budeme jenom kázat: bude to jednostranná hra. Naše kázání přinese plody, jen když budeme v praxi provádět to, co kážeme.
Abys pozvedl pozemskou atmosféru,
začni ode dneška se srdcem, které dává,
a s životem, který se odevzdává.
14. července
V životě existuje mnoho otázek, ale odevzdání se Boží Vůli je jedinou odpovědí.
Jak můžeme splnit svou zodpovědnost? Snažili jsme se lidským způsobem, ale neuspěli jsme. Myslíme na svět s dobrými myšlenkami a ideály, ale svět zůstává přesně stejný, jako byl včera. Milujeme svět, ale svět stále zůstává plný krutosti a nenávisti. Snažíme se svět potěšit, ale svět nechce být potěšen. Jako by složil přísahu, že nedovolí, aby byl potěšen. A proč je tomu tak? Protože jsme nepotěšili svého Vnitřního kormidelníka, kterého musíme potěšit jako prvního. Nemáme-li aspiraci potěšit svého Vnitřního kormidelníka, jak můžeme nabídnout světu mír, radost a lásku? Dokud a pokud nepotěšíme Vnitřního kormidelníka, svět zůstane vždy bitevním polem, na kterém budou bojovat vojáci strachu, pochybností, úzkosti, starostí, nedokonalosti, omezení a spoutání. A my si s nimi budeme vědomě či nevědomě hrát. Strach, pochybnosti, úzkost a obavy nám nikdy nedokážou nabídnout světový mír.
Podívej se hluboko dovnitř.
Očekáváš, že tě Bůh
potěší tvým vlastním způsobem?
Je-li toto tím, co chceš,
ty a tvůj život budete
naprostým neúspěchem.
15. července
Jako je květina požehnána vůní a krásou, stejně tak je každá lidská bytost požehnána vnitřní čistotou a božskostí.
Hluboko uvnitř nás pláče božskost, aby mohla vyjít na povrch. Božskými vojáky jsou zde naše prostota, upřímnost, čistota, pokora a pocit jednoty. Tito vojáci jsou více než připravení a horliví bojovat proti strachu, pochybnostem, úzkosti a starostem. My se s nimi však bohužel vědomě neztotožňujeme. Vědomě či nevědomě se ztotožňujeme s nebožskými vojáky, a proto je světový mír stále ještě vzdáleným pláčem. Světový mír může být na zemi dosažen, odhalen, nabídnut a projeven, až božská síla lásky nahradí nebožskou lásku k síle.
Seznam se
s novými vnitřními přáteli:
čistota, pokora a božskost
čekají na tvé pozvání.
16. července
Pravé štěstí spočívá v sebedávání Nejvyššímu v nás – jen tam: neexistuje žádné jiné místo.
Proč pracujeme? Pracujeme, abychom se uživili, abychom uživili své blízké. Můžeme pracovat také proto, abychom udrželi své tělo v dokonalé kondici. Opravdový aspirující považuje práci za opravdové požehnání. Pro něj není práce nic jiného než oddaná služba. Objevil tu pravdu, že nabídne-li výsledky toho, co říká, co dělá a co si myslí, dokáže realizovat Boha. Pracuje kvůli Bohu. Žije kvůli Bohu. Realizuje Božskost kvůli Bohu.
Nezajímej se o to,
zda tě Bůh ocení.
Zajímej se jen o to,
abys sloužil Bohu.
17. července
Musíme být moudří. Každý okamžik můžeme použít pro božský účel. Každý okamžik můžeme použít k vykonání naší oduševnělé povinnosti.
Povinnost je bolestivá, nudná a monotónní prostě proto, že ji plníme se svým egem, pýchou a ješitností. Povinnost je příjemná, povzbuzující a inspirující, když ji děláme pro Boha. Musíme změnit svůj postoj k povinnosti. Pracujeme-li pro Boha, pak neexistuje žádná povinnost. Všechno je radost. Každá činnost musí být vykonána a nabídnuta k Nohám Boha. Povinnost pro Boha je povinností nejvyšší.
Miluj svou rodinu.
To je tvá velká povinnost.
Miluj lidstvo více.
To tvá větší povinnost.
Miluj Boha nejvíce.
To je tvá největší povinnost.
Povinnost nejvyšší.
18. července
Pracuj oduševněle. Hle, nebudeš schopen najít rozdílu mezi Nebem a zemí.
Duchovní člověk nalezl svou práci. Jeho prací je nesobecká služba. Jeho prací je zasvěcená činnost. Opravdu, nemá potřebu žádného dalšího požehnání. Jeho činnost je božským přijetím pozemské existence. A k tomu potřebuje dokonalé tělo, silnou mysl, oduševnělé srdce a nanejvýš inspirovaný život vnitřní vnímavosti a vnější schopnosti. Činnost vstupuje na bitevní pole života. Činnost poráží nepopsatelné potíže a nespočetná omezení. Činnost přeměňuje pohlcující nedokonalosti života v zářící dokonalost. Činnost je něco nekonečně hlubšího a vyššího, než pouhé přežívání fyzické existence. Činnost je nejvyšší tajemsví, které nám umožňuje vstoupit do Věčného Života.
Neexistuje nic takového,
jako nevýznamná práce.
Proto musíme dělat vše
s láskou svého srdce
a úctou svého života.
19. července
Zajímá-li se tvá mysl o přeměnu tvého života, pak tvůj bude světový domov míru.
Podle některých lidí je lidský život jen krutým, bezvýznamným a beznadějným slovem s pěti písmeny: práce. Přeji si říci, že nemají pravdu. Oni mají rádi práci; to, co nenávidí, je pocit námahy, práci jako břemeno. Práce a služba se k sobě dokonale hodí. Nakonec, komu to prokazujeme službu? Bohu. Opravdu, jen ten, kdo pracuje, aby potěšil Boha, je Božím vybraným dítětem a jeho oblíbencem. A tím, že potěší Boha, uskuteční a naplní sám sebe. Tehdy řekne světu, že lidský život je božsky významným slovem se šesti písmeny: radost.
Pro neaspirujícího člověka
práce je trestem,
práce je mučením.
Pro aspirujícího člověka
práce je požehnáním,
práce je radostí.
20. července
Rád mluvím s Bohem. Je tak okouzlující vypravěč, a já jsem okouzlený posluchač.
Nemůže být žádná lepší volba nebo vyšší odměna, než poslouchat vnitřní hlas. Odmítneme-li vědomě poslouchat vnitřní hlas, naše falešné zisky nás dovedou k nevyhnutelné ztrátě. Nasloucháme-li oduševněle vnitřnímu hlasu, naše pravé zisky nás budou nejen chránit před bezprostředně hrozícím zničením, ale také překvapivě uspíší naši realizaci transcendentální Pravdy.
Abych sklidil nejbohatší úrodu
svého aspirujícího srdce,
budu naslouchat tichem zalitému šeptání
svého Vnitřního kormidelníka.
21. července
Každý aspirující člověk si musí uvědomit, že vnitřní hlas není dar, ale dosažení. Čím oduševněleji o něj usiluje, tím dříve ho nepochybně bude vlastnit.
Vnitřní hlas je neúnavný průvodce člověka a jeho opravdový přítel. Jde-li člověk hluboko dovnitř, vnitřní hlas mu řekne, co má dělat. Jde-li hlouběji, vnitřní hlas mu řekne, jak to udělat. Jde-li ještě hlouběji, vnitřní hlas mu dá schopnost. Jde-li i tehdy ještě hlouběji, vnitřní hlas ho přesvědčí, že dělá správnou věc správným způsobem.
Můj Pane Nejvyšší,
učinil bys laskavě
všechna důležitá rozhodnutí v mém životě?
Vždy se tě budu ptát vnitřně i navenek,
co bych měl dělat.
Můj Pane,
učiň všechna rozhodnutí
v mém životě.
22. července
Existuje slovo, které je velmi sladké, čisté a nám blízké. To slovo je svědomí. Svědomí je jiné jméno pro vnitřní hlas.
Svědomí může přebývat na dvou místech: v srdci pravdy a v ústech falše. Když nás svědomí udeří jednou, musíme myslet na to, že nám ukazuje svoji bezpodmínečnou lásku. Když udeří podruhé, musíme cítit, že nám ukazuje svůj bezmezný zájem. Když udeří potřetí, musíme si uvědomit, že nám nabízí svůj nekonečný soucit, aby nás ochránilo před hlubokým ponořením se do moře nevědomosti.
Znám obě tvá sladká,
povzbuzující a inspirující tajemství.
Jsi štastný, protože jsi vyvrátil
svůj strom tužeb.
Jsi dokonalý, protože vždy posloucháš
příkazy svého vnitřního monitoru:
světla svědomí.
23. července
Láska je tajným klíčem k otevření Dveří Boha.
Znamená-li láska někoho nebo něco vlastnit, pak to není skutečná láska, čistá láska. Znamená-li láska rozdávat sám sebe, sjednotit se se vším a s každým, pak je to opravdová láska. Skutečná láska je naprostá jednota s milovaným předmětem a s Vlastníkem lásky. A kdo je tím Vlastníkem lásky? Bůh. Bez lásky se nemůžeme sjednotit s Bohem. Láska je vnitřní pouto, vnitřní spojení, vnitřní spojka mezi člověkem a Bohem, mezi konečným a Nekonečným.
Radostný hledající Boha
se jistě dokáže setkat s Bohem,
hravým Milujícím.
24. července
Neexistuje nic takového jako sladké očekávání, protože uvnitř očekávání jsou vždy trny touhy.
Člověk má nespočet tužeb. Nejsou-li jeho touhy naplněny, proklíná sám sebe: má pocit, že selhal, že je beznadějný a bezmocný. Chce dokázat svou existenci na zemi plody svých tužeb. Myslí si, že naplněním svých tužeb dokáže, že je nadřazený ostatním. Přesto, běda, selhává, selhal a bude selhávat. Ale Bůh k němu přichází a říká: „Mé dítě, neselhalo jsi. Nejsi beznadějné. Nejsi bezmocné. Jak můžeš být beznadějné? Já v tobě rostu se svým vždy osvětlujícím a vždy naplňujícím Snem. Jak můžeš být bezmocný? Já jsem v tobě jako nekonečná síla.”
Když nehledáme, jak ovládat,
můžeme být štastní.
Když neočekáváme,
můžeme být dokonalí.
25. července
Musíme cítit, že ztělesňujeme nekonečné světlo, nekonečnou pravdu a nakonečnou blaženost, a že nyní musíme tyto božské kvality odhalit a projevit.
Nejvyšší Cíl je uvnitř. Pláče po nás, my ho však hledáme někde jinde, kde neexistuje. Pláčeme po naší vlastní existenci, která je plná strachu, pochybností, nevědomosti, pýchy, ješitnosti a sobectví. Avšak kdybychom každý den plakali po Bohu, kdybychom časně ráno meditovali pro harmonii, mír, blaženost, plnost a naplnění, teprve tehdy bychom spatřili náš Cíl, pocítili jej, realizovali a vrostli do něj. Objevili bychom, že náš transcendentání Cíl je uvnitř, a vrostli bychom do jeho věrné podoby.
Logika víry hledajícího:
jeho život existuje právě proto,
že existuje jeho Bůh.
26. července
Kdo ti řekl, že si nic nezasloužíš? Je to naprostá lež! Už jsi v Lodi Boží Vize a Bůh ji řídí radostně a hrdě.
Pokusme se poznat sami sebe. Pokusme se zjistit, kdo opravdu jsme. Velmi často máme pocit, že jsme nevýznamní tvorové. Nemáme kam jít, nemáme čeho dosáhnout a co dát. To je to, co cítíme ve svém každodenním životě. Ale to, co opravdu jsme, se zcela liší od toho, co cítíme. Všichni jsme dětmi Boha. Bůh do nás neustále vlévá něco božského a něco pravdivého. Očekává toho od nás hodně, ale nic, co by bylo nad naše schopnosti. Ví, co Mu můžeme vědomě nabídnout. Právě teď máme pocit, že jsme slabí, nedůležití, zbyteční. Ale v Božích Očích jsme božští, jsme plodní, jsme nekoneční.
Malé oduševnělé úsilí
může nejen vytvořit dobrého hledajícího,
ale také dokonalý nástroj Boha.
27. července
Chceš-li porozumět sám sobě, pak se nezkoušej. Jen se miluj upřímněji, více oduševněle a s větším sebedáváním.
Miluji sám sebe. Co na sobě miluji? Ne své tělo. Budu-li milovat své tělo jen kvůli svému tělu, zítra budu zklamán, protože na zemi existují milióny a miliardy lidských bytostí, které jsou krásnější než já. Přirozeně se budu cítit špatně. Budu-li milovat svou fyzickou mysl jen kvůli své mysli, zítra spatřím přímo před sebou milióny a miliardy mentálních obrů a má mentální schopnost vybledne do bezvýznamnosti. Budu-li milovat svůj vitální dynamismus kvůli svému vitálnímu dynamismu, uvidím, že existují milióny a miliardy lidí, kteří jsou jednoduše zaplaveni ohromujícím dynamismem. Podobně, budu-li milovat cokoli svého jen kvůli té věci, musím být zklamán. Porazím tím svůj vlastní božský cíl. Avšak pokud se miluji jen proto, že se skrze toto tělo, vitálno, mysl a srdce projevuje Bůh, tehdy zjišťuji, že jsem jedinečný a nenapodobitelný v celé historii lidstva, protože žádného jiného člověka Bůh nestvoří se stejnými schopnostmi, stejným porozuměním nebo stejnými zkušenostmi.
Srdce lásky
musí být vždy používáno
k posvátnému účelu.
28. července
Dokážeš-li se milovat božsky, uchráníš se před tím, abys byl druhými milován nebožsky.
Každý jednotlivec se může milovat jen proto, že je přímým kanálem Božského. Bůh se chce projevovat v každém jednotlivci jedinečným způsobem. Když se vědomě a plně sjednotíme s Bohem, nejen že Ho naplníme, ale naplníme také sami sebe. Řeknu-li, že se skutečně a opravdově miluji, protože miluji Pravdu, znamená to, že vědomě cítím, že Pravda neustále dýchá ve mně, se mnou a pro mě.
Nesnižuj svůj pláč aspirace.
To je práce, kterou přeochotně udělají jiní.
Miluj se více božsky.
To je práce, kterou můžeš a musíš
udělat jen ty sám.
29. července
Nic není v člověku tak krásné jako upřímnost jeho srdce.
Upřímnost si můžeme rozvinout. Můžeme ji rozvíjet jako sval. Jsou lidé, kteří jsou přirozeně upřímní, a jiní, kteří jsou přirozeně neupřímní. Ti, kteří jsou upřímní od počátku svého života, jsou požehnáni. Ale ti, kteří nejsou upřímní, se nemusí a nesmějí proklínat. Mohou být upřímní, budou-li chtít. Ve chvíli, kdy opravdu chtějí být upřímní, jim Bůh ve svém nekonečném Soucitu pomůže. Pomůže jim se svou nejhlubší Radostí, Pýchou a Zájmem.
Když jsem zosobněná upřímnost,
pokouším se zachránit svůj život
před sebou samým.
Když jsem zosobněná neupřímnost,
pyšně se odvažuji spasit
celý svět.
30. července
Tvá síla sebeovládání je stromem věčné svobody.
V duchovním životě je sebekontrola nanejvýš důležitá, významná a plodná. Žádná sebekontrola, žádná seberealizace. Ve slovníku najdeme statisíce slov. Slovo sebekontrola je z nich nejobtížnější k provádění. Jak můžeme mít sebekontrolu? Chceme-li mít sebekontrolu, musíme se odevzdat Zdroji. Tímto Zdrojem je Světlo; tímto Zdrojem je Bůh.
Jsi-li skutečně velký a dobrý,
pak si každý den musíš vysoce cenit
svého života zasvěcení,
protože ti dal sílu sebekontroly.
A k tvé největší radosti a uspokojení,
nikdo jiný než ty sám
nemá nad tebou vládu.
31. července
Život sebekontroly zaručuje spasení.
Žijeme bohužel v době, kdy sebekontrola není oceňována. Stala se předmětem zesměšnění. Člověk se těžce snaží o sebezdokonalení. Jeho přátelé, sousedé, příbuzní a známí si z něj dělají legraci. V jeho upřímné snaze ovládnout svůj život nenalézají žádnou skutečnost. Myslí si, že způsob, jakým žijí oni, je lepší. Člověk, který se snaží ovládnout svůj život, je podle nich pošetilec. Ale kdo je pošetilec – ten, kdo chce přemoci sám sebe, nebo ten, kdo je neustále obětí strachu, pochybností, starostí a úzkosti? Je zbytečné říkat, že ten, kdo chce přemoci sám sebe, je nejen nejmoudřejší, ale také největší božský hrdina.
Bojuješ-li,
abys ovládl sám sebe,
Bůh ti s úsměvem pomůže vstoupit
do své školy transformace života.
Except where explicitly stated otherwise, the contents of this site are licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Unported License. read more »
SriChinmoyCentre.org is a Vasudeva Server project.