Meditace na každý den "měsíc květen"

"Buď laskavý,
buď veškerým pochopením,
neboť každá lidská bytost
je nucena bojovat
sama se sebou."

---

1. května
Boží Soucit existuje v každé naší životní zkušenosti, ať už tomu věříš, nebo ne.

Když cítím, že mi Bůh ze své nekonečné Štědrosti odpustil, tehdy mohu myslet na Jeho další aspekt, a tím je Boží Soucit. Bůh mi odpustil; nyní potřebuji Jeho Soucit. Potřebuji Jeho Soucit, protože jsem slabý, jsem nevědomý a jsem úplným selháním. Vroucně si přeji něco udělat, něčeho dosáhnout, někým se stát, ale nemám schopnost udělat nebo vyrůst v to, čím se chci stát. Proto zoufale potřebuji Boží Soucit. Bez Božího Soucitu nedokážu dosáhnout ničeho a nebudu schopen se ničím stát.

Nebuď závislý na
pozemském potlesku.
Buď závislý jen na
Božím Úsměvu Soucitu.

---

2. května
Bezmocná je lidská pomoc. Proto hledej pomoc nahoře.

Poté, co dostanu Boží Odpuštění a Soucit, potřebuji Boží Požehnání. Potřebuji Boha, aby mě skrápěl svými nekonečnými Požehnáními shůry, tak abych mohl uspět na bitevním poli života. Život je neustálá bitva a pokud mám uspět, musím zcela záviset na Božích Požehnáních. Požehná-li mou oddanou hlavu a mé odevzdané srdce, jen tehdy dokážu uspět v životě a postupovat na duchovní cestě.


S Boží Milostí začínáme.
S Božím Povzbuzením
pokračujeme.

---

3. května
Ať ji přijímáš, nebo odmítáš, Boží Láska k tobě je trvalá.

Poté, co mi Bůh odpustil, nabídl mi svůj Soucit a skropil mě svým Požehnáním, musím neustále cítit Boží Lásku. Musím cítit, že Ten, kdo mi odpustil, ukázal mi svůj Soucit a požehnal mi, se o mě skutečně stará. Jen pokud cítím, že mě Bůh skutečně miluje, mohu mít pravé a trvalé štěstí. Stvořitel je vší láskou ke svému stvoření. Ale stvoření to velmi často necítí nebo si to neuvědomuje. Protože jsem částí Božího stvoření, je mou svatou povinností cítit Boží lásku v každém okamžiku. Jen tehdy se pokusím stát dobrým, božským a dokonalým a potěšit Ho Jeho vlastním způsobem.


Nejlepší postoj milovníka Boha:
Bůh se o mě staral,
Bůh se o mě stará
a Bůh se o mě vždy bude starat.

---

4. května
Vidět za sebe znamená nalézt a cítit neoddělitelnou jednotu se svým Milovaným Nejvyšším.

Po Boží Lásce musím cítit něco velmi významného a velmi hlubokého, a tím je Boží Jednota. Boží Láska nestačí. Mohu něco nebo někoho milovat, ale možná jsem si s tím člověkem nebo s tou věcí nevytvořil jednotu, neoddělitelnou jednotu. Takže poté, co jsem pocítil Boží Lásku, si s Bohem musím vytvořit vědomou, neustálou a neoddělitelnou jednotu.


Stanu-li se zítra lepším člověkem,
musím tento svůj lepší život nabídnout Bohu.
Stanu-li se následujícího dne opět horším,
musím i tento život vesele nabídnout Bohu.
Tímto způsobem mohu každý den
pokročit o krůček vpřed
směrem ke své nejvyšší blaženosti
dokonalé jednoty s mým
Milovaným Nejvyšším.

---

5. května
Dokonalost znamená neustálé odmítání tvého života tužeb. Dokonalost znamená neustálé přijímání tvého srdce aspirace.

Abych mohl mít vědomou, neustálou a neoddělitelnou jednotu s Bohem, musím něčeho dosáhnout a něčím se stát, a tím je dokonalost. Jak se stanu dokonalým? Tak, že budu vnitřně plakat, abych dostal věci, které mě pozvednou a osvítí, a abych překonal věci, které mě trápí a ruší. Když pláču, abych dostal dobré věci a překonal špatné, Bůh je se mnou potěšen. Jedině tím, že potěším Boha, se mohu stát dokonalým.


Každý den říkám
svému Milovanému Nejvyššímu,
že mohu být naprosto dokonalý.
Každý den
mi můj Milovaný Nejvyšší říká,
že jsem Jeho vybrané dítě.

---

6. května
Poslechnout Boží Vůli znamená uniknout z vězení, které jsme si sami vytvořili.

Když mé srdce pláče jen proto, aby potěšilo Boha Jeho vlastním způsobem, pak se Bůh může projevit ve mně a skrze mě. Když mě můj vnitřní pláč nese k Bohu, říkám Mu: „Ó můj Milovaný Nejvyšší, učiň mě svým dokonalým nástrojem.” Když Bůh přichází ke mně, dává mi svůj veliký Úsměv – široký, oduševnělý, osvěcující Úsměv – a říká: „Mé dítě, učiním tě svým dokonalým nástrojem a zároveň se projevím v tobě a skrze tebe.”


S fyzickou odvahou pyšně boříme svět
způsobem sobě vlastním.
S odvahou ducha nabízíme svět Bohu.
Pokládáme svět, náš svět, k Nohám Boha,
aby On mohl vést a utvářet svět, náš svět,
způsobem sobě vlastním.

---

7. května
Tvůj vnitřní život se rozpadá. Budeš muset začít úplně znovu. Buď ujištěn, že to v lidském životě není neobvyklá zkušenost.

Berme disciplínu jako sval. Nejsilnější svaly nelze získat přes noc. Musíte je cvičit pomalu a neustále. Nejprve musíte vědět, kolik minut dokážete meditovat. Dokážete-li meditovat pět minut, znamená to, že během těchto pěti minut ukázňujete sami sebe. Pokud časně ráno vstanete, abyste se pět minut modlili a meditovali, zatímco vaši přátelé a blízcí jsou ještě ve světě spánku, ukázňujete sami sebe.



Musíš milovat
svůj život každodenní disciplíny.
Jen tehdy ti Bůh dá klíč
ke Dveřím Plnosti
svého Srdce.

---

8. května
Život shovívavosti bude mít dozajista smutné vedlejší účinky.

Jak můžete zvětšit svoji disciplínu? Nejjednodušší způsob je vytvořit si opravdovou žízeň, vnitřní pláč po plodech disciplíny. Můžete to udělat tak, že se podíváte, co se stane, když vedete disciplinovaný život a když disciplinovaný život nevedete. Vy sami to musíte posoudit. Když vstanete v pět nebo v šest hodin a meditujete patnáct minut nebo půl hodiny, cítíte se velmi dobře. Máte pocit, že celý svět je krásný. Milujete každého a každý miluje vás. Boží stvoření je pro vás veškerou láskou a vy jste veškerou láskou k Božímu stvoření. Protože jste vstali a meditovali, jste zaplaveni dobrými myšlenkami.



Miluj svůj cíl!
Automaticky
budeš dělat pokrok.

---

9. května
Nebudeme-li vdechovat životní energii, nemůžeme žít. Podobně, bez míru nežijeme a nemůžeme žít jako skutečné lidské bytosti.

Zoufale potřebujeme mír – mír uvnitř, mír vně. Jak je tedy možné, že nemáme mír, když je tak důležitý v našem životě? Nemáme ho kvůli našemu hladu po vlastnictví. Chceme vlastnit svět, ale když zvětšíme své materiální vlastnictví, uvědomíme si, že jsme stále skutečnými žebráky. Bez ohledu na to, co získáme ve svém životě, rozhlédneme-li se kolem, zjistíme, že někdo jiný má více, a my ztratíme svůj mír mysli. Staneme se obětí obav, úzkosti, deprese a zklamání, které jsou vždy následovány zničením.



Ó hledající,
radost tvého života touhy
není nic než smutek
v přestrojení.

---

10. května
Touhy jsou opravdově naplněny, jen když jsou dokonale překonány.

Vlastnictví přináší zklamání a odříkání je neplodné. Co nám tedy může dát mír mysli? Jen přijetí Boží Vůle nám může dát opravdový mír mysli. Přijetím Boží vůle jako své vlastní, zcela vlastní, můžeme získat mír. Jen tehdy může být náš život plodný. V Božím Oku není nic takového jako vlastnění a odříkání. V Božím Oku existuje jen jediná věc: přijetí – přijetí Boží Vůle. V našem srdci, v našem životě, je jen jediná nejvyšší modlitba, modlitba, kterou nás naučil Spasitel Kristus: „Staň se Vůle Tvá.” Od nepamětných časů byly napsány milióny modliteb, ale žádná modlitba se nedokáže vyrovnat této: „Staň se Vůle Tvá.” Přijmeme-li Boží Vůli jako svou vlastní, pak v každém okamžiku bude mír vystupovat do popředí v našem životě moudrosti, v našem životě aspirace a v našem životě zasvěcení.


Abys zvládnul věčné problémy života,
vyjdi z pasti nespočetných tužeb
a pokus se spřátelit s dokonalou vůlí
srdce uspokojení Nekonečna.

---

11. května
Modli se, abys mohl říci Bohu, co děláš. Medituj, aby ti Bůh mohl srozumitelně říci, co bys měl dělat.

Jak můžeme vědět, zda je něco Boží Vůle? Je-li něco Boží Vůle, budeme cítit určitou vnitřní radost nebo uspokojení ještě předtím, než to začneme dělat. Zatímco budeme pracovat, i tehdy získáme radost. A nakonec budeme stejně šťastní, ať už se činnost povede nebo ne. V obyčejném životě jsme šťastní, jen když přijde úspěch. Jsme šťastní a potěšení, jen když na konci naší cesty vidíme vítězství. Avšak dokážeme-li mít stejné štěstí, radost a uspokojení, když uspějeme i když neuspějeme, a dokážeme-li s úsměvem nabídnout výsledky svých činů k Nohám našeho Milovaného Nejvyššího, jen tehdy můžeme vědět, že to, co jsme udělali, byla Boží Vůle. Jinak když přijde úspěch, máme pocit, že to, co jsme udělali, byla Boží Vůle, a přijde-li neúspěch, řekneme, že to, co jsme udělali, byla vůle nepřátelských sil. Nebo když uspějeme, řekneme, že je to díky našemu osobnímu úsilí, naší vůli, a neuspějeme-li, řekneme, že je to proto, že se o nás Bůh nestará.

Jen když potěšíme Boha
Božím vlastním způsobem,
budeme cítit spokojenost.
Jinak bude vše
soužením.

---

12. května
Cokoli se stane božskou Prozřetelností je nejen nejlepší, ale i nevyhnutelné, neboť neexistuje žádná jiná možnost.

Úspěch a neúspěch jsou dvě zkušenosti. Tyto dvě zkušenosti musíme spojit a jakoukoli zkušenost, kterou získáme na konci našeho snažení, musíme nabídnout Nejvyššímu s nesmírnou radostí. Dokážeme-li položit výsledek k Nohám našeho Milovaného Nejvyššího oduševněle, radostně, bezvýhradně a bezpodmínečně, pak nepochybně budeme mít opravdový mír mysli. Tehdy mír mysli přijde a zaklepe na dveře našeho života. Nebudeme muset čekat na mír mysli, mír bude čekat na nás.



Dokonalé štěstí je
nadšení
mínus očekávání.

---

13. května
Naše vitálno miluje, aby bylo milováno. Naše srdce miluje, aby také mohlo být milováno. Naše duše prostě miluje, oddaně a věčně.

Božskou lásku můžete více vnímat, dokážete-li každý den cítit, že váš Zdroj je veškerou Láskou a že jste na zemi proto, abyste neustále, v myšlenkách i činech, nabízeli lásku, kterou již máte. Neustále máte mnoho myšlenek, a tak můžete nabízet lásku skrze ně. Kdykoli něco děláte, můžete cítit, že tato činnost není nic jiného než výraz vaší lásky. Kdykoli myslíte nebo jednáte a dokážete cítit, že nabízíte lásku lidstvu, celému světu, pak dokážete být více vnímaví k univerzální lásce. Tímto způsobem můžete cítit, že božská Láska Boha je celá pro vás.


Je to Bůh Milující v tobě,
kdo nabízí světu radost a lásku.
Je to Bůh Milovaný, který je dostává
uvnitř srdce světa.

---

14. května
Pokora není sebevnucená, chtěná ctnost. Je to vnitřní stav vědomí, který cítí čistou radost ve svém vyjádření.

Je velký rozdíl mezi pokorou a pocitem bezcennosti. Když se chystáme něco udělat, určité naše vrozené nedostatky způsobují, že se cítíme bezcenní. Stejně tak může pocit bezcennosti přijít jako výsledek něčeho nebožského, co jsme udělali. Avšak ať už je příčina jakákoli, ten, kdo se cítí bezcenný, zůstane automaticky vzdálen od světa blaženosti. Je to negativní způsob přibližování se pravdě. Avšak jdeme-li pozitivní cestou, pak vždy cítíme, že pocházíme od Boha. Musíme si být vědomi Boha uvnitř nás, ne skrze pocit bezcennosti, ale skrze pokoru. Nejsem-li hoden svého Zdroje, proč mne tedy Zdroj stvořil?


Pokus se od této chvíle
vidět sám sebe způsobem,
jakým tě vždy vidí Bůh:
jako toho, kdo naplní
Jeho univerzální Vizi.

---

15. května
Musíme si uvědomit, že je jen jedna cesta k získání nekonečných budoucích možností. Ta cesta spočívá ve velké síle: pokoře.

Tím, že se budeme cítit bezcenní, nedokážeme přivolat Boží Soucit. To je absurdní. Na zem nespadne ani o jedinou kapku Božího Soucitu více, budeme-li se cítit bezcenní. Vůbec ne. Ale jsme-li pokorní, aspirujeme a cítíme, že ta malá schopnost, kterou máme, pochází od Boha, pak můžeme naplnit sami sebe a potěšit Boha. Nikdy se proto neciťte bezcenní. Jen ve svém životě ciťte nezbytnost opravdové pokory, aby Bůh mohl jednat ve vás a skrze vás na vaší vlastní úrovni.



Můj život pokory
je mou vědomou jednotou
s osvětlující a naplňující Univerzálností
mého Milovaného Nejvyššího.

---

16. května
Nikdy neuslyšíme píseň vnitřního hlasu, jestliže se vědomě nebo nevědomě přátelíme s úzkostí.

Jsme-li napadeni obavami a úzkostmi, musíme cítit, že existuje protilátka. Tou je vnitřně cítit Boží Lásku k nám. Obavy a neklid zmizí jen tehdy, když se ztotožníme s něčím, co má mír, klid, božskost a pocit naprosté jednoty. Ztotožníme-li se s Vnitřním kormidelníkem, dostaneme sílu Jeho osvětlujícího Světla. Obavy přicházejí proto, že se ztotožňujeme se strachem. Neustálým strachem a nebožskými myšlenkami se nikdy nepohneme směrem k cíli. Do božskosti vstoupíme jen tím, že budeme mít pozitivní myšlenky: „Patřím Bohu. Jsem pro Boha”. Pokud myslíme tímto způsobem, pak nemohou existovat žádné obavy, žádné úzkosti.


Pohlť své úzkosti!
Boží Štěstí a tvé štěstí
budou společně létat
po obloze jednoty.

---

17. května
Není pochyb, člověk je nekonečně výše než divoké zvíře. Ale stále pije ze dvou číší jedu: jednou je ego, druhou je pochybnost. Dokud neodloží tyto dvě číše, člověk není nic víc než vyšší zvíře.

Pochybnost je nebožská síla. Nazývám ji pomalým jedem. V duchovním životě je pochybnost naším nejhorším nepřítelem. Dnes zpochybňuji sám sebe, zítra budu zpochybňovat Boha a pozítří budu zpochybňovat celý svět. Zpochybňuji-li Boha, nic se neděje: Bůh zůstává dokonalý jako vždy. Pochybuji-li o někom jiném, i on zůstane stejný. Ale když pochybuji sám o sobě sebe, jsem zničen. Nemohu se pohnout ani o kousek. Takže nejlepší je nepochybovat sami o sobě, nepochybovat o druhých a nepochybovat o Bohu.


Proč dovoluješ pochybnosti,
aby zničila dokonalost tvé mysli?
Proč dovoluješ strachu,
aby zničil dokonalost tvého srdce?
Proč dovoluješ úzkosti,
aby zničila dokonalost tvého života?

---

18. května
Pochybující mysl je bezostyšnou hrozbou pro milovaný klid tvého srdce.

Nejlepším a nejúčinnějším způsobem, jak porazit pochybnost, je postavit se na pozitivní stranu. Ciťte, že nejste pochybnost; jste jistota. Ciťte, že nejste strach; jste odvaha. Vždy se snažte ztotožnit s pozitivní kvalitou. Změníte-li vnitřní postoj ke svému vlastnímu vnitřnímu životu, pak řeknete, že pochybnost není skutečnost, strach není skutečnost; opravdovou skutečností je víra, opravdovou skutečností je odvaha.


Nedovol,
abys byl neustále pošlapáván
nohama pochybnosti a strachu!

---

19. května
Náš Cíl je uvnitř nás. Abychom dosáhli tohoto Cíle, musíme žít duchovní život.

To, co je nejvíce zapotřebí v duchovním životě, je bdělost či vědomí. Bez něj je vše vyprahlou pouští. Když jdeme do tmavé místnosti, vezmeme si svítilnu nebo nějaké jiné světlo, abychom věděli, kam jdeme. Chceme-li vědět o našem neosvíceném životě, musíme si vzít na pomoc vědomí. Víme, že slunce osvětluje svět. Ale jak si to uvědomujeme? Uvědomujeme si to pomocí svého vědomí, které je sebeodhalující. Působení slunce není sebeodhalující. Je to naše uvědomění si slunce, co nám dává pocítit, že slunce osvětluje svět. Je to naše vědomí, které odhaluje samo sebe ve všem. A toto vědomí je nekonečným mořem blaženosti.

Buď statečný tam,
kde se to týká tvého srdce.
Buď upřímný tam,
kde se to týká tvé mysli.
Pak uvidíš, jak snadné je žít svůj život
v nekonečně lepším vědomí.

---

20. května
Víra byla vybrána Bohem samým, aby vedla tažení za Boží vítězství.

Víra v Boha a víra v sebe sama je dokonalou odpovědí na všechny otázky. Naše víra však musí být něčím vnitřním a hlubokým. Není to pouhá vnější vitální sebejistota. Tato víra je řekou, která teče do moře vždy rostoucí, vždy osvětlující skutečnosti.


Tím, že vzdoruje pochybnostem,
jeho mysl létá na obloze Blaženosti
Božího Uspokojení.

---

21. května
Abychom spatřili svět, který je Za, naprosto nezbytně potřebujeme svou jistotu – svou samozřejmou víru v sebe samé. Musíme cítit, že jsme vybraným dítětem Boha.

Abychom dosáhli Cíle hluboko uvnitř, musíme každý den obnovovat a osvěžovat náš život. Každý den časně zrána musíme oživit svůj vnější život zlatou nadějí. Tato naděje není jen neplodným snem; je předchůdcem božskosti, která bude projevena v naší a skrze naši vnější přirozenost. Je to naše dynamická božská kvalita, naše zlatá naděje, která vidí svět Za, i když je ještě vzdáleným pláčem.


Ó srdce, mé srdce,
mám jen jednu modlitbu:
Staň se praporem naděje
v mém životě.

---

22. května
Dovol druhým, aby se těšili ze své povrchní nadřazenosti. Ty se zkus radovat z čistoty uspokojení jednoty tvého srdce.

Aby dokázal svou nadřazenost, člověk se někdy pokouší násilně, agresivně uplatňovat svou sílu. Chce mít radost ze své nadřazenosti. Chce dokázat světu, že je důležitý. Aby dokázal své vysoké postavení, používá jakékoli prostředky a svědomím se netrápí. Bůh k němu ze své nekonečné Štědrosti přichází a říká: „Děláš to špatně. Nemůžeš dokázat světu, že jsi nevyrovnatelný, jedinečný. To, co skutečně chceš od své nadřazenosti, je radost, nekonečná radost. Ale tuto nekonečnou radost nebudeš nikdy mít, dokud nepoznáš tajemství všech tajemství. Tím tajemstvím je tvá neoddělitelná jednota s každou lidskou bytostí na zemi.”


Tvé pevné spoléhání
na své vlastní schopnosti
bude pádem
tvého duchovního života.

---

23. května
Šťastný je ten, kdo překonal všechnu sobeckost. Požehnaný je ten, kdo vidí Boha vynořovat se z moře ega.

Obyčejné lidské ego nám dává pocit odděleného bytí, odděleného vědomí. Je nepochybné, že pocit individuality a sebedůležitosti je na jistém stupni lidského vývoje nezbytný. Ego však odděluje naše individuální vědomí od Univerzálního Vědomí. Samotnou funkcí ega je oddělení. Nedokáže se cítit spokojené, když vidí dvě věci současně na jedné úrovni. Vždy cítí, že jedna musí být nadřazena druhé. Takže ego nám dává pocítit, že jsme oddělení slaboši, že nikdy nedokážeme být nebo mít nekonečné Vědomí. A nakonec, ego je omezení. Toto omezení je nevědomost a nevědomost je smrt. Takže ego nakonec končí smrtí.


Tak jako jiné věci,
odhoď svůj seznam stížností.
Odhoď svou sebevytvořenou
důležitost.

---

24. května
Existuje jedna porážka, která nám přinese větší triumf než vítězství. Co je touto porážkou? Porážka našeho ega naší duší.

Ego oslabujeme a nakonec si ho podrobíme tak, že myslíme na Boží všeprostupující Vědomí. Toto vědomí není něco, čeho musíme dosáhnout. Toto vědomí je již uvnitř nás; jen si ho musíme být vědomi. Když potom meditujeme, musíme ho dále rozvinout a osvítit do nekonečných rozměrů. A k našemu velkému překvapení bude naše ego pohřbeno v náruči smrti.

Ó Pane,
dej mi schopnost
milovat Tvůj Zvuk Ticha
nekonečně více, než miluji
cokoliv jiného.

---

25. května
Počkej do zítřka s myšlením zítřejších myšlenek.

Z duchovního hlediska má každá myšlenka v naší mysli zvláštní váhu. Každá myšlenka má zvláštní význam. V našem běžném životě všichni víme, co je myšlenka. Vytváříme myšlenky. Těšíme se z myšlenek. Není nikdo, kdo by neuměl myslet – obyčejně myslet. Ale pokud někdo, kdo má rozvinutou mysl, přestane přemýšlet, pokud se naučí umění zastavení mysli, učiní ohromný pokrok v duchovním životě. Když myšlenka vstoupí do aspirující mysli, je to jako střetnutí nepřátel na bitevním poli. Čím více člověk utiší mysl, tím dříve uskuteční Cíl.


Bůh tě miluje, když vidí tvé srdce
zaplavené tichem.
Bůh tě miluje, když vidí tvou mysl
bez jejího obvyklého obsahu:
lesa zmatení.

---

26. května
Hledáš v životě opravdové štěstí? Pokud ano, pak nepodléhej rozumu, nepodléhej osudu, ale poddej se jen příkazům svého vnitřního hlasu.

Boží Vůle v člověku se vyvíjí, je jako sval – silný, silnější, nejsilnější. Boží Vůlí je nechat člověka pocítit, že existuje něco stálého, trvalého, věčného. Až člověk dosáhne této úrovně, bude znát Boží nejvyšší Vůli. Boží Vůli můžeme poznat podle pocitu trvalého uspokojení, který nám dává. Cokoliv je věčné, cokoliv je nesmrtelné, cokoliv je božské, je Boží Vůlí. I když se Bůh zabývá Věčností, není lhostejný ani na jedinou vteřinu, protože je to z jedné vteřiny, dvou vteřin, tří vteřin, jak vstupujeme do Nekonečnosti a Věčnosti. Pokusme se v každé vteřině cítit, co je Boží Vůlí.


Bůh nechce naplnit tvou touhu
přesně proto, že chce naplnit
svou vlastní touhu.
Co je touhou Boha?
Jeho touhou je učinit tě
přesně takovým, jako je On:
dalším Bohem.

---

27. května
Čím více jsme vnitřně poslušní, tím lépe navenek vládneme.

Pro nás jednotlivce existuje velmi jednoduchý způsob, jak poznat, co je Boží Vůle. Každý den, když začínáme svůj den, si vytváříme svůj vlastní svět. Děláme rozhodnutí. Cítíme, že věci musí být udělány určitým způsobem. S tím a tím člověkem musím jednat takto. Musím říci toto; musím udělat toto; musím dát toto. Všechno je já, já, já. Dokážeme-li místo tohoto plánování učinit svou mysl naprosto klidnou a tichou, v tu chvíli můžeme poznat Boží Vůli. Toto ticho není tichem mrtvého těla; je to dynamické, progresivní ticho vnímavosti.


Skutečný milovník Boha
se nemusí řídit
rozhodnutími své mysli.
Musí jen poslouchat
příkazy svého srdce.

---

28. května
Skrze naprosté ticho a neustále vzrůstající vnímavost mysli můžeme poznat Boží Vůli.

Pokud lidská mysl pracuje naplno, nemůže pracovat božská Vůle. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Takže tím nejsnazším způsobem, jak poznat Boží Vůli, je stát se nástrojem, a ne tím, kdo činí. Staneme-li se nástrojem pro vykonávání Božích Plánů, v nás a skrze nás bude pracovat Boží Vůle. Bůh činí a je činností. Je vším. My jen pozorujeme.
 

Bude-li tvůj život
aspirace a zasvěcení na zemi
jen pro naplnění Boží Vůle,
pak musíš ucítit,
že tvůj život úspěchu a srdce pokroku
není nic jiného než
úsilí bez úsilí.

---

 29. května
Miluj lidstvo zde, oduševněle a neustále. Odměnu dostaneš kdesi jinde, nepochybně plus nekonečně.

Můžete druhým dávat vědomě čistou lásku, pokud cítíte, že když s nimi mluvíte nebo když na ně myslíte, dáváte jim část svého životního dechu. A tento životní dech nabízíte jen proto, že cítíte, že vy a zbytek světa jste zcela a neoddělitelně jedním. Kde je jednota, vše je čistou láskou.



Pokaždé, když miluji lidstvo
bezvýhradně,
pokaždé, když miluji Boha
bezpodmínečně,
znovu získávám část svého vlastního
opravdového života.

---

30. května
Život čistoty je životem soběstačnosti, protože je hluboce zakořeněn v božské lásce.

Láska je zdrojem lidstva, láska je zdrojem božskosti. Lidská láska nakonec končí ve zklamání. Proč? Protože lidská láska přechází z jednoho omezeného vědomí těla do jiného omezeného vědomí těla. Božská láska je veškerým osvícením. Na začátku cesty, uprostřed závodu i na konci cesty je veškerým osvícením. Božská láska sestupuje ze svobody duše do vědomí těla. Božská láska je sluncem svobody jak v Nebi, tak na zemi.



Vůně čistého srdce
vždy zintenzivňuje blaženost uspokojení
tvého života.

---

31. května
Člověk může být šťastný a v bezpečí jen tehdy, když srdce cítí rychleji, než mysl myslí.

Každý problém je síla. Když problém vidíme, cítíme hluboko uvnitř sebe větší sílu. A když se problému postavíme tváří v tvář, dokážeme mu, že nejenom máme největší sílu, ale že jsme tou největší silou na zemi. Problém se zvětšuje, když srdce váhá a mysl spekuluje. Problém se zmenšuje, když mu srdce statečně čelí a mysl podporuje srdce. Problém mizí, když mysl použije své hledající světlo a srdce použije své osvěcující světlo.


Když se před tebe
postaví vnější problémy,
prostě si řekni:
„Dokážu-li meditovat
navzdory tomuto odporu,
stanu se lepším a silnějším
hledajícím Boha
a milovníkem Boha.”