Lívancový pohár ve Stromovce

Ten, kdo má rád běhání, dokáže vyběhnout za každého počasí. Ten, kdo má rád běhání a ještě k tomu lívance, pak vybíhá pravidelně každou první sobotu v měsíci, a to do pražské Stromovky.

I když tuto sobotu ve Stromovce bylo docela frišno, sešlo se na startu lívancového běhu úctyhodných 325 lívanců a o něco méně (přesně 205) běžců. Oba tábory (rozuměj lívance a běžci) se zprvu navzájem poněkud stranily, aby však nakonec za cílovou čarou splynuly v jeden nerozdělitelný hlouček lívancoběžců, kteří se vyznačovali skořicovým úsměvem a kouřem ze zpocených triček.

Předtím, než lívance zmizely v žaludkách běžců, se toho ale hodně událo. Kvůli stavebním pracím na obvyklé trase bylo nutné vést závod mírnou oklikou. Těchto celkem bezmála 70 m navíc nejen prodloužilo o pár sekund život lívanců v cíli, ale dalo také pořadatelům více času připravit pár vylepšení. Nově se tak v cílovém prostoru objevily dvě velké šipky a spousty barevných vlaječek, pomáhající běžcům nasměrovat své vyčerpané nohy na vytouženou cílovou čáru, namísto do třetího mílového okruhu. Což, zdá se, trochu pomohlo, neboť nám tentokrát nikdo v cíli nebloudil.

Do „nového“ cíle se nejrychleji dostali dětští závodníci v kategorii do 12 let, kteří běželi jen jeden mílový okruh, tedy 1609 m. Přišli, viděli, zvítězili a někteří dokonce i snědli (svůj lívanec) ještě předtím, než se první dospěláci dostali do cíle.